Text 13

Sloka 13

Devanagari

Dévanágarí

तत्सर्वं न: समाचक्ष्व पृष्टो यदिह किञ्चन ।
मन्ये त्वां विषये वाचां स्‍नातमन्यत्र छान्दसात् ॥ १३ ॥

Text

Verš

tat sarvaṁ naḥ samācakṣva
pṛṣṭo yad iha kiñcana
manye tvāṁ viṣaye vācāṁ
snātam anyatra chāndasāt

Synonyms

Synonyma

tat — that; sarvam — all; naḥ — unto us; samācakṣva — clearly explain; pṛṣṭaḥ — questioned; yat iha — herein; kiñcana — all that; manye — we think; tvām — you; viṣaye — in all subjects; vācām — meanings of words; snātam — fully acquainted; anyatra — except; chāndasāt — portion of the Vedas.

tat — to; sarvam — vše; naḥ — nám; samācakṣva — jasně vysvětli; pṛṣṭaḥ — dotázán; yat iha — zde; kiñcana — to vše; manye — myslíme; tvām — ty; viṣaye — ve všech oborech; vācām — významy slov; snātam — dokonale seznámený; anyatra — mimo; chāndasāt — část Ved.

Translation

Překlad

We know that you are expert in the meaning of all subjects, except some portions of the Vedas, and thus you can clearly explain the answers to all the questions we have just put to you.

Víme, že jsi znalý smyslu všech předmětů s výjimkou některých částí Ved, a jistě nám proto dáš na všechny otázky, které jsme ti právě položili, patřičně jasné odpovědi.

Purport

Význam

The difference between the Vedas and the Purāṇas is like that between the brāhmaṇas and the parivrājakas. The brāhmaṇas are meant to administer some fruitive sacrifices mentioned in the Vedas, but the parivrājakācāryas, or learned preachers, are meant to disseminate transcendental knowledge to one and all. As such, the parivrājakācāryas are not always expert in pronouncing the Vedic mantras, which are practiced systematically by accent and meter by the brāhmaṇas who are meant for administering Vedic rites. Yet it should not be considered that the brāhmaṇas are more important than the itinerant preachers. They are one and different simultaneously because they are meant for the same end, in different ways.

Rozdíl mezi Vedami a Purāṇami je jako rozdíl mezi brāhmaṇy a parivrājakācāryi. Brāhmaṇové mají za úkol dohlížet na vykonávání plodonosných obětí uvedených ve Vedách, zatímco parivrājakācāryové, učení kazatelé, mají mezi všechny členy společnosti bez výjimky rozšířit transcendentální poznání. Parivrājakācāryové tudíž často neumí dokonale vyslovovat védské mantry, které brāhmaṇové pronášejí při védských rituálech podle přesných pravidel přízvuku a rytmu. To však neznamená, že putující kazatel je méně důležitý než brāhmaṇa. Oba jsou zároveň totožní a odlišní, protože i když se jejich cesty liší, jejich cíl je totožný.

There is no difference also between the Vedic mantras and what is explained in the Purāṇas and Itihāsas. According to Śrīla Jīva Gosvāmī, it is mentioned in the Mādhyandina-śruti that all the Vedas, namely the Sāma, Atharva, Ṛg, Yajur, Purāṇas, Itihāsas, Upaniṣads, etc., are emanations from the breathing of the Supreme Being. The only difference is that the Vedic mantras are mostly begun with praṇava oṁkāra, and it requires some training to practice the metric pronunciation of the Vedic mantras. But that does not mean that Śrīmad-Bhāgavatam is of less importance than the Vedic mantras. On the contrary, it is the ripened fruit of all the Vedas, as stated before. Besides that, the most perfectly liberated soul, Śrīla Śukadeva Gosvāmī, is absorbed in the studies of the Bhāgavatam, although he is already self-realized. Śrīla Sūta Gosvāmī is following his footsteps, and therefore his position is not the least less important because he was not expert in chanting Vedic mantras with metric pronunciation, which depends more on practice than actual realization. Realization is more important than parrotlike chanting.

Mezi védskými mantrami a tím, co je vysvětleno na stránkách Purāṇ a Itihās, také není rozdíl. Śrīla Jīva Gosvāmī napsal, že podle Mādhyandina-śruti emanují všechny Vedy, tedy Sāma, Atharva, Ṛg, Yajur, jakož i Purāṇy, Itihāsy, Upaniṣady atd. z dechu Nejvyšší Bytosti. Rozdíl spočívá v tom, že védské mantry většinou začínají praṇava oṁkārou a jejich recitace vyžaduje naučit se přísná pravidla rytmu a výslovnosti. To však neznamená, že Śrīmad-Bhāgavatam je méně důležitý nežli védské mantry. Naopak, jak již bylo řečeno, je to zralý plod veškerého védského písemnictví. Navíc nejdokonaleji osvobozená duše, Śrīla Śukadeva Gosvāmī, je neustále do učení Bhāgavatamu pohroužen, přestože je již od narození seberealizovanou osobností. Śrīla Sūta Gosvāmī kráčí ve stopách velikého Śukadeva, a jeho postavení proto není o nic méně významné, i když nebyl dokonale zběhlý v rytmické recitaci védských manter, která je ostatně více věcí cviku než opravdové realizace. Realizace je důležitější než opakování manter jako papoušek.