Text 41
Sloka 41
Devanagari
Dévanágarí
स ब्राह्मणो नात्मजमभ्यनन्दत् ।
अहो बतांहो महदद्य ते कृत-
मल्पीयसि द्रोह उरुर्दमो धृत: ॥ ४१ ॥
Text
Verš
sa brāhmaṇo nātmajam abhyanandat
aho batāṁho mahad adya te kṛtam
alpīyasi droha urur damo dhṛtaḥ
sa brāhmaṇo nātmajam abhyanandat
aho batāṁho mahad adya te kṛtam
alpīyasi droha urur damo dhṛtaḥ
Synonyms
Synonyma
niśamya — after hearing; śaptam — cursed; atat-arham — never to be condemned; nara-indram — unto the King, best of humankind; saḥ — that; brāhmaṇaḥ — brāhmaṇa-ṛṣi; na — not; ātma-jam — his own son; abhyanandat — congratulated; aho — alas; bata — distressing; aṁhaḥ — sins; mahat — great; adya — today; te — yourself; kṛtam — performed; alpīyasi — insignificant; drohe — offense; uruḥ — very great; damaḥ — punishment; dhṛtaḥ — awarded.
niśamya — když slyšel; śaptam — proklet; atat-arham — neměl za to být vůbec odsuzován; nara-indram — král, nejlepší z celého lidstva; saḥ — ten; brāhmaṇaḥ — brāhmaṇa-ṛṣi; na — ne; ātma-jam — svému synovi; abhyanandat — blahopřál; aho — běda; bata — nešťastný; aṁhaḥ — hříchy; mahat — veliké; adya — dnes; te — ty; kṛtam — jsi vykonal; alpīyasi — bezvýznamný; drohe — přestupek; uruḥ — veliký; damaḥ — trest; dhṛtaḥ — udělil.
Translation
Překlad
The father heard from his son that the King had been cursed, although he should never have been condemned, for he was the best amongst all human beings. The ṛṣi did not congratulate his son, but, on the contrary, began to repent, saying: Alas! What a great sinful act was performed by my son. He has awarded heavy punishment for an insignificant offense.
Otec pak uslyšel od svého syna, že byl proklet král, přestože neměl být nikdy odsuzován, jelikož byl nejlepším ze všech lidských bytostí. Ṛṣi synovi neblahopřál, ale naopak, začal litovat a řekl: Běda! Jak velkého hříchu se můj syn dopustil. Udělil tvrdý trest za bezvýznamný přestupek.
Purport
Význam
The king is the best of all human beings. He is the representative of God, and he is never to be condemned for any of his actions. In other words, the king can do no wrong. The king may order hanging of a culprit son of a brāhmaṇa, but he does not become sinful for killing a brāhmaṇa. Even if there is something wrong with the king, he is never to be condemned. A medical practitioner may kill a patient by mistaken treatment, but such a killer is never condemned to death. So what to speak of a good and pious king like Mahārāja Parīkṣit? In the Vedic way of life, the king is trained to become a rājarṣi, or a great saint, although he is ruling as king. It is the king only by whose good government the citizens can live peacefully and without any fear. The rājarṣis would manage their kingdoms so nicely and piously that their subjects would respect them as if they were the Lord. That is the instruction of the Vedas. The king is called narendra, or the best amongst the human beings. How then could a king like Mahārāja Parīkṣit be condemned by an inexperienced, puffed-up son of a brāhmaṇa, even though he had attained the powers of a qualified brāhmaṇa?
Král je nejlepší ze všech lidských bytostí. Je představitelem Boha a za žádný svůj čin nemá být nikdy odsuzován. Jinak řečeno, král nemůže konat žádné zlo. Může nařídit oběšení nějakého ničemného syna brāhmaṇy, ale přitom se nedopouští hříchu zabití brāhmaṇy. A i když král něco pokazí, přesto nemá být odsuzován. Lékař také může chybnou léčbou zabít pacienta, ale takový vrah nebude určitě odsouzen k smrti. Co potom říci o dobrém a zbožném králi jako byl Mahārāja Parīkṣit? Ve védské společnosti je král připravován na to, aby se z něho stal rājarṣi neboli velký světec, přestože vládne jako král. Vždyť jediný král odpovídá za to, aby pod jeho vládou mohli občané žít pokojně a beze strachu. Rājarṣiové uměli zorganizovat svá království tak dokonalým a zbožným způsobem, že jejich poddaní je uctívali jako kdyby byli Pán Sám. To je pokyn Ved. Král se nazývá narendra neboli nejlepší z lidských bytostí. Jak tedy mohl krále jako byl Mahārāja Parīkṣit odsoudit nezkušený, nafoukaný syn brāhmaṇy, i když získal schopnosti kvalifikovaného brāhmaṇy?
Since Śamīka Ṛṣi was an experienced, good brāhmaṇa, he did not approve of the actions of his condemned son. He began to lament for all that his son had done. The king was beyond the jurisdiction of curses as a general rule, and what to speak of a good king like Mahārāja Parīkṣit. The offense of the King was most insignificant, and his being condemned to death was certainly a very great sin for Śṛṅgi. Therefore Ṛṣi Śamīka regretted the whole incident.
Jelikož Śamīka Ṛṣi byl zkušený a dobrý brāhmaṇa, neschvaloval jednání svého nehodného syna. Začal truchlit nad vším, čeho se jeho syn dopustil. Na krále se obvykle nevznášejí kletby, a co říci o dobrém králi jako byl Mahārāja Parīkṣit. Králův přestupek byl naprosto bezvýznamný a to, že byl odsouzen k smrti, bylo pro Śṛṅgiho jistě velkým hříchem. Ṛṣi Śamīka proto celé nehody litoval.