Text 22

Sloka 22

Devanagari

Dévanágarí

तथाप्येकान्तभक्तेषु पश्य भूपानुकम्पितम् ।
यन्मेऽसूंस्त्यजत: साक्षात्कृष्णो दर्शनमागत: ॥ २२ ॥

Text

Verš

tathāpy ekānta-bhakteṣu
paśya bhūpānukampitam
yan me ’sūṁs tyajataḥ sākṣāt
kṛṣṇo darśanam āgataḥ

Synonyms

Synonyma

tathāpi — still; ekānta — unflinching; bhakteṣu — unto the devotees; paśya — see here; bhū-pa — O King; anukampitam — how sympathetic; yat — for which; me — my; asūn — life; tyajataḥ — ending; sākṣāt — directly; kṛṣṇaḥ — the Personality of Godhead; darśanam — in my view; āgataḥ — has kindly come.

tathāpi — přesto; ekānta — neochvějný; bhakteṣu — oddaným; paśya — pohleď sem; bhū-pa — ó králi; anukampitam — jak soucitný; yat — pro co; me — můj; asūn — život; tyajataḥ — končící; sākṣāt — přímo; kṛṣṇaḥ — Osobnost Božství; darśanam — před mými zraky; āgataḥ — laskavě přišel.

Translation

Překlad

Yet, despite His being equally kind to everyone, He has graciously come before me while I am ending my life, for I am His unflinching servitor.

A přestože je stejně laskavý ke každému, přišel nyní, na konci mého života, milostivě za mnou, neboť jsem Jeho neochvějný služebník.

Purport

Význam

The Supreme Lord, the Absolute Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa, although equal to everyone, is still more inclined to His unflinching devotee who is completely surrendered and knows no one else as his protector and master. Having unflinching faith in the Supreme Lord as one’s protector, friend and master is the natural condition of eternal life. A living entity is so made by the will of the Almighty that he is most happy when placing himself in a condition of absolute dependence.

Přestože je Svrchovaný Pán, Absolutní Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, stejně nakloněný každému, přesto více tíhne ke Svému ryzímu oddanému, který se zcela odevzdal a pro kterého neexistuje jiný pán či ochránce. Neochvějná víra v Nejvyššího Pána jako ochránce, přítele a pána je přirozenou součástí věčného života. Živé bytosti je vůlí Všemohoucího dáno, že nejšťastnější je tehdy, když zaujme postavení absolutní závislosti.

The opposite tendency is the cause of falldown. The living entity has this tendency of falling down by dint of misidentifying himself as fully independent to lord it over the material world. The root cause of all troubles is there in false egotism. One must draw towards the Lord in all circumstances.

Opačné sklony vedou k poklesnutí. Živá bytost má sklon poklesnout kvůli tomu, že mylně chápe svoji totožnost a přisuzuje si plnou nezávislost jednat jako vládce hmotného světa. V tomto falešném egoismu spočívá hlavní příčina všech nesnází. Za všech okolností se musíme směrovat k Pánovi.

The appearance of Lord Kṛṣṇa at the deathbed of Bhīṣmajī is due to his being an unflinching devotee of the Lord. Arjuna had some bodily relation with Kṛṣṇa because the Lord happened to be his maternal cousin. But Bhīṣma had no such bodily relation. Therefore the cause of attraction was due to the intimate relation of the soul. Yet because the relation of the body is very pleasing and natural, the Lord is more pleased when He is addressed as the son of Mahārāja Nanda, the son of Yaśodā, the lover of Rādhārāṇī. This affinity by bodily relation with the Lord is another feature of reciprocating loving service with the Lord. Bhīṣmadeva is conscious of this sweetness of transcendental humor, and therefore he likes to address the Lord as Vijaya-sakhe, Pārtha-sakhe, etc., exactly like Nanda-nandana or Yaśodā-nandana. The best way to establish our relation in transcendental sweetness is to approach Him through His recognized devotees. One should not try to establish the relation directly; there must be a medium which is transparent and competent to lead us to the right path.

Pán Kṛṣṇa se objevil u smrtelného lože Bhīṣmajīho, protože generál byl Jeho neochvějným oddaným. Arjuna byl spřízněný s Kṛṣṇou i tělesně, neboť Pán byl jeho bratrancem z matčiny strany. Bhīṣma však takto s Kṛṣṇou spřízněný nebyl. Veškerá přitažlivost se proto zakládala na důvěrném vztahu duše. Pána přesto těší více oslovení jako syn Mahārāje Nandy, syn Yaśody či milenec Rādhārāṇī, neboť tělesné vztahy jsou velice příjemné a přirozené. Takováto spřízněnost s Pánem na základě tělesného vztahu je dalším rysem výměn láskyplných služeb s Pánem. Bhīṣmadeva si je vědom této sladkosti transcendentálních nálad, a s oblibou proto Pána oslovuje jako Vijaya-sakhe, Pārtha-sakhe atd., což je stejné jako Nanda-nandana či Yaśodā-nandana. Nejlepším způsobem, jak ochutnat transcendentální sladkost ve styku s Pánem, je obrátit se na Něj prostřednictvím Jeho uznaných oddaných. Není správné pokoušet se navázat tento vztah přímo; vždy je nutné obrátit se na průzračně čistého a kvalifikovaného prostředníka, který nás povede správnou cestou.