Skip to main content

Text 37

Sloka 37

Devanagari

Dévanágarí

अप्यद्य नस्त्वं स्वकृतेहित प्रभो
जिहाससि स्वित्सुहृदोऽनुजीविन: ।
येषां न चान्यद्भवत: पदाम्बुजात्
परायणं राजसु योजितांहसाम् ॥ ३७ ॥

Text

Verš

apy adya nas tvaṁ sva-kṛtehita prabho
jihāsasi svit suhṛdo ’nujīvinaḥ
yeṣāṁ na cānyad bhavataḥ padāmbujāt
parāyaṇaṁ rājasu yojitāṁhasām
apy adya nas tvaṁ sva-kṛtehita prabho
jihāsasi svit suhṛdo ’nujīvinaḥ
yeṣāṁ na cānyad bhavataḥ padāmbujāt
parāyaṇaṁ rājasu yojitāṁhasām

Synonyms

Synonyma

api — if; adya — today; naḥ — us; tvam — You; sva-kṛta — self-executed; īhita — all duties; prabho — O my Lord; jihāsasi — giving up; svit — possibly; suhṛdaḥ — intimate friends; anujīvinaḥ — living at the mercy of; yeṣām — of whom; na — nor; ca — and; anyat — anyone else; bhavataḥ — Your; pada-ambujāt — from the lotus feet; parāyaṇam — dependent; rājasu — unto the kings; yojita — engaged in; aṁhasām — enmity.

api — jestliže; adya — dnes; naḥ — nás; tvam — Ty; sva-kṛta — Sám vykonal; īhita — všechny povinnosti; prabho — ó můj Pane; jihāsasi — opouštíš; svit — možná; suhṛdaḥ — důvěrní přátelé; anujīvinaḥ — žijící z milosti; yeṣām — koho; na — ani; ca — a; anyat — nikdo jiný; bhavataḥ — Tvých; pada-ambujāt — lotosových nohách; parāyaṇam — závislí; rājasu — králům; yojita — podílející se na; aṁhasām — nepřátelství.

Translation

Překlad

O my Lord, You have executed all duties Yourself. Are you leaving us today, though we are completely dependent on Your mercy and have no one else to protect us, now when all kings are at enmity with us?

Ó můj Pane, všechny Své povinnosti Jsi již vykonal. Dnes nás opouštíš, přestože zcela závisíme na Tvé milosti a nemáme nikoho jiného, kdo by nás chránil, nyní, když všichni králové jsou našimi nepřáteli?

Purport

Význam

The Pāṇḍavas are most fortunate because with all good luck they were entirely dependent on the mercy of the Lord. In the material world, to be dependent on the mercy of someone else is the utmost sign of misfortune, but in the case of our transcendental relation with the Lord, it is the most fortunate case when we can live completely dependent on Him. The material disease is due to thinking of becoming independent of everything. But the cruel material nature does not allow us to become independent. The false attempt to become independent of the stringent laws of nature is known as material advancement of experimental knowledge. The whole material world is moving on this false attempt of becoming independent of the laws of nature. Beginning from Rāvaṇa, who wanted to prepare a direct staircase to the planets of heaven, down to the present age, they are trying to overcome the laws of nature. They are trying now to approach distant planetary systems by electronic mechanical power. But the highest goal of human civilization is to work hard under the guidance of the Lord and become completely dependent on Him. The highest achievement of perfect civilization is to work with valor but at the same time depend completely on the Lord. The Pāṇḍavas were the ideal executors of this standard of civilization. Undoubtedly they were completely dependent on the good will of Lord Śrī Kṛṣṇa, but they were not idle parasites of the Lord. They were all highly qualified both by personal character and by physical activities. Still they always looked for the mercy of the Lord because they knew that every living being is dependent by constitutional position. The perfection of life is, therefore, to become dependent on the will of the Lord, instead of becoming falsely independent in the material world. Those who try to become falsely independent of the Lord are called anātha, or without any guardian, whereas those who are completely dependent on the will of the Lord are called sanātha, or those having someone to protect them. Therefore we must try to be sanātha so that we can always be protected from the unfavorable condition of material existence. By the deluding power of the external material nature we forget that the material condition of life is the most undesirable perplexity. The Bhagavad-gītā therefore directs us (7.19) that after many, many births one fortunate person becomes aware of the fact that Vāsudeva is all in all and that the best way of leading one’s life is to surrender unto Him completely. That is the sign of a mahātmā. All the members of the Pāṇḍava family were mahātmās in household life. Mahārāja Yudhiṣṭhira was the head of these mahātmās, and Queen Kuntīdevī was the mother. The lessons of the Bhagavad-gītā and all the Purāṇas, specifically the Bhāgavata Purāṇa, are therefore inevitably connected with the history of the Pāṇḍava mahātmās. For them, separation from the Lord was just like the separation of a fish from water. Śrīmatī Kuntīdevī, therefore, felt such separation like a thunderbolt, and the whole prayer of the Queen is to try to persuade the Lord to stay with them. After the Battle of Kurukṣetra, although the inimical kings were killed, their sons and grandsons were still there to deal with the Pāṇḍavas. It is not only the Pāṇḍavas who were put into the condition of enmity, but all of us are always in such a condition, and the best way of living is to become completely dependent on the will of the Lord and thereby overcome all difficulties of material existence.

Pāṇḍuovci jsou nejšťastlivější z lidí, protože ve všem svém štěstí zcela záviseli na milosti Pána. Záviset na něčí milosti je v hmotném světě známkou té největší bídy, ale jakmile se to týká našeho transcendentálního vztahu s Pánem, pak se situace mění. Je-li nám dáno žít v úplné závislosti na Pánu, máme to největší štěstí, jakého lze dosáhnout. To, že se začínáme považovat za naprosto nezávislé jedince, je začátkem hmotné choroby. Krutá hmotná příroda ale nikomu nedovolí být nezávislý. Marným pokusům získat nezávislost na přísných zákonech přírody se říká hmotný rozvoj experimentálního poznání. Tato snaha o nezávislost na přírodních zákonech hýbe celým hmotným světem. Od Rāvaṇy, který chtěl postavit schodiště vedoucí přímo na nebeské planety, až po dnešní dobu, se lidé stále snaží překonat zákony přírody. Nyní se pokoušejí vstoupit na jiné planety za pomoci elektronických mechanických přístrojů. Ale nejvyšším cílem lidské civilizace je tvrdě pracovat pod vedením Pána a záviset zcela na Něm. Tím nejvyšším, čeho může dokonalá civilizace dosáhnout, je neúnavná práce doprovázená úplnou závislostí na Pánu. Pāṇḍuovci toho byli ideální ukázkou. Bezvýhradně záviseli na vůli Pána Śrī Kṛṣṇy, ale přitom nebyli Jeho zahálčivými příživníky. Jejich kvalifikace byly zcela jedinečné a prokazovalo se to jak v jejich charakteru, tak v jejich skutcích. Přesto však vždy vyhledávali milost Pána, protože věděli, že každá živá bytost je přirozeně závislá. Dokonalostí života tedy je být plně závislý na vůli Pána a nepředstírat nezávislost v hmotném světě. Ti, kteří usilují o nepravou nezávislost na Pánu, se nazývají anātha neboli nemající strážce, zatímco ti, kteří zcela závisí na Pánově vůli, se nazývají sanātha neboli ti, které někdo chrání. Musíme se proto snažit být sanātha, abychom byli vždy chráněni před nepříznivými podmínkami hmotného bytí. Oklamáni vlivem vnější hmotné přírody zapomínáme, že hmotné životní podmínky s sebou přinášejí nanejvýš nežádoucí zmatek. Bhagavad-gītā (7.19) nás proto upomíná, že po mnoha a mnoha zrozeních si štěstím obdařený jedinec může uvědomit, že Vāsudeva je vše a že nejlepším způsobem jak žít je zcela se Mu odevzdat. Tím se vyznačuje mahātmā.Všichni členové pāṇḍuovské rodiny byli mahātmové ve stavu hospodáře. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl vůdcem těchto mahātmů a královna Kuntīdevī byla jejich matkou. Pokyny Bhagavad-gīty a všech Purāṇ, zvláště Bhāgavata Purāṇy, jsou tedy nevyhnutelně spojeny s historií pāṇḍuovských mahātmů. Odloučení od Pána pro ně znamenalo totéž, co pro rybu znamená odloučení od vody. Śrīmatī Kuntīdevī tedy představa tohoto odloučení udeřila jako blesk, a celou svou modlitbou se královna v podstatě jen pokouší přesvědčit Pána, aby s nimi zůstal. Všichni znepřátelení králové sice padli v bitvě na Kurukṣetře, ale zůstali po nich ještě synové a vnuci, a s nimi se Pāṇḍuovci museli také utkat. Nejen Pāṇḍuovci se ocitli v situaci, kdy se proti nim někteří postavili jako nepřátelé. Každý z nás má vždy nějakého nepřítele a nejlépe je pro nás žít tak, abychom zcela záviseli na Pánově vůli. Tím překonáme všechny nesnáze hmotného bytí.