Text 25

Sloka 25

Devanagari

Dévanágarí

स्त्रीशूद्रद्विजबन्धूनां त्रयी न श्रुतिगोचरा ।
कर्मश्रेयसि मूढानां श्रेय एवं भवेदिह ।
इति भारतमाख्यानं कृपया मुनिना कृतम् ॥ २५ ॥

Text

Verš

strī-śūdra-dvijabandhūnāṁ
trayī na śruti-gocarā
karma-śreyasi mūḍhānāṁ
śreya evaṁ bhaved iha
iti bhāratam ākhyānaṁ
kṛpayā muninā kṛtam

Synonyms

Synonyma

strī — the woman class; śūdra — the laboring class; dvija-bandhūnām — of the friends of the twice-born; trayī — the three sacrificial Vedas; na śruti-gocarā — not allowed to be heard; karma-śreyasi — in the successful execution of ritual duties; mūḍhānām — of the less intelligent; śreyaḥ — supreme benefit; evam — thus; bhavet — achieved; iha — by this; iti — thus thinking; bhāratam — the great Mahābhārata; ākhyānam — historical facts; kṛpayā — out of great mercy; muninā — by the muni; kṛtam — is completed.

strī — třída žen; śūdra — třída dělníků; dvija-bandhūnām — přátel dvojzrozenců; trayī — tři; na — ne; śruti-gocarā — pro pochopení; karma — v činnostech; śreyasi — pro blaho; mūḍhānām — bláznů; śreyaḥ — nejvyšší prospěch; evam — takto; bhavet — dosažený; iha — tímto; iti — tak uvažoval; bhāratam — velká Mahābhārata; ākhyānam — historické skutečnosti; kṛpayā — z velké milosti; muninā — muni; kṛtam — dokončil.

Translation

Překlad

Out of compassion, the great sage thought it wise that this would enable men to achieve the ultimate goal of life. Thus he compiled the great historical narration called the Mahābhārata for women, laborers and friends of the twice-born.

Velký mudrc ze soucitu usoudil, že je vhodné upravit Vedy tak, aby lidé měli možnost dosáhnout konečný cíl života. Sestavil proto velké dějinné vyprávění s názvem Mahābhārata, které je určené pro ženy, dělníky a přátele dvojzrozenců.

Purport

Význam

The friends of the twice-born families are those who are born in the families of brāhmaṇas, kṣatriyas and vaiśyas, or the spiritually cultured families, but who themselves are not equal to their forefathers. Such descendants are not recognized as such, for want of purificatory achievements. The purificatory activities begin even before the birth of a child, and the seed-giving reformatory process is called garbhādhāna-saṁskāra. One who has not undergone such garbhādhāna-saṁskāra, or spiritual family planning, is not accepted as being of an actual twice-born family. The garbhādhāna-saṁskāra is followed by other purificatory processes, out of which the sacred thread ceremony is one. This is performed at the time of spiritual initiation. After this particular saṁskāra, one is rightly called twice-born. One birth is calculated during the seed-giving saṁskāra, and the second birth is calculated at the time of spiritual initiation. One who has been able to undergo such important saṁskāras can be called a bona fide twice-born.

Přítel rodiny dvojzrozenců je ten, kdo se sice narodil v rodině brāhmaṇů, kṣatriyů nebo vaiśyů, čili v jedné z rodin, které jsou tradičně duchovně založené, avšak svou kvalifikací se nevyrovná svým předkům. Nelze jej proto považovat za dvojzrozence, neboť nedosáhl patřičného očištění. Očišťování začíná již před narozením. Obřad, který očišťuje početí dítěte, se nazývá Garbhādhāna-saṁskāra, a ten, kdo neprošel tímto duchovním rodinným plánováním, není přijat jako skutečný člen rodiny dvojzrozených. Pak následují další očistné procesy, ke kterým patří obřad předání posvátné šňůry. Tento obřad se koná při zasvěcení, a teprve člověk, který se mu podrobí, se pak může oprávněně nazývat dvojzrozencem. Za první narození se považuje saṁskāra početí, a druhé pak nastává při duchovním zasvěcení. Jako skutečného dvojzrozence můžeme nazývat toho, kdo měl možnost projít těmito důležitými saṁskārami.

If the father and the mother do not undertake the process of spiritual family planning and simply beget children out of passion only, their children are called dvija-bandhus. These dvija-bandhus are certainly not as intelligent as the children of the regular twice-born families. The dvija-bandhus are classified with the śūdras and the woman class, who are by nature less intelligent. The śūdras and the woman class do not have to undergo any saṁskāra save and except the ceremony of marriage.

Když se tedy otec a matka neřídí procesem duchovního rodinného plánování a plodí děti z pouhé vášně, tyto děti se pak nazývají dvija-bandhuové. Tito dvija-bandhuové přirozeně nemohou být tak inteligentní jako děti, které prošly obvyklým očištěním v rodinách dvojzrozenců. Proto se také dvija-bandhuové řadí k ženám a śūdrům, kteří jsou obdařeni menší inteligencí. Śūdrové a ženy se nemusejí podrobovat žádným saṁskārám s výjimkou sňatkového obřadu.

The less intelligent classes of men, namely women, śūdras and unqualified sons of the higher castes, are devoid of necessary qualifications to understand the purpose of the transcendental Vedas. For them the Mahābhārata was prepared. The purpose of the Mahābhārata is to administer the purpose of the Vedas, and therefore within this Mahābhārata the summary Veda of Bhagavad-gītā is placed. The less intelligent are more interested in stories than in philosophy, and therefore the philosophy of the Vedas in the form of the Bhagavad-gītā, is spoken by the Lord Śrī Kṛṣṇa. Vyāsadeva and Lord Kṛṣṇa are both on the transcendental plane, and therefore they collaborated in doing good to the fallen souls of this age. The Bhagavad-gītā is the essence of all Vedic knowledge. It is the first book of spiritual values, as the Upaniṣads are. The Vedānta philosophy is the subject matter for study by the spiritual graduates. Only the postgraduate spiritual student can enter into the spiritual or devotional service of the Lord. It is a great science, and the great professor is the Lord Himself in the form of Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu. And persons who are empowered by Him can initiate others in the transcendental loving service of the Lord.

Méně inteligentní lidé, jakými jsou ženy, śūdrové a nekvalifikovaní synové z vyšších kast, nemají nutné předpoklady k tomu, aby mohli pochopit smysl transcendentálních Ved. Pro tento druh lidí byla určena Mahābhārata. Účelem Mahābhāraty je podat podstatu Ved, a z toho důvodu byla do Mahābhāraty začleněna Bhagavad-gītā, která představuje jejich shrnutí. Méně inteligentní lidé se většinou více zajímají o příběhy než o filozofii, a Pán Śrī Kṛṣṇa proto vyslovil filozofii Ved v podobě Bhagavad-gīty. Vyāsadeva i Pán Kṛṣṇa jsou na úrovni transcendence, a na pomoci pokleslým duším tohoto věku spolupracovali. Bhagavad-gītā je tedy esencí všeho védského poznání. Jako všechny Upaniṣady je to základní kniha o duchovních hodnotách. Filozofie Vedānty je určena pro duchovně pokročilé. Jedině pokročilý, postgraduální duchovní student je také schopen proniknout do oblasti duchovní, tj. oddané služby Pánu. Je to veliká věda a jejím nejvýznamnějším profesorem je Pán Sám v podobě Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Osoby, které zplnomocní, pak mohou zasvěcovat další do transcendentální láskyplné služby Pánu.