Text 45

Sloka 45

Devanagari

Dévanágarí

इत्थम्भूतानुभावोऽयमभिमन्युसुतो नृप: ।
यस्य पालयत: क्षौणीं यूयं सत्राय दीक्षिता: ॥ ४५ ॥

Text

Verš

ittham-bhūtānubhāvo ’yam
abhimanyu-suto nṛpaḥ
yasya pālayataḥ kṣauṇīṁ
yūyaṁ satrāya dīkṣitāḥ

Synonyms

Synonyma

ittham-bhūta — being thus; anubhāvaḥ — experience; ayam — of this; abhimanyu-sutaḥ — son of Abhimanyu; nṛpaḥ — the king; yasya — whose; pālayataḥ — on account of his ruling; kṣauṇīm — on the earth; yūyam — you all; satrāya — in performing sacrifices; dīkṣitāḥ — initiated.

ittham-bhūta — jsa takto; anubhāvaḥ — zkušenost; ayam — toho; abhimanyu-sutaḥ — syn Abhimanyua; nṛpaḥ — král; yasya — jehož; pālayataḥ — díky jeho vládě; kṣauṇīm — na Zemi; yūyam — vy všichni; satrāya — ve vykonávání obětí; dīkṣitāḥ — zasvěcení.

Translation

Překlad

Mahārāja Parīkṣit, the son of Abhimanyu, is so experienced that by dint of his expert administration and patronage, it has been possible for you to perform a sacrifice such as this.

Mahārāja Parīkṣit, syn Abhimanyua, je tak zkušený vladař, že díky jeho dobré vládě a záštitě můžete nyní vykonávat takovouto oběť.

Purport

Význam

The brāhmaṇas and the sannyāsīs are expert in the spiritual advancement of society, whereas the kṣatriyas or the administrators are expert in the material peace and prosperity of human society. Both of them are the pillars of all happiness, and therefore they are meant for full cooperation for common welfare. Mahārāja Parīkṣit was experienced enough to drive away Kali from his field of activities and thereby make the state receptive to spiritual enlightenment. If the common people are not receptive, it is very difficult to impress upon them the necessity of spiritual enlightenment. Austerity, cleanliness, mercy and truthfulness, the basic principles of religion, prepare the ground for the reception of advancement in spiritual knowledge, and Mahārāja Parīkṣit made this favorable condition possible. Thus the ṛṣis of Naimiṣāraṇya were able to perform the sacrifices for a thousand years. In other words, without state support, no doctrines of philosophy or religious principles can progressively advance. There should be complete cooperation between the brāhmaṇas and the kṣatriyas for this common good. Even up to Mahārāja Aśoka, the same spirit was prevailing. Lord Buddha was sufficiently supported by King Aśoka, and thus his particular cult of knowledge was spread all over the world.

Brāhmaṇové a sannyāsīni dobře vědí, jak pozvednout společnost duchovně, zatímco kṣatriyové neboli vládci se vyznají ve věcech hmotného míru a blahobytu v lidské společnosti. To jsou dva základní pilíře všeho štěstí, a proto mají pro všeobecné blaho plně spolupracovat. Mahārāja Parīkṣit byl dostatečně zkušený na to, aby zahnal Kaliho za hranice své působnosti a připravil tak stát na přijetí duchovního osvícení. Pokud nejsou obyčejní lidé otevření, je velice obtížné přesvědčit je o nutnosti duchovního osvícení. Odříkání, čistota, milostivost a pravdivost, základní zásady náboženství, jsou základem, na kterém lze rozvíjet duchovní poznání, a Mahārāja Parīkṣit tyto příznivé podmínky umožnil. Tak mohli ṛṣiové v Naimiṣāraṇyi vykonávat oběti po tisíc let. Jinými slovy, bez podpory státu se nemohou pokrokově rozvíjet žádné filozofické doktríny či náboženské zásady. V zájmu tohoto všeobecného dobra musejí brāhmaṇové a kṣatriyové dobře spolupracovat. Tento duch se udržel až do dob Mahārāje Aśoky, který dostatečně podporoval Pána Buddhu, jehož osobitý kult poznání se tak rozšířil po celém světě.

Thus end the Bhaktivedanta purports of the First Canto, Seventeenth Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “Punishment and Reward of Kali.”

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmnácté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Trest a odplata Kalimu”.