Text 3

Sloka 3

Devanagari

Dévanágarí

तदिदं श्रोतुमिच्छामो गदितुं यदि मन्यसे ।
ब्रूहि न: श्रद्दधानानां यस्य ज्ञानमदाच्छुक: ॥ ३ ॥

Text

Verš

tad idaṁ śrotum icchāmo
gadituṁ yadi manyase
brūhi naḥ śraddadhānānāṁ
yasya jñānam adāc chukaḥ

Synonyms

Synonyma

tat — all; idam — this; śrotum — to hear; icchāmaḥ — all willing; gaditum — to narrate; yadi — if; manyase — you think; brūhi — please speak; naḥ — we; śraddadhānānām — who are very much respectful; yasya — whose; jñānam — transcendental knowledge; adāt — delivered; śukaḥ — Śrī Śukadeva Gosvāmī.

tat — všechno; idam — toto; śrotum — slyšet; icchāmaḥ — všichni dychtíme; gaditum — vyprávět; yadi — pokud; manyase — myslíš; brūhi — prosím mluv; naḥ — my; śraddadhānānām — jsouce plni úcty; yasya — jehož; jñānam — transcendentální poznání; adāt — předal; śukaḥ — Śrī Śukadeva Gosvāmī.

Translation

Překlad

We all respectfully want to hear about him [Mahārāja Parīkṣit] to whom Śukadeva Gosvāmī imparted transcendental knowledge. Please speak on this matter.

S úctou chceme naslouchat o něm (o Mahārājovi Parīkṣitovi), jemuž Śukadeva Gosvāmī předal transcendentální poznání. Prosíme, pověz nám o tom.

Purport

Význam

Śukadeva Gosvāmī imparted transcendental knowledge to Mahārāja Parīkṣit during the remaining seven days of his life, and Mahārāja Parīkṣit heard him properly, just like an ardent student. The effect of such a bona fide hearing and chanting of Śrīmad-Bhāgavatam was equally shared by both the hearer and the chanter. Both of them were benefited. Out of the nine different transcendental means of devotional service to the Lord prescribed in the Bhāgavatam, either all of them, or some of them or even one of them are equally beneficial if properly discharged. Mahārāja Parīkṣit and Śukadeva Gosvāmī were serious performers of the first two important items, namely the process of chanting and the process of hearing, and therefore both of them were successful in their laudable attempt. Transcendental realization is attained by such serious hearing and chanting and not otherwise. There is a type of spiritual master and disciple much advertised in this Age of Kali. It is said that the master injects spiritual force into the disciple by an electrical current generated by the master, and the disciple begins to feel the shock. He becomes unconscious, and the master weeps for his exhausting his store of so-called spiritual assets. Such bogus advertisement is going on in this age, and the poor common man is becoming the victim of such advertisement. We do not find such folk tales in the dealings of Śukadeva Gosvāmī and his great disciple Mahārāja Parīkṣit. The sage recited Śrīmad-Bhāgavatam in devotion, and the great King heard him properly. The King did not feel any shock of electrical current from the master, nor did he become unconscious while receiving knowledge from the master. One should not, therefore, become a victim of these unauthorized advertisements made by some bogus representative of Vedic knowledge. The sages of Naimiṣāraṇya were very respectful in hearing about Mahārāja Parīkṣit because of his receiving knowledge from Śukadeva Gosvāmī by means of ardent hearing. Ardent hearing from the bona fide master is the only way to receive transcendental knowledge, and there is no need for medical performances or occult mysticism for miraculous effects. The process is simple, but only the sincere party can achieve the desired result.

Śukadeva Gosvāmī předával Mahārājovi Parīkṣitovi během posledních sedmi dnů jeho života transcendentální poznání a Mahārāja Parīkṣit mu jako správný nadšený student pozorně naslouchal. Výsledek takového pravého naslouchání a přednášení Śrīmad-Bhāgavatamu se potom projevil stejně na přednašeči i na posluchači. Pán v Bhāgavatamu předepisuje devět různých transcendentálních způsobů oddané služby, a jsou-li náležitě vykonávány, mohou buď všechny společně, nebo jen některé z nich, nebo dokonce i jen jeden z nich přinést stejný prospěch. Mahārāja Parīkṣit a Śukadeva Gosvāmī vykonávali první dvě důležité činnosti, jimiž je naslouchání a opěvování, se vší vážností, a proto byli oba ve své chvályhodné snaze úspěšní. Transcendentální realizace je možné dosáhnout takovým vážným nasloucháním a opěvováním a nijak jinak. V tomto věku Kali se velice propaguje zvláštní typ duchovního mistra a učedníka. Hlásá se, že duchovní mistr vytváří elektrický proud, s jehož pomocí svého učedníka osvítí duchovní silou. Žák dostane šok, upadne do bezvědomí, a jeho mistr naříká nad vyčerpáním své takzvané duchovní síly. Taková podvodná propaganda je v tomto věku běžná a nebozí obyčejní lidé se stávají její obětí. Žádné takové pohádky se ovšem netýkají vztahu Śukadeva Gosvāmīho a jeho velkého učedníka Mahārāje Parīkṣita. Mudrc přednášel Śrīmad-Bhāgavatam s oddaností a veliký král mu pozorně naslouchal. Král od svého mistra nedostal žádný elektrický šok a když od něj získával poznání, neupadl do bezvědomí. Nesmíme se proto nechat zmanipulovat takovou neautorizovanou propagandou, kterou vytvářejí nepraví představitelé védského poznání. Mudrci v Naimiṣāraṇyi byli plní úcty, když poslouchali o Mahārājovi Parīkṣitovi, který od Śukadeva Gosvāmīho získal poznání nadšeným poslechem. Nadšené naslouchání pravému duchovnímu mistru je jediný způsob, jak získat transcendentální poznání a není třeba lékařství a okultního mysticismu k vytváření zázraků. Postup je jednoduchý; jedinou podmínkou pro dosažení úspěchu je upřímnost.