Text 34

Sloka 34

Devanagari

Dévanágarí

भावयत्येष सत्त्वेन लोकान् वै लोकभावन: ।
लीलावतारानुरतो देवतिर्यङ्‍नरादिषु ॥ ३४ ॥

Text

Verš

bhāvayaty eṣa sattvena
lokān vai loka-bhāvanaḥ
līlāvatārānurato
deva-tiryaṅ-narādiṣu

Synonyms

Synonyma

bhāvayati — maintains; eṣaḥ — all these; sattvena — in the mode of goodness; lokān — all over the universe; vai — generally; loka-bhāvanaḥ — the master of all the universes; līlā — pastimes; avatāra — incarnation; anurataḥ — assuming the role; deva — the demigods; tiryak — lower animals; nara-ādiṣu — in the midst of human beings.

bhāvayati — udržuje; eṣaḥ — všechny tyto; sattvena — v kvalitě dobra; lokān — po celém vesmíru; vai — obecně; loka-bhāvanaḥ — pán všech vesmírů; līlā — zábavy; avatāra — inkarnace; anurataḥ — přijímá role; deva — polobozi; tiryak — nižší zvířata; nara-ādiṣu — v lidské společnosti.

Translation

Překlad

Thus the Lord of the universes maintains all planets inhabited by demigods, men and lower animals. Assuming the roles of incarnations, He performs pastimes to reclaim those in the mode of pure goodness.

Takto Pán vesmírů udržuje veškeré planety obydlené polobohy, lidmi a nižšími zvířaty. Bere na Sebe role inkarnací a věnuje se zábavám, jimiž zve ty, kteří jsou v kvalitě čistého dobra, aby se k Němu vrátili.

Purport

Význam

There are innumerable material universes, and in each and every universe there are innumerable planets inhabited by different grades of living entities in different modes of nature. The Lord (Viṣṇu) incarnates Himself in each and every one of them and in each and every type of living society. He manifests His transcendental pastimes amongst them just to create the desire to go back to Godhead. The Lord does not change His original transcendental position, but He appears to be differently manifested according to the particular time, circumstances and society.

Existuje nespočetně mnoho hmotných vesmírů a v každém z nich je nekonečné množství planet, které jsou osídleny různými druhy živých bytostí v různých přírodních kvalitách. Śrī Viṣṇu se zjevuje v každém vesmíru a v každém jednotlivém druhu žijících společenství. Své transcendentální zábavy projevuje mezi živými bytostmi, aby v nich vyvolal touhu vrátit se zpět k Bohu. Pán nikdy neztrácí Své původní transcendentální postavení. Projevuje se však ve zdánlivě rozličných podobách, podle času, podmínek a dané společnosti.

Sometimes He incarnates Himself or empowers a suitable living being to act for Him, but in either case the purpose is the same: the Lord wants the suffering living beings to go back home, back to Godhead. The happiness which the living beings are hankering for is not to be found within any corner of the innumerable universes and material planets. The eternal happiness which the living being wants is obtainable in the kingdom of God, but the forgetful living beings under the influence of the material modes have no information of the kingdom of God. The Lord, therefore, comes to propagate the message of the kingdom of God, either personally as an incarnation or through His bona fide representative as the good son of God. Such incarnations or sons of God are not making propaganda for going back to Godhead only within the human society. Their work is also going on in all types of societies, amongst demigods and those other than human beings.

Někdy sestupuje Sám a někdy zplnomocňuje vybrané živé bytosti, aby jednaly Jeho jménem. V každém případě je však smysl Jeho příchodů tentýž — Pán chce, aby se trpící živé bytosti vrátily zpátky domů, zpátky k Bohu. Štěstí, po kterém živé bytosti dychtí, nelze nalézt v žádném koutě nedozírných vesmírů a nesčetných hmotných planet. Věčné štěstí, které živá bytost hledá, lze nalézt v Božím království. Zapomnětlivé živé bytosti, očarované hmotnými kvalitami, však o království Božím nic nevědí. Pán proto přichází, aby buď Osobně jako inkarnace nebo prostřednictvím Svého zplnomocněného představitele, milovaného Božího syna, šířil poselství Božího království. Tyto inkarnace nebo Boží synové však nehlásají návrat k Bohu jen v lidské společnosti, činí tak všude, ve všech společenstvích, mezi polobohy i mezi jinými tvory nežli jsou lidé.

Thus end the Bhaktivedanta purports of the First Canto, Second Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “Divinity and Divine Service.”

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané “Božská podstata a Boží služba”.