CHAPTER TWELVE
KAPITOLA DVANÁCTÁ
The Killing of the Demon Aghāsura
Zabití démona Aghāsury
This chapter describes in detail Kṛṣṇa’s pastime of killing Aghāsura.
Tato kapitola podrobně popisuje Kṛṣṇovu zábavu, při které zabil Aghāsuru.
One day Kṛṣṇa wanted to enjoy a picnic lunch within the forest, and therefore He went out early into the forest with the other cowherd boys, accompanied by their respective groups of calves. While they were enjoying their picnic, Aghāsura, the younger brother of Pūtanā and Bakāsura, appeared there, desiring to kill Kṛṣṇa and His companions. The demon, who had been sent by Kaṁsa, assumed the form of a python, expanding himself to a length of eight miles and the height of a mountain, his mouth seeming to extend from the surface of the earth to the heavenly planets. Having assumed this feature, Aghāsura lay on the road. Kṛṣṇa’s friends, the cowherd boys, thought that the demon’s form was one of the beautiful spots of Vṛndāvana. Thus they wanted to enter within the mouth of this gigantic python. The gigantic figure of the python became a subject for their sporting pleasure, and they began to laugh, confident that even if this figure were dangerous, Kṛṣṇa was there to protect them. In this way, they proceeded toward the mouth of the gigantic figure.
Jednoho dne chtěl Kṛṣṇa uspořádat v lese piknik, a proto vyšel brzy ráno do lesa i s ostatními pasáčky a každý hnal před sebou své stádo telat. Během jejich pikniku se tam objevil Aghāsura, mladší bratr Pūtany a Bakāsury, který chtěl Kṛṣṇu i Jeho společníky zabít. Démon, jehož poslal Kaṁsa, se proměnil v krajtu, která dosáhla délky třinácti kilometrů a výšky hory. Zdálo se, že jeho tlama sahá od Země až k nebeským planetám. V této podobě ležel Aghāsura natažený na cestě. Kṛṣṇovi kamarádi pasáčci ho považovali za další z nádherných vṛndāvanských míst a chtěli do jeho tlamy vstoupit. Obrovitá krajta se pro ně stala hřištěm a chlapci se začali smát; byli si totiž jisti, že i kdyby snad tento tvor byl nebezpečný, byl s nimi Kṛṣṇa, který je ochrání. Proto kráčeli dále do úst obrovitého tvora.
Kṛṣṇa knew everything about Aghāsura, and therefore He wanted to forbid His friends to enter the demon’s mouth, but in the meantime all the cowherd boys, along with their groups of calves, entered the mouth of that gigantic figure. Kṛṣṇa was waiting outside, and Aghāsura was waiting for Kṛṣṇa, thinking that as soon as Kṛṣṇa entered he would close his mouth so that everyone would die. While waiting for Kṛṣṇa, he refrained from swallowing the boys. In the meantime, Kṛṣṇa was thinking of how to save the boys and kill Aghāsura. Thus He entered the mouth of the gigantic asura, and when He was within the demon’s mouth along with His friends, He expanded His body to such an extent that the asura suffocated and died. After this, Kṛṣṇa, by casting His nectarean glance upon His friends, brought them back to life, and with pleasure they all came out unhurt. Thus Kṛṣṇa encouraged all the demigods, and they expressed their pleasure and happiness. For a crooked, sinful person there is no scope for sāyujya-mukti, or becoming one with the effulgence of Kṛṣṇa, but because the Supreme Personality of Godhead entered the body of Aghāsura, by His touch this demon got the opportunity to merge into the existence of the Brahman effulgence and thus attain sāyujya-mukti.
Kṛṣṇa o Aghāsurovi všechno věděl, a chtěl proto své přátele zadržet, aby do démonovy tlamy nevstupovali. Mezitím však všichni pasáčci i se svými stády telat vstoupili do jeho otevřené tlamy. Kṛṣṇa zůstal venku a Aghāsura na Něho čekal. Chtěl zavřít tlamu, jakmile do ní Kṛṣṇa vstoupí, a tak všichni zemřou. Během svého čekání na Kṛṣṇu zatím chlapce nepolykal. Kṛṣṇa mezitím myslel na to, jak chlapce zachránit a Aghāsuru zabít. Nakonec tedy vešel do tlamy obrovitého asury, a když byl se svými přáteli uvnitř, zvětšil své tělo do takových rozměrů, že se asura začal dusit a zemřel. Poté Kṛṣṇa upřel na kamarády svůj nektarový pohled, přivedl je zpátky k životu a všichni, veselí a nezranění, vyšli ven. Kṛṣṇa tím dodal odvahy všem polobohům, kteří vyjádřili svou radost a štěstí. Žádný ničemný hříšník nemá naději na sāyujya-mukti neboli splynutí s Kṛṣṇovou září. Do těla Aghāsury však Nejvyšší Pán osobně vstoupil, a díky Jeho doteku dostal tento démon příležitost splynout se září Brahmanu, a tak dosáhnout sāyujya-mukti.
When this pastime was performed, Kṛṣṇa was only five years old. One year later, when He was six years old and He stepped into the paugaṇḍa age, this pastime was disclosed to the inhabitants of Vraja. Parīkṣit Mahārāja inquired, “Why is it that this pastime was disclosed only after one year and yet the inhabitants of Vraja thought that it had been performed that very day?” With this question, the Twelfth Chapter ends.
V době, kdy se tato zábava odehrála, bylo Kṛṣṇovi pouhých pět let. Obyvatelé Vraji se o ní dozvěděli o rok později, když Mu bylo šest let a dosáhl věku paugaṇḍa. Parīkṣit Mahārāja se ptal: “Co bylo důvodem, že tato zábava vyšla najevo až po roce, a obyvatelé Vraji si přesto mysleli, že proběhla právě v ten den?” Touto otázkou dvanáctá kapitola končí.
- Text 1:
- Śukadeva Gosvāmī continued: O King, one day Kṛṣṇa decided to take His breakfast as a picnic in the forest. Having risen early in the morning, He blew His bugle made of horn and woke all the cowherd boys and calves with its beautiful sound. Then Kṛṣṇa and the boys, keeping their respective groups of calves before them, proceeded from Vrajabhūmi to the forest.
- Sloka 1:
- Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó králi, jednoho dne se Kṛṣṇa rozhodl, že posnídá na pikniku v lese. Vstal brzy ráno, zatroubil na svou trubku z kravského rohu a jejím nádherným zvukem probudil všechny pasáčky a telátka. Potom se Kṛṣṇa a chlapci, ženoucí každý své stádo telat před sebou, vydali z Vrajabhūmi do lesa.
- Text 2:
- At that time, hundreds and thousands of cowherd boys came out of their respective homes in Vrajabhūmi and joined Kṛṣṇa, keeping before them their hundreds and thousands of groups of calves. The boys were very beautiful, and they were equipped with lunch bags, bugles, flutes, and sticks for controlling the calves.
- Sloka 2:
- Tisíce chlapců tehdy vyšly před své domy ve Vrajabhūmi a přidaly se ke Kṛṣṇovi. Před sebou hnali své stovky a tisíce stád. Hoši byli překrásní a nesli si ranečky s jídlem, trubky, flétny a pruty na pohánění telat.
- Text 3:
- Along with the cowherd boys and their own groups of calves, Kṛṣṇa came out with an unlimited number of calves assembled. Then all the boys began to sport in the forest in a greatly playful spirit.
- Sloka 3:
- Společně s pasáčky a jejich stády vyšel Kṛṣṇa, který svolal neomezený počet telat. Všichni chlapci začali v hravé náladě dovádět v lese.
- Text 4:
- Although all these boys were already decorated by their mothers with ornaments of kāca, guñjā, pearls and gold, when they went into the forest they further decorated themselves with fruits, green leaves, bunches of flowers, peacock feathers and soft minerals.
- Sloka 4:
- Přestože byli hoši už ozdobeni od svých matek drahokamy kāca, lasturkami guñjā, perlami a zlatem, když přišli do lesa, ozdobili se ještě ovocem, zelenými listy, kyticemi květů, pavími pery a měkkými minerály.
- Text 5:
- All the cowherd boys used to steal one another’s lunch bags. When a boy came to understand that his bag had been taken away, the other boys would throw it farther away, to a more distant place, and those standing there would throw it still farther. When the proprietor of the bag became disappointed, the other boys would laugh, the proprietor would cry, and then the bag would be returned.
- Sloka 5:
- Pasáčci si navzájem kradli svoje ranečky s jídlem. Když nějaký hoch přišel na to, že mu ukradli raneček, ostatní mu ho hodili ještě dál, na nějaké vzdálené místo, a ti, kteří stáli tam, ho hodili ještě dál. Když z toho byl majitel nešťastný, ostatní chlapci se smáli, on pak začal plakat a dostal raneček zpátky.
- Text 6:
- Sometimes Kṛṣṇa would go to a somewhat distant place to see the beauty of the forest. Then all the other boys would run to accompany Him, each one saying, “I shall be the first to run and touch Kṛṣṇa! I shall touch Kṛṣṇa first!” In this way they enjoyed life by repeatedly touching Kṛṣṇa.
- Sloka 6:
- Někdy se Kṛṣṇa poněkud vzdálil, aby se pokochal krásou lesa. Všichni ostatní chlapci pak utíkali za Ním, a každý z nich volal: “Já přiběhnu ke Kṛṣṇovi a dotknu se Ho jako první! Já se dotknu Kṛṣṇy první!” Znovu a znovu se dotýkali Kṛṣṇy, a tak se radovali ze života.
- Texts 7-11:
- All the boys would be differently engaged. Some boys blew their flutes, and others blew bugles made of horn. Some imitated the buzzing of the bumblebees, and others imitated the voice of the cuckoo. Some boys imitated flying birds by running after the birds’ shadows on the ground, some imitated the beautiful movements and attractive postures of the swans, some sat down with the ducks, sitting silently, and others imitated the dancing of the peacocks. Some boys attracted young monkeys in the trees, some jumped into the trees, imitating the monkeys, some made faces as the monkeys were accustomed to do, and others jumped from one branch to another. Some boys went to the waterfalls and crossed over the river, jumping with the frogs, and when they saw their own reflections on the water they would laugh. They would also condemn the sounds of their own echoes. In this way, all the cowherd boys used to play with Kṛṣṇa, who is the source of the Brahman effulgence for jñānīs desiring to merge into that effulgence, who is the Supreme Personality of Godhead for devotees who have accepted eternal servitorship, and who for ordinary persons is but another ordinary child. The cowherd boys, having accumulated the results of pious activities for many lives, were able to associate in this way with the Supreme Personality of Godhead. How can one explain their great fortune?
- Sloka 7-11:
- Chlapci se věnovali různým hrám. Někteří pískali na flétny a jiní troubili na trubky z rohů. Někteří napodobovali bzučení čmeláků a jiní hlasy kukaček. Někteří hoši napodobovali letící ptáky tak, že běželi za jejich stíny na zemi, někteří napodobovali ladné pohyby a půvabné pózy labutí, jiní tiše usedali vedle volavek a další napodobovali tanec pávů. Někteří chlapci vábili mladé opice na stromech, někteří skákali na stromy jako opice, někteří se jako opice šklebili a jiní zase přeskakovali z větve na větev. Někteří chlapci šli k peřejím, kde společně s žábami skákali přes řeku, a smáli se, když ve vodě uviděli svůj odraz. Proklínali také ozvěny svých hlasů. Tak si pasáčkové hrávali s Kṛṣṇou, jenž je zdrojem záře Brahmanu pro jñānī, kteří chtějí s touto září splynout, jenž je Nejvyšší Osobností Božství pro oddané, kteří přijali, že jsou věčnými služebníky, a pro obyčejné lidi je jen dalším obyčejným dítětem. Pasáčkové krav, kteří nahromadili výsledky zbožných činností z mnoha životů, se mohli s Nejvyšší Osobností Božství přátelit. Kdo může popsat jejich štěstí?
- Text 12:
- Yogīs may undergo severe austerities and penances for many births by practicing yama, niyama, āsana and prāṇāyāma, none of which are easily performed. Yet in due course of time, when these yogīs attain the perfection of controlling the mind, they will still be unable to taste even a particle of dust from the lotus feet of the Supreme Personality of Godhead. What then can we describe about the great fortune of the inhabitants of Vrajabhūmi, Vṛndāvana, with whom the Supreme Personality of Godhead personally lived and who saw the Lord face to face?
- Sloka 12:
- Yogīni se po mnoho životů podrobují přísné askezi, když nacvičují obtížná stádia yama, niyama, āsana či prāṇāyāma. Ale i když se časem dokonale naučí ovládat mysl, přesto nebudou moci vychutnat ani částečku prachu z lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství. Co potom říci o nesmírném štěstí obyvatel Vrajabhūmi, Vṛndāvanu, s nimiž Nejvyšší Pán osobně žil a kteří Ho vídali tváří v tvář?
- Text 13:
- My dear King Parīkṣit, thereafter there appeared a great demon named Aghāsura, whose death was being awaited even by the demigods. The demigods drank nectar every day, but still they feared this great demon and awaited his death. This demon could not tolerate the transcendental pleasure being enjoyed in the forest by the cowherd boys.
- Sloka 13:
- Můj milý králi Parīkṣite, poté se tam objevil velký démon jménem Aghāsura, na jehož smrt čekali i polobozi. Polobozi pili nektar každý den, ale přesto měli z tohoto velkého démona strach, a čekali, kdy zemře. Tento démon nemohl snést transcendentální radost, kterou pasáčci v lese zažívali.
- Text 14:
- Aghāsura, who had been sent by Kaṁsa, was the younger brother of Pūtanā and Bakāsura. Therefore when he came and saw Kṛṣṇa at the head of all the cowherd boys, he thought, “This Kṛṣṇa has killed my sister and brother, Pūtanā and Bakāsura. Therefore, in order to please them both, I shall kill this Kṛṣṇa, along with His assistants, the other cowherd boys.”
- Sloka 14:
- Aghāsura, jehož poslal Kaṁsa, byl mladším bratrem Pūtany a Bakāsury. Proto když přišel a spatřil Kṛṣṇu v čele všech pasáčků, pomyslel si: “Tento Kṛṣṇa zabil mou sestru a mého bratra, Pūtanu a Bakāsuru. Pro jejich potěšení tedy usmrtím já Jeho i s Jeho pomocníky, ostatními pasáčky.”
- Text 15:
- Aghāsura thought: If somehow or other I can make Kṛṣṇa and His associates serve as the last offering of sesame and water for the departed souls of my brother and sister, then the inhabitants of Vrajabhūmi, for whom these boys are the life and soul, will automatically die. If there is no life, there is no need for the body; consequently, when their sons are dead, naturally all the inhabitants of Vraja will die.
- Sloka 15:
- Aghāsura uvažoval: “Pokud se mi nějak povede, aby Kṛṣṇa a Jeho společníci posloužili jako poslední oběť sezamu a vody za odešlé duše mého bratra a sestry, pak obyvatelé Vrajabhūmi, pro něž jsou tito chlapci vším, automaticky zemřou. Kde není život, tam není tělo zapotřebí. Když tedy budou jejich synové mrtví, všichni obyvatelé Vraji přirozeně zahynou.”
- Text 16:
- After thus deciding, that crooked Aghāsura assumed the form of a huge python, as thick as a big mountain and as long as eight miles. Having assumed this wonderful python’s body, he spread his mouth like a big cave in the mountains and lay down on the road, expecting to swallow Kṛṣṇa and His associates the cowherd boys.
- Sloka 16:
- Když ničemný Aghāsura učinil toto rozhodnutí, proměnil se v obrovskou krajtu, která byla široká jako velká hora a dlouhá třináct kilometrů. V tomto nevídaném hadím těle otevřel tlamu, takže vypadala jako velká jeskyně v horách, a lehl si na cestu s očekáváním, že Kṛṣṇu a Jeho společníky pasáčky spolkne.
- Text 17:
- His lower lip rested on the surface of the earth, and his upper lip was touching the clouds in the sky. The borders of his mouth resembled the sides of a big cave in a mountain, and the middle of his mouth was as dark as possible. His tongue resembled a broad traffic-way, his breath was like a warm wind, and his eyes blazed like fire.
- Sloka 17:
- Jeho dolní pysk spočíval na zemi a horní se dotýkal mraků na nebi. Okraje jeho tlamy připomínaly stěny velké jeskyně uvnitř hory a nitro jeho tlamy bylo tak tmavé, jak je to jen vůbec možné. Jeho jazyk se podobal široké cestě, jeho dech žhnul jako horký vítr a oči mu plály jako oheň.
- Text 18:
- Upon seeing this demon’s wonderful form, which resembled a great python, the boys thought that it must be a beautiful scenic spot of Vṛndāvana. Thereafter, they imagined it to be similar to the mouth of a great python. In other words, the boys, unafraid, thought that it was a statue made in the shape of a great python for the enjoyment of their pastimes.
- Sloka 18:
- Když chlapci viděli tuto démonovu úžasnou podobu, jež připomínala velkou krajtu, mysleli si, že je to dozajista jedna z přírodních krás Vṛndāvanu. Potom je napadlo, že se to podobá tlamě velké krajty. Jinými slovy-chlapci si mysleli, že je to socha zpodobňující velkou krajtu, určená k jejich zábavám, a ničeho se nebáli.
- Text 19:
- The boys said: Dear friends, is this creature dead, or is it actually a living python with its mouth spread wide just to swallow us all? Kindly clear up this doubt.
- Sloka 19:
- Hoši říkali: “Milí kamarádi, je ten tvor mrtvý, nebo je to doopravdy živá krajta s doširoka otevřenou tlamou, která nás chce všechny spolknout? Vyjasněte prosím tyto pochyby.”
- Text 20:
- Thereafter they decided: Dear friends, this is certainly an animal sitting here to swallow us all. Its upper lip resembles a cloud reddened by the sunshine, and its lower lip resembles the reddish shadows of a cloud.
- Sloka 20:
- Nakonec došli k závěru: “Milí přátelé, to je určitě zvíře, které tady na nás číhá! Jeho horní pysk připomíná mrak zabarvený do ruda slunečním světlem a jeho dolní pysk načervenalý stín mraku.”
- Text 23:
- The hot fiery wind is the breath coming out of his mouth, which is giving off the bad smell of burning flesh because of all the dead bodies he has eaten.
- Sloka 23:
- “Ten horký ohnivý vítr je dech vycházející z jeho chřtánu, který páchne po hořícím mase všech těch mrtvých těl, jež doposud sežral.”
- Text 24:
- Then the boys said, “Has this living creature come to swallow us? If he does so, he will immediately be killed like Bakāsura, without delay.” Thus they looked at the beautiful face of Kṛṣṇa, the enemy of Bakāsura, and, laughing loudly and clapping their hands, they entered the mouth of the python.
- Sloka 24:
- Potom chlapci řekli: “To nás tento živý tvor přichází spolknout? Pokud to udělá, přijde okamžitě o život, stejně jako Bakāsura.” Pohlédli na nádherný obličej Kṛṣṇy, Bakāsurova nepřítele, a s hlasitým smíchem a tleskáním vešli do tlamy krajty.
- Text 25:
- The Supreme Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa, who is situated as antaryāmī, the Supersoul, in the core of everyone’s heart, heard the boys talking among themselves about the artificial python. Unknown to them, it was actually Aghāsura, a demon who had appeared as a python. Kṛṣṇa, knowing this, wanted to forbid His associates to enter the demon’s mouth.
- Sloka 25:
- Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, jenž jako antaryāmī neboli Nadduše sídlí v srdci každého, slyšel, jak si spolu hoši o nepravé krajtě povídají. Nevěděli, že to byl ve skutečnosti Aghāsura, démon, který vypadal jako had. Kṛṣṇovi to bylo známo, a proto chtěl svým společníkům vstup do démonovy tlamy zakázat.
- Text 26:
- In the meantime, while Kṛṣṇa was considering how to stop them, all the cowherd boys entered the mouth of the demon. The demon, however, did not swallow them, for he was thinking of his own relatives who had been killed by Kṛṣṇa and was just waiting for Kṛṣṇa to enter his mouth.
- Sloka 26:
- Zatímco Kṛṣṇa přemýšlel, jak je zastaví, všichni pasáčci již mezitím vešli do útrob démona. Démon je však nespolkl, protože myslel na své příbuzné, zabité Kṛṣṇou, a jen čekal, až do jeho tlamy vstoupí také Kṛṣṇa.
- Text 27:
- Kṛṣṇa saw that all the cowherd boys, who did not know anyone but Him as their Lord, had now gone out of His hand and were helpless, having entered like straws into the fire of the abdomen of Aghāsura, who was death personified. It was intolerable for Kṛṣṇa to be separated from His friends the cowherd boys. Therefore, as if seeing that this had been arranged by His internal potency, Kṛṣṇa was momentarily struck with wonder and unsure of what to do.
- Sloka 27:
- Kṛṣṇa viděl, že všichni pasáčkové, kteří neznali žádného jiného Pána než Jeho, se Mu vymkli z ruky a byli bezmocní, neboť vstoupili jako stébla do ohně v břiše Aghāsury, jenž představoval zosobněnou smrt. Kṛṣṇa nemohl snést odloučení od svých kamarádů pasáčků. Jako kdyby viděl, že to zařídila Jeho vnitřní energie, byl na okamžik udivený a nejistý, co má dělat.
- Text 28:
- Now, what was to be done? How could both the killing of this demon and the saving of the devotees be performed simultaneously? Kṛṣṇa, being unlimitedly potent, decided to wait for an intelligent means by which He could simultaneously save the boys and kill the demon. Then He entered the mouth of Aghāsura.
- Sloka 28:
- Co by se mělo udělat? Jak mohlo být obojí-zabití démona i záchrana oddaných-provedeno zároveň? Kṛṣṇa, jenž má neomezenou moc, se rozhodl počkat na vhodnou příležitost, kdy zároveň zachrání chlapce a zabije démona. Potom vešel do Aghāsurovy tlamy.
- Text 29:
- When Kṛṣṇa entered the mouth of Aghāsura, the demigods hidden behind the clouds exclaimed, “Alas! Alas!” But the friends of Aghāsura, like Kaṁsa and other demons, were jubilant.
- Sloka 29:
- Když Kṛṣṇa vstoupil do Aghāsurových úst, polobozi skrytí za mraky volali: “Běda! Běda!” Přátelé Aghāsury, jako Kaṁsa a další démoni, však jásali.
- Text 30:
- When the invincible Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, heard the demigods crying “Alas! Alas!” from behind the clouds, He immediately enlarged Himself within the demon’s throat, just to save Himself and the cowherd boys, His own associates, from the demon who wished to smash them.
- Sloka 30:
- Když nepřemožitelný Nejvyšší Pán Kṛṣṇa slyšel polobohy za mraky sténat “Běda! Běda!”, ihned se v démonově krku zvětšil, aby sebe i své společníky před démonem, který je chtěl rozdrtit, zachránil.
- Text 31:
- Then, because Kṛṣṇa had increased the size of His body, the demon extended his own body to a very large size. Nonetheless, his breathing stopped, he suffocated, and his eyes rolled here and there and popped out. The demon’s life air, however, could not pass through any outlet, and therefore it finally burst out through a hole in the top of the demon’s head.
- Sloka 31:
- Poté, když Kṛṣṇa zvětšil své tělo, zvětšil je do obrovské velikosti i démon, ale přesto mu došel dech a udusil se. Chvíli koulel očima, a pak mu vylezly z důlků. Jeho životní vzduch však neměl kudy uniknout, a proto nakonec vyrazil ven otvorem na vrcholku démonovy hlavy.
- Text 32:
- When all the demon’s life air had passed away through that hole in the top of his head, Kṛṣṇa glanced over the dead calves and cowherd boys and brought them back to life. Then Mukunda, who can give one liberation, came out from the demon’s mouth with His friends and the calves.
- Sloka 32:
- Když všechen démonův životní vzduch vyprchal tímto otvorem na vrcholu hlavy, Kṛṣṇa pohlédl na mrtvá telátka a pasáčky a přivedl je zpátky k životu. Poté Mukunda, jenž dává vysvobození, vyšel se svými přáteli a telátky ven z démonovy tlamy.
- Text 33:
- From the body of the gigantic python, a glaring effulgence came out, illuminating all directions, and stayed individually in the sky until Kṛṣṇa came out from the corpse’s mouth. Then, as all the demigods looked on, this effulgence entered into Kṛṣṇa’s body.
- Sloka 33:
- Z těla obrovské krajty vyšlehla oslňující záře, jež osvětlovala všechny světové strany, a zůstala ve své individuální totožnosti na nebi tak dlouho, dokud Kṛṣṇa nevyšel z tlamy zdechliny. Potom před zraky všech polobohů tato záře vstoupila do Kṛṣṇova těla.
- Text 34:
- Thereafter, everyone being pleased, the demigods began to shower flowers from Nandana-kānana, the celestial dancing girls began to dance, and the Gandharvas, who are famous for singing, offered songs of prayer. The drummers began to beat their kettledrums, and the brāhmaṇas offered Vedic hymns. In this way, both in the heavens and on earth, everyone began to perform his own duties, glorifying the Lord.
- Sloka 34:
- Všichni se radovali. Polobozi začali shazovat květy z Nandana-kānany, nebeské tanečnice se roztančily a Gandharvové, kteří jsou proslulí svým zpěvem, pěli oslavné písně. Bubeníci začali tlouct na kotle a brāhmaṇové přednášeli védské hymny. Všichni, na nebi i na Zemi, tak začali vykonávat své povinnosti, aby oslavili Pána.
- Text 35:
- When Lord Brahmā heard the wonderful ceremony going on near his planet, accompanied by music and songs and sounds of “Jaya! Jaya!” he immediately came down to see the function. Upon seeing so much glorification of Lord Kṛṣṇa, he was completely astonished.
- Sloka 35:
- Když Pán Brahmā slyšel hudbu, písně a volání “Jaya! Jaya!”, jež doprovázely podivuhodnou slavnost probíhající poblíž jeho planety, ihned tam sestoupil, aby se na ni podíval. Při pohledu na velkolepé oslavování Pána Kṛṣṇy byl naprosto ohromen.
- Text 36:
- O King Parīkṣit, when the python-shaped body of Aghāsura dried up into merely a big skin, it became a wonderful place for the inhabitants of Vṛndāvana to visit, and it remained so for a long, long time.
- Sloka 36:
- Ó králi Parīkṣite, když Aghāsurovo tělo v podobě krajty vyschlo a zbyla z něho jen obrovská kůže, stalo se pro obyvatele Vṛndāvanu úžasným výletním místem a zůstalo jím na velmi dlouhou dobu.
- Text 37:
- This incident of Kṛṣṇa’s saving Himself and His associates from death and of giving deliverance to Aghāsura, who had assumed the form of a python, took place when Kṛṣṇa was five years old. It was disclosed in Vrajabhūmi after one year, as if it had taken place on that very day.
- Sloka 37:
- Tato událost, při které Kṛṣṇa zachránil sebe a své společníky před smrtí a vysvobodil Aghāsuru, jenž se proměnil v krajtu, se odehrála v době, kdy bylo Kṛṣṇovi pět let. Ve Vrajabhūmi vyšla na světlo o rok později, jako kdyby se udála právě toho dne.
- Text 38:
- Kṛṣṇa is the cause of all causes. The causes and effects of the material world, both higher and lower, are all created by the Supreme Lord, the original controller. When Kṛṣṇa appeared as the son of Nanda Mahārāja and Yaśodā, He did so by His causeless mercy. Consequently, for Him to exhibit His unlimited opulence was not at all wonderful. Indeed, He showed such great mercy that even Aghāsura, the most sinful miscreant, was elevated to being one of His associates and achieving sārūpya-mukti, which is actually impossible for materially contaminated persons to attain.
- Sloka 38:
- Kṛṣṇa je příčina všech příčin. Všechny příčiny a následky v hmotném světě, významnější i ty méně významné, jsou stvořeny Nejvyšším Pánem, původním vládcem. Když se Kṛṣṇa zjevil jako syn Nandy Mahārāje a Yaśody, učinil tak ze své bezpříčinné milosti. Nebylo tedy pro Něho na tom, že projevil svůj neomezený majestát, nic úžasného. Jeho milost byla tak velká, že dokonce i Aghāsura, nejhříšnější darebák, se mohl stát jedním z Jeho společníků a dosáhnout sārūpya-mukti, což je pro hmotně znečištěné osoby nedosažitelné.
- Text 39:
- If even only once or even by force one brings the form of the Supreme Personality of Godhead into one’s mind, one can attain the supreme salvation by the mercy of Kṛṣṇa, as did Aghāsura. What then is to be said of those whose hearts the Supreme Personality of Godhead enters when He appears as an incarnation, or those who always think of the lotus feet of the Lord, who is the source of transcendental bliss for all living entities and by whom all illusion is completely removed?
- Sloka 39:
- Pokud někdo byť jen jednou, nebo dokonce i z přinucení umístí do své mysli podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, může milostí Kṛṣṇy stejně jako Aghāsura dosáhnout nejvyššího osvobození. Co potom říci o těch, do jejichž srdcí Nejvyšší Osobnost Božství vstoupí, když se zjeví jako inkarnace, nebo o těch, kteří neustále myslí na lotosové nohy Pána, jenž je zdrojem transcendentální blaženosti všech živých bytostí a zcela odstraňuje veškerou iluzi?
- Text 40:
- Śrī Sūta Gosvāmī said: O learned saints, the childhood pastimes of Śrī Kṛṣṇa are very wonderful. Mahārāja Parīkṣit, after hearing about those pastimes of Kṛṣṇa, who had saved him in the womb of his mother, became steady in his mind and again inquired from Śukadeva Gosvāmī to hear about those pious activities.
- Sloka 40:
- Śrī Sūta Gosvāmī pravil: “Ó učení světci, dětské zábavy Śrī Kṛṣṇy jsou naprosto úžasné. Mahārāja Parīkṣit ovládl nasloucháním o těchto zábavách Kṛṣṇy, který ho zachránil v lůně jeho matky, svou mysl a znovu se otázal Śukadevy Gosvāmīho, aby mohl o těchto ctnostných činnostech naslouchat dále.”
- Text 41:
- Mahārāja Parīkṣit inquired: O great sage, how could things done in the past have been described as being done at the present? Lord Śrī Kṛṣṇa performed this pastime of killing Aghāsura during His kaumāra age. How then, during His paugaṇḍa age, could the boys have described this incident as having happened recently?
- Sloka 41:
- Mahārāja Parīkṣit se zeptal: “Ó velký mudrci, jak mohlo být to, co bylo učiněno v minulosti, vyprávěno, jako kdyby se to dělo v přítomnosti? Pán Śrī Kṛṣṇa projevil tuto zábavu, při níž zabil Aghāsuru, ve svém věku kaumāra. Jak potom mohli chlapci nyní, když byl ve věku paugaṇḍa, líčit tuto událost, jako kdyby se odehrála nedávno?”
- Text 42:
- O greatest yogī, my spiritual master, kindly describe why this happened. I am very much curious to know about it. I think that it was nothing but another illusion due to Kṛṣṇa.
- Sloka 42:
- “Ó největší yogīne, můj duchovní mistře, prosím, vysvětli, proč se to stalo. Jsem na to velice zvědavý. Myslím, že to nebylo nic jiného než další iluze způsobená Kṛṣṇou.”
- Text 43:
- O my lord, my spiritual master, although we are the lowest of kṣatriyas, we are glorified and benefited because we have the opportunity of always hearing from you the nectar of the pious activities of the Supreme Personality of Godhead.
- Sloka 43:
- “Ó můj pane a duchovní učiteli, i když jsme nejnižší z kṣatriyů, jsme požehnaní, protože máme příležitost od tebe neustále slyšet nektar vyprávění o ctnostných činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství.”
- Text 44:
- Sūta Gosvāmī said: O Śaunaka, greatest of saints and devotees, when Mahārāja Parīkṣit inquired from Śukadeva Gosvāmī in this way, Śukadeva Gosvāmī, immediately remembering subject matters about Kṛṣṇa within the core of his heart, externally lost contact with the actions of his senses. Thereafter, with great difficulty, he revived his external sensory perception and began to speak to Mahārāja Parīkṣit about kṛṣṇa-kathā.
- Sloka 44:
- Sūta Gosvāmī řekl: “Ó Śaunako, největší ze světců a oddaných, když se Mahārāja Parīkṣit takto otázal Śukadevy Gosvāmīho, ten si v srdci okamžitě vzpomněl na témata spojená s Kṛṣṇou a navenek ztratil kontakt s funkcemi svých smyslů. Poté jen s velkými potížemi obnovil své vnější smyslové vnímání a začal Mahārājovi Parīkṣitovi přednášet kṛṣṇa-kathā.”