Text 48
Sloka 48
Devanagari
Dévanágarí
अन्तरोऽनन्तरो भाति पश्य तं माययोरुधा ॥ ४८ ॥
Text
Verš
eka ātmātmanāṁ sva-dṛk
antaro ’nantaro bhāti
paśya taṁ māyayorudhā
eka ātmātmanāṁ sva-dṛk
antaro ’nantaro bhāti
paśya taṁ māyayorudhā
Synonyms
Synonyma
tat — therefore; idam — this manifestation; bhagavān — the Personality of Godhead; rājan — O King; ekaḥ — one without a second; ātmā — the Supersoul; ātmanām — by His energies; sva-dṛk — qualitatively like Him; antaraḥ — without; anantaraḥ — within and by Himself; bhāti — so manifests; paśya — look; tam — unto Him only; māyayā — by manifestations of different energies; urudhā — appears to be many.
tat — proto; idam — tato manifestace; bhagavān — Osobnost Božství; rājan — ó králi; ekaḥ — jeden jediný; ātmā — Nadduše; ātmanām — Svými energiemi; sva-dṛk — kvalitativně stejné jako On; antaraḥ — vně; anantaraḥ — uvnitř a Sám; bhāti — se projevuje; paśya — pohlížej; tam — pouze na Něho; māyayā — projevy různých energií; urudhā — vypadá být mnoha.
Translation
Překlad
Therefore, O King, you should look to the Supreme Lord only, who is one without a second and who manifests Himself by different energies and is both within and without.
Proto, ó králi, hleď pouze na Nejvyššího Pána, který je jeden jediný, který se projevuje různými energiemi a je uvnitř i vně.
Purport
Význam
The Supreme Lord Personality of Godhead is one without a second, but He manifests Himself by different energies because He is by nature blissful. The living beings are also manifestations of His marginal energy, qualitatively one with the Lord, and there are innumerable living beings both within and without the external and internal energies of the Lord. Since the spiritual world is a manifestation of the Lord’s internal energy, the living beings within that internal potency are qualitatively one with the Lord without contamination from the external potency. Although qualitatively one with the Lord, the living being, due to contamination of the material world, is pervertedly manifested, and therefore he experiences so-called happiness and distress in the material world. Such experiences are all ephemeral and do not affect the spirit soul. The perception of such ephemeral happiness and distress is due only to the forgetfulness of his qualities, which are equal to the Lord’s. There is, however, a regular current from the Lord Himself, from within and without, by which to rectify the fallen condition of the living being. From within He corrects the desiring living beings as localized Paramātmā, and from without He corrects by His manifestations, the spiritual master and the revealed scriptures. One should look unto the Lord; one should not be disturbed by the so-called manifestations of happiness or distress, but he should try to cooperate with the Lord in His outward activities for correcting the fallen souls. By His order only, one should become a spiritual master and cooperate with the Lord. One should not become a spiritual master for one’s personal benefit, for some material gain or as an avenue of business or occupation for earning livelihood. Bona fide spiritual masters who look unto the Supreme Lord to cooperate with Him are actually qualitatively one with the Lord, and the forgetful ones are perverted reflections only. Yudhiṣṭhira Mahārāja is advised by Nārada, therefore, not to be disturbed by the affairs of so-called happiness and distress, but to look only unto the Lord to execute the mission for which the Lord has descended. That was his prime duty.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jeden jediný, ale projevuje se prostřednictvím různých energií, jelikož je přirozeně blažený. Živé bytosti jsou rovněž jakožto projevy Jeho okrajové energie kvalitativně totožné s Pánem, a existuje bezpočet živých bytostí uvnitř i vně jak vnější, tak vnitřní energie Pána. Jelikož duchovní svět je projevem Pánovy vnitřní energie, živé bytosti náležící do této vnitřní síly jsou kvalitativně totožné s Pánem a nejsou znečištěny vnější silou. Přestože je živá bytost kvalitativně totožná s Pánem, kvůli znečištění hmotného světa se projevuje zvráceným způsobem, a proto zažívá v hmotném světě takzvané štěstí a neštěstí. Všechny tyto zážitky jsou vesměs pomíjivé a nemají na duchovní duši vliv. To, že duše vnímá toto pomíjivé štěstí a neštěstí, je způsobeno pouze tím, že zapomíná na své vlastnosti, které jsou stejné jako má Pán. Od Pána Samotného ovšem neustále přicházejí popudy zevnitř i zvenku, podle kterých může živá bytost napravit svoji pokleslou situaci. Zevnitř Pán usměrňuje toužící živé bytosti jako lokalizovaná Paramātmā a zvenku je usměrňuje Svými projevy v podobě duchovního mistra a zjevených písem. Člověk má hledět na Pána; nemá být znepokojen takzvanými projevy štěstí a neštěstí, ale má se snažit spolupracovat s Pánem na Jeho vnějších činnostech určených pro nápravu pokleslých duší. Pouze na Jeho nařízení se má člověk stát duchovním mistrem a spolupracovat s Pánem. Nikdo se nemá stát duchovním mistrem pro vlastní prospěch a pro nějaký hmotný zisk; dělat si z toho obchod nebo si tak vydělávat na živobytí. Praví duchovní mistři, kteří vzhlížejí k Nejvyššímu Pánu a chtějí s Ním spolupracovat, jsou ve skutečnosti s Pánem kvalitativně totožní, a ti, kteří zapomínají, jsou pouze převráceným odrazem. Yudhiṣṭhirovi Mahārājovi tedy Nārada radí, aby nebyl zneklidněný otázkami takzvaného štěstí a neštěstí, ale aby pouze vzhlížel k Pánovi a snažil se naplňovat poslání, pro které Pán sestoupil. To bylo jeho prvořadou povinností.