Text 19

Sloka 19

Devanagari

Dévanágarí

अस्यानुभावं भगवान् वेद गुह्यतमं शिव: ।
देवर्षिर्नारद: साक्षाद्भगवान् कपिलो नृप ॥ १९ ॥

Text

Verš

asyānubhāvaṁ bhagavān
veda guhyatamaṁ śivaḥ
devarṣir nāradaḥ sākṣād
bhagavān kapilo nṛpa

Synonyms

Synonyma

asya — of Him; anubhāvam — glories; bhagavān — the most powerful; veda — knows; guhya-tamam — very confidentially; śivaḥ — Lord Śiva; deva-ṛṣiḥ — the great sage among the demigods; nāradaḥ — Nārada; sākṣāt — directly; bhagavān — the Personality of Godhead; kapilaḥ — Kapila; nṛpa — O King.

asya — o Jeho; anubhāvam — slávě; bhagavān — nejmocnější; veda — zná; guhya-tamam — velice důvěrně; śivaḥ — Pán Śiva; deva-ṛṣiḥ — veliký mudrc mezi polobohy; nāradaḥ — Nārada; sākṣāt — přímo; bhagavān — Osobnost Božství; kapilaḥ — Kapila; nṛpa — ó králi.

Translation

Překlad

O King, Lord Śiva, Nārada the sage amongst the demigods, and Kapila, the incarnation of Godhead, all know very confidentially about His glories through direct contact.

Ó králi, Pán Śiva, Nārada, mudrc mezi polobohy, a Kapila, Boží inkarnace, mají důvěrné vědomosti o Jeho slávě, které získali přímým stykem.

Purport

Význam

Pure devotees of the Lord are all budhās, or persons who know the glories of the Lord in different transcendental loving services. As the Lord has innumerable expansions of His plenary form, there are innumerable pure devotees of the Lord, who are engaged in the exchange of service of different humors. Ordinarily there are twelve great devotees of the Lord, namely Brahmā, Nārada, Śiva, Kumāra, Kapila, Manu, Prahlāda, Bhīṣma, Janaka, Śukadeva Gosvāmī, Bali Mahārāja and Yamarāja. Bhīṣmadeva, although one of them, has mentioned only three important names of the twelve who know the glories of the Lord. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, one of the great ācāryas in the modern age, explains that anubhāva, or the glory of the Lord, is first appreciated by the devotee in ecstasy manifesting the symptoms of perspiring, trembling, weeping, bodily eruptions, etc., which are further enhanced by steady understanding of the glories of the Lord. Such different understandings of bhāvas are exchanged between Yaśodā and the Lord (binding the Lord by ropes) and in the chariot-driving by the Lord in the exchange of love with Arjuna. These glories of the Lord are exhibited in His being subordinated before His devotees, and that is another feature of the glories of the Lord. Śukadeva Gosvāmī and the Kumāras, although situated in the transcendental position, became converted by another feature of bhāva and turned into pure devotees of the Lord. Tribulations imposed upon the devotees by the Lord constitute another exchange of transcendental bhāva between the Lord and the devotees. The Lord says, “I put My devotee into difficulty, and thus the devotee becomes more purified in exchanging transcendental bhāva with Me.” Placing the devotee into material troubles means delivering him from the illusory material relations. The material relations are based on reciprocation of material enjoyment, which depends mainly on material resources. Therefore, when material resources are withdrawn by the Lord, the devotee is cent-percent attracted toward the transcendental loving service of the Lord. Thus the Lord snatches the fallen soul from the mire of material existence. Tribulations offered by the Lord to His devotee are different from the tribulations resulting from vicious action. All these glories of the Lord are especially known to the great mahājanas like Brahmā, Śiva, Nārada, Kapila, Kumāra and Bhīṣma, as mentioned above, and one is able to grasp it by their grace.

Všichni čistí oddaní jsou bhāvové — osoby, které znají slávu Pána v různých transcendentálních láskyplných službách. Stejně jako má Pán bezpočet expanzí Své úplné podoby, existuje také bezpočet čistých oddaných Pána, kteří Mu slouží v různých náladách vzájemného vztahu. Obvykle má Pán dvanáct velkých oddaných, jimiž jsou Brahmā, Nārada, Śiva, Kumāra, Kapila, Manu, Prahlāda, Bhīṣma, Janaka, Śukadeva Gosvāmī, Bali Mahārāja a Yamarāja. Bhīṣmadeva uvádí z těchto dvanácti, kteří znají slávu Pána, pouze tři významné postavy, přestože sám je jedním z nich. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, jeden z velkých ācāryů moderní doby, vysvětluje, že realizace anubhāvy, slávy Pána, se u oddaného projevuje nejprve extází s příznaky pocení, chvění těla, pláče, vyrážek na kůži těla atd., která se pak dále zvětšuje jasným pochopením slávy Pána. Toto různé chápání bhāvy lze vidět na vztahu Yaśody a Pána (když svazovala Pána provazy) a na vztahu Arjuny, kterému dělal Pán vozataje při láskyplných výměnách. Sláva Pána se projevuje tím, že před Svými oddanými vystupuje jako jejich podřízený, což je jen další podoba Jeho velikosti. Śukadeva Gosvāmī a Kumārové, kteří se již před tím nacházeli na transcendentální úrovni, se stali čistými oddanými pod vlivem dalšího rysu bhāvy. Překážky, které Pán přináší Svým oddaným, jsou dalším projevem transcendentální bhāvy mezi Pánem a oddanými. Pán říká: “Přivádím Své oddané do nesnází a oni se tak ještě více očistí při výměnách transcendentální bhāvy mezi jimi a Mnou.” Když se oddaný ocitne v nesnázích, nutně ho to osvobozuje od iluzorních hmotných vztahů. Hmotné vztahy se zakládají na vzájemném opětování hmotného požitku, pocházejícího především z hmotných zdrojů. Jakmile tedy tyto hmotné zdroje Pán odebere, oddaný je plně přitahován transcendentální láskyplnou službou Pánu. Tak Pán vytahuje pokleslou duši z bažin hmotné existence. Utrpení, které Pán udílí Svým oddaným, se liší od utrpení, které je výsledkem hříšného jednání. Zvláště velcí mahājanové — Brahmā, Śiva, Nārada, Kapila, Kumāra, Bhīṣma a další, jak bylo uvedeno výše — znají všechny tyto aspekty slávy Pána, a my je můžeme pochopit jejich milostí.