Text 33

Sloka 33

Devanagari

Dévanágarí

यत्रेमे सदसद्रूपे प्रतिषिद्धे स्वसंविदा ।
अविद्ययात्मनि कृते इति तद्ब्रह्मदर्शनम् ॥ ३३ ॥

Text

Verš

yatreme sad-asad-rūpe
pratiṣiddhe sva-saṁvidā
avidyayātmani kṛte
iti tad brahma-darśanam

Synonyms

Synonyma

yatra — whenever; ime — in all these; sat-asat — gross and subtle; rūpe — in the forms of; pratiṣiddhe — on being nullified; sva-saṁvidā — by self-realization; avidyayā — by ignorance; ātmani — in the self; kṛte — having been imposed; iti — thus; tat — that is; brahma-darśanam — the process of seeing the Absolute.

yatra — kdykoliv; ime — ve všech těchto; sat-asat — hrubé a jemné; rūpe — v podobách; pratiṣiddhe — poté, co byly zrušeny; sva-saṁvidā — seberealizací; avidyayā — vlivem nevědomosti; ātmani — ve vlastním já; kṛte — byly vynuceny; iti — takto; tat — to je; brahma-darśanam — postup, který umožňuje vidět Absolutno.

Translation

Překlad

Whenever a person experiences, by self-realization, that both the gross and subtle bodies have nothing to do with the pure self, at that time he sees himself as well as the Lord.

Když člověk díky seberealizaci zjistí, že hrubohmotné ani jemnohmotné tělo nemá nic společného s jeho čistým já, je schopen vidět sám sebe a stejně tak i Pána.

Purport

Význam

The difference between self-realization and material illusion is to know that the temporary or illusory impositions of material energy in the shape of gross and subtle bodies are superficial coverings of the self. The coverings take place due to ignorance. Such coverings are never effective in the person of the Personality of Godhead. Knowing this convincingly is called liberation, or seeing the Absolute. This means that perfect self-realization is made possible by adoption of godly or spiritual life. Self-realization means becoming indifferent to the needs of the gross and subtle bodies and becoming serious about the activities of the self. The impetus for activities is generated from the self, but such activities become illusory due to ignorance of the real position of the self. By ignorance, self-interest is calculated in terms of the gross and subtle bodies, and therefore a whole set of activities is spoiled, life after life. When, however, one meets the self by proper culture, the activities of the self begin. Therefore a man who is engaged in the activities of the self is called jīvan-mukta, or a liberated person even in the conditional existence.

Seberealizace znamená na rozdíl od hmotné iluze vědět, že hrubá a jemná těla, dočasné a iluzorní výtvory hmotné energie, jsou nepřirozenými obaly vlastního já. Duše je v těchto hmotných obalech uvězněna vlivem nevědomosti. Osobnost Božství však ničím obalena není. Poznat tuto skutečnost nad veškeré pochybnosti znamená být vysvobozen, vidět Absolutno. Seberealizace je tedy možná přijetím zbožného a duchovně založeného stylu života. Seberealizace v podstatě znamená být lhostejný k potřebám hrubého a jemného těla a vážně se věnovat činnostem vlastního já. Původní podnět pro veškeré činnosti pochází z vlastního já. Zapomeneme-li však na opravdovou podstatu vlastního já, pak se vlivem nevědomosti budeme věnovat činnostem, které jsou jen klamnou iluzí. V nevědomosti se domníváme, že pro nás je dobré výhradně to, co se týká hrubého a jemného těla, a tím vlastně přicházejí veškeré naše činnosti nazmar, jeden život za druhým. Jsme-li však prostřednictvím patřičné kultury schopni rozpoznat duši, pak začínají činnosti vlastního já. Člověk takto zaměstnán v činnostech vlastního já se proto nazývá jīvan-mukta neboli osoba osvobozená i v rámci podmíněného bytí.

This perfect stage of self-realization is attained not by artificial means, but under the lotus feet of the Lord, who is always transcendental. In the Bhagavad-gītā the Lord says that He is present in everyone’s heart, and from Him only all knowledge, remembrance or forgetfulness take place. When the living being desires to be an enjoyer of material energy (illusory phenomena), the Lord covers the living being in the mystery of forgetfulness, and thus the living being misinterprets the gross body and subtle mind to be his own self. And by culture of transcendental knowledge, when the living being prays to the Lord for deliverance from the clutches of forgetfulness, the Lord, by His causeless mercy, removes the living being’s illusory curtain, and thus he realizes his own self. He then engages himself in the service of the Lord in his eternal constitutional position, becoming liberated from the conditioned life. All this is executed by the Lord either through His external potency or directly by the internal potency.

Tohoto dokonalého stupně seberealizace nelze dosáhnout uměle, ale pouze pod lotosovýma nohama Pána, který je za všech okolností transcendentální. V Bhagavad-gītě Pán praví, že je přítomen v srdci všech živých bytostí. Z Něj pochází veškeré poznání, paměť i zapomnětlivost. Jakmile chce živá bytost užívat hmotné energie (což je pouze iluze), Pán tuto živou bytost zastře tajemstvím zapomnění. V tomto očarovaném stavu se pak živá bytost mylně domnívá, že tělo a mysl jsou jejím vlastním já. A když živá bytost rozvíjí transcendentální poznání a modlí se k Pánu za vysvobození z neblahého stavu zapomnění, Pán Svojí bezpříčinnou milostí odhrne její iluzorní závoj a ona tak realizuje své vlastní já. Tehdy se zaměstnává ve svém věčném přirozeném postavení ve službě Pánu a získává osvobození z podmíněného života. To vše Pán vykonává buď Svojí vnější silou či přímo silou vnitřní.