Text 1

Sloka 1

Devanagari

Dévanágarí

व्यास उवाच
इति ब्रुवाणं संस्तूय मुनीनां दीर्घसत्रिणाम् ।
वृद्ध: कुलपति: सूतं बह्‌वृच: शौनकोऽब्रवीत् ॥ १ ॥

Text

Verš

vyāsa uvāca
iti bruvāṇaṁ saṁstūya
munīnāṁ dīrgha-satriṇām
vṛddhaḥ kula-patiḥ sūtaṁ
bahvṛcaḥ śaunako ’bravīt

Synonyms

Synonyma

vyāsaḥ — Vyāsadeva; uvāca — said; iti — thus; bruvāṇam — speaking; saṁstūya — congratulating; munīnām — of the great sages; dīrgha — prolonged; satriṇām — of those engaged in the performance of sacrifice; vṛddhaḥ — elderly; kula-patiḥ — head of the assembly; sūtam — unto Sūta Gosvāmī; bahu-ṛcaḥ — learned; śaunakaḥ — of the name Śaunaka; abravīt — addressed.

vyāsaḥ — Vyāsadeva; uvāca — řekl; iti — takto; bruvāṇam — promluvil; saṁstūya — blahopřál; munīnām — velkých mudrců; dīrgha — dlouhodobý; satriṇām — těch, kteří jsou zaměstnáni vykonáváním oběti; vṛddhaḥ — starší; kula-patiḥ — vůdce shromáždění; sūtam — Sūtovi Gosvāmīmu; bahu-ṛcaḥ — učený; śaunakaḥ — jménem Śaunaka; abravīt — oslovil.

Translation

Překlad

Vyāsadeva said: On hearing Sūta Gosvāmī speak thus, Śaunaka Muni, who was the elderly, learned leader of all the ṛṣis engaged in that prolonged sacrificial ceremony, congratulated Sūta Gosvāmī by addressing him as follows.

Poté, co vyslyšel výroky Sūty Gosvāmīho, Śaunaka Muni, jenž byl starším učeným vůdcem společnosti ṛṣiů, kteří tehdy vykonávali dlouhodobé obětní obřady, Sūtovi Gosvāmīmu poblahopřál následujícími slovy:

Purport

Význam

In a meeting of learned men, when there are congratulations or addresses for the speaker, the qualifications of the congratulator should be as follows. He must be the leader of the house and an elderly man. He must be vastly learned also. Śrī Śaunaka Ṛṣi had all these qualifications, and thus he stood up to congratulate Śrī Sūta Gosvāmī when he expressed his desire to present Śrīmad-Bhāgavatam exactly as he heard it from Śukadeva Gosvāmī and also realized it personally. Personal realization does not mean that one should, out of vanity, attempt to show one’s own learning by trying to surpass the previous ācārya. He must have full confidence in the previous ācārya, and at the same time he must realize the subject matter so nicely that he can present the matter for the particular circumstances in a suitable manner. The original purpose of the text must be maintained. No obscure meaning should be screwed out of it, yet it should be presented in an interesting manner for the understanding of the audience. This is called realization. The leader of the assembly, Śaunaka, could estimate the value of the speaker, Śrī Sūta Gosvāmī, simply by his uttering yathādhītam and yathā-mati, and therefore he was very glad to congratulate him in ecstasy. No learned man should be willing to hear a person who does not represent the original ācārya. So the speaker and the audience were bona fide in this meeting where Bhāgavatam was being recited for the second time. That should be the standard of recitation of Bhāgavatam, so that real purpose can be served without difficulty. Unless this situation is created, Bhāgavatam recitation for extraneous purposes is useless labor both for the speaker and for the audience.

Chce-li někdo ve společnosti učených vyjádřit svůj obdiv a poblahopřát přednášejícímu za jeho proslov, pak je nutné, aby měl následující kvalifikace: musí být vůdcem shromáždění, musí být svým věkem starší než ostatní a navíc musí být nesmírně vzdělaný. Śrī Śaunaka Ṛṣi vlastnil veškeré tyto kvalifikace a byl to tedy on, kdo povstal, aby Śrī Sūtovi Gosvāmīmu poblahopřál, když se Sūta rozhodl, že bude přednášet Śrīmad-Bhāgavatam přesně podle učení Śrī Śukadeva Gosvāmīho s ohledem na svou osobní realizaci. Mít o něčem osobní realizaci neznamená, že člověk samolibě předvádí svoji učenost tím, že se snaží předčít předešlého ācāryu. Řečník musí mít v předešlého ācāryu neochvějnou důvěru a současně musí realizovat dané téma tak důkladně, aby ho dokázal názorně a srozumitelně předložit s ohledem na danou situaci. Původní poslání textu však musí být zachováno. Nejde o to vykřesat z textu nějaký skrytý význam, ale podat text co nejzajímavěji, aby ho publikum snadno pochopilo. Tomu se říká realizace. Vůdce shromáždění, Śaunaka, ocenil řečníka, tedy Śrī Sūtu Gosvāmīho, už jen na základě jeho výroků yathādhītam a yathā-mati. Z tohoto důvodu mu začal s velikou radostí v extázi blahopřát. Vzdělaný člověk by nikdy neměl naslouchat nikomu, kdo nepředstavuje původního ācāryu. Při druhé recitaci Bhāgavatamu byli řečník i publikum ve všech ohledech povolaní — a to by mělo být pravidlem pro každou recitaci tohoto významného textu, chceme-li vůbec dosáhnout správného pochopení jeho velkolepého poselství. Za jiných podmínek je recitace Bhāgavatamu pro světské účely pouhou ztrátou času jak pro řečníka, tak pro jeho publikum.