Text 2
Sloka 2
Devanagari
Dévanágarí
निधनं च यथैवासीत्स प्रेत्य गतवान् यथा ॥ २ ॥
Text
Verš
karmāṇi ca mahātmanaḥ
nidhanaṁ ca yathaivāsīt
sa pretya gatavān yathā
karmāṇi ca mahātmanaḥ
nidhanaṁ ca yathaivāsīt
sa pretya gatavān yathā
Synonyms
Synonyma
tasya — his (of Mahārāja Parīkṣit); janma — birth; mahā-buddheḥ — of great intelligence; karmāṇi — activities; ca — also; mahā-ātmanaḥ — of the great devotee; nidhanam — demise; ca — also; yathā — as it was; eva — of course; āsīt — happened; saḥ — he; pretya — destination after death; gatavān — achieved; yathā — as it were.
tasya — jeho (Mahārāje Parīkṣita); janma — zrození; mahā-buddheḥ — velké inteligence; karmāṇi — činnosti; ca — rovněž; mahā-ātmanaḥ — velkého oddaného; nidhanam — odchod; ca — také; yathā — jak bylo; eva — jistě; āsīt — k tomu došlo; saḥ — on; pretya — osud po smrti; gatavān — dosáhl; yathā — jak bylo.
Translation
Překlad
How was the great emperor Parīkṣit, who was a highly intelligent and great devotee, born in that womb? How did his death take place, and what did he achieve after his death?
Jak se velký císař Parīkṣit, který byl velice inteligentní a velký oddaný, zrodil v tomto lůně? Jak došlo k jeho smrti a čeho po smrti dosáhl?
Purport
Význam
The king of Hastināpura (now Delhi) used to be the emperor of the world, at least till the time of the son of Emperor Parīkṣit. Mahārāja Parīkṣit was saved by the Lord in the womb of his mother, so he could certainly be saved from an untimely death due to the ill will of the son of a brāhmaṇa. Because the Age of Kali began to act just after the assumption of power by Mahārāja Parīkṣit, the first sign of misgivings was exhibited in the cursing of such a greatly intelligent and devoted king as Mahārāja Parīkṣit. The king is the protector of the helpless citizens, and their welfare, peace and prosperity depend on him. Unfortunately, by the instigation of the fallen Age of Kali, an unfortunate brāhmaṇa’s son was employed to condemn the innocent Mahārāja Parīkṣit, and so the King had to prepare himself for death within seven days. Mahārāja Parīkṣit is especially famous as one who is protected by Viṣṇu, and when he was unduly cursed by a brāhmaṇa’s son, he could have invoked the mercy of the Lord to save him, but he did not want to because he was a pure devotee. A pure devotee never asks the Lord for any undue favor. Mahārāja Parīkṣit knew that the curse of the brāhmaṇa’s son upon him was unjustified, as everyone else knew, but he did not want to counteract it because he knew also that the Age of Kali had begun and that the first symptom of the age, namely degradation of the highly talented brāhmaṇa community, had also begun. He did not want to interfere with the current of the time, but he prepared himself to meet death very cheerfully and very properly. Being fortunate, he got at least seven days to prepare himself to meet death, and so he properly utilized the time in the association of Śukadeva Gosvāmī, the great saint and devotee of the Lord.
Král Hastināpuru (nyní Dillí) býval — alespoň do doby, kdy vládl syn císaře Parīkṣita — panovníkem celého světa. Jelikož Mahārāje Parīkṣita Pán zachránil v lůně jeho matky, jistě ho mohl zachránit i před smrtí, kterou předčasně přivolal nahněvaný syn brāhmaṇy. Věk Kali začal působit krátce poté, co se Mahārāja Parīkṣit ujal moci, a to, že došlo k prokletí tak inteligentního a oddaného krále, bylo první známkou blížícího se neštěstí. Král je ochráncem bezmocných obyvatel a na něm závisí jejich dobro, mír a blahobyt. Vliv pokleslého věku Kali však přivedl ubohého syna brāhmaṇy k tomu, aby nevinného Mahārāje Parīkṣita zatratil, a král se tak musel během sedmi dnů připravit na smrt. Mahārāja Parīkṣit je obzvlášť proslulý jako Viṣṇuův chráněnec a mohl se po nepatřičném prokletí od syna brāhmaṇy dovolat Pánovy milosti a být zachráněn, ale neučinil tak, jelikož to byl čistý oddaný. Čistý oddaný po Pánovi nikdy nežádá nějakou nezaslouženou přízeň. Mahārāja Parīkṣit věděl, že prokletí od brāhmaṇova syna bylo nespravedlivé, a věděli to i všichni ostatní. Nechtěl se však proti němu stavět, neboť také věděl, že započal věk Kali a s ním se započal projevovat jeho první příznak, degradace vysoce talentované společnosti brāhmaṇů. Nechtěl měnit chod událostí, a namísto toho se s jasnou myslí náležitě připravoval na smrt. Měl to štěstí, že mu na tuto přípravu zbývalo ještě sedm dní, a on toho času patřičně využil ve společnosti Śukadeva Gosvāmīho, velkého světce a oddaného Pána.