Text 6
Sloka 6
Devanagari
Dévanágarí
अधिजह्रुर्मुदं राज्ञ: क्षुधितस्य यथेतरे ॥ ६ ॥
Text
Verš
mukunda-manaso dvijāḥ
adhijahrur mudaṁ rājñaḥ
kṣudhitasya yathetare
mukunda-manaso dvijāḥ
adhijahrur mudaṁ rājñaḥ
kṣudhitasya yathetare
Synonyms
Synonyma
kim — what for; te — all those; kāmāḥ — objects of sense enjoyment; sura — of the denizens of heaven; spārhāḥ — aspirations; mukunda-manasaḥ — of one who is already God conscious; dvijāḥ — O brāhmaṇas; adhijahruḥ — could satisfy; mudam — pleasure; rājñaḥ — of the king; kṣudhitasya — of the hungry; yathā — as it is; itare — in other things.
kim — co je; te — ty všechny; kāmāḥ — předměty smyslového požitku; sura — obyvatel nebes; spārhāḥ — cíle; mukunda-manasaḥ — toho, který si je již plně vědom Boha; dvijāḥ — ó brāhmaṇové; adhijahruḥ — mohlo uspokojit; mudam — rozkoš; rājñaḥ — krále; kṣudhitasya — hladového; yathā — tak; itare — v jiných věcech.
Translation
Překlad
O brāhmaṇas, the opulence of the King was so enchanting that the denizens of heaven aspired for it. But because he was absorbed in the service of the Lord, nothing could satisfy him except the Lord’s service.
Ó brāhmaṇové, královo bohatství bylo tak okouzlující, že se o ně ucházeli obyvatelé nebes. Jelikož však byl pohroužen do služby Pánu, nic než služba Pánu ho nemohlo uspokojit.
Purport
Význam
There are two things in the world which can satisfy living beings. When one is materially engrossed, he is satisfied only by sense gratification, but when one is liberated from the conditions of the material modes, he is satisfied only by rendering loving service for the satisfaction of the Lord. This means that the living being is constitutionally a servitor, and not one who is served. Being illusioned by the conditions of the external energy, one falsely thinks himself to be the served, but actually he is not served; he is servant of the senses like lust, desire, anger, avarice, pride, madness and intolerance. When one is in his proper senses by attainment of spiritual knowledge, he realizes that he is not the master of the material world, but is only a servant of the senses. At that time he begs for the service of the Lord and thus becomes happy without being illusioned by so-called material happiness. Mahārāja Yudhiṣṭhira was one of the liberated souls, and therefore for him there was no pleasure in a vast kingdom, good wife, obedient brothers, happy subjects and prosperous world. These blessings automatically follow for a pure devotee, even though the devotee does not aspire for them. The example set herein is exactly suitable. It is said that one who is hungry is never satisfied by anything other than food.
Na světě jsou dvě věci, které mohou živé bytosti uspokojit. Toho, kdo je zcela zabraný hmotou, uspokojuje jedině smyslový požitek, zatímco toho, kdo je osvobozený od podmínění hmotnými kvalitami, uspokojuje jedině prokazování láskyplné služby pro potěšení Pána. Živá bytost je tedy vždy služebník a nikoli obsluhovaný. Podmínky vytvořené vnější energií dávají člověku iluzorní pocit, že je obsluhovaný, ale ve skutečnosti tomu tak není; on sám je sluhou svého chtíče, touhy, hněvu, lakoty, pýchy, šílenství a nesnášenlivosti. Pokud pomocí duchovního poznání přijde k rozumu, uvědomí si, že není pánem hmotného světa, ale pouze služebníkem smyslů. Tehdy prosí o službu Pánu a tak začíná být šťastný, aniž by byl v iluzi takzvaného hmotného štěstí. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl jednou z osvobozených duší, a nenalézal proto žádnou rozkoš ve svém rozlehlém království, dobré ženě, poslušných bratrech, spokojeném obyvatelstvu a prosperujícím světě. Taková požehnání následují čistého oddaného automaticky, aniž se o ně uchází. Příklad zde uvedený je zcela na místě — je řečeno, že hladového nemůže uspokojit nic než jídlo.
The whole material world is full of hungry living beings. The hunger is not for good food, shelter or sense gratification. The hunger is for the spiritual atmosphere. Due to ignorance only they think that the world is dissatisfied because there is not sufficient food, shelter, defense and objects of sense gratification. This is called illusion. When the living being is hungry for spiritual satisfaction, he is misrepresented by material hunger. But the foolish leaders cannot see that even the people who are most sumptuously materially satisfied are still hungry. And what is their hunger and poverty? This hunger is actually for spiritual food, spiritual shelter, spiritual defense and spiritual sense gratification. These can be obtained in the association of the Supreme Spirit, Lord Śrī Kṛṣṇa, and therefore one who has them cannot be attracted by the so-called food, shelter, defense and sense gratification of the material world, even if they are relished by the denizens of the heavenly planets. Therefore, in the Bhagavad-gītā (8.16) it is said by the Lord that even in the topmost planet of the universe, namely the Brahmaloka, where the duration of life is multiplied by millions of years by earth calculation, one cannot satisfy his hunger. Such hunger can be satisfied only when the living being is situated in immortality, which is attained in the spiritual sky, far, far above the Brahmaloka, in the association of Lord Mukunda, the Lord who awards His devotees the transcendental pleasure of liberation.
Celý hmotný svět je plný hladových živých bytostí. Nehladoví po dobrém jídle, úkrytu nebo smyslovém požitku. Hladoví po duchovním ovzduší. Někteří lidé si z nevědomosti myslí, že nespokojenost na světě způsobuje nedostatek jídla, úkrytu, obrany a předmětů smyslového požitku. Tomu se říká iluze. Živá bytost ale tento duchovní hlad omylem pokládá za hlad hmotný. Pošetilí vůdci společnosti nevidí, že hladoví jsou i lidé, kteří jsou po hmotné stránce zabezpečeni více než dobře. A v čem spočívá jejich hlad a nouze? Chybí jim duchovní potrava, duchovní úkryt, duchovní obrana a duchovní smyslový požitek. Tyto věci lze získat společností s Nejvyšším Pánem Śrī Kṛṣṇou, a toho, kdo je má, už nemůže přitahovat takzvané jídlo, úkryt, obrana a smyslový požitek ve hmotném světě, přestože obyvatelé nebeských planet si je pochvalují. V Bhagavad-gītě (8.16) proto Pán říká, že ani na nejvyšší planetě ve vesmíru Brahmaloce, kde je život miliónkrát tak dlouhý jako na Zemi, nemůžeme svůj hlad uspokojit. Tento hlad je uspokojen jedině tehdy, když živá bytost dosáhne nesmrtelnosti v duchovním nebi, které je daleko nad Brahmalokou, a ve společnosti Pána Mukundy, který Svým oddaným udílí transcendentální rozkoš osvobození.