Skip to main content

Text 41

Sloka 41

Devanagari

Dévanágarí

स्वप्ने यथा पश्यति देहमीद‍ृशंमनोरथेनाभिनिविष्टचेतन: । द‍ृष्टश्रुताभ्यां मनसानुचिन्तयन्प्रपद्यते तत् किमपि ह्यपस्मृति: ॥ ४१ ॥

Text

Verš

svapne yathā paśyati deham īdṛśaṁ
manorathenābhiniviṣṭa-cetanaḥ
dṛṣṭa-śrutābhyāṁ manasānucintayan
prapadyate tat kim api hy apasmṛtiḥ
svapne yathā paśyati deham īdṛśaṁ
manorathenābhiniviṣṭa-cetanaḥ
dṛṣṭa-śrutābhyāṁ manasānucintayan
prapadyate tat kim api hy apasmṛtiḥ

Synonyms

Synonyma

svapne — in a dream; yathā — as; paśyati — one sees; deham — the kind of body; īdṛśam — similarly; manorathena — by mental speculation; abhiniviṣṭa — is fully absorbed; cetanaḥ — he whose consciousness; dṛṣṭa — by whatever has been experienced by seeing with the eyes; śrutābhyām — and by hearing a description of something else; manasā — by the mind; anucintayan — thinking, feeling and willing; prapadyate — surrenders; tat — to that situation; kim api — what to speak of; hi — indeed; apasmṛtiḥ — experiencing forgetfulness of the present body.

svapne — ve snu; yathā — jako; paśyati — člověk vidí; deham — jistý druh těla; īdṛśam — podobně; manorathena — na základě mentální spekulace; abhiniviṣṭa — je plně pohrouženo; cetanaḥ — ten, jehož vědomí; dṛṣṭa — na základě toho, co viděl na vlastní oči; śrutābhyām — na základě vyslechnutí popisu něčeho jiného; manasā — myslí; anucintayan — myšlení, cítění a chtění; prapadyate — odevzdává se; tat — této situaci; kim api — co říci o; hi — jistě; apasmṛtiḥ — zapomíná na současné tělo.

Translation

Překlad

Having experienced a situation by seeing or hearing about it, one contemplates and speculates about that situation, and thus one surrenders to it, not considering his present body. Similarly, by mental adjustments one dreams at night of living under different circumstances, in different bodies, and forgets his actual position. Under this same process, one gives up his present body and accepts another [tathā dehāntara-prāptiḥ].

“Když člověk vidí nebo slyší o nějaké situaci a rozjímá a spekuluje o ní, pohltí ho to natolik, že si přestává všímat svého současného těla. Podobně v noci přivádějí myšlenkové pochody člověka do stavu, kdy se mu zdá, jak žije v jiných podmínkách a jiných tělech, a na své skutečné postavení zapomíná. Stejným způsobem opouští živá bytost své současné tělo a přijímá další (tathā dehāntara-prāptiḥ).”

Purport

Význam

Transmigration of the soul is very clearly explained in this verse. One sometimes forgets his present body and thinks of his childhood body, a body of the past, and of how one was playing, jumping, talking and so on. When the material body is no longer workable, it becomes dust: “For dust thou art, and unto dust shalt thou return.” But when the body again mixes with the five material elements — earth, water, fire, air and ether — the mind continues to work. The mind is the subtle substance in which the body is created, as we actually experience in our dreams and also when we are awake in contemplation. One must understand that the process of mental speculation develops a new type of body that does not actually exist. If one can understand the nature of the mind (manorathena) and its thinking, feeling and willing, one can very easily understand how from the mind different types of bodies develop.

Tento verš podává názorný výklad transmigrace duše. Člověk někdy zapomíná na své současné tělo a myslí na dětské tělo, které měl v minulosti, jak si hrál, skákal, povídal a tak dále. Když hmotné tělo přestane fungovat, stane se prachem: “Neboť prach jsi a v prach se obrátíš.” I když se však tělo smísí s pěti hmotnými prvky-zemí, vodou, ohněm, vzduchem a éterem-mysl funguje dále. Mysl je jemnou substancí, ve které se tvoří tělo, což zažíváme ve snech a také v bdělém stavu, když rozjímáme. Je třeba pochopit, že mentální spekulace vyvíjí tělo nového druhu, které ve skutečnosti neexistuje. Ten, kdo zná povahu mysli (manorathena) a její myšlení, cítění a chtění, může snadno pochopit, jak se z mysli vyvíjejí různé druhy těl.

The Kṛṣṇa consciousness movement, therefore, offers a process of transcendental activities wherein the mind is fully absorbed in affairs pertaining to Kṛṣṇa. The presence of the soul is perceived by consciousness, and one must purify his consciousness from material to spiritual, or, in other words, to Kṛṣṇa consciousness. That which is spiritual is eternal, and that which is material is temporary. Without Kṛṣṇa consciousness, one’s consciousness is always absorbed in temporary things. For everyone, therefore, Kṛṣṇa recommends in Bhagavad-gītā (9.34), man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru. One should always be absorbed in thought of Kṛṣṇa, one should become His devotee, one should always engage in His service and worship Him as the supreme great, and one should always offer Him obeisances. In the material world one is always a servant of a greater person, and in the spiritual world our constitutional position is to serve the Supreme, the greatest, paraṁ brahma. This is the instruction of Śrī Caitanya Mahāprabhu. Jīvera ‘svarūpa’ haya-kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’ (Cc. Madhya 20.108).

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy tedy nabízí návod k provádění transcendentálních činností, při nichž je mysl zcela pohroužená do záležitostí týkajících se Kṛṣṇy. Přítomnost duše je vnímána na základě vědomí, a to je třeba očistit, změnit ho z hmotného na duchovní neboli vědomí Kṛṣṇy. Vše duchovní je věčné a vše hmotné je dočasné. Bez vědomí Kṛṣṇy je naše vědomí stále pohrouženo v dočasných věcech. Proto Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (9.34) všem doporučuje: man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru. Člověk by měl být stále pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu, stát se Jeho oddaným, vždy Mu sloužit a uctívat Ho jako největšího ze všech a stále se Mu klanět. V hmotném světě je každý služebníkem někoho většího a v duchovním světě je naším přirozeným postavením sloužit Nejvyššímu, který je ze všech největší, paraṁ brahma. To učil Śrī Caitanya Mahāprabhu. Jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. (Cc. Madhya 20.108).

To act in Kṛṣṇa consciousness is the perfection of life and the highest perfection of yoga. As Lord Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (6.47):

Jednat s vědomím Kṛṣṇy je dokonalostí života a nejvyšší dokonalostí yogy. Pán Kṛṣṇa to říká v Bhagavad-gītě (6.47):

yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntarātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ
yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntarātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ

“Of all yogīs, he who always abides in Me with great faith, worshiping Me in transcendental loving service, is most intimately united with Me in yoga and is the highest of all.”

“Ten z yogīnů, který se ke Mně neustále upíná s velkou vírou, v nitru na Mě myslí a poskytuje Mi transcendentální láskyplnou službu, je se Mnou nejdůvěrněji spojen prostřednictvím yogy a je ze všech nejvyšší. To je Můj názor.”

The condition of the mind, which flickers between saṅkalpa and vikalpa, accepting something and rejecting it, is very important in transferring the soul to another material body at the time of death.

Mysl stále těká mezi saṅkalpou a vikalpou, kdy něco přijímá a pak to zase odmítá, a právě její stav je velice důležitý při přemísťování duše do dalšího hmotného těla v době smrti.

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

“Whatever state of being one remembers when he quits his body, that state he will attain without fail.” (Bg. 8.6) Therefore one must train the mind in the system of bhakti-yoga, as did Mahārāja Ambarīṣa, who kept himself always in Kṛṣṇa consciousness. Sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ. One must fix the mind at the lotus feet of Kṛṣṇa twenty-four hours a day. If the mind is fixed upon Kṛṣṇa’s lotus feet, the activities of the other senses will be engaged in Kṛṣṇa’s service. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate: to serve Hṛṣīkeśa, the master of the senses, with purified senses is called bhakti. Those who constantly engage in devotional service are situated in a transcendental state, above the material modes of nature. As Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (14.26):

“Každý dospěje právě do toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo, ó synu Kuntī.” (Bg. 8.6) Proto musí člověk trénovat mysl v systému bhakti-yogy, jako to činil Mahārāja Ambarīṣa, který si byl neustále vědom Kṛṣṇy. Sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Mysl je třeba soustředit na lotosové nohy Kṛṣṇy dvacet čtyři hodin denně. Je-li upřená na Kṛṣṇovy lotosové nohy, budou i ostatní smysly zaměstnány službou Kṛṣṇovi. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate-sloužit Hṛṣīkeśovi, Pánu smyslů, s očištěnými smysly je to, čemu se říká bhakti. Ti, kdo se nepřetržitě věnují oddané službě, jsou v transcendentálním postavení, nad hmotnými kvalitami přírody. Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (14.26) říká:

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“One who engages in full devotional service, who does not fall down in any circumstance, at once transcends the modes of material nature and thus comes to the level of Brahman.” One must learn the secret of success from the Vedic literatures, especially when the cream of Vedic knowledge is presented by Bhagavad-gītā as it is.

“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” Je třeba se z védských písem naučit, co je tajemstvím úspěchu, zvláště když smetanu védského poznání předkládá Bhagavad-gīta taková, jaká je.

Because the mind is ultimately controlled by the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, the word apasmṛtiḥ is significant. Forgetfulness of one’s own identity is called apasmṛtiḥ. This apasmṛtiḥ can be controlled by the Supreme Lord, for the Lord says, mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: “From Me come remembrance, knowledge and forgetfulness.” Instead of allowing one to forget one’s real position, Kṛṣṇa can revive one’s original identity at the time of one’s death, even though the mind may be flickering. Although the mind may work imperfectly at the time of death, Kṛṣṇa gives a devotee shelter at His lotus feet. Therefore when a devotee gives up his body, the mind does not take him to another material body (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti); rather, Kṛṣṇa takes the devotee to that place where He is engaged in His pastimes (mām eti), as we have already discussed in previous verses. One’s consciousness, therefore, must always be absorbed in Kṛṣṇa, and then one’s life will be successful. Otherwise the mind will carry the soul to another material body. The soul will be placed in the semen of a father and discharged into the womb of a mother. The semen and ovum create a particular type of body according to the form of the father and mother, and when the body is mature, the soul emerges in that body and begins a new life. This is the process of transmigration of the soul from one body to another (tathā dehāntara-prāptiḥ). Unfortunately, those who are less intelligent think that when the body disappears, everything is finished. The entire world is being misled by such fools and rascals. But as stated in Bhagavad-gītā (2.20), na hanyate hanyamāne śarīre. The soul does not die when the body is destroyed. Rather, the soul takes on another body.

Slovo apasmṛtiḥ je významné, jelikož mysl ovládá z konečného hlediska Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Apasmṛtiḥ znamená zapomenutí na vlastní totožnost. I to má Nejvyšší Pán ve své moci, neboť říká: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca-“Ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” I kdyby byla mysl vrtkavá, Kṛṣṇa může v době smrti živé bytosti oživit její původní totožnost a nedovolit, aby na své skutečné postavení zapomněla. Činnost mysli může být v době smrti narušena, ale Kṛṣṇa poskytne oddanému útočiště u svých lotosových nohou. Když tedy oddaný opouští tělo, mysl ho nepřenáší do dalšího hmotného těla (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti), ale Kṛṣṇa ho vezme na místo svých zábav (mām eti), jak jsme o tom již hovořili dříve. Naše vědomí tedy musí být stále pohroužené v Kṛṣṇovi, a pak bude náš život úspěšný. Jinak mysl přenese duši do dalšího hmotného těla. Duše bude umístěna do semene otce a vypuštěna do lůna matky. Semeno a vajíčko vytvoří tělo určitého druhu, odpovídající podobě matky a otce, a když bude toto tělo dostatečně vyspěje, duše se v něm projeví a začne nový život. Tak probíhá transmigrace duše z jednoho těla do druhého (tathā dehāntara-prāptiḥ). Méně inteligentní lidé se bohužel domnívají, že když tělo skoná, je konec se vším. Tito hlupáci a darebáci přivádějí celý svět na scestí. V Bhagavad-gītě (2.20) je však řečeno: na hanyate hanyamāne śarīre-když je tělo zničeno, duše neumírá, nýbrž přijímá zase jiné tělo.