Skip to main content

Text 27

Sloka 27

Devanagari

Dévanágarí

दानधर्मान् राजधर्मान् मोक्षधर्मान् विभागश: ।
स्त्रीधर्मान् भगवद्धर्मान् समासव्यासयोगत: ॥ २७ ॥

Text

Verš

dāna-dharmān rāja-dharmān
mokṣa-dharmān vibhāgaśaḥ
strī-dharmān bhagavad-dharmān
samāsa-vyāsa-yogataḥ
dāna-dharmān rāja-dharmān
mokṣa-dharmān vibhāgaśaḥ
strī-dharmān bhagavad-dharmān
samāsa-vyāsa-yogataḥ

Synonyms

Synonyma

dāna-dharmān — the acts of charity; rāja-dharmān — pragmatic activities of the kings; mokṣa-dharmān — the acts for salvation; vibhāgaśaḥ — by divisions; strī-dharmān — duties of women; bhagavat-dharmān — the acts of the devotees; samāsa — generally; vyāsa — explicitly; yogataḥ — by means of.

dāna-dharmān — dobročinnost; rāja-dharmān — praktické činnosti králů; mokṣa-dharmān — činnosti za účelem spasení; vibhāgaśaḥ — v oddílech; strī-dharmān — povinnosti žen; bhagavat-dharmān — činnosti oddaných; samāsa — obvykle; vyāsa — zřetelně; yogataḥ — prostřednictvím.

Translation

Překlad

He then explained, by divisions, acts of charity, the pragmatic activities of a king and activities for salvation. Then he described the duties of women and devotees, both briefly and extensively.

Potom zvlášť vysvětlil dobročinné skutky, pragmatické činnosti krále a činnosti za účelem spasení. Stručně a zároveň obsáhle popsal také povinnosti žen a oddaných.

Purport

Význam

To give charity is one of the householder’s main functions, and he should be prepared to give in charity at least fifty percent of his hard-earned money. A brahmacārī, or student, should perform sacrifices, a householder should give charity, and a person in the retired life or in the renounced order should practice penances and austerities. Those are the general functions of all the āśramas, or orders of life on the path of self-realization. In the brahmacārī life the training is sufficiently imparted so that one may understand that the world as property belongs to the Supreme Lord, the Personality of Godhead. No one, therefore, can claim to be the proprietor of anything in the world. Therefore, in the life of a householder, which is a sort of license for sex enjoyment, one must give in charity for the service of the Lord. Everyone’s energy is generated or borrowed from the reservoir of energy of the Lord; therefore, the resultant actions of such energy must be given to the Lord in the shape of transcendental loving service for Him. As the rivers draw water from the sea through the clouds and again go down to the sea, similarly our energy is borrowed from the supreme source, the Lord’s energy, and it must return to the Lord. That is the perfection of our energy. The Lord, therefore, in the Bhagavad-gītā (9.27) says that whatever we do, whatever we undergo as penance, whatever we sacrifice, whatever we eat or whatever we give in charity must be offered to Him (the Lord). That is the way of utilizing our borrowed energy. When our energy is utilized in that way, our energy is purified from the contamination of material inebrieties, and thus we become fit for our original natural life of service to the Lord.

Jedním z hlavních úkolů hospodáře je rozdávat milodary—měl by být připraven rozdat alespoň padesát procent svých těžce vydělaných peněz. Brahmacārī neboli student má vykonávat oběti, hospodář má rozdávat milodary a ten, kdo odešel do ústraní nebo kdo přijal odříkavý řád, se má věnovat odříkání a pokání. To jsou základní úkoly čtyř āśramů neboli životních stavů na cestě seberealizace. Život brahmacārīna je náležitou průpravou k tomu, aby pochopil, že celé stvoření je vlastnictvím Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství. Nikdo tedy nemůže nic na celém světě prohlašovat za své vlastní. Ten, kdo žije životem hospodáře, což je určitá koncepce opravňující k pohlavnímu požitku, musí rozdávat milodary ve prospěch služby Pánu. Veškerá životní energie člověka je vytvářena nebo propůjčena ze zdroje energie, od Pána, a výsledné činnosti této energie se tedy musí vrátit Pánu v podobě transcendentální láskyplné služby. Stejně jako řeky získávají vodu z moře od mraků a vrací ji zpátky do moře, tak naše energie je propůjčená z nejvyššího zdroje, z Pánovy energie, a musí se vrátit Jemu. V tom spočívá dokonalosti. Pán tedy v Bhagavad-gītě (9.27) říká, že všechny své činy, veškeré pokání, vše, co obětujeme, jíme či rozdáváme jako milodar, musíme nabízet Jemu. To je náležité využití nám propůjčené energie. Jakmile je takto zaměstnána, zbavuje se nečistot hmotných nedokonalostí a my se naučíme svému původnímu přirozenému životu Pánových služebníků.

Rāja-dharma is a great science, unlike modern diplomacy for political supremacy. The kings were trained systematically to become munificent and not merely be tax collectors. They were trained to perform different sacrifices only for the prosperity of the subjects. To lead the prajās to the attainment of salvation was a great duty of the king. The father, the spiritual master and the king are not to become irresponsible in the matter of leading their subjects to the path of ultimate liberation from birth, death, diseases and old age. When these primary duties are properly discharged, there is no need of government of the people, by the people. In modern days the people in general occupy the administration by the strength of manipulated votes, but they are never trained in the primary duties of the king, and that is also not possible for everyone. Under the circumstances the untrained administrators play havoc to make the subjects happy in all respects. On the other hand, these untrained administrators gradually become rogues and thieves and increase the taxation to finance a top-heavy administration that is useless for all purposes. Actually the qualified brāhmaṇas are meant to give direction to the kings for proper administration in terms of the scriptures like the Manu-saṁhitā and Dharma-śāstras of Parāśara. A typical king is the ideal of the people in general, and if the king is pious, religious, chivalrous and munificent, the citizens generally follow him. Such a king is not a lazy sensuous person living at the cost of the subjects, but alert always to kill thieves and dacoits. The pious kings were not merciful to dacoits and thieves in the name of nonsensical ahiṁsā (nonviolence). The thieves and dacoits were punished in an exemplary way so that in the future no one would dare commit such nuisances in an organized form. Such thieves and dacoits were never meant for administration as they are now.

Rāja-dharma je velikou vědou na rozdíl od moderní diplomacie, která sleduje jen politickou nadvládu. Králové byli vychováváni k velkomyslnosti a ne k tomu, aby se z nich stali výběrčí daní. Učili se, jak vykonávat různé oběti ve prospěch svých podřízených. Jejich velkou povinností bylo zajistit prajům* dosažení spásy. Otec, duchovní mistr a král se nikdy nesmějí zříkat zodpovědnosti za vedení svých podřízených k cestě konečného osvobození od rození, smrti, nemocí a stáří. Jakmile král náležitě plní všechny tyto základní povinnosti, není zapotřebí vláda lidu. V současné době se do vlády obvykle dostávají lidé na základě zmanipulovaných hlasů a nikdo z nich se nikdy neučil, jak plnit královské povinnosti, což ani není určeno pro každého. Nekvalifikovaní vládci nyní ve snaze ve všem uspokojit své podřízené vytvářejí chaos a kalamity různého druhu. Zároveň se i z nich stávají zloději a podvodníci, kteří zvyšují daně, aby finančně zajistili náročnou vládu, která je po všech stránkách neschopná. Skuteční králové mají pro plynulý chod vlády dostávat pokyny od kvalifikovaných brāhmaṇů na základě písem jako je Manu-saṁhitā a Parāśarovy Dharma-śāstry. Pravý král je vzorem pro všechny ostatní lidi, a je-li zbožný, starostlivý, ušlechtilý a velkomyslný, obyvatelé jeho země ho obvykle následují. Takový král není lenoch se smyslnými sklony, který žije na účet svých poddaných. Bdí nad pořádkem v zemi a je vždy připraven zabít všechny zloděje a bandity. Zbožný král nedává milost zlodějům a banditům ve jménu nesmyslného nenásilí (ahiṁsy). Lupiči a bandité byli ukázkově trestáni, což odrazovalo všechny ostatní od plánování zločinů. Nikdy se nestávalo, aby zloději a bandité spravovali zemi, jako je tomu nyní.

* prajā — každý obyvatel státu včetně zvířat.

The taxation law was simple. There was no force, no encroachment. The king had a right to take one fourth of the production made by the subject. The king had a right to claim a fourth of one’s allotted wealth. One would never grudge parting with it because due to the pious king and religious harmony there was enough natural wealth, namely grains, fruits, flowers, silk, cotton, milk, jewels, minerals, etc., and therefore no one was materially unhappy. The citizens were rich in agriculture and animal husbandry, and therefore they had enough grains, fruits and milk without any artificial needs of soaps and toilets, cinemas and bars.

Daňový zákon byl jednoduchý. Nebylo zapotřebí žádného donucování či neoprávněných zásahů. Král měl právo odebrat jednu čtvrtinu produkce svých poddaných, a měl právo vyžádat si čtvrtinu jejich získaného majetku. Nikdo se nezdráhal mu tyto věci vydat, neboť díky králově zbožnosti a náboženské harmonii byl vždy dostatek přírodního bohatství, tedy obilí, ovoce, květin, hedvábí, bavlny, mléka, drahokamů, nerostů atd., a nikdo nebyl hmotně nešťastný. Lidé měli bohatství zemědělských plodin a domácího zvířectva, a tím pádem i dostatek rýže a obilí, ovoce a mléka a nebyly zapotřebí nepřirozené parfémy, kosmetické prostředky, kina a bary.

The king had to see that the reserved energy of humanity was properly utilized. Human energy is meant not exactly for fulfilling animal propensities, but for self-realization. The whole government was specifically designed to fulfill this particular purpose. As such, the king had to select properly the cabinet ministers, but not on the strength of voting background. The ministers, the military commanders and even the ordinary soldiers were all selected by personal qualification, and the king had to supervise them properly before they were appointed to their respective posts. The king was especially vigilant to see that the tapasvīs, or persons who sacrificed everything for disseminating spiritual knowledge, were never disregarded. The king knew well that the Supreme Personality of Godhead never tolerates any insult to His unalloyed devotees. Such tapasvīs were trusted leaders even of the rogues and thieves, who would never disobey the orders of tapasvīs. The king would give special protection to illiterates, the helpless and widows of the state. Defense measures were arranged previous to any attack by the enemies. The taxing process was easy, and it was not meant for squandering, but was for strengthening the reserve fund. The soldiers were recruited from all parts of the world, and they were trained for special duties.

Král musel dohlížet na to, že se nadbytečná energie lidstva využívá patřičným způsobem. Lidská energie nemá sloužit k uspokojování zvířecích potřeb, ale k seberealizaci. Tomuto účelu také odpovídalo složení vlády; král si musel své ministry pečlivě vybírat, a nedělal to na základě volebních hlasů. Všichni ministři, vojenští vůdci a dokonce i obyčejní vojáci byli voleni podle osobních kvalifikací a král je musel před jejich nástupem na příslušná místa důkladně prověřit. Král obzvláště dbal na to, aby nedocházelo ke znevažování tapasvīch neboli osob, které obětovaly vše rozšiřování duchovního poznání. Král dobře věděl, že Nejvyšší Osobnost Božství nikdy netoleruje urážky Svých ryzích oddaných. Tito tapasvī byli uznávanými vůdci, kterým důvěřovali i bandité a zloději a řídili se podle jejich pokynů. Král dával ve své zemi zvláštní ochranu negramotným, bezmocným, a ovdovělým ženám. Obranné prostředky byly zabezpečeny ještě před útokem jakýchkoliv nepřátel. Vybírání daní bylo snadné, a daně nesloužily k rozmařilému utrácení, ale k posílení rezervních fondů. Vojáci byli povoláváni ze všech částí světa a důkladně se připravovali na plnění svých zvláštních povinností.

As far as salvation is concerned, one has to conquer the principles of lust, anger, unlawful desires, avarice and bewilderment. To get freedom from anger, one should learn how to forgive. To be free from unlawful desires one should not make plans. By spiritual culture one is able to conquer sleep. By tolerance only can one conquer desires and avarice. Disturbances from various diseases can be avoided by regulated diets. By self-control one can be free from false hopes, and money can be saved by avoiding undesirable association. By practice of yoga one can control hunger, and worldliness can be avoided by culturing the knowledge of impermanence. Dizziness can be conquered by rising up, and false arguments can be conquered by factual ascertainment. Talkativeness can be avoided by gravity and silence, and by prowess one can avoid fearfulness. Perfect knowledge can be obtained by self-cultivation. One must be free from lust, avarice, anger, dreaming, etc., to actually attain the path of salvation.

Co se týče spasení, nutným předpokladem je překonat chtíč, hněv, nedovolené touhy, lakotu a zmatenost. Abychom se osvobodili od hněvu, musíme se naučit odpouštět. Abychom se osvobodili od nedovolených tužeb, nesmíme plánovat. Duchovní kulturou je možno překonat spánek a jedině tolerancí můžeme překonat touhy a lakotu. Nepříjemnostem, které způsobují různé nemoci, se můžeme vyhnout vyváženou stravou. Od falešných nadějí se lze osvobodit sebeovládáním a peníze lze ušetřit tím, že se vyvarujeme nežádoucí společnosti. Provozováním yogy lze ovládnout hlad a rozvíjením poznání o pomíjivosti se lze vyhnout světským sklonům. Závrať překonáme povstáním a falešné argumenty vyvrátíme znalostí faktů. Upovídanosti se lze vyhnout vážností a mlčením, a hrdinstvím se vyhneme ustrašenosti. Dokonalé poznání lze získat sebekultivací. Chce-li někdo kráčet cestou spasení, musí se zbavit chtíče, lakoty, hněvu, snění atd.

As far as the women class are concerned, they are accepted as a power of inspiration for men. As such, women are more powerful than men. Mighty Julius Caesar was controlled by a Cleopatra. Such powerful women are controlled by shyness. Therefore, shyness is important for women. Once this control valve is loosened, women can create havoc in society by adultery. Adultery means production of unwanted children known as varṇa-saṅkara, who disturb the world.

Co se týče třídy žen, jsou pro muže uznávaným zdrojem inspirace. Ženy jsou proto mocnější než muži. Mocného Julia Caesara ovládala Kleopatra. Tyto mocné ženy ovládá stud. Stud je tedy pro ženy velice důležitý. Jakmile je tento ochranný faktor opomenut a uvolněn, ženy mohou ve společnosti vytvořit zmatek cizoložstvím. Z cizoložství vzniká varṇa-saṅkara, což jsou nechtěné děti, které jen způsobí po celé zemi zmatek.

The last item taught by Bhīṣmadeva was the process of pleasing the Lord. We are all eternal servants of the Lord, and when we forget this essential part of our nature we are put into material conditions of life. The simple process of pleasing the Lord (for the householders especially) is to install the Deity of the Lord at home. By concentrating on the Deity, one may progressively go on with the daily routine work. Worshiping the Deity at home, serving the devotee, hearing the Śrīmad-Bhāgavatam, residing in a holy place and chanting the holy name of the Lord are all inexpensive items by which one can please the Lord. Thus the subject matter was explained by the grandfather to his grandchildren.

Nakonec je Bhīṣmadeva poučil o způsobu, jak potěšit Pána. Všichni jsme Pánovi věční služebníci, a když zapomínáme na tuto nejdůležitější část své přirozenosti, dostáváme se do hmotných životních podmínek. Jednoduchým způsobem, jak potěšit Pána (který je vhodný zvláště pro hospodáře), je uctívat doma Božstvo Pána. Soustředíme-li se na Božstva, můžeme bezpečně pokračovat i se svou každodenní prací. Uctívání Božstva ve svém domě, služba oddaným, naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu, pobývání na svatém místě a zpívání svatého jména Pána — to vše jsou finančně nenáročné činnosti, kterými můžeme potěšit Pána. Tak to vysvětlil praotec Bhīṣma svým vnukům.