Text 22
Sloka 22
Devanagari
Dévanágarí
स्विष्टस्य सूक्तस्य च बुद्धिदत्तयो: ।
अविच्युतोऽर्थ: कविभिर्निरूपितो
यदुत्तमश्लोकगुणानुवर्णनम् ॥ २२ ॥
Text
Verš
sviṣṭasya sūktasya ca buddhi-dattayoḥ
avicyuto ’rthaḥ kavibhir nirūpito
yad-uttamaśloka-guṇānuvarṇanam
sviṣṭasya sūktasya ca buddhi-dattayoḥ
avicyuto ’rthaḥ kavibhir nirūpito
yad-uttamaśloka-guṇānuvarṇanam
Synonyms
Synonyma
idam — this; hi — certainly; puṁsaḥ — of everyone; tapasaḥ — by dint of austerities; śrutasya — by dint of study of the Vedas; vā — or; sviṣṭasya — sacrifice; sūktasya — spiritual education; ca — and; buddhi — culture of knowledge; dattayoḥ — charity; avicyutaḥ — infallible; arthaḥ — interest; kavibhiḥ — by the recognized learned person; nirūpitaḥ — concluded; yat — what; uttamaśloka — the Lord, who is described by choice poetry; guṇa-anuvarṇanam — description of the transcendental qualities of.
idam — tento; hi — jistě; puṁsaḥ — všech; tapasaḥ — odříkáním; śrutasya — studiem Ved; vā — nebo; sviṣṭasya — oběti; sūktasya — duchovní vzdělání; ca — a; buddhi — rozvíjením poznání; dattayoḥ — dobročinnost; avicyutaḥ — dokonalý; arthaḥ — zájem; kavibhiḥ — uznávanými učenci; nirūpitaḥ — dospěli k závěru; yat — co; uttamaśloka — Pán, kterého opěvují vybrané verše; guṇa-anuvarṇanam — popis transcendentálních vlastností.
Translation
Překlad
Learned circles have positively concluded that the infallible purpose of the advancement of knowledge, namely austerities, study of the Vedas, sacrifice, chanting of hymns and charity, culminates in the transcendental descriptions of the Lord, who is defined in choice poetry.
Učené kruhy došly k pozitivnímu závěru, že dokonalý cíl rozvoje poznání — to znamená odříkání, studia Ved, obětí, pronášení hymnů a dobročinnosti — vrcholí v transcendentálních popisech Pána, kterého opěvují vybrané verše.
Purport
Význam
Human intellect is developed for advancement of learning in art, science, philosophy, physics, chemistry, psychology, economics, politics, etc. By culture of such knowledge the human society can attain perfection of life. This perfection of life culminates in the realization of the Supreme Being, Viṣṇu. The śruti therefore directs that those who are actually advanced in learning should aspire for the service of Lord Viṣṇu. Unfortunately persons who are enamored by the external beauty of viṣṇu-māyā do not understand that culmination of perfection or self-realization depends on Viṣṇu. Viṣṇu-māyā means sense enjoyment, which is transient and miserable. Those who are entrapped by viṣṇu-māyā utilize advancement of knowledge for sense enjoyment. Śrī Nārada Muni has explained that all paraphernalia of the cosmic universe is but an emanation from the Lord out of His different energies because the Lord has set in motion, by His inconceivable energy, the actions and reactions of the created manifestation. They have come to be out of His energy, they rest on His energy, and after annihilation they merge into Him. Nothing is, therefore, different from Him, but at the same time the Lord is always different from them.
Lidský intelekt se vyvíjí za účelem pokroku v umění, ve vědě, ve filozofii, fyzice, chemii, psychologii, ekonomii, politice atd. Rozvíjením těchto věd může lidská společnost dosáhnout dokonalosti života. Tato dokonalost života vrcholí v realizaci Nejvyšší Bytosti, Viṣṇua. Śruti proto učí, že ti, kteří jsou pokročilí v poznání, by se měli ucházet o službu Pánu Viṣṇuovi. Naneštěstí ti, které uchvátila vnější krása viṣṇu-māyi, nejsou schopni pochopit, že vrchol dokonalosti, vrcholná seberealizace, závisí na Viṣṇuovi. Viṣṇu-māyā znamená smyslový požitek, který je dočasný a plný strádání. Ti, kteří jsou uvězněni viṣṇu-māyou, používají pokrok v poznání ke smyslovému požitku. Śrī Nārada Muni vysvětlil, že všechny části kosmického stvoření jsou pouze emanace Pána, které pocházejí z Jeho různých energií, jelikož Pán uvedl Svojí nepochopitelnou silou do pohybu akce a reakce stvořeného projevu. Pocházejí z Jeho energie, spočívají na Jeho energii a po zničení se opět vracejí do Něho. Nic se tedy od Něho neliší, současně se však Pán vždy liší od všeho ostatního.
When advancement of knowledge is applied in the service of the Lord, the whole process becomes absolute. The Personality of Godhead and His transcendental name, fame, glory, etc., are all nondifferent from Him. Therefore, all the sages and devotees of the Lord have recommended that the subject matter of art, science, philosophy, physics, chemistry, psychology and all other branches of knowledge should be wholly and solely applied in the service of the Lord. Art, literature, poetry, painting, etc., may be used in glorifying the Lord. The fiction writers, poets and celebrated litterateurs are generally engaged in writing of sensuous subjects, but if they turn towards the service of the Lord they can describe the transcendental pastimes of the Lord. Vālmīki was a great poet, and similarly Vyāsadeva is a great writer, and both of them have absolutely engaged themselves in delineating the transcendental activities of the Lord and by doing so have become immortal. Similarly, science and philosophy also should be applied in the service of the Lord. There is no use presenting dry speculative theories for sense gratification. Philosophy and science should be engaged to establish the glory of the Lord. Advanced people are eager to understand the Absolute Truth through the medium of science, and therefore a great scientist should endeavor to prove the existence of the Lord on a scientific basis. Similarly, philosophical speculations should be utilized to establish the Supreme Truth as sentient and all-powerful. Similarly, all other branches of knowledge should always be engaged in the service of the Lord. In the Bhagavad-gītā also the same is affirmed. All “knowledge” not engaged in the service of the Lord is but nescience. Real utilization of advanced knowledge is to establish the glories of the Lord, and that is the real import. Scientific knowledge engaged in the service of the Lord, and all similar activities, are all factually hari-kīrtana, or glorification of the Lord.
Jakmile se rozvoj poznání uplatní ve službě Pánu, začíná být absolutní. Osobnost Boha a Jeho transcendentální jméno, proslulost, sláva atd. — to vše se od Něho neliší. Všichni světci a oddaní Pána proto doporučují, aby se umění, věda, filozofie, fyzika, chemie, psychologie a všechna ostatní odvětví poznání využívala pouze a jedině ve službě Pánu. Umění, literatura, poezie, malířství atd. mohou být použity při oslavě Pána. Romanopisci, básníci a slavní literáti většinou píší na témata týkající se smyslových námětů, ale pokud se obrátí ke službě Pánu, mohou líčit Pánovy transcendentální zábavy. Vālmīki byl významný básník a Vyāsadeva je veliký spisovatel. Oba se zcela pohroužili do popisování transcendentálních skutků Pána, a tak získali nesmrtelnou slávu. Rovněž věda a filozofie by se měly vztahovat ke službě Pánu. Psát suché spekulativní teorie pro uspokojení smyslů nemá naprosto žádný smysl. Filozofie a věda jsou určeny k tomu, aby se jejich prostřednictvím rozšířila sláva Pána. Pokročilí lidé chtějí pochopit Absolutní Pravdu na základě vědy. Vědci by se tedy měli snažit dokázat existenci Pána na základě vědeckých poznatků. Podobně filozofických spekulací by se mělo použít k dokázání skutečnosti, že Nejvyšší Pravda je vědomá a všemohoucí. Veškerá odvětví poznání se tedy mají vždy používat ve službě Pánu a totéž potvrzuje Bhagavad-gītā. Jakékoliv tzv. “poznání”, které není využité pro službu Pánu, není nic než nevědomost. Skutečným využitím pokročilého poznání je rozšířit slávu Pána. To je skutečný přínos. Vědecké poznání uplatněné ve službě Pánu a všechny podobné činnosti patří do kategorie hari-kīrtanu, oslavování Pána.