Text 60
Sloka 60
Devanagari
Dévanágarí
मित्राणीवाजितावासद्रुतरुट्तर्षकादिकम् ॥ ६० ॥
Text
Verš
sahāsan nṛ-mṛgādayaḥ
mitrāṇīvājitāvāsa-
druta-ruṭ-tarṣakādikam
sahāsan nṛ-mṛgādayaḥ
mitrāṇīvājitāvāsa-
druta-ruṭ-tarṣakādikam
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
Vṛndāvana is the transcendental abode of the Lord, where there is no hunger, anger or thirst. Though naturally inimical, both human beings and fierce animals live there together in transcendental friendship.
Vṛndāvan je transcendentální sídlo Pána, kde neexistuje hlad, hněv či žízeň. I když jsou lidé a divoká zvířata od přírody nepřátelé, žijí tam společně v transcendentálním přátelství.
Purport
Význam
The word vana means “forest.” We are afraid of the forest and do not wish to go there, but in Vṛndāvana the forest animals are as good as demigods, for they have no envy. Even in this material world, in the forest the animals live together, and when they go to drink water they do not attack anyone. Envy develops because of sense gratification, but in Vṛndāvana there is no sense gratification, for the only aim is Kṛṣṇa’s satisfaction. Even in this material world, the animals in Vṛndāvana are not envious of the sādhus who live there. The sādhus keep cows and supply milk to the tigers, saying, “Come here and take a little milk.” Thus envy and malice are unknown in Vṛndāvana. That is the difference between Vṛndāvana and the ordinary world. We are horrified to hear the name of vana, the forest, but in Vṛndāvana there is no such horror. Everyone there is happy by pleasing Kṛṣṇa. Kṛṣṇotkīrtana-gāna-nartana-parau. Whether a gosvāmī or a tiger or other ferocious animal, everyone’s business is the same — to please Kṛṣṇa. Even the tigers are also devotees. This is the specific qualification of Vṛndāvana. In Vṛndāvana everyone is happy. The calf is happy, the cat is happy, the dog is happy, the man is happy — everyone. Everyone wants to serve Kṛṣṇa in a different capacity, and thus there is no envy. One may sometimes think that the monkeys in Vṛndāvana are envious, because they cause mischief and steal food, but in Vṛndāvana we find that the monkeys are allowed to take butter, which Kṛṣṇa Himself distributes. Kṛṣṇa personally demonstrates that everyone has the right to live. This is Vṛndāvana life. Why should I live and you die? No. That is material life. The inhabitants of Vṛndāvana think, “Whatever is given by Kṛṣṇa, let us divide it as prasāda and eat.” This mentality cannot appear all of a sudden, but it will gradually develop with Kṛṣṇa consciousness; by sādhana, one can come to this platform.
Slovo vana znamená “les”. Z lesa máme strach a nechceme tam chodit, ale ve Vṛndāvanu mají lesní zvířata vlastnosti polobohů, neboť neprojevují nepřátelství. Dokonce i v hmotném světě žijí zvířata v lese pohromadě, a když se jdou napít vody, na nikoho neútočí. Nepřátelství vzniká kvůli smyslovému požitku, ale ve Vṛndāvanu smyslový požitek neexistuje, protože jediným cílem je tam uspokojení Kṛṣṇy. Dokonce i v tomto hmotném světě se zvířata ve Vṛndāvanu nechovají nepřátelsky k sādhuům, kteří tam žijí. Sādhuové se starají o krávy a tygrům dávají mléko: “Pojď, napij se trochu mléka!” Zášť a zlomyslnost jsou tedy ve Vṛndāvanu neznámé. To je rozdíl mezi Vṛndāvanem a obyčejným světem. Zaslechnutí slova van, les, nám nahání hrůzu, ale ve Vṛndāvanu tato hrůza neexistuje. Každý je tam šťastný z toho, že těší Kṛṣṇu. Kṛṣṇotkīrtana-gāna-nartana-parau. Každý, ať už gosvāmī, tygr nebo jiné dravé zvíře, má jediný cíl-těšit Kṛṣṇu. Dokonce i tygři jsou oddaní. To je zvláštní vlastnost Vṛndāvanu. Každý ve Vṛndāvanu je šťastný. Telátko, kočka, pes, člověk-všichni jsou šťastní. Každý chce sloužit Kṛṣṇovi podle svých schopností, a proto tam není zášť. Někdo by si mohl myslet, že opice ve Vṛndāvanu jsou zlomyslné, protože dělají neplechu a kradou jídlo, ale vidíme, že ve Vṛndāvanu je opicím dovoleno si brát máslo, které Kṛṣṇa sám rozdává. Kṛṣṇa osobně ukazuje, že každý má právo žít. To je život Vṛndāvanu. Proč bych já měl žít a ty umřít? Ne-takový je hmotný život. Obyvatelé Vṛndāvanu uvažují: “Vše, co Kṛṣṇa dává, rozdělíme jako prasādam a sníme.” Tato mentalita nevznikne z ničeho nic, ale postupně se rozvine s vědomím Kṛṣṇy. Na tuto úroveň lze dospět pomocí sādhany.
In the material world one may collect funds all over the world in order to distribute food freely, yet those to whom the food is given may not even feel appreciative. The value of Kṛṣṇa consciousness, however, will gradually be very much appreciated. For instance, in an article about the temple of the Hare Kṛṣṇa movement in Durban, South Africa, the Durban Post reported, “All the devotees here are very active in the service of Lord Kṛṣṇa, and the results are obvious to see: happiness, good health, peace of mind, and the development of all good qualities.” This is the nature of Vṛndāvana. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ: without Kṛṣṇa consciousness, happiness is impossible; one may struggle, but one cannot have happiness. We are therefore trying to give human society the opportunity for a life of happiness, good health, peace of mind and all good qualities through God consciousness.
V hmotném světě můžeme pořádat po celém světě sbírky, abychom mohli rozdávat jídlo zdarma, ale přesto se stává, že ti, kterým jídlo dáváme, to ani neocení. Hodnota vědomí Kṛṣṇy však bude postupně vysoce oceňována. Časopis Durban Post například v článku o chrámu hnutí Hare Kṛṣṇa v Durbanu v Jižní Africe referoval: “Všichni oddaní zde jsou velice činorodí ve službě Pánu Kṛṣṇovi a výsledky jsou zjevné: štěstí, zdraví, klidná mysl a rozvoj všech dobrých vlastností.” To je povaha Vṛndāvanu. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ-bez vědomí Kṛṣṇy není štěstí možné. Člověk se může lopotit, ale nebude šťastný. Proto se snažíme dávat lidské společnosti příležitost k životu ve štěstí, zdraví, s klidnou myslí a všemi dobrými vlastnostmi prostřednictvím vědomí Boha.