Text 22
Sloka 22
Devanagari
Dévanágarí
व्यपोह्य देहादिषु सङ्गमूढम् ।
व्रजन्ति तत्पारमहंस्यमन्त्यं
यस्मिन्नहिंसोपशम: स्वधर्म: ॥ २२ ॥
Text
Verš
vyapohya dehādiṣu saṅgam ūḍham
vrajanti tat pārama-haṁsyam antyaṁ
yasminn ahiṁsopaśamaḥ sva-dharmaḥ
vyapohya dehādiṣu saṅgam ūḍham
vrajanti tat pārama-haṁsyam antyaṁ
yasminn ahiṁsopaśamaḥ sva-dharmaḥ
Synonyms
Synonyma
yatra — unto whom; anuraktāḥ — firmly attached; sahasā — all of a sudden; eva — certainly; dhīrāḥ — self-controlled; vyapohya — leaving aside; deha — the gross body and subtle mind; ādiṣu — relating to; saṅgam — attachment; ūḍham — taken to; vrajanti — go away; tat — that; pārama-haṁsyam — the highest stage of perfection; antyam — and beyond that; yasmin — in which; ahiṁsā — nonviolence; upaśamaḥ — and renunciation; sva-dharmaḥ — consequential occupation.
yatra — k němuž; anuraktāḥ — pevně připoutáni; sahasā — znenadání; eva — jistě; dhīrāḥ — sebeovládnutí; vyapohya — opouštějící; deha — hrubohmotné tělo a jemnohmotná mysl; ādiṣu — vztahující se k; saṅgam — připoutanost; ūḍham — ubírají se k; vrajanti — odcházejí; tat — ten; pārama-haṁsyam — nejvyšší stupeň dokonalosti; antyam — a dále; yasmin — přičemž; ahiṁsā — nenásilí; upaśamaḥ — a odříkání; sva-dharmaḥ — průvodné zaměstnání.
Translation
Překlad
Self-controlled persons who are attached to the Supreme Lord Śrī Kṛṣṇa can all of a sudden give up the world of material attachment, including the gross body and subtle mind, and go away to attain the highest perfection of the renounced order of life, by which nonviolence and renunciation are consequential.
Lidé, kteří se dokáží ovládat a jsou připoutaní k Nejvyššímu Pánu Śrī Kṛṣṇovi, se mohou ihned vzdát světa hmotné připoutanosti, včetně hrubohmotného těla a jemnohmotné mysli, a odejít, aby dosáhli nejvyšší dokonalosti životního stádia odříkání, kterou následuje nenásilí a odříkání.
Purport
Význam
Only the self-controlled can gradually be attached to the Supreme Personality of Godhead. Self-controlled means not indulging in sense enjoyment more than is necessary. And those who are not self-controlled are given over to sense enjoyment. Dry philosophical speculation is a subtle sense enjoyment of the mind. Sense enjoyment leads one to the path of darkness. Those who are self-controlled can make progress on the path of liberation from the conditional life of material existence. The Vedas, therefore, enjoin that one should not go on the path of darkness but should make a progressive march towards the path of light or liberation. Self-control is actually achieved not by artificially stopping the senses from material enjoyment, but by becoming factually attached to the Supreme Lord by engaging one’s unalloyed senses in the transcendental service of the Lord. The senses cannot be forcibly curbed, but they can be given proper engagement. Purified senses, therefore, are always engaged in the transcendental service of the Lord. This perfectional stage of sense engagement is called bhakti-yoga. So those who are attached to the means of bhakti-yoga are factually self-controlled and can all of a sudden give up their homely or bodily attachment for the service of the Lord. This is called the paramahaṁsa stage. Haṁsas, or swans, accept only milk out of a mixture of milk and water. Similarly, those who accept the service of the Lord instead of māyā’s service are called the paramahaṁsas. They are naturally qualified with all the good attributes, such as pridelessness, freedom from vanity, nonviolence, tolerance, simplicity, respectability, worship, devotion and sincerity. All these godly qualities exist in the devotee of the Lord spontaneously. Such paramahaṁsas, who are completely given up to the service of the Lord, are very rare. They are very rare even amongst the liberated souls. Real nonviolence means freedom from envy. In this world everyone is envious of his fellow being. But a perfect paramahaṁsa, being completely given up to the service of the Lord, is perfectly nonenvious. He loves every living being in relation with the Supreme Lord. Real renunciation means perfect dependence on God. Every living being is dependent on someone else because he is so made. Actually everyone is dependent on the mercy of the Supreme Lord, but when one forgets his relation with the Lord, he becomes dependent on the conditions of material nature. Renunciation means renouncing one’s dependence on the conditions of material nature and thus becoming completely dependent on the mercy of the Lord. Real independence means complete faith in the mercy of the Lord without dependence on the conditions of matter. This paramahaṁsa stage is the highest perfectional stage in bhakti-yoga, the process of devotional service to the Supreme Lord.
Jedině sebeovládnutí jedinci se mohou postupně soustředit na Nejvyšší Osobnost Božství. Být sebeovládnutý znamená nezabývat se smyslovým požitkem víc než je nutné. A ti, kteří nejsou sebeovládnutí, jsou vydáni napospas smyslovému požitku. Suchá filozofická spekulace je jemným smyslovým požitkem mysli. Smyslový požitek vede na cestu temnoty. Ti, kteří se ovládají, mohou dělat pokrok na cestě osvobození z podmíněného života v hmotné existenci. Vedy proto přikazují, abychom nešli po cestě temnoty, ale abychom postupovali po cestě světla neboli osvobození. Sebevlády se nedosáhne umělým zastavením hmotného požitku smyslů, ale skutečným připoutáním se k Nejvyššímu Pánovi tím, že zaměstnáme své čisté smysly v transcendentální službě Pánu. Smysly nelze omezovat násilím, ale je možné je pozitivně zaměstnat. Očištěné smysly jsou proto neustále zaměstnány v transcendentální službě Pánu. Takové dokonalé zaměstnání smyslů se nazývá bhakti-yoga. Ti, kteří jsou připoutáni k metodě bhakti-yogy, jsou tedy skutečně sebeovládnutí a mohou se ihned vzdát svých domovských či tělesných pout, je-li to potřeba ve službě Pánu. To je úroveň paramahaṁsy. Haṁsové neboli labutě přijímají pouze mléko ze směsi mléka a vody a ti, kteří přijímají službu Pánu namísto služby māyi, se nazývají paramahaṁsové. Jsou přirozeně obdařeni všemi dobrými vlastnostmi, jako je skromnost, oproštěnost od pýchy a namyšlenosti, nenásilnost, snášenlivost, prostota, uctivost, uctívání, oddanost a upřímnost. Všechny tyto božské vlastnosti se projevují v charakteru oddaného Pána spontánním způsobem. Tito paramahaṁsové, kteří se zcela odevzdali službě Pánu, jsou velice vzácní, a to dokonce i mezi osvobozenými dušemi. Skutečné nenásilí znamená být osvobozen od závisti. V tomto světě každý závidí svému bližnímu, ale dokonalý paramahaṁsa, zcela odevzdaný službě Pánu, nikdy nikomu nezávidí. Miluje každou živou bytost ve vztahu s Nejvyšším Pánem. Skutečné odříkání znamená dokonalou závislost na Bohu. Každá živá bytost na někom závisí, protože je tak stvořená. Skutečně každý závisí na milosti Nejvyššího Pána, ale jakmile někdo na svůj vztah k Pánu zapomíná, začíná záviset na hmotné přírodě. Odříkání znamená odříkat si závislost na hmotné přírodě a začít tak zcela záviset na milosti Pána. Skutečná nezávislost znamená mít úplnou víru v milost Pána a nezáviset na podmínkách hmoty. Tento stupeň paramahaṁsa je stupněm nejvyšší dokonalosti v bhakti-yoze, v procesu oddané služby Nejvyššímu Pánovi.