Text 25

Sloka 25

Devanagari

Dévanágarí

इदानीं धर्म पादस्ते सत्यं निर्वर्तयेद्यत: ।
तं जिघृक्षत्यधर्मोऽयमनृतेनैधित: कलि: ॥ २५ ॥

Text

Verš

idānīṁ dharma pādas te
satyaṁ nirvartayed yataḥ
taṁ jighṛkṣaty adharmo ’yam
anṛtenaidhitaḥ kaliḥ

Synonyms

Synonyma

idānīm — at the present moment; dharma — O personality of religion; pādaḥ — leg; te — of you; satyam — truthfulness; nirvartayet — hobbling along somehow or other; yataḥ — whereby; tam — that; jighṛkṣati — trying to destroy; adharmaḥ — the personality of irreligion; ayam — this; anṛtena — by deceit; edhitaḥ — flourishing; kaliḥ — quarrel personified.

idānīm — v této chvíli; dharma — ó osobnosti náboženství; pādaḥ — noha; te — tvoje; satyam — pravdivost; nirvartayet — nějakým způsobem se vlečeš; yataḥ — čímž; tam — ta; jighṛkṣati — snažící se zničit; adharmaḥ — osobnost bezbožnosti; ayam — tato; anṛtena — lstivým jednáním; edhitaḥ — vzkvétající; kaliḥ — zosobněný spor.

Translation

Překlad

You are now standing on one leg only, which is your truthfulness, and you are somehow or other hobbling along. But quarrel personified [Kali], flourishing by deceit, is also trying to destroy that leg.

Nyní stojíš jen na jedné noze, kterou je tvoje pravdivost, a nějakým způsobem se vlečeš dál. Zosobněný spor (Kali), který vzkvétá lstivým jednáním, se však snaží zničit i tuto nohu.

Purport

Význam

The principles of religion do not stand on some dogmas or man-made formulas, but they stand on four primary regulative observances, namely austerity, cleanliness, mercy and truthfulness. The mass of people must be taught to practice these principles from childhood. Austerity means to accept voluntarily things which may not be very comfortable for the body but are conducive for spiritual realization, for example, fasting. Fasting twice or four times a month is a sort of austerity which may be voluntarily accepted for spiritual realization only, and not for any other purposes, political or otherwise. Fastings which are meant not for self-realization but for some other purposes are condemned in the Bhagavad-gītā (17.5-6). Similarly, cleanliness is necessary both for the mind and for the body. Simply bodily cleanliness may help to some extent, but cleanliness of the mind is necessary, and it is effected by glorifying the Supreme Lord. No one can cleanse the accumulated mental dust without glorifying the Supreme Lord. A godless civilization cannot cleanse the mind because it has no idea of God, and for this simple reason people under such a civilization cannot have good qualifications, however they may be materially equipped. We have to see things by their resultant action. The resultant action of human civilization in the Age of Kali is dissatisfaction, so everyone is anxious to get peace of mind. This peace of mind was complete in the Satya age because of the existence of the above-mentioned attributes of the human beings. Gradually these attributes have diminished in the Tretā-yuga to three fourths, in the Dvāpara to half, and in this Age of Kali to one fourth, which is also gradually diminishing on account of prevailing untruthfulness. By pride, either artificial or real, the resultant action of austerity is spoiled; by too much affection for female association, cleanliness is spoiled; by too much addiction to intoxication, mercy is spoiled; and by too much lying propaganda, truthfulness is spoiled. The revival of bhāgavata-dharma can save human civilization from falling prey to evils of all description.

Zásady náboženství nestojí na nějakých dogmatech nebo lidmi vymyšlených formulích, ale stojí na čtyřech hlavních usměrňujících pravidlech: odříkání, čistotě, milostivosti a pravdivosti. Všechny lidi je třeba učit dodržovat tyto zásady už od dětství. Odříkání znamená dobrovolně přijímat věci, které možná nejsou příliš pohodlné pro tělo, ale vedou k duchovní realizaci, jako například půst. Půst dvakrát nebo čtyřikrát za měsíc je odříkáním, jaké lze dobrovolně vykonávat, ale pouze pro duchovní realizaci a nikoliv z politických nebo nějakých jiných důvodů. Půst, který neslouží seberealizaci, ale nějakým jiným účelům, je v Bhagavad-gītě (17.5-6) zavržen. Čistota je nezbytná pro mysl i pro tělo. Pouze tělesná čistota může do určité míry pomoci, ale nutná je také čistota mysli, a té lze dosáhnout oslavováním Nejvyššího Pána. Nikdo nemůže odstranit prach nahromaděný v mysli, aniž by oslavoval Nejvyššího Pána. Bezbožná civilizace nemůže očistit mysl, protože nemá žádnou představu o Bohu, a z tohoto jednoduchého důvodu nemohou mít lidé v takové civilizaci žádné dobré kvalifikace, byť mohou být dobře zaopatřeni po hmotné stránce. Každý čin musíme posuzovat podle jeho výsledku. Výsledkem lidské civilizace ve věku Kali je nespokojenost, takže každý chce získat klid mysli. Tento klid mysli byl ve věku Satya zcela samozřejmý díky existenci výše uvedených vlastností lidských bytostí. Těchto vlastností postupně ubývá: v Tretā-yuze se jejich počet snížil na tři čtvrtiny, ve Dvāpara-yuze na polovinu a v tomto věku Kali na jednu čtvrtinu, a i ta se postupně snižuje s rozmachem nepravdivosti. Pýcha, ať už umělá či skutečná, ničí výsledky odříkání; přílišná záliba v ženské společnosti ničí čistotu; velká závislost na omamných látkách ničí milostivost a mnoho lživé propagandy ničí pravdivost. Obroda bhāgavata-dharmy tedy může zachránit lidskou civilizaci, které hrozí, že podlehne zlu všeho druhu.