Skip to main content

Text 9

Sloka 9

Devanagari

Dévanágarí

अन्तर्गृहगता: काश्चिद् गोप्योऽलब्धविनिर्गमा: । कृष्णं तद्भ‍ावनायुक्ता दध्युर्मीलितलोचना: ॥ ९ ॥

Text

Verš

antar-gṛha-gatāḥ kāścid
gopyo ’labdha-vinirgamāḥ
kṛṣṇaṁ tad-bhāvanā-yuktā
dadhyur mīlita-locanāḥ
antar-gṛha-gatāḥ kāścid
gopyo ’labdha-vinirgamāḥ
kṛṣṇaṁ tad-bhāvanā-yuktā
dadhyur mīlita-locanāḥ

Synonyms

Synonyma

antaḥ-gṛha — within their homes; gatāḥ — present; kāścit — some; gopyaḥgopīs; alabdha — not obtaining; vinirgamāḥ — any exit; kṛṣṇam — upon Śrī Kṛṣṇa; tat-bhāvanā — with ecstatic love for Him; yuktāḥ — fully endowed; dadhyuḥ — they meditated; mīlita — closed; locanāḥ — their eyes.

antaḥ-gṛha — ve svých domech; gatāḥ — přítomné; kāścit — nĕkteré; gopyaḥgopī; alabdha — když nezískaly; vinirgamāḥ — možnost odejít; kṛṣṇam — o Śrī Kṛṣṇovi; tat-bhāvanā — extatickou láskou k Nĕmu; yuktāḥ — plnĕ obdařené; dadhyuḥ — meditovaly; mīlita — se zavřenýma; locanāḥ — očima.

Translation

Překlad

Some of the gopīs, however, could not manage to get out of their houses, and instead they remained home with eyes closed, meditating upon Him in pure love.

Nĕkterým gopīm se ale nepodařilo ze svých domů odejít, takže zůstaly doma a se zavřenýma očima meditovaly o Pánu s čistou láskou.

Purport

Význam

Throughout the Tenth Canto, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura gives elaborate poetic commentaries on Lord Kṛṣṇa’s pastimes. It is not always possible to include these extensive descriptions, but we will quote in its entirety his comments on this verse. It is our sincere recommendation to the learned Vaiṣṇava community that a qualified devotee of the Lord present the entire commentary of Śrīla Viśvanātha Cakravartī on the Tenth Canto as a separate book, which will undoubtedly be appreciated by devotees and nondevotees alike. The ācārya’s comments on this verse are as follows:

V celém desátém zpĕvu uvádí Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ke Kṛṣṇovým zábavám podrobné poetické komentáře. Není vždy možné sem tyto rozsáhlé popisy zahrnout, ale jeho poznámky k tomuto verši ocitujeme celé. Vřele doporučujeme učené vaiṣṇavské komunitĕ, aby nĕkterý způsobilý oddaný Pána představil celý komentář Śrīly Viśvanātha Cakravartīho k desátému zpĕvu jako samostatnou knihu, což nepochybnĕ ocení jak oddaní, tak neoddaní. Tento verš komentuje ācārya takto:

“In this context we will make our analysis according to the method described in Śrīla Rūpa Gosvāmī’s Ujjvala-nīlamaṇi. There are two categories of gopīs: the eternally perfect (the nitya-siddhas) and those who have become perfect by practicing bhakti-yoga (the sādhana-siddhas). The sādhana-siddhas are of two categories: those who belong to special groups and those who do not. And there are also two classes of the gopīs belonging to special groups: namely the śruti-cārīs, who come from the group of the personified Vedas, and the ṛṣi-cārīs, who come from the group of sages who saw Lord Rāmacandra in the Daṇḍakāraṇya forest.

„V této souvislosti provedeme rozbor podle metody, kterou popisuje Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Ujjvala-nīlamaṇi. Existují dvĕ kategorie gopī: vĕčnĕ dokonalé (nitya-siddha) a ty, které dosáhly dokonalosti praktikováním bhakti-yogy (sādhana-siddha). Sādhana-siddhy se také dĕlí na dvĕ kategorie: ty, které patří ke zvláštním skupinám, a ty, které ne. A gopī patřící ke zvláštním skupinám jsou také dvojí: śruti-cārī, pocházející ze skupiny zosobnĕných Véd, a ṛṣi-cārī, pocházející ze skupiny mudrců, kteří vidĕli Pána Rāmacandru v lese Daṇḍakāraṇya.

“This same fourfold categorization of the gopīs is given in the Padma Purāṇa:

Stejné rozdĕlení gopī do čtyř tříd uvádí Padma Purāṇa:

gopyas tu śrutayo jñeyā
ṛṣi-jā gopa-kanyakāḥ
deva-kanyāś ca rājendra
na mānuṣyāḥ kathañcana
gopyas tu śrutayo jñeyā
ṛṣi-jā gopa-kanyakāḥ
deva-kanyāś ca rājendra
na mānuṣyāḥ kathañcana

‘It is understood that some of the gopīs are personified Vedic literatures, while others are reborn sages, daughters of cowherds, or demigod maidens. But by no means, my dear King, are any of them ordinary humans.’ Here we are informed that although the gopīs appeared to be human cowherd girls, they actually were not. Thus the contention that they are mortals is refuted.

,Rozumí se, že nĕkteré gopī jsou zosobnĕná védská písma, zatímco jiné jsou znovuzrození mudrci, dcery pastevců nebo dívky z rodin polobohů. V žádném případĕ však ani jedna z nich není obyčejnou lidskou bytostí, můj milý králi.̀ Zde se dozvídáme, že i když gopī vypadaly jako lidské dívky z rodin pastevců, ve skutečnosti jimi nebyly. Je tedy vyvráceno tvrzení, že jsou smrtelné.

“The daughters of cowherds, referred to here as gopa-kanyās, must be eternally perfect, since we never hear of them having executed any sādhana. Their apparent sādhana of worshiping goddess Kātyāyanī in the role of gopīs merely manifests their manner of playing like human beings, and the Bhāgavatam narrates the account of this worship only to show how they had fully taken on the role of cowherd girls.

Dcery pastevců, které jsou zde zmínĕny jako gopa-kanyāḥ, musí být vĕčnĕ dokonalé, neboť o nich nikdy neslyšíme, že by konaly jakoukoliv sādhanu. Jejich zdánlivá sādhana, kdy v roli gopī uctívaly bohyni Kātyāyanī, jen projevuje způsob, jakým si hrály na lidské bytosti, a Bhāgavatam o tomto uctívání vypráví jen proto, aby ukázal, jak přijaly role pasaček krav se vším všudy.

“That the gopa-kanyā gopīs are actually nitya-siddhas, eternally perfect devotees of the Lord, is established by a statement in Brahma-saṁhitā (5.37) — ānanda-cinmaya-rasa-pratibhāvitābhiḥ — which proves that they are the Lord’s spiritual pleasure potency. Similarly, we have the words of the Gautamīya-tantra, hlādinī yā mahā-śaktiḥ. Further corroboration of their eternal perfection is that these gopīs, being coeternal with Lord Kṛṣṇa, their lover, are mentioned along with Him in the eighteen-syllable mantra, the ten-syllable mantra and others, and also that the worship of these mantras, and also the śrutis that present them, have been in existence since beginningless time.”

To, že gopa-kanyā gopī jsou ve skutečnosti nitya-siddhy, vĕčnĕ dokonalé oddané Pána, prohlašuje výrok v Brahma-saṁhitĕ (5.37): ānanda-cinmaya-rasa-pratibhāvitābhiḥ, který dokládá, že jsou Pánovou duchovní energií blaženosti. Rovnĕž Gautamīya-tanra uvádí: hlādinī yā mahā-śaktiḥ. Dalším svĕdectvím jejich vĕčné dokonalosti je, že tyto gopī jsou jako vĕčné společnice Pána Kṛṣṇy, svého milence, zmínĕny společnĕ s Ním v osmnáctislabičné mantře, desetislabičné mantře a dalších, a také to, že uctívání tĕchto manter, stejnĕ jako śruti, která je uvádĕjí, probíhá odnepamĕti.

The deva-kanyās, daughters of the demigods, who are mentioned in the verse beginning sambhavas tv amara-striyaḥ, are explained in Śrī Ujjvala-nīlamaṇi as partial expansions of the gopīs who are eternally perfect. That the śruti-cārī gopīs, the personified Vedas, are sādhana-siddha is understood from the following words of theirs quoted in the Bṛhad-vāmana Purāṇa:

Deva-kanyāḥ, dcery polobohů zmínĕné ve verši, který začíná slovy sambhavas tv amara-striyaḥ, jsou ve Śrī Ujjvala-nīlamaṇi označeny za částečné expanze tĕch gopī, které jsou vĕčnĕ dokonalé. Že śruti-cārī gopī, zosobnĕné Védy, jsou sādhana-siddhy, se rozumí z jejich vlastních slov, jež cituje Bṛhad-vāmana Purāṇa:

kandarpa-koṭi-lāvaṇye
tvayi dṛṣṭe manāṁsi naḥ
kāminī-bhāvam āsādya
smara-kṣubdhānya-saṁśayāḥ
kandarpa-koṭi-lāvaṇye
tvayi dṛṣṭe manāṁsi naḥ
kāminī-bhāvam āsādya
smara-kṣubdhānya-saṁśayāḥ
yathā tval-loka-vāsinyaḥ
kāma-tattvena gopikāḥ
bhajanti ramaṇaṁ matvā
cikīrṣājaninas tathā
yathā tval-loka-vāsinyaḥ
kāma-tattvena gopikāḥ
bhajanti ramaṇaṁ matvā
cikīrṣājaninas tathā

‘Since we have seen Your face, which possesses the beauty of millions of Cupids, our minds have become lusty after You like those of young girls, and we have forgotten all other allurements. We have developed the desire to act toward You as do the gopīs who dwell on Your transcendental planet and who manifest the nature of Cupid by worshiping You with the idea that You are their paramour.’

,Od té doby, co jsme spatřily Tvou tvář, která oplývá krásou miliónů Amorů, jsou naše mysli posedlé chtivou touhou po Tobĕ, jakou mívají mladé dívky, a na všechna ostatní lákadla jsme zapomnĕly. Vyvinuly jsme touhu jednat s Tebou tak, jak s Tebou jednají gopī, které sídlí na Tvé transcendentální planetĕ a které projevují Amorovy sklony, když Tĕ uctívají s představou, že jsi jejich milenec.̀

“The ṛṣi-cārī gopīs are also sādhana-siddha, as stated in Ujjvala-nīlamaṇi: gopālopāsakāḥ pūrvam aprāptābhīṣṭa-siddhayaḥ. Previously they were all mahārṣis living in the Daṇḍaka forest. We find evidence for this in the Padma Purāṇa, Uttara-khaṇḍa:

Ṛṣi-cārī gopī jsou také sādhana-siddhy, jak uvádí Ujjvala-nīlamaṇi: gopālopāsakāḥ pūrvam aprāptābhīṣṭa-siddhayaḥ. Dříve byly všechny mahārṣii žijícími v lese Daṇḍaka. O tom nacházíme doklad v Uttara-khaṇḍĕ Padma Purāṇy:

dṛṣṭvā rāmaṁ hariṁ tatra
bhoktum aicchan su-vigraham
te sarve strītvam āpannāḥ
samudbhūtāś ca gokule
hariṁ samprāpya kāmena
tato muktā bhavārṇavāt
dṛṣṭvā rāmaṁ hariṁ tatra
bhoktum aicchan su-vigraham
te sarve strītvam āpannāḥ
samudbhūtāś ca gokule
hariṁ samprāpya kāmena
tato muktā bhavārṇavāt

This verse says that upon seeing Lord Rāmacandra, the sages in the Daṇḍaka forest desired to enjoy Lord Hari (Kṛṣṇa). In other words, the sight of Lord Rāma’s beauty reminded them of Lord Hari, Gopāla, their personal object of worship, and they then wanted to enjoy with Him. But out of embarrassment they did not act on that desire, whereupon Lord Śrī Rāma, who is like a desire tree, gave His mercy to them, even though they had not voiced their request. Thus their desire was fulfilled, as stated by the words beginning te sarve. By means of their lusty attraction they became freed from the ocean of material existence, the cycle of birth and death, and coincidentally they got the association of Hari in conjugal love.

Tento verš uvádí, že poté, co mudrci v lese Daṇḍaka spatřili Pána Rāmacandru, zatoužili si užívat s Pánem Harim (Kṛṣṇou). To znamená, že pohled na krásu Pána Rāmy jim připomnĕl Pána Hariho, Gopāla, jehož uctívali, a chtĕli s Ním zakoušet potĕšení. Stud jim však zabránil podle této touhy jednat, načež jim Pán Śrī Rāma, který je jako strom přání, udĕlil svou milost, i když své přání nevyjádřili slovy. Tak se jejich touha splnila, což vyjadřují slova následující po te sarve. Díky svému chtivému zalíbení se vysvobodili z oceánu hmotné existence, kolobĕhu zrození a smrti, a zároveň dosáhli možnosti stýkat se s Pánem Harim ve vztahu milenecké lásky.

“In the present verse of the Bhāgavatam we understand that it was the gopīs who had children who were kept forcibly at home. This fact is clear from verses yet to come: mātaraḥ pitaraḥ putrāḥ (Bhāg. 10.29.20), yat-paty-apatya-suhṛdām anuvṛttir aṅga (Bhāg. 10.29.32) and pati-sutānvaya-bhrātṛ-bāndhavān (Bhāg. 10.31.16). In his comments on the Tenth Canto, Śrīla Kavi-karṇapūra Gosvāmī mentions this fact. Without trying to repeat all his thoughts on this verse, we will give the gist of his purport:

Rozumí se, že ty gopī, které byly donuceny zůstat doma, jak uvádí tento verš Bhāgavatamu, byly ty, které už mĕly své dĕti. Tato skutečnost je zřejmá z pozdĕjších veršů: mātaraḥ pitaraḥ putrāḥ (Bhāg. 10.29.20), yat-paty-apatya-suhṛdām anuvṛttir aṅga (Bhāg. 10.29.32) a pati-sutānvaya-bhrātṛ-bāndhavān (Bhāg. 10.31.16). Śrīla Kavi-karṇapūra Gosvāmī o tom mluví ve svých komentářích k desátému zpĕvu. Nebudeme se snažit opakovat všechny jeho myšlenky týkající se tohoto verše, ale uvedeme podstatu jeho výkladu:

“‘Upon seeing the personal form of Lord Śrī Rāmacandra, the sages who were worshipers of Lord Gopāla immediately became elevated to the mature platform of spontaneous devotion, automatically reaching the stages of firm faith, attraction and attachment. But they had not yet completely freed themselves of all material contamination; therefore Śrī Yoga-māyā-devi arranged for them to take birth from the wombs of gopīs and become cowherd girls. By associating with the eternally perfect gopīs, some of these new gopīs fully manifested pūrva-raga loving attraction for Kṛṣṇa as soon as they reached puberty. (This kind of attraction develops even before one meets the beloved.) When these new gopīs got the direct audience of Kṛṣṇa and physically associated with Him, all their remaining contamination became burned up, and they achieved the advanced stages of prema, sneha and so on.

,Když mudrci, kteří uctívali Pána Gopāla, vidĕli osobní podobu Pána Śrī Rāmacandry, okamžitĕ se povznesli na zralou úroveň spontánní oddanosti a tak automaticky dosáhli stádií pevné víry, zalíbení a připoutanosti. Ještĕ však nebyli úplnĕ oproštĕni ode všeho znečištĕní hmotou, a proto Śrī Yogamāyā-devī zařídila, aby se narodili z lůn gopī a stali se dcerami pasačkami. Ve styku s vĕčnĕ dokonalými gopīmi nĕkteré z tĕchto nových gopī hned po dosažení puberty plnĕ projevily pūrva-ragu, láskyplné zalíbení v Kṛṣṇovi (které se rozvíjí ještĕ před setkáním s milovanou osobou). Jakmile tyto nové gopī získaly možnost přímého setkání s Kṛṣṇou a tĕlesnĕ se s Ním sdružovaly, spálilo to všechno jejich zbývající znečištĕní a dosáhly pokročilých stádií premy, snehy a tak dále.

“‘Even though they were in the company of their cowherd husbands, by the power of Yoga-māyā the gopīs remained unsullied by sexual contact with them; rather, they were situated in purely spiritual bodies that Kṛṣṇa enjoyed. On the night they heard the sound of Kṛṣṇa’s flute, their husbands tried to stop them, but by the merciful assistance of Yoga-māyā the sādhana-siddha gopīs were able to go forth to their beloved, together with the nitya-siddha gopīs.

Přestože gopī žily se svými manželi pastevci, vlivem Yogamāyi zůstaly nespokvrnĕné pohlavním stykem s nimi – mĕly čistĕ duchovní tĕla, se kterými si Kṛṣṇa užíval. Tu noc, kdy zaslechly Kṛṣṇovu flétnu, se je jejich manželé snažili zastavit, ale díky milostivé pomoci Yogamāyi mohly sādhana-siddha-gopī jít za svým milým společnĕ s nitya-siddha-gopīmi.

“‘Other gopīs, however, because of not getting the good fortune of associating with the nitya-siddha gopīs and other advanced gopīs, had not achieved the stage of prema, and so their contamination was not completely burned away. They entered the company of their cowherd husbands and, after sexual union with them, gave birth to children. But a short time later even these gopīs developed their pūrva-raga by hankering intensely for the physical association of Kṛṣṇa — a hankering they acquired by associating with the advanced gopīs. Becoming worthy recipients of the mercy of the perfected gopīs, they assumed transcendental bodies fit to be enjoyed by Kṛṣṇa, and when Yoga-māyā failed to help them overcome their husbands’ attempts to keep them from going out, they felt themselves cast into the worst calamity. Viewing their husbands, brothers, fathers and other family members as enemies, they came close to dying. Just as other women might remember their mothers or other relatives at the time of death, these gopīs remembered the sole friend of their very life, Kṛṣṇa, as stated in the present verse of the Bhāgavatam, beginning with the word antar.

Jiné gopī ale nemĕly to štĕstí, aby se mohly stýkat s nitya-siddha-gopīmi a jinými pokročilými gopīmi, a proto nedospĕly do stádia premy, takže jejich znečištĕní nebylo zcela spálené. Vdaly se za pastevce krav a po pohlavním styku s nimi porodily dĕti. Zakrátko však i tyto gopī rozvinuly svou pūrva-ragu díky tomu, že si ve styku s pokročilejšími gopīmi osvojily silnou touhu po tĕlesném styku s Kṛṣṇou. Když se kvalifikovaly pro přijetí milosti gopī, které již dosáhly dokonalosti, nabyly transcendentálních tĕl vhodných k tomu, aby skýtaly požitek Kṛṣṇovi. Když jim pak Yogamāyā nepomohla vzepřít se manželům, kteří jim bránili odejít ven, cítily to jako to nejhorší neštĕstí. Své manžely, bratry, otce a další členy rodiny vidĕly jako nepřátele a ocitly se na prahu smrti. Tak jako jiné ženy při umírání vzpomínají na své matky a ostatní příbuzné, tyto gopī vzpomínaly na jediného přítele svého života, Kṛṣṇu, jak uvádí tento verš Bhāgavatamu začínající slovem antar.

“‘It is implied that those ladies were not able to exit because they were held back by their husbands, who were standing before them with sticks in their hands, scolding them. Although these gopīs were perpetually absorbed in love for Kṛṣṇa, at that particular time they meditated upon Him and cried out within: “Alas, alas, O only friend of our life! O ocean of the artistic skills of Vṛndāvana forest! Please let us become your girlfriends in some future life, because at this time we cannot see Your lotuslike face with our eyes. So be it; we shall look upon You with our minds.” Each of them lamenting to herself in this way, the gopīs stood with their eyes shut and meditated deeply upon Him.’”

Je zde naznačeno, že tyto ženy nemohly odejít, protože je zadržovali jejich manželé, kteří před nimi stáli s holemi v rukách a kárali je. I když byly tyto gopī trvale pohroužené v lásce ke Kṛṣṇovi, v tu chvíli o Nĕm zvláštĕ meditovaly a v duchu volaly: „Bĕda, bĕda, ó jediný příteli našeho života! Ó oceáne umĕleckých dovedností z vṛndāvanského lesa! Prosím, nechť se v nĕkterém z příštích životů staneme Tvými milenkami, když tentokrát nemůžeme spatřit Tvou lotosu podobnou tvář na vlastní oči. Budiž, budeme na Tebe hledĕt v mysli.“ Každá gopī tímto způsobem v nitru naříkala, stála tam se zavřenýma očima a hluboce o Nĕm meditovala.̀“