Skip to main content

Text 31

Sloka 31

Devanagari

Dévanágarí

विश्वं यदेतत् स्वतनौ निशान्ते
यथावकाशं पुरुष: परो भवान् ।
बिभर्ति सोऽयं मम गर्भगोऽभू-
दहो नृलोकस्य विडम्बनं हि तत् ॥ ३१ ॥

Text

Verš

viśvaṁ yad etat sva-tanau niśānte
yathāvakāśaṁ puruṣaḥ paro bhavān
bibharti so ’yaṁ mama garbhago ’bhūd
aho nṛ-lokasya viḍambanaṁ hi tat
viśvaṁ yad etat sva-tanau niśānte
yathāvakāśaṁ puruṣaḥ paro bhavān
bibharti so ’yaṁ mama garbhago ’bhūd
aho nṛ-lokasya viḍambanaṁ hi tat

Synonyms

Synonyma

viśvam — the entire cosmic manifestation; yat etat — containing all moving and nonmoving creations; sva-tanau — within Your body; niśā-ante — at the time of devastation; yathā-avakāśam — shelter in Your body without difficulty; puruṣaḥ — the Supreme Personality of Godhead; paraḥ — transcendental; bhavān — Your Lordship; bibharti — keep; saḥ — that (Supreme Personality of Godhead); ayam — this form; mama — my; garbha-gaḥ — came within my womb; abhūt — it so happened; aho — alas; nṛ-lokasya — within this material world of living entities; viḍambanam — it is impossible to think of; hi — indeed; tat — that (kind of conception).

viśvam — celý vesmírný projev; yat etat — obsahující všechny pohyblivé i nehybné tvory; sva-tanau — ve Tvém těle; niśā-ante — v době zničení; yathā-avakāśam — útočiště ve Tvém těle bez potíží; puruṣaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; paraḥ — transcendentální; bhavān — Ty, Pane; bibharti — udržuješ; saḥ — ten (Nejvyšší Pán, Osobnost Božství); ayam — tato podoba; mama — moje; garbha-gaḥ — vstoupila do mého lůna; abhūt — stalo se; aho — běda; nṛ-lokasya — v tomto hmotném světě živých bytostí; viḍambanam — není možné myslet na; hi — jistě; tat — tento (druh početí).

Translation

Překlad

At the time of devastation, the entire cosmos, containing all created moving and nonmoving entities, enters Your transcendental body and is held there without difficulty. But now this transcendental form has taken birth from my womb. People will not be able to believe this, and I shall become an object of ridicule.

“V době zničení vchází celý vesmír, obsahující všechny pohyblivé i nehybné stvořené bytosti, do Tvého transcendentálního těla a bez potíží je tam uchován. Nyní však toto transcendentální tělo vstoupilo do mého lůna. Lidé tomu nebudou schopni uvěřit a stanu se terčem posměchu.”

Purport

Význam

As explained in Caitanya-caritāmṛta, loving service to the Personality of Godhead is of two different kinds: aiśvarya-pūrṇa, full of opulence, and aiśvarya-śīthila, without opulence. Real love of Godhead begins with aiśvarya-śīthila, simply on the basis of pure love.

V Caitanya-caritāmṛtě je vysvětleno, že láskyplná služba Osobnosti Božství je dvojího druhu: aiśvarya-pūrṇa, plná bohatství, a aiśvarya-śīthila, bez bohatství. Skutečná láska k Bohu začíná na úrovni aiśvarya-śīthila, pouze na základě čisté lásky.

premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena
santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti
yaṁ śyāmasundaram acintya-guṇa-svarūpaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena
santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti
yaṁ śyāmasundaram acintya-guṇa-svarūpaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

(Brahma-saṁhitā 5.38)

(Brahma-saṁhitā 5.38)

Pure devotees, whose eyes are anointed with the ointment of prema, love, want to see the Supreme Personality of Godhead as Śyāmasundara, Muralīdhara, with a flute swaying in His two hands. This is the form available to the inhabitants of Vṛndāvana, who are all in love with the Supreme Personality of Godhead as Śyāmasundara, not as Lord Viṣṇu, Nārāyaṇa, who is worshiped in Vaikuṇṭha, where the devotees admire His opulence. Although Devakī is not on the Vṛndāvana platform, she is near the Vṛndāvana platform. On the Vṛndāvana platform the mother of Kṛṣṇa is mother Yaśodā, and on the Mathurā and Dvārakā platform the mother of Kṛṣṇa is Devakī. In Mathurā and Dvārakā the love for the Lord is mixed with appreciation of His opulence, but in Vṛndāvana the opulence of the Supreme Personality of Godhead is not exhibited.

Čistí oddaní, jejichž oči jsou potřeny balzámem premy, lásky, chtějí vidět Nejvyšší Osobnost Božství jako Śyāmasundara, Muralīdhara, se dvěma rukama, v nichž se Mu pohupuje flétna. To je podoba blízká obyvatelům Vṛndāvanu, kteří milují Nejvyšší Osobnost Božství jako Śyāmasundara, nikoliv jako Pána Viṣṇua neboli Nārāyaṇa, který je uctíván na Vaikuṇṭě, kde oddaní obdivují Jeho majestát. I když Devakī není na vṛndāvanské úrovni, blíží se jí. Na úrovni Vṛndāvanu je Kṛṣṇovou matkou Yaśodā a na úrovni Mathury a Dvāraky je jí Devakī. V Mathuře a Dvārace je láska k Pánu smíšena s obdivem k Jeho majestátu, ale ve Vṛndāvanu jej Pán neprojevuje.

There are five stages of loving service to the Supreme Personality of Godhead — śānta, dāsya, sakhya, vātsalya and mādhurya. Devakī is on the platform of vātsalya. She wanted to deal with her eternal son, Kṛṣṇa, in that stage of love, and therefore she wanted the Supreme Personality of Godhead to withdraw His opulent form of Viṣṇu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura illuminates this fact very clearly in his explanation of this verse.

Existuje pět stupňů láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství: śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya. Devakī je na úrovni vātsalya. Chtěla se svým věčným synem Kṛṣṇou jednat na této úrovni lásky, a proto si přála, aby svou majestátní podobu Viṣṇua skryl. Tuto skutečnost vysvětluje velice jasně ve svém výkladu této sloky Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.

Bhakti, bhagavān and bhakta do not belong to the material world. This is confirmed in Bhagavad-gītā (14.26):

Bhakti, bhagavān a bhakta nepatří do hmotného světa. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (14.26):

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“One who engages in the spiritual activities of unalloyed devotional service immediately transcends the modes of material nature and is elevated to the spiritual platform.” From the very beginning of one’s transactions in bhakti, one is situated on the transcendental platform. Vasudeva and Devakī, therefore, being situated in a completely pure devotional state, are beyond this material world and are not subject to material fear. In the transcendental world, however, because of pure devotion, there is a similar conception of fear, which is due to intense love.

“Ten, kdo se zaměstává čistou oddanou službou Pánu, překonává kvality hmotné přírody a okamžitě dosahuje duchovní úrovně.” Oddaný se nachází na transcendentální úrovni od samého počátku svého jednání v rámci bhakti. Vasudeva a Devakī, kteří jednají na úrovni čisté oddanosti, jsou tedy mimo tento hmotný svět a nepodléhají hmotnému strachu. V transcendentálním světě však na základě čisté oddanosti existuje podobný strach, jenž pochází z intenzivní lásky.

As stated in Bhagavad-gītā (bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ) and as confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam (bhaktyāham ekayā grāhyaḥ), without bhakti one cannot understand the spiritual situation of the Lord. Bhakti may be considered in three stages, called guṇī-bhūta, pradhānī-bhūta and kevala, and according to these stages there are three divisions, which are called jñāna, jñānamayī and rati, or premā — that is, simple knowledge, love mixed with knowledge, and pure love. By simple knowledge, one can perceive transcendental bliss without variety. This perception is called māna-bhūti. When one comes to the stage of jñānamayī, one realizes the transcendental opulences of the Personality of Godhead. But when one reaches pure love, one realizes the transcendental form of the Lord as Lord Kṛṣṇa or Lord Rāma. This is what is wanted. Especially in the mādhurya-rasa, one becomes attached to the Personality of Godhead (śrī-vigraha-niṣṭha-rūpādi). Then loving transactions between the Lord and the devotee begin.

Bhagavad-gītā uvádí (bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ) a Śrīmad-Bhāgavatam potvrzuje (bhaktyāham ekayā grāhyaḥ), že bez bhakti není možné pochopit Pánovo duchovní postavení. Bhakti lze rozdělit do tří stádií, zvaných guṇī-bhūta, pradhānī-bhūta a kevala, s nimiž se pojí tři kategorie zvané jñāna, jñānamayī a rati či premā-to znamená prosté poznání, láska smíšená s poznáním a čistá láska. Díky prostému poznání lze vnímat transcendentální blaženost bez rozmanitosti. Toto vnímání se nazývá māna-bhūti. Ten, kdo dosáhne stádia jñānamayī, poznává transcendentální majestát Osobnosti Božství. Jakmile však dosáhne čisté lásky, vnímá transcendentální podobu Pána Kṛṣṇy či Pána Rāmy. To je cíl. Zvláště ve vztahu na stupni mādhurya-rasa si oddaný vytváří pouto k Osobnosti Božství (śrī-vigraha-niṣṭha-rūpādi). Tehdy mezi nimi začne docházet k láskyplným výměnám.

The special significance of Kṛṣṇa’s bearing a flute in His hands in Vrajabhūmi, Vṛndāvana, is described as mādhurī … virājate. The form of the Lord with a flute in His hands is most attractive, and the one who is most sublimely attracted is Śrīmatī Rādhārāṇī, Rādhikā. She enjoys supremely blissful association with Kṛṣṇa. Sometimes people cannot understand why Rādhikā’s name is not mentioned in Śrīmad-Bhāgavatam. Actually, however, Rādhikā can be understood from the word ārādhana, which indicates that She enjoys the highest loving affairs with Kṛṣṇa.

Zvláštní význam toho, že Kṛṣṇa ve Vrajabhūmi, Vṛndāvanu, drží v rukách flétnu, je popsán slovy mādhurī...virājate. Pán s flétnou v rukách je nanejvýš přitažlivý a osobou, která je k Němu přitahována tím nejvznešenějším způsobem, je Rādhikā, Śrīmatī Rādhārāṇī. Ta s Kṛṣṇou prožívá svrchovaně blažený vztah. Někdy lidé nechápou, proč není jméno Rādhiky ve Śrīmad-Bhāgavatamu uvedené. Toto jméno však ve skutečnosti můžeme vyčíst ze slova ārādhana, které vyjadřuje, že Rādhā prožívá s Kṛṣṇou ty nejvznešenější milostné zábavy.

Not wanting to be ridiculed for having given birth to Viṣṇu, Devakī wanted Kṛṣṇa, with two hands, and therefore she requested the Lord to change His form.

Jelikož si Devakī nepřála, aby se jí lidé posmívali, že porodila Viṣṇua, chtěla Kṛṣṇu se dvěma rukama, a proto Pána žádala, aby změnil podobu.