Text 42
Sloka 42
Devanagari
Dévanágarí
प्रायोपविष्टं गङ्गायां परीतं परमर्षिभि: ॥ ४२ ॥
Text
Verš
mahārājaṁ parīkṣitam
prāyopaviṣṭaṁ gaṅgāyāṁ
parītaṁ paramarṣibhiḥ
mahārājaṁ parīkṣitam
prāyopaviṣṭaṁ gaṅgāyāṁ
parītaṁ paramarṣibhiḥ
Synonyms
Synonyma
saḥ — the son of Vyāsadeva; tu — again; saṁśrāvayām āsa — make them audible; mahā-rājam — unto the emperor; parīkṣitam — of the name Parīkṣit; prāya-upaviṣṭam — who sat until death without food or drink; gaṅgāyām — on the bank of the Ganges; parītam — being surrounded; parama-ṛṣibhiḥ — by great sages.
Translation
Překlad
Śukadeva Gosvāmī, the son of Vyāsadeva, in his turn delivered the Bhāgavatam to the great Emperor Parīkṣit, who sat surrounded by sages on the bank of the Ganges, awaiting death without taking food or drink.
Śukadeva Gosvāmī, syn Vyāsadeva, pak Bhāgavatam předal velkému králi Parīkṣitovi, který seděl obklopen mudrci na břehu řeky Gangy, kde bez jídla i pití očekával smrt.
Purport
Význam
All transcendental messages are received properly in the chain of disciplic succession. This disciplic succession is called paramparā. Unless therefore Bhāgavatam or any other Vedic literatures are received through the paramparā system, the reception of knowledge is not bona fide. Vyāsadeva delivered the message to Śukadeva Gosvāmī, and from Śukadeva Gosvāmī, Sūta Gosvāmī received the message. One should therefore receive the message of Bhāgavatam from Sūta Gosvāmī or from his representative and not from any irrelevant interpreter.
Transcendentální poselství je nutno přijímat v učednické posloupnosti, které se říká paramparā. Bhāgavatam či jiné védské písmo musí být nutně předáno v tomto systému parampary; jinak přijetí není autoritativní. V našem případě předal Vyāsadeva poselství Bhāgavatamu nejprve Śukadevovi Gosvāmīmu, a ten jej dále předal Sūtovi Gosvāmīmu. Bhāgavatam je tedy nutno přijmout od Sūty Gosvāmīho nebo od jeho představitele, a ne od člověka, který se zmůže jen na nepodstatné interpretace textu.
Emperor Parīkṣit received the information of his death in time, and he at once left his kingdom and family and sat down on the bank of the Ganges to fast till death. All great sages, ṛṣis, philosophers, mystics, etc., went there due to his imperial position. They offered many suggestions about his immediate duty, and at last it was settled that he would hear from Śukadeva Gosvāmī about Lord Kṛṣṇa. Thus the Bhāgavatam was spoken to him.
Poté, co včas obdržel zprávu o své nevyhnutelné smrti, opustil král Parīkṣit neprodleně své království a rodinu a usedl na břehu Gangy, aby se tam až do smrti postil. Vzhledem ke svému vysokému společenskému postavení byl obklopen řadou významných mudrců, ṛṣiů, filozofů, mystiků atd., kteří mu předkládali různé možné návrhy toho, co je nyní jeho bezprostřední povinností. Nakonec se rozhodlo, že král bude poslouchat z úst Śukadeva Gosvāmīho vyprávění o Pánu Śrī Kṛṣṇovi. A tak došlo k tomu, že mu byl přednesen Śrīmad-Bhāgavatam.
Śrīpāda Śaṅkarācārya, who preached Māyāvāda philosophy and stressed the impersonal feature of the Absolute, also recommended that one must take shelter at the lotus feet of Lord Śrī Kṛṣṇa, for there is no hope of gain from debating. Indirectly Śrīpāda Śaṅkarācārya admitted that what he had preached in the flowery grammatical interpretations of the Vedānta-sūtra cannot help one at the time of death. At the critical hour of death one must recite the name of Govinda. This is the recommendation of all great transcendentalists. Śukadeva Gosvāmī had long ago stated the same truth, that at the end one must remember Nārāyaṇa. That is the essence of all spiritual activities. In pursuance of this eternal truth, Śrīmad-Bhāgavatam was heard by Emperor Parīkṣit, and it was recited by the able Śukadeva Gosvāmī. And both the speaker and the receiver of the messages of Bhāgavatam were duly delivered by the same medium.
Śrīpāda Śaṅkarācārya, přední kazatel māyāvādské filozofie a stoupenec neosobního pojetí Absolutna, též došel k závěru, že jediné útočiště pro člověka jsou lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy, neboť pouhé debatování nikam nevede. Nepřímo tak naznačil, že jeho výklady Vedānta-sūter, které jsou plné květnatých gramatických interpretací, v okamžiku smrti nikomu nepomohou. V onom kritickém okamžiku nám může pomoci jen opakování jmen Govindy. To doporučují všichni význační transcendentalisté. Śukadeva Gosvāmī již dávno předtím vyřkl stejnou pravdu: že na konci života si musíme vzpomenout na Nārāyaṇa. To je esencí všech duchovních činností. V souladu s touto věčnou pravdou vyslechl král Parīkṣit Śrīmad-Bhāgavatam tak, jak mu ho přednesl nadaný Śukadeva Gosvāmī. Prostřednictvím Bhāgavatamu byli oba, posluchač i recitátor, zcela vysvobozeni.