Text 44

Sloka 44

Devanagari

Dévanágarí

सरहस्यो धनुर्वेद: सविसर्गोपसंयम: ।
अस्त्रग्रामश्च भवता शिक्षितो यदनुग्रहात् ॥ ४४ ॥

Text

Verš

sarahasyo dhanur-vedaḥ
savisargopasaṁyamaḥ
astra-grāmaś ca bhavatā
śikṣito yad-anugrahāt

Synonyms

Synonyma

sa-rahasyaḥ — confidential; dhanuḥ-vedaḥ — knowledge in the art of manipulating bows and arrows; sa-visarga — releasing; upasaṁyamaḥ — controlling; astra — weapons; grāmaḥ — all kinds of; ca — and; bhavatā — by yourself; śikṣitaḥ — learned; yat — by whose; anugrahāt — mercy of.

sa-rahasyaḥ — důvěrná; dhanuḥ-vedaḥ — znalost umění zacházet s lukem a šípy; sa-visarga — vystřelování; upasaṁyamaḥ — ovládání; astra — zbraně; grāmaḥ — všechny druhy; ca — a; bhavatā — ty sám; śikṣitaḥ — poučený; yat — jehož; anugrahāt — milostí.

Translation

Překlad

It was by Droṇācārya’s mercy that you learned the military art of throwing arrows and the confidential art of controlling weapons.

Byla to Droṇācāryova milost, že jsi se naučil válečnickému umění jak vystřelovat šípy a důvěrné vědě o ovládání zbraní.

Purport

Význam

Dhanur-veda, or military science, was taught by Droṇācārya with all its confidential secrets of throwing and controlling by Vedic hymns. Gross military science is dependent on material weapons, but finer than that is the art of throwing the arrows saturated with Vedic hymns, which act more effectively than gross material weapons like machine guns or atomic bombs. The control is by Vedic mantras, or the transcendental science of sound. It is said in the Rāmāyaṇa that Mahārāja Daśaratha, the father of Lord Śrī Rāma, used to control arrows by sound only. He could pierce his target with his arrow by only hearing the sound, without seeing the object. So this is a finer military science than that of the gross material military weapons used nowadays. Arjuna was taught all this, and therefore Draupadī wished that Arjuna feel obliged to Ācārya Droṇa for all these benefits. And in the absence of Droṇācārya, his son was his representative. That was the opinion of the good lady Draupadī. It may be argued why Droṇācārya, a rigid brāhmaṇa, should be a teacher in military science. But the reply is that a brāhmaṇa should become a teacher, regardless of what his department of knowledge is. A learned brāhmaṇa should become a teacher, a priest and a recipient of charity. A bona fide brāhmaṇa is authorized to accept such professions.

Droṇācārya vyučoval dhanur-vedu, vojenskou vědu, se všemi tajemstvími jak vrhat a ovládat zbraně pomocí védských hymnů. Hrubohmotná věda se zakládá na hmotných zbraních, ale existují jemnější způsoby. Šípy nabité védskými hymny působí účinněji nežli hrubohmotné zbraně — kulomet, atomová bomba apod. Ovládají se transcendentálním zvukem védských manter. V Rāmāyaṇě se říká, že Mahārāja Daśaratha, otec Pána Śrī Rāmy, ovládal šípy zvukem a uměl šípem rozbít terč aniž ho viděl — stačilo mu slyšet. To je jemnější vojenská věda než ta dnešní, která používá hrubohmotných zbraní. Arjuna se všem těmto věcem učil u Ācāryi Droṇy a přáním Draupadī bylo, aby Arjuna nezapomínal na dary svého učitele. V nepřítomnosti Droṇy byl syn jeho představitelem. To bylo mínění dobrosrdečné Draupadī. Je možné vznést námitku, proč Droṇācārya jako přísný brāhmaṇa učil vojenskou vědu. Odpovědí však je, že brāhmaṇa má vyučovat svůj obor poznání, ať se jedná o cokoliv. Vzdělaný brāhmaṇa má být učitelem, knězem a příjemcem milodarů. To jsou autorizovaná povolání pro opravdového brāhmaṇu.