Skip to main content

Text 24

Sloka 24

Devanagari

Dévanágarí

सर्वसद्गुणमाहात्म्ये एष कृष्णमनुव्रत: ।
रन्तिदेव इवोदारो ययातिरिव धार्मिक: ॥ २४ ॥

Text

Verš

sarva-sad-guṇa-māhātmye
eṣa kṛṣṇam anuvrataḥ
rantideva ivodāro
yayātir iva dhārmikaḥ
sarva-sad-guṇa-māhātmye
eṣa kṛṣṇam anuvrataḥ
rantideva ivodāro
yayātir iva dhārmikaḥ

Synonyms

Synonyma

sarva-sat-guṇa-māhātmye — glorified by all godly attributes; eṣaḥ — this child; kṛṣṇam — like Lord Kṛṣṇa; anuvrataḥ — a follower in His footsteps; rantidevaḥ — Rantideva; iva — like; udāraḥ — in the matter of magnanimity; yayātiḥ — Yayāti; iva — like; dhārmikaḥ — concerning religion.

sarva-sat-guṇa-māhātmye — oslavený všemi božskými vlastnostmi; eṣaḥ — toto dítě; kṛṣṇam — jako Pán Kṛṣṇa; anuvrataḥ — kráčející v Jeho stopách; rantidevaḥ — Rantideva; iva — jako; udāraḥ — svojí velkodušností; yayātiḥ — Yayāti; iva — jako; dhārmikaḥ — ve věcech náboženství.

Translation

Překlad

This child will be almost as good as Lord Śrī Kṛṣṇa by following in His footsteps. In magnanimity he will become as great as King Rantideva. And in religion he will be like Mahārāja Yayāti.

Toto dítě bude téměř stejně dobré jako Pán Śrī Kṛṣṇa, neboť půjde v Jeho šlépějích. Svojí velkodušností bude proslulý jako král Rantideva a ve věcech náboženství bude jako Mahārāja Yayāti.

Purport

Význam

The last instruction of Lord Śrī Kṛṣṇa in the Bhagavad-gītā is that one should give up everything and should follow in the footsteps of the Lord alone. Less intelligent persons do not agree to this great instruction of the Lord, as ill luck would have it, but one who is actually intelligent catches up this sublime instruction and is immensely benefited. Foolish people do not know that association is the cause of acquiring qualities. Association with fire makes an object hot, even in the material sense. Therefore, association with the Supreme Personality of Godhead makes one qualified like the Lord. As we have discussed previously, one can achieve seventy-eight percent of the godly qualities by the Lord’s intimate association. To follow the instructions of the Lord is to associate with the Lord. The Lord is not a material object whose presence one has to feel for such association. The Lord is present everywhere and at all times. It is quite possible to have His association simply by following His instruction because the Lord and His instruction and the Lord and His name, fame, attributes and paraphernalia are all identical with Him, being absolute knowledge. Mahārāja Parīkṣit associated with the Lord even from the womb of his mother up to the last day of his valuable life, and thus he acquired all the essential good qualities of the Lord in all perfection.

Posledním pokynem Pána Śrī Kṛṣṇy v Bhagavad-gītě je, že člověk se má vzdát všeho a má pouze kráčet v Pánových stopách. Méně inteligentní lidé s tímto velikým pokynem bohužel nesouhlasí, ale je-li někdo skutečně inteligentní, pak tento vznešený pokyn přijme a získá nesmírný prospěch. Pošetilí lidé nevědí, že vlastnosti se vyvíjejí podle toho, s kým se člověk stýká a v jaké společnosti se nachází. Ve styku s ohněm se předmět rozžhaví a to platí i v hmotném smyslu. Ve styku s Nejvyšší Osobností Božství člověk získá stejné vlastnosti jako Pán. Jak jsme již dříve rozebrali, důvěrnou společností s Pánem může člověk získat sedmdesát osm procent božských vlastností. Stýkat se s Pánem znamená dodržovat Pánovy pokyny. Pán není hmotný předmět, se kterým se můžeme stýkat jedině v jeho bezprostřední přítomnosti. Pán je přítomný vždy a všude. Můžeme být v Jeho společnosti jednoduše tím, že budeme dodržovat Jeho pokyny, protože Pán a Jeho pokyny a Pán a Jeho jméno, sláva, vlastnosti a příslušenství se navzájem neliší a představují absolutní poznání. Mahārāja Parīkṣit se s Pánem setkal už v lůně své matky a stýkal se s Ním do posledního dne svého vzácného života a tak získal všechny nezbytné dobré vlastnosti Pána v plné dokonalosti.

Rantideva: An ancient king prior to the Mahābhārata period, referred to by Nārada Muni while instructing Sañjaya, as mentioned in Mahābhārata (Droṇa-parva 67). He was a great king, liberal for hospitality and distribution of foodstuff. Even Lord Śrī Kṛṣṇa praised his acts of charity and hospitality. He was blessed by the great Vasiṣṭha Muni for supplying him cold water, and thus he achieved the heavenly planet. He used to supply fruits, roots and leaves to the ṛṣis, and thus he was blessed by them with fulfillment of his desires. Although a kṣatriya by birth, he never ate flesh in his life. He was especially hospitable to Vasiṣṭha Muni, and by his blessings only he attained the higher planetary residence. He is one of those pious kings whose names are remembered in the morning and evening.

Rantideva: Král dávných věků, žijící ještě před obdobím Mahābhāraty. Mluvil o něm Nārada Muni, když poučoval Sañjayu, jak uvádí Mahābhārata (Droṇa-parva 67). Byl to veliký král, který štědře nabízel pohostinství a rozdával jídlo. Dokonce i Pán Śrī Kṛṣṇa chválil jeho dobročinnost a pohostinnost. Velký Vasiṣṭha Muni krále požehnal za to, že mu dal studenou vodu, a umožnil mu tak dosáhnout nebeské planety. Dával ovoce, kořeny a listy ṛṣiům a oni mu požehnali splněním jeho přání. Přestože se narodil jako kṣatriya, za celý život nesnědl ani kousek masa. Zvláště pohostinný byl k Vasiṣṭhovi Munimu a díky jeho požehnáním se dostal na vyšší planety. Je jedním ze zbožných králů, na které se lidé upamatovávají ráno a večer.

Yayāti: The great emperor of the world and the original forefather of all great nations of the world who belong to the Āryan and Indo-European stock. He is the son of Mahārāja Nahuṣa, and he became the emperor of the world due to his elder brother’s becoming a great and liberated saintly mystic. He ruled over the world for several thousands of years and performed many sacrifices and pious activities recorded in history, although his early youth was very lustful and full of romantic stories. He fell in love with Devayānī, the most beloved daughter of Śukrācārya. Devayānī wished to marry him, but at first he refused to accept her because of her being a daughter of a brāhmaṇa. According to śāstras, a brāhmaṇa could marry the daughter of a brāhmaṇa. They were very much cautious about varṇa-saṅkara population in the world. Śukrācārya amended this law of forbidden marriage and induced Emperor Yayāti to accept Devayānī. Devayānī had a girlfriend named Śarmiṣṭhā, who also fell in love with the emperor and thus went with her friend Devayānī. Śukrācārya forbade Emperor Yayāti to call Śarmiṣṭhā into his bedroom, but Yayāti could not strictly follow his instruction. He secretly married Śarmiṣṭhā also and begot sons by her. When this was known by Devayānī, she went to her father and lodged a complaint. Yayāti was much attached to Devayānī, and when he went to his father-in-law’s place to call her, Śukrācārya was angry with him and cursed him to become impotent. Yayāti begged his father-in-law to withdraw his curse, but the sage asked Yayāti to ask youthfulness from his sons and let them become old as the condition of his becoming potent. He had five sons, two from Devayānī and three from Śarmiṣṭhā. From his five sons, namely (1) Yadu, (2) Turvasu, (3) Druhyu, (4) Anu and (5) Pūru, five famous dynasties, namely (1) the Yadu dynasty, (2) the Yavana (Turk) dynasty, (3) the Bhoja dynasty, (4) the Mleccha dynasty (Greek) and (5) the Paurava dynasty, all emanated to spread all over the world. He reached the heavenly planets by dint of his pious acts, but he fell down from there because of his self-advertisement and criticizing other great souls. After his fall, his daughter and grandson bestowed upon him their accumulated virtues, and by the help of his grandson and friend Śibi, he was again promoted to the heavenly kingdom, becoming one of the assembly members of Yamarāja, with whom he is staying as a devotee. He performed more than one thousand different sacrifices, gave in charity very liberally and was a very influential king. His majestic power was felt all over the world. His youngest son agreed to award him his youthfulness when he was troubled with lustful desires, even for one thousand years. Finally he became detached from worldly life and returned the youthfulness again to his son Pūru. He wanted to hand over the kingdom to Pūru, but his noblemen and the subjects did not agree. But when he explained to his subjects the greatness of Pūru, they agreed to accept Pūru as the King, and thus Emperor Yayāti retired from family life and left home for the forest.

Yayāti: Velký světový panovník a původní otec všech velkých národů, které patří k āryanské a indoevropské rase. Je synem Mahārāje Nahuṣe a vládcem světa se stal díky tomu, že z jeho staršího bratra vyrostl velký a osvobozený svatý mystik. Vládl světu několik tisíc let a vykonal mnoho obětí a zbožných činů, které se zapsaly do dějin, i když v raném mládí byl velice chtivý a byl hrdinou mnoha romantických příběhů. Zamiloval se do Devayānī, nejmilovanější dcery Śukrācāryi. Devayānī si ho přála za svého manžela, ale on ji nejprve odmítl, jelikož byla dcerou brāhmaṇy. Podle śāster se s dcerou brāhmaṇy může oženit pouze brāhmaṇa. Lidé byli velice opatrní, aby na světě nepřibývala varṇa-saṅkara. Śukrācārya pozměnil tento zákon o zakázaném manželství a přiměl císaře Yayātiho k tomu, aby Devayānī přijal jako svoji manželku. Devayānī měla přítelkyni jménem Śarmiṣṭhā, která se do krále také zamilovala a šla proto společně s Devayānī. Śukrācārya zakázal císaři Yayātimu volat Śarmiṣṭhu do své ložnice, ale Yayāti nedovedl jeho nařízení důsledně dodržet. Oženil se potají i s ní a počal s ní syny. Když se to dozvěděla Devayānī, šla si ke svému otci stěžovat. Yayāti byl k Devayānī velice připoutaný a když navštívil svého tchána, aby ji zavolal zpět, Śukrācārya se na něho hněval a proklel ho k impotenci. Yayāti prosil tchána, aby stáhl svoji kletbu, ale mudrc mu řekl, že bude opět potentní jedině tehdy, když si vyžádá mládí od svých synů a je nechá zestárnout. Yayāti měl pět synů; dva s Devayānī a tři se Śarmiṣṭhou. Těchto pět synů, kteří se jmenovali Yadu, Turvasu, Druhyu, Anu a Pūru, započalo pět slavných dynastií, které se rozšířily po celém světě — (1) dynastie Yaduovců, (2) dynastie Yavanů (Turků), (3) dynastie Bhoja, (4) dynastie Mleccha (Řeků) a (5) dynastie Paurava. Svými zbožnými činy dosáhl nebeských planet, ale poklesl odtamtud, protože se příliš vychvaloval a jiné velké duše kritizoval. Po tomto pádu mu jeho dcera a vnuk věnovali svou zásobu ctnosti a on byl za pomoci svého vnuka a přítele Śibiho znovu povýšen do nebeského království, kde se stal členem shromáždění Yamarāje, se kterým dodnes pobývá jako oddaný. Vykonal více než tisíc různých obětí, velice štědře rozdával milodary a byl velice vlivným králem. Jeho majestátní moc působila po celém světě. Jeho nejmladší syn se mu nakonec rozhodl věnovat své mládí, když ho trápily chtivé touhy, třebaže to bylo na tisíc let. Nakonec se odpoutal od světského života a vrátil mladost svému synovi Pūruovi. Chtěl Pūruovi předat celé království, ale jeho šlechtici a poddaní nesouhlasili. Když však svým poddaným vylíčil velikost Pūrua, svolili ho přijmout za krále, a Yayāti se tak zřekl rodinného života a odešel do lesa.