Skip to main content

Text 4

Sloka 4

Devanagari

Dévanágarí

निवृत्ततर्षैरुपगीयमानाद्भवौषधाच्छ्रोत्रमनोऽभिरामात् । क उत्तमश्लोकगुणानुवादात्पुमान् विरज्येत विना पशुघ्नात् ॥ ४ ॥

Text

Verš

nivṛtta-tarṣair upagīyamānād
bhavauṣadhāc chrotra-mano-’bhirāmāt
ka uttamaśloka-guṇānuvādāt
pumān virajyeta vinā paśughnāt
nivṛtta-tarṣair upagīyamānād
bhavauṣadhāc chrotra-mano-’bhirāmāt
ka uttamaśloka-guṇānuvādāt
pumān virajyeta vinā paśughnāt

Synonyms

Synonyma

nivṛtta — released from; tarṣaiḥ — lust or material activities; upagīyamānāt — which is described or sung; bhava-auṣadhāt — which is the right medicine for the material disease; śrotra — the process of aural reception; manaḥ — the subject matter of thought for the mind; abhirāmāt — from the pleasing vibrations from such glorification; kaḥ — who; uttamaśloka — of the Supreme Personality of Godhead; guṇa-anuvādāt — from describing such activities; pumān — a person; virajyeta — can keep himself aloof; vinā — except; paśu-ghnāt — either a butcher or one who is killing his own personal existence.

nivṛtta — zbavený; tarṣaiḥ — chtíče či hmotného jednání; upagīyamānāt — který je vyprávěn či zpíván; bhava-auṣadhāt — který je tím pravým lékem na hmotnou nemoc; śrotra — proces naslouchání; manaḥ — námět či potrava pro mysl; abhirāmāt — od příjemných vibrací, jež tvoří takové oslavování; kaḥ — kdo; uttamaśloka — Nejvyšší Osobnosti Božství; guṇa-anuvādāt — od popisování takových činností; pumān — osoba; virajyeta — může držet stranou; vinā — kromě; paśu-ghnāt — buď řezník, nebo ten, kdo ničí svou vlastní existenci.

Translation

Překlad

Glorification of the Supreme Personality of Godhead is performed in the paramparā system, that is, it is conveyed from the spiritual master to disciple. Such glorification is relished by those no longer interested in the false, temporary glorification of this cosmic manifestation. Descriptions of the Lord are the right medicine for the conditioned soul undergoing repeated birth and death. Therefore, who will cease hearing such glorification of the Lord except a butcher or one who is killing his own self?

“Oslavování Nejvyšší Osobnosti Božství probíhá v systému parampary, kde ho duchovní učitel předává svému žákovi. Vychutnávají ho ti, kdo se již nezajímají o nesprávné, dočasné oslavování tohoto vesmírného projevu. Popisy Pána jsou tím pravým lékem pro podmíněnou duši, která je vystavena opakovanému zrození a smrti. Kdo jiný než řezník nebo sebevrah by tedy mohl chtít přestat naslouchat tomuto oslavování Pána?”

Purport

Význam

In India it is the practice among the general populace to hear about Kṛṣṇa, either from Bhagavad-gītā or from Śrīmad-Bhāgavatam, in order to gain relief from the disease of repeated birth and death. Although India is now fallen, when there is a message that someone will speak about Bhagavad-gītā or Śrīmad-Bhāgavatam, thousands of people still gather to hear. This verse indicates, however, that such recitation of Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam must be done by persons completely freed from material desires (nivṛtta-tarṣaiḥ). Everyone within this material world, beginning from Brahmā down to the insignificant ant, is full of material desires for sense enjoyment, and everyone is busy in sense gratification, but when thus engaged one cannot fully understand the value of kṛṣṇa-kathā, either in the form of Bhagavad-gītā or in Śrīmad-Bhāgavatam.

V Indii jsou lidé zvyklí naslouchat o Kṛṣṇovi z Bhagavad-gīty nebo ze Śrīmad-Bhāgavatamu, aby se zbavili nemoci opakovaného rození a smrti. I když je nyní Indie zdegradovaná, jakmile se roznese, že někdo bude mluvit o Bhagavad-gītě či Śrīmad-Bhāgavatamu, stále ještě přijdou poslouchat tisíce lidí. Tento verš ovšem říká, že takto přednášet Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam mohou jedině ti, kdo jsou zcela prosti hmotných tužeb (nivṛtta-tarṣaiḥ). Každý v tomto hmotném světě, od Brahmy až po nepatrného mravence, neustále touží po smyslovém požitku a každý se zabývá uspokojováním smyslů. Kdo je však takto zaneprázdněný, nemůže plně pochopit hodnotu kṛṣṇa-kathā obsaženého v Bhagavad-gītě či Śrīmad-Bhāgavatamu.

If we hear the glories of the Supreme Personality of Godhead from liberated persons, this hearing will certainly free us from the bondage of material activities, but hearing Śrīmad-Bhāgavatam spoken by a professional reciter cannot actually help us achieve liberation. Kṛṣṇa-kathā is very simple. In Bhagavad-gītā it is said that Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead. As He Himself explains, mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya: “O Arjuna, there is no truth superior to Me.” (Bg. 7.7) Simply by understanding this fact — that Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead — one can become a liberated person. But, especially in this age, because people are interested in hearing Bhagavad-gītā from unscrupulous persons who depart from the simple presentation of Bhagavad-gītā and distort it for their personal satisfaction, they fail to derive the real benefit. There are big scholars, politicians, philosophers and scientists who speak on Bhagavad-gītā in their own polluted way, and people in general hear from them, being uninterested in hearing the glories of the Supreme Personality of Godhead from a devotee. A devotee is one who has no other motive for reciting Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam than to serve the Lord. Śrī Caitanya Mahāprabhu has therefore advised us to hear the glories of the Lord from a realized person (bhāgavata paro diya bhāgavata sthane). Unless one is personally a realized soul in the science of Kṛṣṇa consciousness, a neophyte should not approach him to hear about the Lord, for this is strictly forbidden by Śrīla Sanātana Gosvāmī, who quotes from the Padma Purāṇa:

Když nasloucháme o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství od osvobozených osob, vyprostí nás to z pout hmotných činností, ale poslech Śrīmad-Bhāgavatamu v podání profesionálního přednašeče nám k osvobození příliš nepomůže. Kṛṣṇa-kathā je velice jednoduché. V Bhagavad-gītě je řečeno, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. On sám říká: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya—“Ó Arjuno, neexistuje vyšší pravda, než jsem Já.” (Bg. 7.7) Když člověk pochopí jen tuto jedinou skutečnost-že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství-může se stát osvobozenou osobou. Avšak zvláště v současném věku chtějí lidé poslouchat Bhagavad-gītu od bezcharakterních osob, které se vzdalují od prostého podání Bhagavad-gīty a překrucují ji pro své vlastní uspokojení. Proto z ní nemohou získat skutečný prospěch. Různí velcí učenci, politici, filozofové a vědci hovoří o Bhagavad-gītě svým vlastním nečistým způsobem a obyčejní lidé je poslouchají, neboť naslouchat o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství od oddaného je nezajímá. Oddaný je ten, kdo pro přednášení Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu nemá jiný motiv než sloužit Pánu. Proto nám Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučoval naslouchat o slávě Pána od realizované osoby (bhāgavata paro diya bhāgavata sthane). Začátečník nemá naslouchat o Pánu od toho, kdo není duší realizovanou ve vědě o vědomí Kṛṣṇy, což také přísně zakázal Śrīla Sanātana Gosvāmī citací z Padma Purāṇy:

avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ
avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ

One should avoid hearing from a person not situated in Vaiṣṇava behavior. A Vaiṣṇava is nivṛtta-tṛṣṇa; that is, he has no material purpose, for his only purpose is to preach Kṛṣṇa consciousness. So-called scholars, philosophers and politicians exploit the importance of Bhagavad-gītā by distorting its meaning for their own purposes. Therefore this verse warns that kṛṣṇa-kathā should be recited by a person who is nivṛtta-tṛṣṇa. Śukadeva Gosvāmī epitomizes the proper reciter for Śrīmad-Bhāgavatam, and Parīkṣit Mahārāja, who purposefully left his kingdom and family prior to meeting death, epitomizes the person fit to hear it. A qualified reciter of Śrīmad-Bhāgavatam gives the right medicine (bhavauṣadhi) for the conditioned souls. The Kṛṣṇa consciousness movement is therefore trying to train qualified preachers to recite Śrīmad-Bhāgavatam and Bhagavad-gītā throughout the entire world, so that people in general in all parts of the world may take advantage of this movement and thus be relieved of the threefold miseries of material existence.

Člověk se má vyhýbat naslouchání tomu, kdo nejedná jako vaiṣṇava. Vaiṣṇava je nivṛtta-tṛṣṇa; to znamená, že nemá žádný hmotný cíl, neboť jeho jediným cílem je kázat vědomí Kṛṣṇy. Takzvaní učenci, filozofové a politici zneužívají důležitosti Bhagavad-gīty a překrucují její smysl pro své vlastní cíle. Proto tento verš upozorňuje, že kṛṣṇa-kathā má přednášet osoba, která je nivṛtta-tṛṣṇa. Śukadeva Gosvāmī ztělesňuje ideálního přednašeče Śrīmad-Bhāgavatamu a Parīkṣit Mahārāja, který před svou smrtí záměrně opustil své království i rodinu, představuje osobu způsobilou mu naslouchat. Kvalifikovaný přednašeč Śrīmad-Bhāgavatamu podává podmíněným duším ten pravý lék (bhavauṣadhi). Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se proto snaží vychovat kvalifikované kazatele, kteří budou schopni přednášet Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītu po celém světě, aby obyčejní lidé ve všech částech světa mohli využít přítomnost tohoto hnutí a zbavit se trojího utrpení hmotné existence.

The instructions of Bhagavad-gītā and the descriptions of Śrīmad-Bhāgavatam are so pleasing that almost anyone suffering from the threefold miseries of material existence will desire to hear the glories of the Lord from these books and thus benefit on the path of liberation. Two classes of men, however, will never be interested in hearing the message of Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam — those who are determined to commit suicide and those determined to kill cows and other animals for the satisfaction of their own tongues. Although such persons may make a show of hearing Śrīmad-Bhāgavatam at a Bhāgavata-saptāha, this is but another creation of the karmīs, who cannot derive any benefit from such a performance. The word paśu-ghnāt is important in this connection. Paśu-ghna means “butcher.” Persons fond of performing ritualistic ceremonies for elevation to the higher planetary systems must offer sacrifices (yajñas) by killing animals. Lord Buddhadeva therefore rejected the authority of the Vedas because his mission was to stop animal sacrifices, which are recommended in Vedic ritualistic ceremonies

Učení Bhagavad-gīty a popisy Śrīmad-Bhāgavatamu jsou tak příjemné, že téměř každý, kdo prodělává trojí utrpení hmotné existence, bude chtít naslouchat z těchto knih o slávě Pána, a tak pokročit na cestě k osvobození. Dva druhy lidí však nikdy nebudou mít o poslech poselství Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu zájem-ti, kdo se rozhodli spáchat sebevraždu, a ti, kdo jsou odhodlaní zabíjet krávy a jiná zvířata pro uspokojení svého jazyka. Přestože i oni mohou takzvaně naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu během Bhāgavata-saptāhy, jedná se jen o další výmysl karmīch, kteří z toho nemohou získat žádný prospěch. V této souvislosti je významné slovo paśu-ghnāt. Paśu-ghna znamená “řezník”. Ti, kdo lpějí na obřadech, jež umožňují dosáhnout vyšších planetárních soustav, musejí vykonávat oběti (yajñi), při kterých zabíjejí zvířata. Proto Pán Buddhadeva zavrhl autoritu Véd, jelikož jeho posláním bylo zastavit zvířecí oběti, které jsou doporučenou součástí védských obřadů.

nindasi yajña-vidher ahaha śruti-jātaṁ
sa-daya-hṛdaya darśita-paśu-ghātaṁ
keśava dhṛta-buddha-śarīra jaya jagadīśa hare
nindasi yajña-vidher ahaha śruti-jātaṁ
sa-daya-hṛdaya darśita-paśu-ghātaṁ
keśava dhṛta-buddha-śarīra jaya jagadīśa hare

(Gīta-govinda)

(Gīta-govinda)

Even though animal sacrifices are sanctioned in Vedic ceremonies, men who kill animals for such ceremonies are considered butchers. Butchers cannot be interested in Kṛṣṇa consciousness, for they are already materially allured. Their only interest lies in developing comforts for the temporary body.

I když je obětování zvířat v rámci védských obřadů schváleno, lidé, kteří kvůli tomu zvířata zabíjejí, jsou pokládáni za řezníky. Řezníci nemohou projevit zájem o vědomí Kṛṣṇy, neboť jsou okouzleni hmotou. Jediné, o co se zajímají, je zvyšovat pohodlí dočasného těla.

bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate
bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate

“In the minds of those who are too attached to sense enjoyment and material opulence, and who are bewildered by such things, the resolute determination of devotional service to the Supreme Lord does not take place.” (Bg. 2.44) Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura says:

“V mysli těch, kteří příliš lpí na smyslovém požitku a hmotném bohatství a jsou těmito věcmi zmateni, se nikdy nezrodí pevné odhodlání k oddané službě Nejvyššímu Pánu.” (Bg. 2.44) Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura říká:

manuṣya-janama pāiyā, rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu
manuṣya-janama pāiyā,

rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu

Anyone who is not Kṛṣṇa conscious and who therefore does not engage in the service of the Lord is also paśu-ghna, for he is willingly drinking poison. Such a person cannot be interested in kṛṣṇa-kathā because he still has a desire for material sense gratification; he is not nivṛtta-tṛṣṇa. As it is said, traivargikās te puruṣā vimukhā hari-medhasaḥ. Those interested in trivarga — that is, in dharma, artha and kāma — are religious for the sake of achieving a material position with which to gain better facilities for sense gratification. Such persons are killing themselves by willingly keeping themselves in the cycle of birth and death. They cannot be interested in Kṛṣṇa consciousness.

Každý, kdo si není vědom Kṛṣṇy, a kdo proto neslouží Pánu, je také paśu-ghna, neboť dobrovolně pije jed. Nemůže se zajímat o kṛṣṇa-kathā, neboť stále ještě touží po hmotném smyslovém požitku; není nivṛtta-tṛṣṇa. Je řečeno traivārgikās te puruṣā vimukhā hari-medhasaḥ. Ti, jež zajímá trivarga-to znamená dharma, artha a kāma-se věnují náboženství proto, aby dosáhli hmotného postavení, které jim poskytne lepší možnosti smyslového požitku. Takové osoby se zabíjejí tím, že dobrovolně zůstávají v koloběhu zrození a smrti a o vědomí Kṛṣṇy nemohou mít zájem.

For kṛṣṇa-kathā, topics about Kṛṣṇa consciousness, there must be a speaker and a hearer, both of whom can be interested in Kṛṣṇa consciousness if they are no longer interested in material topics. One can actually see how this attitude automatically develops in persons who are Kṛṣṇa conscious. Although the devotees of the Kṛṣṇa consciousness movement are quite young men, they no longer read materialistic newspapers, magazines and so on, for they are no longer interested in such topics (nivṛtta-tarṣaiḥ). They completely give up the bodily understanding of life. For topics concerning Uttamaśloka, the Supreme Personality of Godhead, the spiritual master speaks, and the disciple hears with attention. Unless both of them are free from material desires, they cannot be interested in topics of Kṛṣṇa consciousness. The spiritual master and disciple do not need to understand anything more than Kṛṣṇa because simply by understanding Kṛṣṇa and talking about Kṛṣṇa, one becomes a perfectly learned person (yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati, Muṇḍaka Upaniṣad 1.3). The Lord sits within everyone’s heart, and by the grace of the Lord the devotee receives instructions directly from the Lord Himself, who says in Bhagavad-gītā (15.15):

Aby se mohlo probírat kṛṣṇa-kathā, náměty o vědomí Kṛṣṇy, musí zde být mluvčí a posluchač, kteří mohou mít zájem o vědomí Kṛṣṇy jedině tehdy, když se již nezajímají o hmotné náměty. U osob vědomých si Kṛṣṇy je možné vidět, jak tento postoj automaticky vyvíjí. Přestože jsou oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy mladí lidé, již nečtou materialistické noviny, časopisy a tak podobně, neboť se o tyto náměty již nezajímají (nivṛtta-tarṣaiḥ). Zcela se vzdali tělesného pojetí života. Pojednání o Uttamaślokovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, přednáší duchovní učitel a žák pozorně naslouchá. Dokud nejsou prosti hmotných tužeb, nedokáží o náměty týkající se vědomí Kṛṣṇy projevit zájem. Duchovní učitel a žák nepotřebují znát nic víc než Kṛṣṇu, neboť samotným poznáním Kṛṣṇy a rozmlouváním o Kṛṣṇovi se každý stane dokonale učenou osobou (yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati). Pán sídlí v srdci každého a Jeho milostí dostává oddaný pokyny přímo od Něho, jenž říká v Bhagavad-gītě (15.15):

sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham
sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham

“I am seated in everyone’s heart, and from Me come remembrance, knowledge and forgetfulness. By all the Vedas, I am to be known; indeed, I am the compiler of Vedānta, and I am the knower of the Vedas.” Kṛṣṇa consciousness is so exalted that one who is perfectly situated in Kṛṣṇa consciousness, under the direction of the spiritual master, is fully satisfied by reading kṛṣṇa-kathā as found in Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā and similar Vedic literatures. Since merely talking about Kṛṣṇa is so pleasing, we can simply imagine how pleasing it is to render service to Kṛṣṇa.

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění. Všechny Védy jsou určeny k poznání Mě; Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Véd.” Vědomí Kṛṣṇy je tak vznešené, že tomu, kdo pod vedením duchovního učitele dosáhne této úrovně, přináší čtení kṛṣṇa-kathā, jež se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gītě a podobných védských textech, plné uspokojení. Když je i pouhé rozmlouvání o Kṛṣṇovi tak příjemné, můžeme si jen představit, jak příjemné je Kṛṣṇovi sloužit.

When discourses on kṛṣṇa-kathā take place between a liberated spiritual master and his disciple, others also sometimes take advantage of hearing these topics and also benefit. These topics are the medicine to stop the repetition of birth and death. The cycle of repeated birth and death, by which one takes on different bodies again and again, is called bhava or bhava-roga. If anyone, willingly or unwillingly, hears kṛṣṇa-kathā, his bhava-roga, the disease of birth and death, will certainly stop. Therefore kṛṣṇa-kathā is called bhavauṣadha, the remedy to stop the repetition of birth and death. Karmīs, or persons attached to material sense enjoyment, generally cannot give up their material desires, but kṛṣṇa-kathā is such a potent medicine that if one is induced to hear kṛṣṇa-kīrtana, he will certainly be freed from this disease. A practical example is Dhruva Mahārāja, who at the end of his tapasya was fully satisfied. When the Lord wanted to give Dhruva a benediction, Dhruva refused it. Svāmin kṛtārtho ’smi varaṁ na yāce. “My dear Lord,” he said, “I am fully satisfied. I do not ask for any benediction for material sense gratification.” We actually see that even young boys and girls in the Kṛṣṇa consciousness movement have given up their long practice of bad habits like illicit sex, meat-eating, intoxication and gambling. Because Kṛṣṇa consciousness is so potent that it gives them full satisfaction, they are no longer interested in material sense gratification.

Když probíhají rozpravy o kṛṣṇa-kathā mezi osvobozeným duchovním mistrem a jeho žákem, možnosti naslouchat těmto námětům někdy využijí i jiní a také z toho získají prospěch. Tyto náměty jsou lékem, který zastaví koloběh zrození a smrti. Opakované rození a umírání, při kterém na sebe duše bere znovu a znovu různá těla, se nazývá bhava či bhava-roga. Jakmile někdo vyslechne kṛṣṇa-kathā, ať už záměrně nebo nechtěně, jeho bhava-roga neboli nemoc působící zrození a smrt jistě skončí. Proto je kṛṣṇa-kathā označeno jako bhavauṣadha, lék ukončující koloběh zrození a smrti. Karmī neboli ti, kdo lpí na hmotném smyslovém požitku, se obvykle svých hmotných tužeb nedovedou vzdát, ale kṛṣṇa-kathā je tak silný lék, že pokud je někdo přiveden k tomu, aby naslouchal kṛṣṇa-kīrtanu, jistě se této nemoci zbaví. Praktickým příkladem je Dhruva Mahārāja, který na konci své tapasyi dospěl k úplné spokojenosti. Když mu Pán chtěl dát nějaké požehnání, Dhruva je odmítl. Svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce. “Můj milý Pane,” řekl, “jsem naprosto spokojen. Nežádám tě o žádné požehnání hmotného smyslového požitku.” Na vlastní oči vidíme, že se i mladí chlapci a dívky v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy vzdali svých dlouhodobě udržovaných zlozvyků, jako je nedovolený sex, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. O hmotný smyslový požitek již nejeví zájem, neboť vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že je dokonale uspokojuje.