Text 59
Sloka 59
Devanagari
Dévanágarí
Text
Verš
satye caiva vyavasthitim
kaṁsas tuṣṭa-manā rājan
prahasann idam abravīt
satye caiva vyavasthitim
kaṁsas tuṣṭa-manā rājan
prahasann idam abravīt
Synonyms
Synonyma
dṛṣṭvā — by seeing; samatvam — being equipoised, undisturbed in distress or happiness; tat — that; śaureḥ — of Vasudeva; satye — in truthfulness; ca — indeed; eva — certainly; vyavasthitim — the firm situation; kaṁsaḥ — Kaṁsa; tuṣṭa-manāḥ — being very satisfied (with Vasudeva’s behavior in delivering the first child to keep his promise); rājan — O Mahārāja Parīkṣit; prahasan — with a smiling face; idam — this; abravīt — said.
dṛṣṭvā — když viděl; samatvam — vyrovnanost, nenarušená neštěstím ani štěstím; tat — tu; śaureḥ — Vasudeva; satye — ve věrnosti svému slovu; ca — vskutku; eva — jistě; vyavasthitim — pevný; kaṁsaḥ — Kaṁsa; tuṣṭa-manāḥ — velice spokojen (s tím, jak Vasudeva přinesl první dítě, aby dodržel svůj slib); rājan — ó Mahārāji Parīkṣite; prahasan — s úsměvem na tváři; idam — toto; abravīt — řekl.
Translation
Překlad
My dear King Parīkṣit, when Kaṁsa saw that Vasudeva, being situated in truthfulness, was completely equipoised in giving him the child, he was very happy. Therefore, with a smiling face, he spoke as follows.
Můj milý králi Parīkṣite, když Kaṁsa viděl, že Vasudeva, věrný svému slovu, mu zcela vyrovnaně dává své dítě, měl velkou radost. S úsměvem na tváři proto promluvil.
Purport
Význam
The word samatvam is very significant in this verse. Samatvam refers to one who is always equipoised, unaffected by either happiness or distress. Vasudeva was so steadily equipoised that he did not seem in the least agitated when delivering his first-born child into the hands of Kaṁsa to be killed. In Bhagavad-gītā (2.56) it is said, duḥkheṣv anudvigna-manāḥ sukheṣu vigata-spṛhaḥ. In the material world, one should not be very eager to be happy, nor should one be very much disturbed by material distress. Lord Kṛṣṇa advised Arjuna:
V tomto verši je velice důležité slovo samatvam. Vztahuje se na toho, kdo je vždy vyrovnaný a nenechá se ovlivnit štěstím ani neštěstím. Vasudeva byl tak neochvějně vyrovnaný, že když předával své prvorozené dítě do rukou Kaṁsy, aby mohlo být zabito, nebylo na něm znát ani stopy po vzrušení. V Bhagavad-gītě (2.56) je řečeno: duḥkheṣv anudvigna-manāḥ sukheṣu vigata-spṛhaḥ. V hmotném světě by člověk neměl příliš dychtit po štěstí, ani by neměl být příliš znepokojen hmotným neštěstím. Pán Kṛṣṇa radil Arjunovi:
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino ’nityās
tāṁs titikṣasva bhārata
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino 'nityās
tāṁs titikṣasva bhārata
“O son of Kuntī, the nonpermanent appearance of happiness and distress, and their disappearance in due course, are like the appearance and disappearance of winter and summer seasons. They arise from sense perception, O scion of Bharata, and one must learn to tolerate them without being disturbed.” (Bg. 2.14) The self-realized soul is never disturbed by so-called distress or happiness, and this is especially true of an exalted devotee like Vasudeva, who showed this by his practical example. Vasudeva was not at all disturbed when delivering his first child to Kaṁsa to be killed.
“Ó synu Kuntī, dočasné radosti a bolesti přicházejí a odcházejí jako zimní a letní období. Pocházejí ze smyslového vnímání, ó potomku Bharaty, a člověk se je musí naučit snášet, aniž by jimi byl rozrušen.” (Bg. 2.14) Seberealizovanou duši takzvané neštěstí či štěstí nikdy nevyvede z míry, a zvláště to platí o vznešeném oddaném, jako byl Vasudeva, který to ukázal svým praktickým příkladem. Když dával své první dítě Kaṁsovi, který je měl zabít, nebyl nijak znepokojen.