Skip to main content

Texts 28-29

Sloka 28-29

Devanagari

Dévanágarí

वासुदेवपरा वेदा वासुदेवपरा मखा: ।
वासुदेवपरा योगा वासुदेवपरा: क्रिया: ॥ २८ ॥
वासुदेवपरं ज्ञानं वासुदेवपरं तप: ।
वासुदेवपरो धर्मो वासुदेवपरा गति: ॥ २९ ॥

Text

Verš

vāsudeva-parā vedā
vāsudeva-parā makhāḥ
vāsudeva-parā yogā
vāsudeva-parāḥ kriyāḥ
vāsudeva-parā vedā
vāsudeva-parā makhāḥ
vāsudeva-parā yogā
vāsudeva-parāḥ kriyāḥ
vāsudeva-paraṁ jñānaṁ
vāsudeva-paraṁ tapaḥ
vāsudeva-paro dharmo
vāsudeva-parā gatiḥ
vāsudeva-paraṁ jñānaṁ
vāsudeva-paraṁ tapaḥ
vāsudeva-paro dharmo
vāsudeva-parā gatiḥ

Synonyms

Synonyma

vāsudeva — the Personality of Godhead; parāḥ — the ultimate goal; vedāḥ — revealed scriptures; vāsudeva — the Personality of Godhead; parāḥ — for worshiping; makhāḥ — sacrifices; vāsudeva — the Personality of Godhead; parāḥ — the means of attaining; yogāḥ — mystic paraphernalia; vāsudeva — the Personality of Godhead; parāḥ — under His control; kriyāḥ — fruitive activities; vāsudeva — the Personality of Godhead; param — the supreme; jñānam — knowledge; vāsudeva — the Personality of Godhead; param — best; tapaḥ — austerity; vāsudeva — the Personality of Godhead; paraḥ — superior quality; dharmaḥ — religion; vāsudeva — the Personality of Godhead; parāḥ — ultimate; gatiḥ — goal of life.

vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — konečný cíl; vedāḥ — zjevená písma; vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — pro uctívání; makhāḥ — oběti; vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — prostředky dosažení; yogāḥ — mystické sounáležitosti; vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — pod Jeho vládou; kriyāḥ — plodonosné činnosti; vāsudeva — Osobnost Božství; param — nejvyšší; jñānam — poznání; vāsudeva — Osobnost Božství; param — nejlepší; tapaḥ — askeze; vāsudeva — Osobnost Božství; paraḥ — vyšší kvalita; dharmaḥ — náboženství; vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — konečný; gatiḥ — cíl života.

Translation

Překlad

In the revealed scriptures, the ultimate object of knowledge is Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead. The purpose of performing sacrifice is to please Him. Yoga is for realizing Him. All fruitive activities are ultimately rewarded by Him only. He is supreme knowledge, and all severe austerities are performed to know Him. Religion [dharma] is rendering loving service unto Him. He is the supreme goal of life.

Konečným námětem zjevených písem je Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství. Účelem vykonávání obětí je potěšit Ho a yoga je prostředkem jak Ho realizovat. On nakonec udílí odměnu za všechny plodonosné činnosti. Je nejvyšším poznáním a poznat Ho je cílem veškerého přísného odříkání. Náboženství (dharma) znamená s láskou Mu sloužit. On je smyslem života.

Purport

Význam

That Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead, is the only object of worship is confirmed in these two ślokas. In the Vedic literature there is the same objective: establishing one’s relationship and ultimately reviving our lost loving service unto Him. That is the sum and substance of the Vedas. In the Bhagavad-gītā the same theory is confirmed by the Lord in His own words: the ultimate purpose of the Vedas is to know Him only. All the revealed scriptures are prepared by the Lord through His incarnation in the body of Śrīla Vyāsadeva just to remind the fallen souls, conditioned by material nature, of Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead. No demigod can award freedom from material bondage. That is the verdict of all the Vedic literatures. Impersonalists who have no information of the Personality of Godhead minimize the omnipotency of the Supreme Lord and put Him on equal footing with all other living beings, and for this act such impersonalists get freedom from material bondage only with great difficulty. They can surrender unto Him only after many, many births in the culture of transcendental knowledge.

Tyto dvě śloky potvrzují, že jedině Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, je hoden uctívání. Je to základní téma všech védských písem — jak můžeme obnovit svůj vztah s Ním a znovu nalézt svoji ztracenou láskyplnou službu Jemu. Taková je podstata Ved. Pán to potvrzuje osobně v Bhagavad-gītě: konečným účelem Ved je poznat Ho. Všechna zjevená písma jsou dána Nejvyšším Pánem, který se zjevil v těle Śrīly Vyāsadeva, aby připomněl pokleslým duším, podmíněným hmotnou přírodou, Śrī Kṛṣṇu, Osobnost Božství. Žádný polobůh nemůže osvobodit z hmotného otroctví. To je závěr všech védských písem. A impersonalisté o Osobnosti Božství nevědí. Snižují všemocnost Svrchovaného Pána tím, že Ho řadí na úroveň obyčejných živých bytostí. S tímto neosobním přístupem je čekají při osvobození z hmotného otroctví velké potíže — až po mnoha mnoha životech rozvíjení transcendentálního poznání mohou dojít k tomu, že se Pánu odevzdají.

One may argue that the Vedic activities are based on sacrificial ceremonies. That is true. But all such sacrifices are also meant for realizing the truth about Vāsudeva. Another name of Vāsudeva is Yajña (sacrifice), and in the Bhagavad-gītā it is clearly stated that all sacrifices and all activities are to be conducted for the satisfaction of Yajña, or Viṣṇu, the Personality of Godhead. This is the case also with the yoga systems. Yoga means to get into touch with the Supreme Lord. The process, however, includes several bodily features such as āsana, dhyāna, prāṇāyāma and meditation, and all of them are meant for concentrating upon the localized aspect of Vāsudeva represented as Paramātmā. Paramātmā realization is but partial realization of Vāsudeva, and if one is successful in that attempt, one realizes Vāsudeva in full. But by ill luck most yogīs are stranded by the powers of mysticism achieved through the bodily process. Ill-fated yogīs are given a chance in the next birth by being placed in the families of good learned brāhmaṇas or in the families of rich merchants in order to execute the unfinished task of Vāsudeva realization. If such fortunate brāhmaṇas and sons of rich men properly utilize the chance, they can easily realize Vāsudeva by good association with saintly persons. Unfortunately, such preferred persons are captivated again by material wealth and honor, and thus they practically forget the aim of life.

Někdo může namítat, že védské činnosti se přece zakládají na obětních obřadech. To je pravda. Ale cílem všech těchto obětí je realizace pravdy o Vāsudevovi. Yajña (oběť) je další jméno Vāsudeva a Bhagavad-gītā jasně říká, že všechny oběti a všechny činnosti mají uspokojit Yajñu neboli Viṣṇua, Osobnost Božství. K tomu jsou určeny i všechny systémy yogy. Yoga znamená dostat se do styku se Svrchovaným Pánem. Patří sem samozřejmě také různé tělesné cviky, jako je āsana, dhyāna, prāṇāyāma a meditace, ale ty mají jen pomáhat soustředit se na lokalizovaný aspekt Vāsudeva, na Paramātmu. Realizace Paramātmy je částečnou realizací Vāsudeva; konečným cílem je však realizovat Vāsudeva plně. Většina yogīnů má tu smůlu, že je okouzlí mystické síly, které svými tělesnými cviky nabyli, a jejich duchovní pokrok se zastaví. Tito neúspěšní yogīni pak dostávají možnost dokončit realizaci Vāsudeva v příštím životě tím, že se narodí v rodinách dobrých a vzdělaných brāhmaṇů nebo v rodinách bohatých obchodníků. Když tito štěstím obdaření brāhmaṇové a synové bohatých otců svoji možnost náležitě využijí, snadno Vāsudeva realizují prostřednictvím dobré společnosti, kterou najdou u svatých osob. Naneštěstí však většinou znovu upadají do zajetí bohatství a slávy a na smysl života prakticky zapomínají.

This is also so for the culture of knowledge. According to Bhagavad-gītā there are eighteen items in culturing knowledge. By such culture of knowledge one becomes gradually prideless, devoid of vanity, nonviolent, forbearing, simple, devoted to the great spiritual master, and self-controlled. By culture of knowledge one becomes unattached to hearth and home and becomes conscious of the miseries due to death, birth, old age and disease. And all culture of knowledge culminates in devotional service to the Personality of Godhead, Vāsudeva. Therefore, Vāsudeva is the ultimate aim in culturing all different branches of knowledge. Culture of knowledge leading one to the transcendental plane of meeting Vāsudeva is real knowledge. Physical knowledge in its various branches is condemned in the Bhagavad-gītā as ajñāna, or the opposite of real knowledge. The ultimate aim of physical knowledge is to satisfy the senses, which means prolongation of the term of material existence and thereby continuance of the threefold miseries. So prolonging the miserable life of material existence is nescience. But the same physical knowledge leading to the way of spiritual understanding helps one to end the miserable life of physical existence and to begin the life of spiritual existence on the plane of Vāsudeva.

Stejná věc platí pro rozvoj poznání. Podle Bhagavad-gīty má rozvoj poznání osmnáct bodů — člověk je postupně stále pokornější, ztrácí svoji pýchu, je nenásilný, snášenlivý, prostý, oddaný velkému duchovnímu mistrovi a dokáže se ovládat. Zbavuje se připoutanosti k rodinnému krbu a uvědomuje si strádání, která přinášejí smrt, rození, stáří a nemoc. A veškerý rozvoj poznání vrcholí oddanou službou Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Vāsudeva je tedy konečný cíl rozvoje všech odvětví vědy. Skutečné poznání je to, které přivede člověka k setkání se s Vāsudevem na transcendentální úrovni. Hmotné poznání všeho druhu zavrhuje Bhagavad-gītā slovem ajñāna — to, co žádné skutečné poznání není. Cílem hmotného poznání je v podstatě uspokojit smysly, což znamená prodlužovat trvání hmotné existence a s ní spojeného utrpení trojího druhu. Prodlužování strastiplného života v hmotné existenci je tedy nevědomost. Ale pokud totéž hmotné poznání vede k duchovnímu chápání, pak pomáhá hmotný život ukončit a začít život v duchovní existenci na úrovni Vāsudeva.

The same applies to all kinds of austerities. Tapasya means voluntary acceptance of bodily pains to achieve some higher end of life. Rāvaṇa and Hiraṇyakaśipu underwent a severe type of bodily torture to achieve the end of sense gratification. Sometimes modern politicians also undergo severe types of austerities to achieve some political end. This is not actually tapasya. One should accept voluntary bodily inconvenience for the sake of knowing Vāsudeva because that is the way of real austerities. Otherwise all forms of austerities are classified as modes of passion and ignorance. Passion and ignorance cannot end the miseries of life. Only the mode of goodness can mitigate the threefold miseries of life. Vasudeva and Devakī, the so-called father and mother of Lord Kṛṣṇa, underwent penances to get Vāsudeva as their son. Lord Śrī Kṛṣṇa is the father of all living beings (Bg. 14.4). Therefore He is the original living being of all other living beings. He is the original eternal enjoyer amongst all other enjoyers. Therefore no one can be His begetting father, as the ignorant may think. Lord Śrī Kṛṣṇa agreed to become the son of Vasudeva and Devakī upon being pleased with their severe austerities. Therefore if any austerities have to be done, they must be done to achieve the end of knowledge, Vāsudeva.

Totéž můžeme říci o odříkání všeho druhu. Tapasya znamená dobrovolně přijmout tělesnou bolest za účelem dosažení vyššího životního cíle. Rāvaṇa a Hiraṇyakaśipu podstoupili krutá tělesná mučení, aby dosáhli svého cíle pro uspokojení smyslů. Někteří moderní politikové rovněž používají různého tělesného sebetrýznění, aby dosáhli jistých politických cílů. To však není skutečná tapasya. Dobrovolné tělesné nepohodlí má člověk přijímat proto, aby poznal Vāsudeva. To je pravé odříkání. Všechny ostatní podoby odříkání patří do kvalit vášně a nevědomosti. A vášeň ani nevědomost nemohou ukončit životní strádání. Jedině kvalita dobra může zmírnit trojí utrpení života. Vasudeva a Devakī, takzvaný otec a matka Kṛṣṇy, podstoupili pokání, aby získali Vāsudeva za svého syna. Pán Śrī Kṛṣṇa je otec všech živých bytostí (Bg. 14.4). Je původní živou bytostí mezi všemi ostatními živými bytostmi. Je původní věčný uživatel všech ostatních uživatelů. Nikdo tedy ve skutečnosti nemůže být Jeho otcem, jak si někdy nevědomí lidé myslí. Pán Śrī Kṛṣṇa však svolil stát se synem Vasudeva a Devakī, když Ho potěšilo jejich přísné odříkání. Pokud se tedy má nějaké odříkání vykonávat, musí to být jedině s cílem dosáhnout konečného poznání, Vāsudeva.

Vāsudeva is the original Personality of Godhead, Lord Śrī Kṛṣṇa. As explained before, the original Personality of Godhead expands Himself by innumerable forms. Such expansion of forms is made possible by His various energies. His energies are also multifarious, and His internal energies are superior and external energies inferior in quality. They are explained in the Bhagavad-gītā (7.4-6) as the parā and the aparā prakṛtis. So His expansions of various forms which take place via the internal energies are superior forms, whereas the expansions which take place via the external energies are inferior forms. The living entities are also His expansions. The living entities who are expanded by His internal potency are eternally liberated persons, whereas those who are expanded in terms of the material energies are eternally conditioned souls. Therefore, all culture of knowledge, austerities, sacrifice and activities should be aimed at changing the quality of the influence that is acting upon us. For the present, we are all being controlled by the external energy of the Lord, and just to change the quality of the influence, we must endeavor to cultivate spiritual energy. In the Bhagavad-gītā it is said that those who are mahātmās, or those whose minds have been so broadened as to be engaged in the service of Lord Kṛṣṇa, are under the influence of the internal potency, and the effect is that such broadminded living beings are constantly engaged in the service of the Lord without deviation. That should be the aim of life. And that is the verdict of all the Vedic literatures. No one should bother himself with fruitive activities or dry speculation about transcendental knowledge. Everyone should at once engage himself in the transcendental loving service of the Lord. Nor should one worship different demigods who work as different hands of the Lord for creation, maintenance or destruction of the material world. There are innumerable powerful demigods who look over the external management of the material world. They are all different assisting hands of Lord Vāsudeva. Even Lord Śiva and Lord Brahmā are included in the list of demigods, but Lord Viṣṇu, or Vāsudeva, is always transcendentally situated. Even though He accepts the quality of goodness of the material world, He is still transcendental to all the material modes. The following example will clear that matter more explicitly. In the prison house there are the prisoners and the managers of the prison house. Both the managers and the prisoners are bound by the laws of the king. But even though the king sometimes comes in the prison, he is not bound by the laws of the prison house. The king is therefore always transcendental to the laws of the prison house, as the Lord is always transcendental to the laws of the material world.

Vāsudeva je původní Osobnost Božství, Pán Śrī Kṛṣṇa. Jak jsme již vysvětlili dříve, původní Osobnost Božství se expanduje do nespočetně mnoha podob. To umožňují různé energie Pána, které jsou také mnohočetné. Jeho vnitřní energie jsou vyšší, a vnější energie jsou nižší kvality. Bhagavad-gītā (7.4-6) je popisuje jako parā a aparā prakṛti. Když se Pán expanduje prostřednictvím vnitřních energií, vznikají vyšší podoby Pána, a prostřednictvím vnějších energií vznikají nižší podoby. Živé bytosti jsou také Jeho expanze. Jsou-li expandované Jeho vnitřní silou, jsou to věčně osvobozené duše, a expanze ve styku s hmotnými energiemi jsou věčně podmíněné duše. Veškerý rozvoj poznání, všechno odříkání, všechny oběti a všechny činnosti tedy mají mít za cíl změnu kvality vlivu, který na nás působí. V současné době nám všem vládne vnější energie Pána a my se musíme snažit rozvíjet duchovní energii, abychom kvalitu tohoto vlivu změnili. V Bhagavad-gītě se říká, že mahātmové neboli ti, kteří jsou tak velkodušní, že svou mysl zaměstnávají ve službě Pánu Kṛṣṇovi, jsou pod vlivem Jeho vnitřní síly a tím pádem neustále a bez odchýlení Pánu slouží. To má být životní cíl. A to je závěr všech védských písem. Nikdo se nemá starat o plodonosnou práci nebo o suchou spekulaci ve věcech transcendentálního poznání. Každý se má ihned zaměstnat v transcendentální službě Pánu. Stejně tak nemá člověk uctívat různé polobohy, kteří slouží jako ruce Pána pro stvoření, udržování a zničení hmotného světa. Bezpočet mocných polobohů dohlíží na vnější řízení hmotného světa, a ti všichni jsou pomocné ruce Pána Vāsudeva. I Śiva a Brahmā patří k těmto polobohům. Pán Viṣṇu, Vāsudeva, má však vždy transcendentální postavení. Přestože přijímá kvalitu dobra v hmotném světě, je transcendentální všem hmotným kvalitám. Pro objasnění uvedeme následující příklad: Ve vězení jsou vězni a správci věznice, a ti všichni jsou vázáni zákony krále. Ale krále samotného zákony věznice neváží, ani tehdy, když čas od času věznici navštíví. Král je vždy transcendentální zákonům vězení a stejně tak Pán je vždy transcendentální zákonům hmotného světa.