Texts 43-44

Sloka 43-44

Devanagari

Dévanágarí

स एष एतर्ह्यध्यास्त आसनं पार्थिवोचितम् ।
पितामहेनोपन्यस्तं राज्ञारण्यं विविक्षता ॥ ४३ ॥
आस्तेऽधुना स राजर्षि: कौरवेन्द्रश्रियोल्लसन् ।
गजाह्वये महाभागश्चक्रवर्ती बृहच्छ्रवा: ॥ ४४ ॥

Text

Verš

sa eṣa etarhy adhyāsta
āsanaṁ pārthivocitam
pitāmahenopanyastaṁ
rājñāraṇyaṁ vivikṣatā

āste ’dhunā sa rājarṣiḥ
kauravendra-śriyollasan
gajāhvaye mahā-bhāgaś
cakravartī bṛhac-chravāḥ

Synonyms

Synonyma

saḥ — he; eṣaḥ — this; etarhi — at the present; adhyāste — is ruling over; āsanam — the throne; pārthiva-ucitam — just befitting a king; pitāmahena — by the grandfather; upanyastam — being handed over; rājñā — by the King; araṇyam — forest; vivikṣatā — desiring; āste — is there; adhunā — at present; saḥ — that; rāja-ṛṣiḥ — the sage amongst the kings; kaurava-indra — the chief amongst the Kuru kings; śriyā — glories; ullasan — spreading; gajāhvaye — in Hastināpura; mahā-bhāgaḥ — the most fortunate; cakravartī — the Emperor; bṛhat-śravāḥ — highly famous.

saḥ — on; eṣaḥ — toto; etarhi — v přítomnosti; adhyāste — ovládá; āsanam — trůn; pārthiva-ucitam — přímo hodné krále; pitāmahena — od děda; upanyastam — předáno; rājñā — od krále; araṇyam — les; vivikṣatā — toužící; āste — je; adhunā — v současnosti; saḥ — ten; rāja-ṛṣiḥ — mudrc mezi králi; kaurava-indra — hlavní z kuruovských králů; śriyā — sláva; ullasan — šířící; gajāhvaye — v Hastināpuru; mahā-bhāgaḥ — obdařený štěstím; cakravartī — panovník; bṛhat-śravāḥ — velice proslulý.

Translation

Překlad

The most fortunate emperor Mahārāja Parīkṣit, who was entrusted with the kingdom of Hastināpura by Mahārāja Yudhiṣṭhira when he desired to retire to the forest, is now ruling the world with great success due to his being glorified by the deeds of the kings of the Kuru dynasty.

Štěstím obdařený panovník Mahārāja Parīkṣit, kterému svěřil království Hastināpuru Mahārāja Yudhiṣṭhira, když si přál odejít do lesa, nyní vládne světu s velkým úspěchem, neboť ho oslavují skutky králů kuruovské dynastie.

Purport

Význam

The prolonged sacrificial ceremonies undertaken by the sages of Naimiṣāraṇya were begun shortly after the demise of Mahārāja Parīkṣit. The sacrifice was to continue for one thousand years, and it is understood that in the beginning some of the contemporaries of Baladeva, the elder brother of Lord Kṛṣṇa, also visited the sacrificial place. According to some authorities, the present tense is also used to indicate the nearest margin of time from the past. In that sense, the present tense is applied to the reign of Mahārāja Parīkṣit here. For a continuous fact, also, present tense can be used. The principles of Mahārāja Parīkṣit can be still continued, and human society can still be improved if there is determination by the authorities. We can still purge out from the state all the activities of immorality introduced by the personality of Kali if we are determined to take action like Mahārāja Parīkṣit. He allotted some place for Kali, but in fact Kali could not find such places in the world at all because Mahārāja Parīkṣit was strictly vigilant to see that there were no places for gambling, drinking, prostitution and animal slaughter. Modern administrators want to banish corruption from the state, but fools as they are, they do not know how to do it. They want to issue licenses for gambling houses, wine and other intoxicating drug houses, brothels, hotel prostitution and cinema houses, and falsity in every dealing, even in their own, and they want at the same time to drive out corruption from the state. They want the kingdom of God without God consciousness. How can it be possible to adjust two contradictory matters? If we want to drive out corruption from the state, we must first of all organize society to accept the principles of religion, namely austerity, cleanliness, mercy and truthfulness, and to make the condition favorable we must close all places of gambling, drinking, prostitution and falsity. These are some of the practical lessons from the pages of Śrīmad-Bhāgavatam.

Dlouhodobé oběti, kterých se ujali mudrci v Naimiṣāraṇyi, byly zahájeny krátce po odchodu Mahārāje Parīkṣita. Oběť měla trvat tisíc let a říká se, že na jejím počátku byli přítomni také někteří současníci Baladeva, staršího bratra Pána Kṛṣṇy. Podle některých autorit je v tomto verši použito přítomného času také pro vymezení nejbližší časové hranice v minulosti. V tomto smyslu se zde přítomný čas vztahuje na vládu Mahārāje Parīkṣita. Přítomného času lze také použít pro trvalou skutečnost. Zásady Mahārāje Parīkṣita mohou stále přetrvávat a jsou-li autority odhodlané učinit patřičné kroky, lidská společnost může být i nyní napravena. Jsme-li odhodlaní jednat jako Mahārāja Parīkṣit, můžeme i dnes ze státu vymýtit všechny nemorální činnosti, které do společnosti zavedl Kali. Mahārāja Parīkṣit vyhradil Kalimu určitá místa, ale Kali ve skutečnosti žádná taková místa na světě nenašel, protože Parīkṣit přísně a ostražitě dohlížel na to, aby se nikde neholdovalo hazardu, pití, prostituci a porážení zvířat. Moderní vládci chtějí zastavit mravní úpadek státu, ale ve své pošetilosti nevědí jak. Chtějí vydávat povolení pro herny, prodejny vína a jiných omamných látek, nevěstince, hotelovou prostituci, pro kina a faleš ve všem jednání, i ve svém vlastním, a zároveň chtějí zastavit mravní úpadek. Chtějí Boží království bez vědomí Boha. Jak je možné skloubit dvě protichůdné věci? Chceme-li ze státu odstranit mravní úpadek, pak musíme nejdříve ze všeho zorganizovat společnost tak, aby přijala zásady náboženství, to znamená odříkání, čistotu, milostivost a pravdivost, a chceme-li vytvořit příznivé podmínky, musíme zavřít všechny podniky, kde se provozuje hazard, pití, prostituce a faleš. To jsou některé z praktických lekcí ze stránek Śrīmad-Bhāgavatamu.