Text 12
Sloka 12
Devanagari
Dévanágarí
य उत्तमश्लोकपरायणा जना: ।
जीवन्ति नात्मार्थमसौ पराश्रयं
मुमोच निर्विद्य कुत: कलेवरम् ॥ १२ ॥
Text
Verš
ya uttama-śloka-parāyaṇā janāḥ
jīvanti nātmārtham asau parāśrayaṁ
mumoca nirvidya kutaḥ kalevaram
ya uttama-śloka-parāyaṇā janāḥ
jīvanti nātmārtham asau parāśrayaṁ
mumoca nirvidya kutaḥ kalevaram
Synonyms
Synonyma
śivāya — welfare; lokasya — of all living beings; bhavāya — for flourishing; bhūtaye — for economic development; ye — one who is; uttama-śloka-parāyaṇāḥ — devoted to the cause of the Personality of Godhead; janāḥ — men; jīvanti — do live; na — but not; ātma-artham — selfish interest; asau — that; para-āśrayam — shelter for others; mumoca — gave up; nirvidya — being freed from all attachment; kutaḥ — for what reason; kalevaram — mortal body.
śivāya — blaho; lokasya — všech živých bytostí; bhavāya — pro rozkvět; bhūtaye — pro hospodářský vzestup; ye — ten, kdo je; uttama-śloka-parāyaṇāḥ — oddán zájmu Osobnosti Božství; janāḥ — lidé; jīvanti — žijí; na — avšak ne; ātma-artham — sobecké zájmy; asau — to; para-āśrayam — útočiště pro druhé; mumoca — zřekl se; nirvidya — osvobozen od veškeré upoutanosti; kutaḥ — z jakého důvodu; kalevaram — smrtelné tělo.
Translation
Překlad
Those who are devoted to the cause of the Personality of Godhead live only for the welfare, development and happiness of others. They do not live for any selfish interest. So even though the Emperor [Parīkṣit] was free from all attachment to worldly possessions, how could he give up his mortal body, which was the shelter for others?
Ti, kteří jsou oddáni zájmu Osobnosti Božství, žijí pouze pro blaho, rozvoj a štěstí druhých. Nežijí pro žádný sobecký zájem. Přestože byl král (Parīkṣit) odpoután od jakýchkoliv hmotných statků, jak se mohl zříci svého smrtelného těla, jež bylo útočištěm pro druhé?
Purport
Význam
Parīkṣit Mahārāja was an ideal king and householder because he was a devotee of the Personality of Godhead. A devotee of the Lord automatically has all good qualifications. And the Emperor was a typical example of this. Personally he had no attachment for all the worldly opulences in his possession. But since he was king for the all-around welfare of his citizens, he was always busy in the welfare work of the public, not only for this life, but also for the next. He would not allow slaughterhouses or killing of cows. He was not a foolish and partial administrator who would arrange for the protection of one living being and allow another to be killed. Because he was a devotee of the Lord, he knew perfectly well how to conduct his administration for everyone’s happiness — men, animals, plants and all living creatures. He was not selfishly interested. Selfishness is either self-centered or self-extended. He was neither. His interest was to please the Supreme Truth, the Personality of Godhead. The king is the representative of the Supreme Lord, and therefore the king’s interest must be identical with that of the Supreme Lord. The Supreme Lord wants all living beings to be obedient to Him and thereby become happy. Therefore the king’s interest is to guide all subjects back to the kingdom of God. Hence the activities of the citizens should be so coordinated that they can at the end go back home, back to Godhead. Under the administration of a representative king, the kingdom is full of opulence. At that time, human beings need not eat animals. There are ample food grains, milk, fruit and vegetables so that the human beings as well as the animals can eat sumptuously and to their heart’s content. If all living beings are satisfied with food and shelter and obey the prescribed rules, there cannot be any disturbance between one living being and another. Emperor Parīkṣit was a worthy king, and therefore all were happy during his reign.
Parīkṣit Mahārāja byl ideálním králem a hospodářem, protože byl oddaným Osobnosti Božství. Oddaný Pána má automaticky veškeré dobré vlastnosti. A král toho byl typickým příkladem. Osobně nikterak nelpěl na veškerém světském bohatství, které vlastnil. Protože však měl jako král za povinnost dbát na blahobyt všech svých podřízených, neustále se zaměstnával prací pro blaho svých občanů nejen v tomto životě, ale i v příštím. Nepřipouštěl jatka nebo zabíjení krav. Nebyl to žádný pošetilý a předpojatý vládce, který by jednu živou bytost chránil a druhou nechával zabít. Byl to oddaný Pána a znal proto dokonale způsob, jak vést svoji vládu, aby byl šťastný každý — lidé, zvířata, rostliny a všechna živá stvoření. Neměl žádné sobecké zájmy. Sobectví se buď soustřeďuje na sebe samého nebo se rozšiřuje na druhé. Král však neměl ani jedno z nich. Jeho zájmem bylo potěšit Nejvyšší Pravdu, Osobnost Božství. Král je zástupce Nejvyššího Pána a jeho zájmy se proto musí ztotožňovat se zájmy Nejvyššího Pána, který si přeje, aby se všechny živé bytosti podrobily Jeho vůli a tím dosáhly stálého štěstí. Zájmem krále tedy je vést všechny občany svého království zpět do království Božího. Činnosti obyvatel je nutno uspořádat tak, aby nakonec mohli jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Vláda ukázkového krále zaručuje v království hojnost všeho. V takové společnosti lidé nemusí jíst zvířata. Hojnost obilí, mléka, ovoce a zeleniny zaručuje bohatě potravu pro všechny lidi i zvířata k jejich plné spokojenosti. Jsou-li všechny živé bytosti spokojené s potravou a obydlím, a řídí-li se navíc předepsanými pravidly, nemůže docházet k žádným vzájemným neshodám. Král Parīkṣit byl ctnostný král a za jeho vlády byli všichni šťastní.