Skip to main content

Text 29

Sloka 29

Devanagari

Dévanágarí

एवं राजा विदुरेणानुजेन
प्रज्ञाचक्षुर्बोधित आजमीढ: ।
छित्त्वा स्वेषु स्‍नेहपाशान्द्रढिम्नो
निश्चक्राम भ्रातृसन्दर्शिताध्वा ॥ २९ ॥

Text

Verš

evaṁ rājā vidureṇānujena
prajñā-cakṣur bodhita ājamīḍhaḥ
chittvā sveṣu sneha-pāśān draḍhimno
niścakrāma bhrātṛ-sandarśitādhvā
evaṁ rājā vidureṇānujena
prajñā-cakṣur bodhita ājamīḍhaḥ
chittvā sveṣu sneha-pāśān draḍhimno
niścakrāma bhrātṛ-sandarśitādhvā

Synonyms

Synonyma

evam — thus; rājā — King Dhṛtarāṣṭra; vidureṇa anujena — by his younger brother Vidura; prajñā — introspective knowledge; cakṣuḥ — eyes; bodhitaḥ — being understood; ājamīḍhaḥ — Dhṛtarāṣṭra, scion of the family of Ajamīḍha; chittvā — by breaking; sveṣu — regarding kinsmen; sneha-pāśān — strong network of affection; draḍhimnaḥ — because of steadfastness; niścakrāma — got out; bhrātṛ — by his brother; sandarśita — direction to; adhvā — the path of liberation.

evam — takže; rājā — král Dhṛtarāṣṭra; vidureṇa anujena — od svého mladšího bratra Vidury; prajñā — introspektivní poznání; cakṣuḥ — oči; bodhitaḥ — pochopené; ājamīḍhaḥ — Dhṛtarāṣṭra, potomek rodiny Ajamīḍhy; chittvā — přerušením; sveṣu — k příbuzným; sneha-pāśān — pevnou síť citových pout; draḍhimnaḥ — neochvějností; niścakrāma — odešel; bhrātṛ — podle bratra; sandarśita — nařízení; adhvā — cesta osvobození.

Translation

Překlad

Thus Mahārāja Dhṛtarāṣṭra, the scion of the family of Ajamīḍha, firmly convinced by introspective knowledge [prajñā], broke at once the strong network of familial affection by his resolute determination. Thus he immediately left home to set out on the path of liberation, as directed by his younger brother Vidura.

Mahārāja Dhṛtarāṣṭra, potomek Ajamīḍhovy rodiny, pevně přesvědčený na základě introspektivního poznání (prajñā), svou rozhodnou odhodlaností ihned zpřetrhal pevnou síť rodinných pout. Okamžitě odešel z domova, aby se vydal po cestě osvobození, jak mu nařídil jeho mladší bratr Vidura.

Purport

Význam

Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu, the great preacher of the principles of Śrīmad-Bhāgavatam, has stressed the importance of association with sādhus, pure devotees of the Lord. He said that even by a moment’s association with a pure devotee, one can achieve all perfection. We are not ashamed to admit that this fact was experienced in our practical life. Were we not favored by His Divine Grace Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja, by our first meeting for a few minutes only, it would have been impossible for us to accept this mighty task of describing Śrīmad-Bhāgavatam in English. Without seeing him at that opportune moment, we could have become a very great business magnate, but never would we have been able to walk the path of liberation and be engaged in the factual service of the Lord under instructions of His Divine Grace. And here is another practical example by the action of Vidura’s association with Dhṛtarāṣṭra. Mahārāja Dhṛtarāṣṭra was tightly bound in a network of material affinities related to politics, economy and family attachment, and he did everything in his power to achieve so-called success in his planned projects, but he was frustrated from the beginning to the end so far as his material activities were concerned. And yet, despite his life of failure, he achieved the greatest of all success in self-realization by the forceful instructions of a pure devotee of the Lord, who is the typical emblem of a sādhu. The scriptures enjoin, therefore, that one should associate with sādhus only, rejecting all other kinds of association, and by doing so one will have ample opportunity to hear the sādhus, who can cut to pieces the bonds of illusory affection in the material world. It is a fact that the material world is a great illusion because everything appears to be a tangible reality but at the next moment evaporates like the dashing foam of the sea or a cloud in the sky. A cloud in the sky undoubtedly appears to be a reality because it rains, and due to rains so many temporary green things appear, but in the ultimate issue, everything disappears, namely the cloud, rain and green vegetation, all in due course. But the sky remains, and the varieties of sky or luminaries also remain forever. Similarly, the Absolute Truth, which is compared to the sky, remains eternally, and the temporary cloudlike illusion comes and goes away. Foolish living beings are attracted by the temporary cloud, but intelligent men are more concerned with the eternal sky with all its variegatedness.

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, velký kazatel zásad Śrīmad-Bhāgavatamu, zdůrazňoval význam společnosti sādhuů, čistých oddaných Pána. Řekl, že i krátkým setkáním s čistým oddaným může člověk dosáhnout veškeré dokonalosti. Nezdráháme se přiznat, že tuto skutečnost jsme zažili ve vlastním praktickém životě. Kdyby nás na našem prvním setkání, které trvalo jen několik minut, neobdařil Jeho Božská Milost Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja svojí přízní, nikdy bychom se nemohli ujmout tohoto velikého úkolu vylíčit Śrīmad-Bhāgavatam v angličtině. Kdybychom se s ním nesetkali v ten příznivý okamžik, možná by se z nás stal velký obchodní magnát, ale nikdy bychom nebyli schopni kráčet po cestě osvobození a být podle pokynů Jeho Božské Milosti zaměstnáni ve skutečné službě Pánu. A zde je jiný praktický příklad, když Vidurova společnost působila na Dhṛtarāṣṭru. Mahārāja Dhṛtarāṣṭra byl pevně spoután sítí hmotné náklonnosti týkající se politiky, ekonomie a rodinných pout, a dělal vše, co bylo v jeho moci, aby dosáhl takzvaného úspěchu při naplňování svých plánů, ale při všech svých materialistických činnostech se setkával od začátku do konce jen s neúspěchem. Přestože byl jeho celý život jen jedna velká prohra, dosáhl největšího ze všech úspěchů v seberealizaci, a to díky mocným pokynům čistého oddaného Pána, který je typickou ukázkou sādhua. Písma proto přikazují, aby se člověk stýkal pouze se sādhuy a odmítal jakoukoliv jinou společnost, čímž dostane bohatou příležitost naslouchat sādhuům, kteří dokáží přesekat iluzorní pouta v hmotném světě na kousky. Hmotný svět je skutečně velkou iluzí, protože vše se v něm jeví jako hmatatelná realita, ale v příštím okamžiku to mizí jako pěna mořského příboje nebo jako mrak na nebi. Mrak na nebi vypadá bezpochyby jako realita, neboť z něho padá déšť a po dešti vyrůstá mnoho dočasné zeleně, ale všechno — mrak, déšť i zeleň — má jen svůj určitý čas a musí to nakonec zmizet. Obloha však zůstává, a také různé podoby oblohy a různá zářící nebeská tělesa zůstávají věčně. Stejně tak Absolutní Pravda, která je přirovnávána k obloze, zůstává věčně a dočasná iluze, která je jako mrak, se objevuje a mizí. Pošetilé živé bytosti přitahuje dočasný mrak, ale inteligentní lidé se více zajímají o věčnou oblohu s veškerou její různorodostí.