Text 49

Sloka 49

Devanagari

Dévanágarí

इति पुत्रकृताघेन सोऽनुतप्तो महामुनि: ।
स्वयं विप्रकृतो राज्ञा नैवाघं तदचिन्तयत् ॥ ४९ ॥

Text

Verš

iti putra-kṛtāghena
so ’nutapto mahā-muniḥ
svayaṁ viprakṛto rājñā
naivāghaṁ tad acintayat

Synonyms

Synonyma

iti — thus; putra — son; kṛta — done by; aghena — by the sin; saḥ — he (the muni); anutaptaḥ — regretting; mahā-muniḥ — the sage; svayam — personally; viprakṛtaḥ — being so insulted; rājñā — by the King; na — not; eva — certainly; agham — the sin; tat — that; acintayat — thought of it.

iti — takto; putra — syn; kṛta — co učinil; aghena — hříchem; saḥ — on (muni); anutaptaḥ — litoval; mahā-muniḥ — mudrc; svayam — osobně; viprakṛtaḥ — takto uražen; rājñā — králem; na — ne; eva — jistě; agham — hřích; tat — tento; acintayat — myslel na.

Translation

Překlad

The sage thus regretted the sin committed by his own son. He did not take the insult paid by the King very seriously.

Mudrc takto litoval hříchu, kterého se dopustil jeho syn. Sám nebral urážku od krále příliš vážně.

Purport

Význam

The whole incident is now cleared up. Mahārāja Parīkṣit’s garlanding the sage with a dead snake was not at all a very serious offense, but Śṛṅgi’s cursing the King was a serious offense. The serious offense was committed by a foolish child only; therefore he deserved to be pardoned by the Supreme Lord, although it was not possible to get free from the sinful reaction. Mahārāja Parīkṣit also did not mind the curse offered to him by a foolish brāhmaṇa. On the contrary, he took full advantage of the awkward situation, and by the great will of the Lord, Mahārāja Parīkṣit achieved the highest perfection of life through the grace of Śrīla Śukadeva Gosvāmī. Actually it was the desire of the Lord, and Mahārāja Parīkṣit, Ṛṣi Śamīka and his son Śṛṅgi were all instrumental in fulfilling the desire of the Lord. So none of them were put into difficulty because everything was done in relation with the Supreme Person.

Celý případ je nyní vyjasněn. To, že Mahārāja Parīkṣit pověsil mudrci kolem ramen mrtvého hada, nebylo nikterak vážným přestupkem, ale to, že Śṛṅgi krále proklel, vážným přestupkem bylo. Tohoto vážného přestupku se však dopustilo pouze pošetilé dítě, a proto si chlapec zasloužil odpuštění Nejvyššího Pána, i když nebylo možné zbavit se hříšné reakce. Mahārājovi Parīkṣitovi také nevadila kletba, kterou dostal od pošetilého brāhmaṇy. Naopak, plně využil situace a vůlí Pána dosáhl prostřednictvím milosti Śrīly Śukadeva Gosvāmīho nejvyšší životní dokonalosti. Vše bylo vlastně Pánovou touhou a Mahārāja Parīkṣit, Ṛṣi Śamīka a jeho syn Śṛṅgi byli pouze nástroji při plnění Jeho touhy. Žádný z nich se proto nedostal do nesnází, jelikož vše se odehrávalo ve spojení s Nejvyšší Osobou.