Skip to main content

Text 47

Sloka 47

Devanagari

Dévanágarí

तुष्टुवुर्मुनयो हृष्टा: कृष्णं तद्गुह्यनामभि: ।
ततस्ते कृष्णहृदया: स्वाश्रमान् प्रययु: पुन: ॥ ४७ ॥

Text

Verš

tuṣṭuvur munayo hṛṣṭāḥ
kṛṣṇaṁ tad-guhya-nāmabhiḥ
tatas te kṛṣṇa-hṛdayāḥ
svāśramān prayayuḥ punaḥ
tuṣṭuvur munayo hṛṣṭāḥ
kṛṣṇaṁ tad-guhya-nāmabhiḥ
tatas te kṛṣṇa-hṛdayāḥ
svāśramān prayayuḥ punaḥ

Synonyms

Synonyma

tuṣṭuvuḥ — satisfied; munayaḥ — the great sages, headed by Vyāsadeva, etc.; hṛṣṭāḥ — all in a happy mood; kṛṣṇam — unto Lord Kṛṣṇa, the Personality of Godhead; tat — His; guhya — confidential; nāmabhiḥ — by His holy name, etc.; tataḥ — thereafter; te — they; kṛṣṇa-hṛdayāḥ — persons who always bear Lord Kṛṣṇa in their hearts; sva-āśramān — to their respective hermitages; prayayuḥ — returned; punaḥ — again.

tuṣṭuvuḥ — uspokojení; munayaḥ — velcí mudrci v čele s Vyāsadevem; hṛṣṭāḥ — všichni ve šťastném rozpoložení; kṛṣṇam — Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství; tat — Jeho; guhya — důvěrný; nāmabhiḥ — Jeho svatým jménem atd.; tataḥ — poté; te — oni; kṛṣṇa-hṛdayāḥ — ti, kteří nosí Pána Kṛṣṇu vždy ve svém srdci; sva-āśramān — každý do své poustevny; prayayuḥ — vrátili se; punaḥ — opět.

Translation

Překlad

All the great sages then glorified Lord Śrī Kṛṣṇa, who was present there, by confidential Vedic hymns. Then all of them returned to their respective hermitages, bearing always Lord Kṛṣṇa within their hearts.

Všichni velcí mudrci pak oslavovali Pána Śrī Kṛṣṇu, který tam byl přítomný, důvěrnými védskými hymny. Každý z nich se potom vrátil do své poustevny, s Pánem Kṛṣṇou stále ve svém srdci.

Purport

Význam

The devotees of the Lord are always in the heart of the Lord, and the Lord is always in the hearts of the devotees. That is the sweet relation between the Lord and His devotees. Due to unalloyed love and devotion for the Lord, the devotees always see Him within themselves, and the Lord also, although He has nothing to do and nothing to aspire to, is always busy in attending to the welfare of His devotees. For the ordinary living beings the law of nature is there for all actions and reactions, but He is always anxious to put His devotees on the right path. The devotees, therefore, are under the direct care of the Lord. And the Lord also voluntarily puts Himself under the care of His devotees only. So all the sages, headed by Vyāsadeva, were devotees of the Lord, and therefore they chanted the Vedic hymns after the funeral ceremony just to please the Lord, who was present there personally. All the Vedic hymns are chanted to please Lord Kṛṣṇa. This is confirmed in the Bhagavad-gītā (15.15). All the Vedas, Upaniṣads, Vedānta, etc., are seeking Him only, and all hymns are for glorifying Him only. The sages, therefore, performed the exact acts suitable for the purpose, and they happily departed for their respective hermitages.

Oddaní Pána jsou vždy v srdci Pána a Pán je vždy v srdcích oddaných. Takový je sladký vztah mezi Pánem a Jeho oddanými. Díky své ryzí lásce a oddanosti Pánu Ho oddaní vždy vidí v sobě a rovněž Pán, přestože nemusí nic dělat a nemá o co by usiloval, neustále dohlíží na dobro Svých oddaných. Životy obyčejných živých bytostí řídí přírodní zákony prostřednictvím akcí a reakcí, ale Své oddané Pán vždy starostlivě vede pravou cestou. Oddaní jsou tedy pod přímou ochranou a péčí Pána. A Pán se rovněž dobrovolně svěřuje péči pouze Svých oddaných. Všichni mudrci vedení Vyāsadevem byli oddaní Pána, a proto po pohřebním obřadu přednášeli védské hymny pro potěšení Pána, který tam byl Osobně přítomný. Všechny védské hymny se přednášejí pro potěšení Pána Kṛṣṇy. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.15). Všechny Vedy, Upaniṣady, Vedānta atd. hledají pouze Jeho a všechny hymny oslavují pouze Jeho. Mudrci tedy vykonali to, co přesně vyhovovalo dané situaci, a blaženě se rozešli do svých pousteven.