Texts 13-15

Sloka 13-15

Devanagari

Dévanágarí

तत्र तत्रोपश‍ृण्वान: स्वपूर्वेषां महात्मनाम् ।
प्रगीयमाणं च यश: कृष्णमाहात्म्यसूचकम् ॥ १३ ॥
आत्मानं च परित्रातमश्वत्थाम्नोऽस्त्रतेजस: ।
स्‍नेहं च वृष्णिपार्थानां तेषां भक्तिं च केशवे ॥ १४ ॥
तेभ्य: परमसन्तुष्ट: प्रीत्युज्जृम्भितलोचन: ।
महाधनानि वासांसि ददौ हारान् महामना: ॥ १५ ॥

Text

Verš

tatra tatropaśṛṇvānaḥ
sva-pūrveṣāṁ mahātmanām
pragīyamāṇaṁ ca yaśaḥ
kṛṣṇa-māhātmya-sūcakam

ātmānaṁ ca paritrātam
aśvatthāmno ’stra-tejasaḥ
snehaṁ ca vṛṣṇi-pārthānāṁ
teṣāṁ bhaktiṁ ca keśave

tebhyaḥ parama-santuṣṭaḥ
prīty-ujjṛmbhita-locanaḥ
mahā-dhanāni vāsāṁsi
dadau hārān mahā-manāḥ

Synonyms

Synonyma

tatra tatra — everywhere the King visited; upaśṛṇvānaḥ — continuously he heard; sva-pūrveṣām — about his own forefathers; mahā-ātmanām — who were all great devotees of the Lord; pragīyamāṇam — unto those who were thus addressing; ca — also; yaśaḥ — glories; kṛṣṇa — Lord Kṛṣṇa; māhātmya — glorious acts; sūcakam — indicating; ātmānam — his personal self; ca — also; paritrātam — delivered; aśvatthāmnaḥ — of Aśvatthāmā; astra — weapon; tejasaḥ — powerful rays; sneham — affection; ca — also; vṛṣṇi-pārthānām — between descendants of Vṛṣṇi and those of Pṛthā; teṣām — of all of them; bhaktim — devotion; ca — also; keśave — unto Lord Kṛṣṇa; tebhyaḥ — unto them; parama — extremely; santuṣṭaḥ — pleased; prīti — attraction; ujjṛmbhita — pleasingly open; locanaḥ — one who has such eyes; mahā-dhanāni — valuable riches; vāsāṁsi — clothing; dadau — gave in charity; hārān — necklace; mahā-manāḥ — one who has a broader outlook.

tatra tatra — všude, kam král zavítal; upaśṛṇvānaḥ — neustále slyšel; sva-pūrveṣām — o svých předcích; mahā-ātmanām — kteří byli velkými oddanými Pána; pragīyamāṇam — těm, kteří ho takto oslovovali; ca — také; yaśaḥ — slávu; kṛṣṇa — Pán Kṛṣṇa; māhātmya — slavné činy; sūcakam — naznačující; ātmānam — jeho vlasní já; ca — také; paritrātam — osvobodil; aśvatthāmnaḥ — Aśvatthāmy; astra — zbraň; tejasaḥ — mocné paprsky; sneham — náklonnost; ca — také; vṛṣṇi-pārthānām — mezi potomky Vṛṣṇiho a potomky Pṛthy; teṣām — ti všichni; bhaktim — oddanost; ca — také; keśave — k Pánu Kṛṣṇovi; tebhyaḥ — k nim; parama — krajně; santuṣṭaḥ — potěšen; prīti — přitažlivost; ujjṛmbhita — potěšeně otevřené; locanaḥ — ten, kdo má takové oči; mahā-dhanāni — hodnotné bohatství; vāsāṁsi — oblečení; dadau — dával milodarem; hārān — náhrdelník; mahā-manāḥ — ten, kdo má širší rozhled.

Translation

Překlad

Wherever the King visited, he continuously heard the glories of his great forefathers, who were all devotees of the Lord, and also of the glorious acts of Lord Kṛṣṇa. He also heard how he himself had been protected by the Lord from the powerful heat of the weapon of Aśvatthāmā. People also mentioned the great affection between the descendants of Vṛṣṇi and Pṛthā due to the latter’s great devotion to Lord Keśava. The King, being very pleased with the singers of such glories, opened his eyes in great satisfaction. Out of magnanimity he was pleased to award them very valuable necklaces and clothing.

Všude, kam král zavítal, neustále slyšel o slávě svých velkých předků, kteří byli všichni oddanými Pána, a také o slavných činech Pána Kṛṣṇy. Slyšel také, jak jeho samotného Pán ochránil před mocným žárem Aśvatthāmovy zbraně. Lidé rovněž hovořili o veliké náklonnosti mezi potomky Vṛṣṇiho a Pṛthy plynoucí z velké oddanosti, kterou Pṛthā a její potomci měli k Pánu Keśavovi. Král, kterého velice potěšili zpěváci opěvující tuto slávu, otevřel oči s velkým uspokojením. Při jeho velkodušnosti mu bylo potěšením darovat jim velice cenné náhrdelníky a oděvy.

Purport

Význam

Kings and great personalities of the state are presented with welcome addresses. This is a system from time immemorial, and Mahārāja Parīkṣit, since he was one of the well-known emperors of the world, was also presented with addresses of welcome in all parts of the world as he visited those places. The subject matter of those welcome addresses was Kṛṣṇa. Kṛṣṇa means Kṛṣṇa and His eternal devotees, as the king means the king and his confidential associates.

Král a velké osobnosti ve státě jsou vítáni proslovy. Je to zvykem od nepaměti a Mahārāja Parīkṣit jako jeden ze známých světových vladařů byl rovněž vítán proslovy ve všech částech světa, které navštívil. Námětem těchto uvítacích projevů byl Kṛṣṇa. Kṛṣṇa znamená Kṛṣṇa a Jeho věční oddaní, stejně jako král znamená král a jeho blízcí společníci.

Kṛṣṇa and His unalloyed devotees cannot be separated, and therefore glorifying the devotee means glorifying the Lord and vice versa. Mahārāja Parīkṣit would not have been glad to hear about the glories of his forefathers like Mahārāja Yudhiṣṭhira and Arjuna had they not been connected with the acts of Lord Kṛṣṇa. The Lord descends specifically to deliver His devotees (paritrāṇāya sādhūnām). The devotees are glorified by the presence of the Lord because they cannot live for a moment without the presence of the Lord and His different energies. The Lord is present for the devotee by His acts and glories, and therefore Mahārāja Parīkṣit felt the presence of the Lord when He was glorified by His acts, especially when he was saved by the Lord in the womb of his mother. The devotees of the Lord are never in danger, but in the material world which is full of dangers at every step, the devotees are apparently placed into dangerous positions, and when they are saved by the Lord, the Lord is glorified. Lord Kṛṣṇa would not have been glorified as the speaker of the Bhagavad-gītā had His devotees like the Pāṇḍavas not been entangled in the Battlefield of Kurukṣetra. All such acts of the Lord were mentioned in the addresses of welcome, and Mahārāja Parīkṣit, in full satisfaction, rewarded those who presented such addresses. The difference between the presentation of welcome addresses today and in those days is that formerly the welcome addresses were presented to a person like Mahārāja Parīkṣit. The welcome addresses were full of facts and figures, and those who presented such addresses were sufficiently rewarded, whereas in the present days the welcome addresses are presented not always with factual statements but to please the post holder, and often they are full of flattering lies. And rarely are those who present such welcome addresses rewarded by the poor receiver.

Kṛṣṇa a Jeho čistí oddaní nemohou být nikdy odděleni, a proto oslavovat oddaného znamená oslavovat Kṛṣṇu a naopak. Mahārāje Parīkṣita by netěšilo naslouchat o slávě svých předků jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira a Arjuna, kdyby se to nepojilo s činy Pána Kṛṣṇy. Pán sestupuje zvláště proto, aby osvobodil Své oddané (paritrānāya sādhūnām). Oddaní jsou oslavováni přítomností Pána, protože nemohou žít ani na okamžik bez přítomnosti Pána a Jeho různých energií. Pán je pro oddaného přítomen Svými činy a slávou, a proto Mahārāja Parīkṣit cítil Jeho přítomnost, když byly oslavovány činy Pána, zvláště jak zachránil krále v lůně jeho matky. Oddaní Pána nejsou nikdy v nebezpečí, ale v hmotném světě, kde číhají různá nebezpečí na každém kroku, se někdy zdánlivě dostanou do nebezpečných situací, a když jsou Pánem zachráněni, Pán je oslavován. Pán Kṛṣṇa by nebyl oslavován jako mluvčí Bhagavad-gīty, kdyby na Kuruovském bitevním poli nestáli Jeho oddaní Pāṇḍuovci. O všech těchto činech Pána se mluvilo v uvítacích projevech a Mahārāja Parīkṣit, který byl plně uspokojen, řečníky odměňoval. Rozdíl mezi dnešními a tehdejšími uvítacími projevy spočívá v tom, že dříve byly tyto projevy určeny osobám jako byl Mahārāja Parīkṣit. Projevy byly plné faktů a skutečných postav, a ti, kteří je přednášeli, dostali náležitou odměnu, zatímco v současné době uvítací projevy nehovoří vždy o skutečnosti, ale často jsou plné lichotivých lží, aby potěšily toho, kdo je právě u moci, a ubohý adresát zřídkakdy přednašeče těchto uvítacích proslovů odmění.