Text 49

Sloka 49

Devanagari

Dévanágarí

पित्रा चानुमतो राजा वासुदेवानुमोदित: ।
चकार राज्यं धर्मेण पितृपैतामहं विभु: ॥ ४९ ॥

Text

Verš

pitrā cānumato rājā
vāsudevānumoditaḥ
cakāra rājyaṁ dharmeṇa
pitṛ-paitāmahaṁ vibhuḥ

Synonyms

Synonyma

pitrā — by his uncle, Dhṛtarāṣṭra; ca — and; anumataḥ — with his approval; rājā — King Yudhiṣṭhira; vāsudeva-anumoditaḥ — confirmed by Lord Śrī Kṛṣṇa; cakāra — executed; rājyam — the kingdom; dharmeṇa — in compliance with the codes of royal principles; pitṛ — father; paitāmaham — forefather; vibhuḥ — as great as.

pitrā — od svého strýce Dhṛtarāṣṭry; ca — a; anumataḥ — s jeho souhlasem; rājā — král Yudhiṣṭhira; vāsudeva-anumoditaḥ — s potvrzením Pána Śrī Kṛṣṇy; cakāra — vykonával; rājyam — království; dharmeṇa — podle pravidel královského jednání; pitṛ — otec; paitāmaham — předek; vibhuḥ — stejně veliký jako.

Translation

Překlad

After this, the great religious King, Mahārāja Yudhiṣṭhira, executed the royal power in the kingdom strictly according to the codes of royal principles approved by his uncle and confirmed by Lord Śrī Kṛṣṇa.

Po tom všem veliký zbožný král Mahārāja Yudhiṣṭhira vládl ve svém království v přísném souladu se zákony a královskými zásadami, jak je schválil jeho strýc a potvrdil Pán Śrī Kṛṣṇa.

Purport

Význam

Mahārāja Yudhiṣṭhira was not a mere tax collector. He was always conscious of his duty as a king, which is no less than that of a father or spiritual master. The king is to see to the welfare of the citizens from all angles of social, political, economic and spiritual upliftment. The king must know that human life is meant for liberating the encaged soul from the bondage of material conditions, and therefore his duty is to see that the citizens are properly looked after to attain this highest stage of perfection.

Mahārāja Yudhiṣṭhira nebyl pouhý výběrčí daní. Vždy si byl vědom své povinnosti krále, která není o nic menší, než povinnost otce či duchovního mistra. Král musí dohlížet na blaho obyvatel své říše po všech stránkách společenského, politického, hospodářského a duchovního rozvoje. Král musí vědět, že cílem lidského života je osvobodit uvězněnou duši z otroctví hmotného podmínění, a jeho povinností je proto dohlížet, zda je o obyvatele náležitě postaráno, aby mohli tohoto nejvyššího stupně dokonalosti dosáhnout.

Mahārāja Yudhiṣṭhira followed these principles strictly, as will be seen from the next chapter. Not only did he follow the principles, but he also got approval from his old uncle, who was experienced in political affairs, and that was also confirmed by Lord Kṛṣṇa, the speaker of the philosophy of Bhagavad-gītā.

Jak uvidíme v příští kapitole, Mahārāja Yudhiṣṭhira se těchto zásad držel velice přísně. Nejenže dodržoval zásady — měl také souhlas svého starého strýce, který se dobře vyznal v politických otázkách, a vše potvrdil i Pán Kṛṣṇa, mluvčí filozofie Bhagavad-gīty.

Mahārāja Yudhiṣṭhira is the ideal monarch, and monarchy under a trained king like Mahārāja Yudhiṣṭhira is by far the most superior form of government, superior to modern republics or governments of the people, by the people. The mass of people, especially in this Age of Kali, are all born śūdras, basically lowborn, ill-trained, unfortunate and badly associated. They themselves do not know the highest perfectional aim of life. Therefore, votes cast by them actually have no value, and thus persons elected by such irresponsible votes cannot be responsible representatives like Mahārāja Yudhiṣṭhira.

Mahārāja Yudhiṣṭhira byl ideálním monarchou. Monarchie pod vedením zkušeného krále jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira je zdaleka nejvyšší formou vlády, která vysoce překoná moderní republiky či demokratické lidové vlády. Převážná většina lidí se zvláště v tomto věku Kali rodí ve stavu śūdrů, obvykle nízkého původu, špatného vzdělání, neblahých vyhlídek a v nevhodné společnosti. Tito lidé neznají cíl nejvyšší životní dokonalosti. Jejich volební hlasy tedy ve skutečnosti nemají žádnou hodnotu a osoby zvolené takovými nezodpovědnými hlasy nemohou být zodpovědnými představiteli jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira.

Thus end the Bhaktivedanta purports of the First Canto, Ninth Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “The Passing Away of Bhīṣmadeva in the Presence of Lord Kṛṣṇa.”

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k deváté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané “Bhīṣmadevův odchod v přítomnosti Pána Kṛṣṇy”.