Text 42
Sloka 42
Devanagari
Dévanágarí
वाक्तन्त्यां नामभिर्बद्धा वहन्ति बलिमीशितु: ॥ ४२ ॥
Text
Verš
tantyāṁ baddhāś ca dāmabhiḥ
vāk-tantyāṁ nāmabhir baddhā
vahanti balim īśituḥ
tantyāṁ baddhāś ca dāmabhiḥ
vāk-tantyāṁ nāmabhir baddhā
vahanti balim īśituḥ
Synonyms
Synonyma
yathā — as much as; gāvaḥ — cow; nasi — by the nose; protāḥ — strung; tantyām — by the thread; baddhāḥ — bound by; ca — also; dāmabhiḥ — by ropes; vāk-tantyām — in the network of Vedic hymns; nāmabhiḥ — by nomenclatures; baddhāḥ — conditioned; vahanti — carry on; balim — orders; īśituḥ — for being controlled by the Supreme Lord.
Translation
Překlad
As a cow, bound through the nose by a long rope, is conditioned, so also human beings are bound by different Vedic injunctions and are conditioned to obey the orders of the Supreme.
Jako kráva, přivázaná za nos k dlouhému provazu, je podmíněná, tak i lidské bytosti jsou svázány různými védskými příkazy a jsou nuceny poslouchat nařízení Nejvyššího.
Purport
Význam
Every living being, whether a man or an animal or a bird, thinks that he is free by himself, but actually no one is free from the severe laws of the Lord. The laws of the Lord are severe because they cannot be disobeyed in any circumstance. The man-made laws may be evaded by cunning outlaws, but in the codes of the supreme lawmaker there is not the slightest possibility of neglecting the laws. A slight change from the course of God-made law can bring about a massive danger to be faced by the lawbreaker. Such laws of the Supreme are generally known as the codes of religion, under different conditions, but the principle of religion everywhere is one and the same, namely, to obey the orders of the Supreme God, the codes of religion. That is the condition of material existence. All living beings in the material world have taken up the risk of conditioned life by their own selection and are thus entrapped by the laws of material nature. The only way to get out of the entanglement is to agree to obey the Supreme. But instead of becoming free from the clutches of māyā, or illusion, foolish human beings become bound up by different nomenclatures, being designated as brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas, śūdras, Hindus, Mohammedans, Indians, Europeans, Americans, Chinese and many others, and thus they carry out the orders of the Supreme Lord under the influence of respective scriptural or legislative injunctions. The statutory laws of the state are imperfect imitation replicas of religious codes. The secular state, or the godless state, allows the citizens to break the laws of God, but restricts them from disobeying the laws of the state; the result is that the people in general suffer more by breaking the laws of God than by obeying the imperfect laws made by man. Every man is imperfect by constitution under conditions of material existence, and there is not the least possibility that even the most materially advanced man can enact perfect legislation. On the other hand, there is no such imperfection in the laws of God. If leaders are educated in the laws of God, there is no necessity of a makeshift legislative council of aimless men. There is necessity of change in the makeshift laws of man, but there is no change in the God-made laws because they are made perfect by the all-perfect Personality of Godhead. The codes of religion, scriptural injunctions, are made by liberated representatives of God in consideration of different conditions of living, and by carrying out the orders of the Lord, the conditioned living beings gradually become free from the clutches of material existence. The factual position of the living being is, however, that he is the eternal servitor of the Supreme Lord. In his liberated state he renders service to the Lord in transcendental love and thus enjoys a life of full freedom, even sometimes on an equal level with the Lord or sometimes more than the Lord. But in the conditioned material world, every living being wants to be the Lord of other living beings, and thus by the illusion of māyā this mentality of lording it over becomes a cause of further extension of conditional life. So in the material world the living being is still more conditioned, until he surrenders unto the Lord by reviving his original state of eternal servitorship. That is the last instruction of the Bhagavad-gītā and all other recognized scriptures of the world.
Každá živá bytost — ať už člověk, zvíře nebo pták — si myslí, že je svobodná, ale ve skutečnosti nikdo není osvobozený od přísných zákonů Pána. Zákony Pána jsou velice přísné, protože jich za žádných okolností nelze neuposlechnout. Zákony vytvořené člověkem mohou chytří podvodníci obejít, ale zákoníky nejvyššího zákonodárce nedávají ani tu nejmenší možnost přestupovat zákony. Nepatrná úchylka od stanoveného Božího zákona může tomu, kdo se jí dopustil, přinést obrovské nebezpečí. Tyto zákony Nejvyššího se obvykle nazývají náboženské zásady stanovené podle různých podmínek, ale hlavní zásada náboženství je všude jedna a tatáž — být poslušný příkazů Nejvyššího Boha, náboženských zákonů. To je podmínka hmotné existence. Všechny živé bytosti v hmotném světě si z vlastního rozhodnutí vybraly nebezpečí podmíněného života a jsou proto v zajetí zákonů hmotné přírody. Jediným způsobem, jak se dostat ven z tohoto zapletení, je souhlasit s tím, že se podřídíme Nejvyššímu. Pošetilí lidé jsou však namísto osvobození ze spárů māyi neboli iluze spoutáni různými názvy a označují se jako brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové, śūdrové, hinduisté, muslimové, Indové, Evropané, Američané, Číňané a mnoha jinými způsoby, a tak plní nařízení Nejvyššího Pána pod vlivem příkazů příslušných písem nebo právních norem. Státem dané zákony jsou nedokonalou napodobeninou náboženských zásad. V sekulárním, bezbožném státě se občanům dovoluje porušovat zákony Boha, ale zakazuje se porušovat zákony státu; výsledek je pak takový, že lidé celkově trpí porušováním Božích zákonů více než tím, že poslouchají nedokonalé zákony, které vytvořili lidé. Každý člověk podmíněný hmotnou existencí je přirozeně nedokonalý, a ani ten hmotně nejpokročilejší nemá žádnou možnost zavést dokonalé zákonodárství. Naproti tomu v Božích zákonech žádnou takovou nedokonalost nenajdeme. Jestliže jsou vůdčí představitelé společnosti seznámeni se zákony Boha, je zbytečné vytvářet náhražkové zákonodárné výbory z nevědomých, bezcílných lidí. Náhražkové zákony vytvořené lidmi je nutné měnit, ale zákony vytvořené Bohem se nemění, protože jako dílo naprosto dokonalé Osobnosti Božství jsou také dokonalé. Příkazy písem, náboženské zásady, jsou sestaveny osvobozenými představiteli Boha s ohledem na různé životní podmínky, a když se těmito příkazy Pána budou podmíněné živé bytosti řídit, postupně se osvobodí ze spárů hmotné existence. Skutečným postavením živé bytosti je však to, že je věčným služebníkem Nejvyššího Pána. Ve svém osvobozeném stavu prokazuje Pánovi službu s transcendentální láskou a užívá tak života plné svobody, která je někdy dokonce na stejné úrovni s Pánem a někdy i větší než Pánova. V podmíněném hmotném světě však chce každá živá bytost být Pánem druhých živých bytostí, a iluze māyā proto způsobí, že se tato panovačná mentalita stává příčinou dalšího prodloužení podmíněného života. V hmotném světě je tedy živá bytost stále podmíněnější, dokud se neodevzdá Pánu a neobnoví svůj původní stav věčného služebníka. To je poslední pokyn Bhagavad-gīty a všech ostatních uznávaných světových písem.