Text 47

Sloka 47

Devanagari

Dévanágarí

आह राजा धर्मसुतश्चिन्तयन् सुहृदां वधम् ।
प्राकृतेनात्मना विप्रा: स्‍नेहमोहवशं गत: ॥ ४७ ॥

Text

Verš

āha rājā dharma-sutaś
cintayan suhṛdāṁ vadham
prākṛtenātmanā viprāḥ
sneha-moha-vaśaṁ gataḥ

Synonyms

Synonyma

āha — said; rājā — King Yudhiṣṭhira; dharma-sutaḥ — the son of Dharma (Yamarāja); cintayan — thinking of; suhṛdām — of the friends; vadham — killing; prākṛtena — by material conception only; ātmanā — by the self; viprāḥ — O brāhmaṇa; sneha — affection; moha — delusion; vaśam — being carried away by; gataḥ — having gone.

āha — řekl; rājā — král Yudhiṣṭhira; dharma-sutaḥ — syn Dharmy (Yamarāje); cintayan — myslel na; suhṛdām — přátele; vadham — zabíjení; prākṛtena — pouhé hmotné pojetí; ātmanā — vlastním já; viprāḥ — ó brāhmaṇové; sneha — náklonnost; moha — iluze; vaśam — unešený; gataḥ — odešel.

Translation

Překlad

King Yudhiṣṭhira, son of Dharma, overwhelmed by the death of his friends, was aggrieved just like a common, materialistic man. O sages, thus deluded by affection, he began to speak.

Král Yudhiṣṭhira, syn Dharmy, zdrcený smrtí svých přátel, byl zarmoucený jako obyčejný materialistický člověk. Ó mudrci, takto oklamaný iluzí náklonnosti promluvil.

Purport

Význam

King Yudhiṣṭhira, though he was not expected to become aggrieved like a common man, became deluded by worldly affection by the will of the Lord (just as Arjuna was apparently deluded). A man who sees knows well that the living entity is neither the body nor the mind, but is transcendental to the material conception of life. The common man thinks of violence and nonviolence in terms of the body, but that is a kind of delusion. Everyone is duty-bound according to one’s occupational duties. A kṣatriya is bound to fight for the right cause, regardless of the opposite party. In such discharge of duty, one should not be disturbed by annihilation of the material body, which is only an external dress of the living soul. All this was perfectly known to Mahārāja Yudhiṣṭhira, but by the will of the Lord he became just like a common man because there was another great idea behind this delusion: the King would be instructed by Bhīṣma as Arjuna was instructed by the Lord Himself.

Od krále Yudhiṣṭhira se neočekávalo, že propadne zármutku jako obyčejný člověk, ale vůlí Pána se stalo, že byl oklamán iluzí světské náklonnosti (stejně jako byl kdysi zdánlivě oklamán Arjuna). Osvícený člověk dobře ví, že živá bytost není ani tělem, ani myslí, že je transcendentální hmotným pojetím života. Obyčejný člověk se dívá na násilí a nenásilí z hlediska těla, ale to je jen druh iluze. Každý má své nevyhnutelné povinnosti, které se pojí s jeho zaměstnáním. A kṣatriya musí bojovat za spravedlivou věc, ať už je protivníkem kdokoliv. Při vykonávání povinností by se člověk neměl nechat rozrušit zánikem hmotného těla, které je pouze vnějším oděvem živé duše. Mahārāja Yudhiṣṭhira toto všechno dokonale věděl, ale vůlí Pána se začal chovat jako obyčejný člověk. Za jeho chováním se skrýval další velký plán: krále měl poučit Bhīṣma, stejně jako Arjunu poučil Pán Samotný.