Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Devanagari

Dévanágarí

जुगुप्सितं धर्मकृतेऽनुशासत:
स्वभावरक्तस्य महान् व्यतिक्रम: ।
यद्वाक्यतो धर्म इतीतर: स्थितो
न मन्यते तस्य निवारणं जन: ॥ १५ ॥

Text

Verš

jugupsitaṁ dharma-kṛte ’nuśāsataḥ
svabhāva-raktasya mahān vyatikramaḥ
yad-vākyato dharma itītaraḥ sthito
na manyate tasya nivāraṇaṁ janaḥ
jugupsitaṁ dharma-kṛte ’nuśāsataḥ
svabhāva-raktasya mahān vyatikramaḥ
yad-vākyato dharma itītaraḥ sthito
na manyate tasya nivāraṇaṁ janaḥ

Synonyms

Synonyma

jugupsitam — verily condemned; dharma-kṛte — for the matter of religion; anuśāsataḥ — instruction; svabhāva-raktasya — naturally inclined; mahān — great; vyatikramaḥ — unreasonable; yat-vākyataḥ — under whose instruction; dharmaḥ — religion; iti — it is thus; itaraḥ — the people in general; sthitaḥ — fixed; na — do not; manyate — think; tasya — of that; nivāraṇam — prohibition; janaḥ — they.

jugupsitam — vskutku odsouzeníhodné; dharma-kṛte — pro věc náboženství; anuśāsataḥ — pokyn; svabhāva-raktasya — přirozený sklon; mahān — veliký; vyatikramaḥ — nerozumné; yat-vākyataḥ — podle jehož pokynů; dharmaḥ — náboženství; iti — je to tak; itaraḥ — většina lidí; sthitaḥ — upnutý; na — ne; manyate — přemýšlí; tasya — o tom; nivāraṇam — zákaz; janaḥ — oni.

Translation

Překlad

The people in general are naturally inclined to enjoy, and you have encouraged them in that way in the name of religion. This is verily condemned and is quite unreasonable. Because they are guided under your instructions, they will accept such activities in the name of religion and will hardly care for prohibitions.

Lidé mají přirozený sklon k požitku a ty jsi je k tomu ve jménu náboženství ještě povzbudil. To je vskutku odsouzeníhodné a zcela nerozumné. Vedeni tvými pokyny se lidé budou ve jménu náboženství věnovat těmto činnostem a stěží budou brát ohled na nějaké zákazy.

Purport

Význam

Śrīla Vyāsadeva’s compilation of different Vedic literatures on the basis of regulated performances of fruitive activities as depicted in the Mahābhārata and other literature is condemned herewith by Śrīla Nārada. The human beings, by long material association, life after life, have a natural inclination, by practice, to endeavor to lord it over material energy. They have no sense of the responsibility of human life. This human form of life is a chance to get out of the clutches of illusory matter. The Vedas are meant for going back to Godhead, going back home. To revolve in the cycle of transmigration in a series of lives numbering 8,400,000 is an imprisoned life for the condemned conditioned souls. The human form of life is a chance to get out of this imprisoned life, and as such the only occupation of the human being is to reestablish his lost relationship with God. Under the circumstances, one should never be encouraged in making a plan for sense enjoyment in the name of religious functions. Such diversion of the human energy results in a misguided civilization. Śrīla Vyāsadeva is the authority in Vedic explanations in the Mahābhārata, etc., and his encouragement in sense enjoyment in some form or other is a great barrier for spiritual advancement because the people in general will not agree to renounce material activities which hold them in material bondage. At a certain stage of human civilization when such material activities in the name of religion (as sacrificing animals in the name of yajña) were too much rampant, the Lord incarnated Himself as Buddha and decried the authority of the Vedas in order to stop animal sacrifice in the name of religion. This was foreseen by Nārada, and therefore he condemned such literatures. The flesh-eaters still continue to perform animal sacrifice before some demigod or goddess in the name of religion because in some of the Vedic literatures such regulated sacrifices are recommended. They are so recommended to discourage flesh-eating, but gradually the purpose of such religious activities is forgotten, and the slaughterhouse becomes prominent. This is because foolish materialistic men do not care to listen to others who are actually in a position to explain the Vedic rites.

Śrīla Nārada zde odsuzuje, že Vyāsadeva ve védských písmech popsal jen usměrňované vykonávání plodonosných činností, což najdeme v Mahābhāratě a dalších textech. Lidské bytosti se život za životem stýkají s hmotou již po velice dlouhou dobu a přirozeně si navykly snažit se panovat hmotné přírodě. Nechápou zodpovědnost lidského života. Tato lidská životní podoba je příležitostí vymanit se ze spárů iluzorní hmoty. Vedy jsou určeny pro návrat k Bohu, návrat domů. Kolovat v cyklu převtělování mezi různými životními druhy, kterých je celkem 8 400 000, je vězeňským životem zavržených podmíněných duší. Lidská životní podoba je možností vysvobodit se z tohoto vězení, a proto jediným zaměstnáním určeným pro lidskou bytost je navázat znovu svůj ztracený vztah k Bohu. Člověku by se v žádném případě nemělo doporučovat, aby plánoval, jak dosáhnout smyslového požitku ve jménu náboženského počínání. Výsledkem takového zneužití lidské energie je naprosto scestná civilizace. Śrīla Vyāsadeva je autoritou védských výkladů v Mahābhāratě atd. a jeho nabádání k tomu či onomu druhu smyslového požitku představuje velikou překážku pro duchovní pokrok, neboť většina lidí se z tohoto důvodu nebude chtít zříci hmotných činností, které je drží v hmotném otroctví. V jistém stádiu vývoje lidské civilizace, kdy se tyto hmotné činnosti ve jménu náboženství (jako obětování zvířat ve jménu yajñi) nadmíru rozrostly, se Pán Sám inkarnoval jako Buddha, a aby zastavil oběti zvířat ve jménu náboženství, zpochybnil autoritu Ved. To již Nārada předvídal, a proto takovou literaturu odsoudil. Dodnes ještě lidé, kteří jedí maso, obětují zvířata před určitým bohem nebo bohyní ve jménu náboženství, protože v některých védských textech se takové usměrněné obětování doporučuje. Taková doporučení je mají odradit od jedení masa, ale účel těchto náboženských obřadů postupem času upadl v zapomenutí a začala přibývat jatka. Důvodem je to, že pošetilí materialističtí lidé si nedají říci a nechtějí poslouchat osoby skutečně povolané vysvětlit účel védských obřadů.

In the Vedas it is distinctly said that the perfection of life is never to be attained either by voluminous work, or by accumulation of wealth or even by increasing the population. But it is so attained only by renunciation. The materialistic men do not care to listen to such injunctions. According to them, the so-called renounced order of life is meant for those who are unable to earn their livelihood because of some corporeal defects, or for persons who have failed to achieve prosperity in family life.

Ve Vedách je velmi jasně řečeno, že dokonalosti života nelze docílit namáhavou prací, hromaděním majetku ani přírůstkem obyvatelstva. Lze jí dosáhnout jedině odříkáním. Materialisté však nechtějí takové příkazy slyšet. Podle nich je takzvaný řád odříkání určený pouze pro ty, kteří nejsou schopni vydělávat na živobytí, protože jsou buď mrzáci nebo se jim nepodařilo dosáhnout blahobytu v rodinném životě.

In histories like the Mahābhārata, of course, there are topics on transcendental subjects along with material topics. The Bhagavad-gītā is there in the Mahābhārata. The whole idea of the Mahābhārata culminates in the ultimate instructions of the Bhagavad-gītā, that one should relinquish all other engagements and should engage oneself solely and fully in surrendering unto the lotus feet of Lord Śrī Kṛṣṇa. But men with materialistic tendencies are more attracted to the politics, economics and philanthropic activities mentioned in the Mahābhārata than to the principal topic, namely the Bhagavad-gītā. This compromising spirit of Vyāsadeva is directly condemned by Nārada, who advises him to directly proclaim that the prime necessity of human life is to realize one’s eternal relation with the Lord and thus surrender unto Him without delay.

V dějinných knihách jako je Mahābhārata samozřejmě najdeme vedle hmotných popisů i transcendentální témata. V Mahābhāratě najdeme Bhagavad-gītu. Celá Mahābhārata je sestavena tak, že vrcholí v konečných pokynech Bhagavad-gīty, že člověk se má zříci všech ostatních činností a zaměstnat se výhradně naprostým odevzdáním se lotosovým nohám Pána Śrī Kṛṣṇy. Lidé tíhnoucí k materialismu však hledají na stránkách Mahābhāraty spíše popisy politických, hospodářských a lidumilných činností, než aby viděli hlavní sdělení tohoto díla, které obsahuje Bhagavad-gītā. Nārada přímo odsoudil tento Vyāsadevův kompromisní přístup a doporučil Vyāsovi jasně vyhlásit, že nejdůležitějším posláním lidského života je realizovat svůj věčný vztah k Pánu a bezodkladně se Mu odevzdat.

A patient suffering from a particular type of malady is almost always inclined to accept eatables which are forbidden for him. The expert physician does not make any compromise with the patient by allowing him to take partially what he should not at all take. In the Bhagavad-gītā it is also said that a man attached to fruitive work should not be discouraged from his occupation, for gradually he may be elevated to the position of self-realization. This is sometimes applicable for those who are only dry empiric philosophers without spiritual realization. But those who are in the devotional line need not be always so advised.

Pacient, který trpí určitou nemocí, má většinou sklony jíst věci, které jsou mu zakázány. Zkušený lékař však nedělá se svým pacientem žádné kompromisy, a nedovoluje mu ani trochu se najíst jídla, které vůbec jíst nemá. V Bhagavad-gītě se také říká, že člověka upoutaného k plodonosným činnostem není třeba od jeho zaměstnání odrazovat, neboť takový člověk se postupně může dostat na úroveň seberealizace. To se týká lidí se sklonem k suchému empirickému filozofování bez duchovní realizace, avšak na toho, kdo je zaměstnán v oddané službě, se již tyto rady nevztahují.