Text 6

Sloka 6

Devanagari

Dévanágarí

या वै लसच्छ्रीतुलसीविमिश्र-
कृष्णाङ्‌घ्रिरेण्वभ्यधिकाम्बुनेत्री ।
पुनाति लोकानुभयत्र सेशान्
कस्तां न सेवेत मरिष्यमाण: ॥ ६ ॥

Text

Verš

yā vai lasac-chrī-tulasī-vimiśra-
kṛṣṇāṅghri-reṇv-abhyadhikāmbu-netrī
punāti lokān ubhayatra seśān
kas tāṁ na seveta mariṣyamāṇaḥ

Synonyms

Synonyma

yā — the river which; vai — always; lasat — floating with; śrī-tulasī — tulasī leaves; vimiśra — mixed; kṛṣṇa-aṅghri — the lotus feet of the Lord, Śrī Kṛṣṇa; reṇu — dust; abhyadhika — auspicious; ambu — water; netrī — that which is carrying; punāti — sanctifies; lokān — planets; ubhayatra — both the upper and lower or inside and outside; sa-īśān — along with Lord Śiva; kaḥ — who else; tām — that river; na — does not; seveta — worship; mariṣyamāṇaḥ — one who is to die at any moment.

yā — řeka, která; vai — vždy; lasat — teče s; śrī-tulasī — lístky tulasī; vimiśra — smíšená; kṛṣṇa-aṅghri — lotosové nohy Pána; reṇu — prach; abhyadhika — příznivý; ambu — voda; netrī — to, co nese; punāti — posvěcuje; lokān — planety; ubhayatra — vyšší i nižší nebo uvnitř i vně; sa-īśān — společně s Pánem Śivou; kaḥ — kdo jiný; tām — tu řeku; na — ne; seveta — uctívá; mariṣyamāṇaḥ — ten, kdo má zemřít každým okamžikem.

Translation

Překlad

The river [by which the King sat to fast] carries the most auspicious water, which is mixed with the dust of the lotus feet of the Lord and tulasī leaves. Therefore that water sanctifies the three worlds inside and outside and even sanctifies Lord Śiva and other demigods. Consequently everyone who is destined to die must take shelter of this river.

V té řece (Ganze, u níž král usedl, aby se postil) teče ta nejblahodárnější voda, která je smíšena s prachem z lotosových nohou Pána a s lístky tulasī. Tato voda posvěcuje tři světy uvnitř a vně a posvěcuje i Pána Śivu a jiné polobohy. Proto každý, komu je určeno zemřít, se musí uchýlit k této řece.

Purport

Význam

Mahārāja Parīkṣit, just after receiving the news of his death within seven days, at once retired from family life and shifted himself to the sacred bank of the Yamunā River. Generally it is said that the King took shelter on the bank of the Ganges, but according to Śrīla Jīva Gosvāmī, the King took shelter on the bank of the Yamunā. Śrīla Jīva Gosvāmī’s statement appears to be more accurate because of the geographical situation. Mahārāja Parīkṣit resided in his capital Hastināpura, situated near present Delhi, and the river Yamunā flows down past the city. Naturally the King would take shelter of the river Yamunā because she was flowing past his palace door. And as far as sanctity is concerned, the river Yamunā is more directly connected with Lord Kṛṣṇa than the Ganges. The Lord sanctified the river Yamunā from the beginning of His transcendental pastimes in the world. While His father Vasudeva was crossing the Yamunā with the baby Lord Kṛṣṇa for a safe place at Gokula on the other bank of the river from Mathurā, the Lord fell down in the river, and by the dust of His lotus feet the river at once became sanctified. It is especially mentioned herein that Mahārāja Parīkṣit took shelter of that particular river which is beautifully flowing, carrying the dust of the lotus feet of Lord Kṛṣṇa, mixed with tulasī leaves. Lord Kṛṣṇa’s lotus feet are always besmeared with the tulasī leaves, and thus as soon as His lotus feet contact the water of the Ganges and the Yamunā, the rivers become at once sanctified. The Lord, however, contacted the river Yamunā more than the Ganges. According to the Varāha Purāṇa, as quoted by Śrīla Jīva Gosvāmī, there is no difference between the water of the Ganges and the Yamunā, but when the water of the Ganges is sanctified one hundred times, it is called the Yamunā. Similarly, it is said in the scriptures that one thousand names of Viṣṇu are equal to one name of Rāma, and three names of Lord Rāma are equal to one name of Kṛṣṇa.

Když se Mahārāja Parīkṣit dozvěděl, že za sedm dní zemře, ihned se zřekl rodinného života a odešel na posvátný břeh řeky Yamuny. Obvykle se říká, že král odešel ke Ganze, ale podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho král usedl na břehu Yamuny. Vzhledem k zeměpisné situaci se zdá, že tvrzení Śrīly Jīvy Gosvāmīho více odpovídá skutečnosti. Mahārāja Parīkṣit pobýval ve svém hlavním městě Hastināpuru, které se nacházelo poblíž současného Dillí, kde protéká řeka Yamunā. Bylo přirozené, aby se král uchýlil k Yamuně, neboť tekla u brány jeho paláce. A co se týče posvátnosti, řeka Yamunā má přímější spojení s Pánem Kṛṣṇou než Ganga. Pán posvěcoval řeku Yamunu od počátku Svých transcendentálních zábav v tomto světě. Když Jeho otec Vasudeva přecházel Yamunu s malým Pánem Kṛṣṇou, aby Ho donesl do bezpečí v Gokule na opačném břehu od Mathury, Pán spadl do řeky a ihned ji posvětil prachem ze Svých lotosových nohou. Zde se výslovně uvádí, že Mahārāja Parīkṣit se uchýlil k té řece, která překrásně teče a přenáší prach z lotosových nohou Pána Kṛṣṇy smíšený s lístky tulasī. Na lotosových nohách Pána Kṛṣṇy jsou vždy nalepené lístky tulasī a jakmile Jeho lotosové nohy přijdou do styku s vodou Gangy a Yamuny, řeky jsou ihned posvěceny. S řekou Yamunou měl Pán ovšem větší styk nežli s Gangou. Podle Varāha Purāṇy, jak cituje Śrīla Jīva Gosvāmī, není žádný rozdíl mezi vodou z Gangy a Yamuny, ale je-li voda z Gangy stokrát posvěcená, nazývá se Yamunā. Podobně je v písmech řečeno, že tisíci jmen Viṣṇua se rovná jedno jméno Rāmy a tři jména Pána Rāmy se rovnají jednomu jménu Kṛṣṇy.