Text 33
Sloka 33
Devanagari
Dévanágarí
धनं प्रहीणमाजह्रुरुदीच्यां दिशि भूरिश: ॥ ३३ ॥
Text
Verš
bhrātaro ’cyuta-coditāḥ
dhanaṁ prahīṇam ājahrur
udīcyāṁ diśi bhūriśaḥ
bhrātaro ’cyuta-coditāḥ
dhanaṁ prahīṇam ājahrur
udīcyāṁ diśi bhūriśaḥ
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
Understanding the hearty wishes of the King, his brothers, as advised by the infallible Lord Kṛṣṇa, collected sufficient riches from the north [left by King Marutta].
Když jeho bratři pochopili královo hluboké přání, nahromadili na radu neomylného Pána Kṛṣṇy dostatek bohatství ze severních zemí (z toho, co zůstalo po králi Maruttovi).
Purport
Význam
Mahārāja Marutta: one of the great emperors of the world. He reigned over the world long before the reign of Mahārāja Yudhiṣṭhira. He was the son of Mahārāja Avikṣit and was a great devotee of the son of the sun-god, known as Yamarāja. His brother Samvarta was a rival priest of the great Bṛhaspati, the learned priest of the demigods. He conducted one sacrifice called Saṅkara-yajña by which the Lord was so satisfied that He was pleased to hand over to him the charge of a mountain peak of gold. This peak of gold is somewhere in the Himālaya Mountains, and modern adventurers may try to find it there. He was so powerful an emperor that at the day’s end of sacrifice, the demigods from the other planets like Indra, Candra and Bṛhaspati used to visit his palace. And because he had the gold peak at his disposal, he had sufficient gold in his possession. The canopy of the sacrificial altar was completely made of gold. In his daily performances of the sacrificial ceremonies, some of the inhabitants of the Vāyuloka (airy planets) were invited to expedite the cooking work of the ceremony. And the assembly of the demigods in the ceremony was led by Viśvadeva.
Mahārāja Marutta: Jeden z velkých světových panovníků. Vládl světu dlouho před obdobím Mahārāje Yudhiṣṭhira. Byl synem Mahārāje Avikṣita a velkým oddaným syna boha Slunce Yamarāje. Jeho bratr Samvarta byl kněžským oponentem velkého Bṛhaspatiho, učeného kněze polobohů. Vykonal jednu oběť zvanou Saṅkara-yajña, se kterou byl Pán tak spokojený, že mu s radostí svěřil do užívání horu ze samého zlata. Tato zlatá hora je někde v Himálaji a moderní dobrodruzi se ji mohou pokusit nalézt. Byl to tak mocný císař, že navečer po vykonání oběti navštěvovali jeho palác polobozi z jiných planet, jako Indra, Candra a Bṛhaspati. A jelikož měl k dispozici zlatou horu, neměl nikdy nouzi o zlato. Celý baldachýn nad jeho obětním oltářem byl ze zlata. Na jeho každodenní oběti byli zváni někteří obyvatelé Vāyuloky (vzdušných planet), aby se urychlilo vaření, které bylo součástí obřadu. Shromáždění polobohů na obřadu vedl Viśvadeva.
By his constant pious work he was able to drive out all kinds of diseases from the jurisdiction of his kingdom. All the inhabitants of higher planets like Devaloka and Pitṛloka were pleased with him for his great sacrificial ceremonies. Every day he used to give in charity to the learned brāhmaṇas such things as beddings, seats, conveyances and sufficient quantities of gold. Because of munificent charities and performances of innumerable sacrifices, the King of heaven, Indradeva, was fully satisfied with him and always wished for his welfare. Due to his pious activities, he remained a young man throughout his life and reigned over the world for one thousand years, surrounded by his satisfied subjects, ministers, legitimate wife, sons and brothers. Even Lord Śrī Kṛṣṇa praised his spirit of pious activities. He handed over his only daughter to Maharṣi Aṅgirā, and by his good blessings he was elevated to the kingdom of heaven. First of all, he wanted to offer the priesthood of his sacrifices to learned Bṛhaspati, but the demigod refused to accept the post because of the King’s being a human being, a man of this earth. He was very sorry for this, but on the advice of Nārada Muni he appointed Samvarta to the post, and he was successful in his mission.
Svojí neustálou zbožnou činností se mu podařilo vypudit za hranice svého království veškeré choroby. Svými velkými obětními obřady potěšil všechny obyvatele vyšších planet jako je Devaloka a Pitṛloka. Každý den dával učeným brāhmaṇům milodary v podobě přikrývek, sedátek, dostatečného množství zlata a zajišťoval jim dopravu. Pro jeho štědré milodary a vykonávání mnoha obětí s ním byl král nebes Indradeva plně spokojený a vždy si přál jeho dobro. Díky svým zbožným činnostem zůstával po celý život mladíkem a vládl světu jeden tisíc let, obklopen spokojenými poddanými, ministry, manželkou, syny a bratry. Jeho sklony ke zbožným činnostem chválil dokonce i Pán Śrī Kṛṣṇa. Svoji jedinou dceru dal Maharṣimu Aṅgirovi a jeho požehnáním byl povýšen do nebeského království. Nejprve chtěl nabídnout vykonávání svých obětí učenému knězi Bṛhaspatimu, ale tento polobůh nabídku odmítl, neboť král byl pouze pozemskou lidskou bytostí. Marutta toho velice litoval, ale na radu Nārady Muniho svěřil oběti Samvartovi, který byl ve své práci úspěšný.
The success of a particular type of sacrifice completely depends on the priest in charge. In this age, all kinds of sacrifice are forbidden because there is no learned priest amongst the so-called brāhmaṇas, who go by the false notion of becoming sons of brāhmaṇas without brahminical qualifications. In this Age of Kali, therefore, only one kind of sacrifice is recommended, saṅkīrtana-yajña, as inaugurated by Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu.
Úspěch vykonání každé oběti závisí zcela na knězi, který ji vede. V tomto věku jsou všechny oběti zakázány, jelikož mezi takzvanými brāhmaṇy, kteří se pouze narodili jako synové brāhmaṇů, ale nemají žádné bráhmanské kvalifikace, nezůstal žádný učený kněz. V tomto věku Kali se tedy doporučuje jediná oběť — saṅkīrtana-yajña, jak ji zavedl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu.