Text 22

Sloka 22

Devanagari

Dévanágarí

राजोवाच
धर्मं ब्रवीषि धर्मज्ञ धर्मोऽसि वृषरूपधृक् ।
यदधर्मकृत: स्थानं सूचकस्यापि तद्भवेत् ॥ २२ ॥

Text

Verš

rājovāca
dharmaṁ bravīṣi dharma-jña
dharmo ’si vṛṣa-rūpa-dhṛk
yad adharma-kṛtaḥ sthānaṁ
sūcakasyāpi tad bhavet

Synonyms

Synonyma

rājā uvāca — the King said; dharmam — religion; bravīṣi — as you speak; dharma-jña — O one who knows the codes of religion; dharmaḥ — the personality of religion; asi — you are; vṛṣa-rūpa-dhṛk — in the disguise of a bull; yat — whatever; adharma-kṛtaḥ — one who acts irreligiously; sthānam — place; sūcakasya — of the identifier; api — also; tat — that; bhavet — becomes.

rājā uvāca — král řekl; dharmam — náboženství; bravīṣi — jak mluvíš; dharma-jña — ó ty, který znáš zákony náboženství; dharmaḥ — osobnost náboženství; asi — jsi; vṛṣa-rūpa-dhṛk — v převleku za býka; yat — cokoliv; adharma-kṛtaḥ — ten, kdo jedná bezbožně; sthānam — místo; sūcakasya — toho, kdo ukazuje; api — také; tat — to; bhavet — stane se.

Translation

Překlad

The King said: O you, who are in the form of a bull! You know the truth of religion, and you are speaking according to the principle that the destination intended for the perpetrator of irreligious acts is also intended for one who identifies the perpetrator. You are no other than the personality of religion.

Král řekl: Ó ty, jenž jsi v podobě býka! Znáš pravdu o náboženství a mluvíš podle zásady, že osud, který čeká pachatele bezbožných činů, čeká také toho, kdo na pachatele ukazuje. Nejsi nikdo jiný než osobnost náboženství.

Purport

Význam

A devotee’s conclusion is that no one is directly responsible for being a benefactor or mischief-monger without the sanction of the Lord; therefore he does not consider anyone to be directly responsible for such action. But in both the cases he takes it for granted that either benefit or loss is God-sent, and thus it is His grace. In case of benefit, no one will deny that it is God-sent, but in case of loss or reverses one becomes doubtful about how the Lord could be so unkind to His devotee as to put him in great difficulty. Jesus Christ was seemingly put into such great difficulty, being crucified by the ignorant, but he was never angry at the mischief-mongers. That is the way of accepting a thing, either favorable or unfavorable. Thus for a devotee the identifier is equally a sinner, like the mischief-monger. By God’s grace, the devotee tolerates all reverses. Mahārāja Parīkṣit observed this, and therefore he could understand that the bull was no other than the personality of religion himself. In other words, a devotee has no suffering at all because so-called suffering is also God’s grace for a devotee who sees God in everything. The cow and bull never placed any complaint before the King for being tortured by the personality of Kali, although everyone lodges such complaints before the state authorities. The extraordinary behavior of the bull made the King conclude that the bull was certainly the personality of religion, for no one else could understand the finer intricacies of the codes of religion.

Závěr oddaného je takový, že nikdo se nestává dobrodincem nebo zloduchem bez svolení Pána; oddaný proto nedává nikomu přímou zodpovědnost za jeho jednání. V obou případech je však pro něho samozřejmé, že prospěch či ztrátu seslal Bůh a že obojí je Jeho milostí. Pokud jde o prospěch, nikdo nepopírá, že pochází od Boha, ale v případě ztráty nebo nezdaru lidé začínají pochybovat — jak mohl být Pán ke Svému oddanému tak bezcitný, že ho přivedl do takových potíží? Ježíš Kristus byl zdánlivě přiveden do velkých potíží, když ho ukřižovali nevědomí lidé, ale on se na tyto nevědomce nikdy nerozhněval. Takto se má přijímat vše, ať už je to příznivé či nepříznivé. Pro oddaného je ten, kdo ukazuje na pachatele zla, stejný hříšník jako zloduch sám. Boží milostí oddaný toleruje všechny nezdary. Mahārāja Parīkṣit si toho povšiml a pochopil, že býk není nikdo jiný než samotná osobnost náboženství. Jinak řečeno, oddaný nikdy netrpí, protože pro oddaného, který vidí Boha ve všem, je i takzvané utrpení Boží milostí. Kráva a býk si králi nikterak nestěžovali, že je mučí osobnost Kaliho, i když takové stížnosti podává autoritám ve státě každý. Býkovo neobvyklé chování krále přivedlo k závěru, že býk je jistě osobností náboženství, protože nikdo jiný nemohl chápat tyto jemnosti náboženských zákonů.