Texts 24-25

Sloka 24-25

Devanagari

Dévanágarí

एकदा धनुरुद्यम्य विचरन् मृगयां वने ।
मृगाननुगत: श्रान्त: क्षुधितस्तृषितो भृशम् ॥ २४ ॥
जलाशयमचक्षाण: प्रविवेश तमाश्रमम् ।
ददर्श मुनिमासीनं शान्तं मीलितलोचनम् ॥ २५ ॥

Text

Verš

ekadā dhanur udyamya
vicaran mṛgayāṁ vane
mṛgān anugataḥ śrāntaḥ
kṣudhitas tṛṣito bhṛśam

jalāśayam acakṣāṇaḥ
praviveśa tam āśramam
dadarśa munim āsīnaṁ
śāntaṁ mīlita-locanam

Synonyms

Synonyma

ekadā — once upon a time; dhanuḥ — arrows and bow; udyamya — taking firmly; vicaran — following; mṛgayām — hunting excursion; vane — in the forest; mṛgān — stags; anugataḥ — while following; śrāntaḥ — fatigued; kṣudhitaḥ — hungry; tṛṣitaḥ — being thirsty; bhṛśam — extremely; jala-āśayam — reservoir of water; acakṣāṇaḥ — while searching for; praviveśa — entered into; tam — that famous; āśramam — hermitage of Śamīka Ṛṣi; dadarśa — saw; munim — the sage; āsīnam — seated; śāntam — all silent; mīlita — closed; locanam — eyes.

ekadā — jednou; dhanuḥ — šípy a luk; udyamya — pevně držící; vicaran — pronásledující; mṛgayām — na lovu; vane — v lese; mṛgān — jeleny; anugataḥ — při pronásledování; śrāntaḥ — unavený; kṣudhitaḥ — hladový; tṛṣitaḥ — žíznivý; bhṛśam — velice; jala-āśayam — vodní nádrž; acakṣāṇaḥ — když hledal; praviveśa — vstoupil do; tam — té slavné; āśramam — poustevny Śamīky Ṛṣiho; dadarśa — viděl; munim — mudrce; āsīnam — sedícího; śāntam — v tichosti; mīlita — zavřené; locanam — oči.

Translation

Překlad

Once upon a time Mahārāja Parīkṣit, while engaged in hunting in the forest with bow and arrows, became extremely fatigued, hungry and thirsty while following the stags. While searching for a reservoir of water, he entered the hermitage of the well-known Śamīka Ṛṣi and saw the sage sitting silently with closed eyes.

Jednou, když byl Mahārāja Parīkṣit s lukem a šípy na lovu v lese, velice se při pronásledování jelenů unavil a dostal hlad a žízeň. Při hledání vody přišel až do poustevny známého Śamīky Ṛṣiho a uviděl tam mudrce tiše sedět se zavřenýma očima.

Purport

Význam

The Supreme Lord is so kind to His pure devotees that in proper time He calls such devotees up to Him and thus creates an auspicious circumstance for the devotee. Mahārāja Parīkṣit was a pure devotee of the Lord, and there was no reason for him to become extremely fatigued, hungry and thirsty because a devotee of the Lord never becomes perturbed by such bodily demands. But by the desire of the Lord, even such a devotee can become apparently fatigued and thirsty just to create a situation favorable for his renunciation of worldly activities. One has to give up all attachment for worldly relations before one is able to go back to Godhead, and thus when a devotee is too much absorbed in worldly affairs, the Lord creates a situation to cause indifference. The Supreme Lord never forgets His pure devotee, even though he may be engaged in so-called worldly affairs. Sometimes He creates an awkward situation, and the devotee becomes obliged to renounce all worldly affairs. The devotee can understand by the signal of the Lord, but others take it to be unfavorable and frustrating. Mahārāja Parīkṣit was to become the medium for the revelation of Śrīmad-Bhāgavatam by Lord Śrī Kṛṣṇa, as his grandfather Arjuna was the medium for the Bhagavad-gītā. Had Arjuna not been taken up with an illusion of family affection by the will of the Lord, the Bhagavad-gītā would not have been spoken by the Lord Himself for the good of all concerned. Similarly, had Mahārāja Parīkṣit not been fatigued, hungry and thirsty at this time, Śrīmad-Bhāgavatam would not have been spoken by Śrīla Śukadeva Gosvāmī, the prime authority of Śrīmad-Bhāgavatam. So this is a prelude to the circumstances under which Śrīmad-Bhāgavatam was spoken for the benefit of all concerned. The prelude, therefore, begins with the words “once upon a time.”

Nejvyšší Pán je ke Svým čistým oddaným tak laskavý, že je ve správný čas volá k Sobě a vytváří pro ně příznivé podmínky. Mahārāja Parīkṣit byl čistý oddaný Pána, a proto nebylo důvodu, aby cítil takovou únavu, hlad a žízeň, jelikož oddaného Pána nikdy takové tělesné požadavky neznepokojují. Vůlí Pána se však i takový oddaný může zdánlivě unavit a dostat žízeň; jen proto, aby vznikla příznivá situace pro jeho zřeknutí se světských činností. Dříve nežli je oddaný schopen odejít zpátky k Bohu, musí se zříci veškeré připoutanosti ke světským vztahům, a je-li příliš pohroužen ve světských starostech, Pán vytvoří takovou situaci, že ho od těchto starostí osvobodí. Nejvyšší Pán na Svého čistého oddaného nikdy nezapomíná, ani když je zaměstnán takzvanými materialistickými záležitostmi. Někdy Pán vytvoří velice těžkou situaci, a oddaný je pak nucen na všechny světské starosti zapomenout. Oddaný pozná Pánův signál, ale druzí takovou situaci chápou jako nepříznivou a zoufalou. Mahārāja Parīkṣit se měl stát tím, prostřednictvím kterého chtěl Pán Śrī Kṛṣṇa vyjevit Śrīmad-Bhāgavatam, stejně tak jako prostřednictvím jeho děda Arjuny vyjevil Bhagavad-gītu. Kdyby Arjuna nepropadl vůlí Pána iluzi a rodinné náklonnosti, Pán by nepřednesl Bhagavad-gītu pro dobro všech. Stejně tak kdyby v tomto případě Mahārāja Parīkṣit nebyl unavený, hladový a žíznivý, Śrīla Śukadeva Gosvāmī, hlavní autorita na Śrīmad-Bhāgavatam, by nevyslovil Bhāgavatam. Toto je tedy předehra vedoucí k okolnostem, za nichž byl vysloven Śrīmad-Bhāgavatam ku prospěchu všech zúčastněných, a jako správná předehra tedy začíná slovy “jednou, když byl...”.