Skip to main content

Text 18

Sloka 18

Devanagari

Dévanágarí

श्रीराजोवाच
अप्येष वंश्यान् राजर्षीन् पुण्यश्लोकान् महात्मन: ।
अनुवर्तिता स्विद्यशसा साधुवादेन सत्तमा: ॥ १८ ॥

Text

Verš

śrī-rājovāca
apy eṣa vaṁśyān rājarṣīn
puṇya-ślokān mahātmanaḥ
anuvartitā svid yaśasā
sādhu-vādena sattamāḥ
śrī-rājovāca
apy eṣa vaṁśyān rājarṣīn
puṇya-ślokān mahātmanaḥ
anuvartitā svid yaśasā
sādhu-vādena sattamāḥ

Synonyms

Synonyma

śrī-rājā — the all-good king (Mahārāja Yudhiṣṭhira); uvāca — said; api — whether; eṣaḥ — this; vaṁśyān — family; rāja-ṛṣīn — of saintly kings; puṇya-ślokān — pious by the very name; mahā-ātmanaḥ — all great souls; anuvartitā — follower; svit — will it be; yaśasā — by achievements; sādhu-vādena — by glorification; sat-tamāḥ — O great souls.

śrī-rājā — všedobrý král (Mahārāja Yudhiṣṭhira); uvāca — řekl; api — zdali; eṣaḥ — tato; vaṁśyān — rodina; rāja-ṛṣīn — svatých králů; puṇya-ślokān — zbožná už svým jménem; mahā-ātmanaḥ — všechny velké duše; anuvartitā — následovník; svit — bude; yaśasā — tím, čeho dosáhne; sādhu-vādena — oslavováním; sat-tamāḥ — ó velké duše.

Translation

Překlad

The good King [Yudhiṣṭhira] inquired: O great souls, will he become as saintly a king, as pious in his very name and as famous and glorified in his achievements, as others who appeared in this great royal family?

Dobrý král (Yudhiṣṭhira) se otázal: Ó velké duše, bude stejně svatým králem, stejně zbožného jména a stejné pověsti a slávy za to, čeho dosáhne, jako ostatní, kteří se narodili v této velké královské rodině?

Purport

Význam

The forefathers of King Yudhiṣṭhira were all great saintly kings, pious and glorified by their great achievements. They were all saints on the royal throne. And therefore all the members of the state were happy, pious, well-behaved, prosperous and spiritually enlightened. Under strict guidance of the great souls and spiritual injunctions, such great saintly kings were trained up, and as a result the kingdom was full of saintly persons and was a happy land of spiritual life. Mahārāja Yudhiṣṭhira was himself a replica of his ancestors, and he desired that the next king after him become exactly like his great forefathers. He was happy to learn from the learned brāhmaṇas that by astrological calculations the child would be born a first-grade devotee of the Lord, and more confidentially he wanted to know whether the child was going to follow in the footsteps of his great forefathers. That is the way of the monarchical state. The reigning king should be a pious, chivalrous devotee of the Lord and fear personified for the upstarts. He must also leave an heir apparent equally qualified to rule over the innocent citizens. In the modern setup of the democratic states, the people themselves are fallen to the qualities of the śūdras or less, and the government is run by their representative, who is ignorant of the scriptural mode of administrative education. Thus the whole atmosphere is surcharged with śūdra qualities, manifested by lust and avarice. Such administrators quarrel every day among themselves. The cabinet of ministers changes often due to party and group selfishness. Everyone wants to exploit the state resources till he dies. No one retires from political life unless forced to do so. How can such low-grade men do good to the people? The result is corruption, intrigue and hypocrisy. They should learn from the Śrīmad-Bhāgavatam how ideal the administrators must be before they can be given charge of different posts.

Všichni předkové krále Yudhiṣṭhira byli velcí a zbožní svatí králové, kteří byli za své velké činy oslavováni. Byli to světci na královském trůnu. Všichni členové společnosti byli proto také šťastní, zbožní, měli dobré chování, byli úspěšní a duchovně osvícení. Tito velcí svatí králové byli vychováváni pod přísným vedením velkých duší a podle duchovních pokynů a díky tomu bylo v království mnoho svatých osob a byla to šťastná zem, v níž vzkvétal duchovní život. Mahārāja Yudhiṣṭhira sám byl věrným obrazem svých předchůdců a přál si, aby král, který nastoupí po něm, byl stejný jako jeho velcí předkové. Přineslo mu velkou radost, když slyšel od učených brāhmaṇů, že podle astrologických výpočtů bude dítě prvotřídní oddaný Pána, a chtěl znát ještě další podrobnosti o tom, zda bude dítě kráčet ve šlépějích svých velkých předků. Tímto způsobem funguje monarchie. Vládnoucí král má být zbožný a udatný oddaný Pána a má být zosobněným strachem pro všechny povýšené ničemy. Musí po sobě také zanechat dědice trůnu, který je právě tak kvalifikovaný vládnout nevinným obyvatelům. V demokratických státech je v dnešní době situace taková, že lidé samotní jsou pokleslí na úroveň śūdrů a níže, a vládu vede jejich představitel, který nemá o pokynech písem ohledně vlády a výchovy vladaře ani potuchy. Celé ovzduší je proto plné śūdrovských vlastností, které se projevují chtíčem a lakotou. Takoví vládci se mezi sebou každý den hádají. V ministerském kabinetu dochází k neustálým změnám plynoucím ze skupinového sobectví. Každý chce těžit ze státních zdrojů až do své smrti a nikdo neustoupí z politické scény, dokud k tomu není donucen. Jak mohou takoví nízcí lidé udělat pro lidi něco dobrého? Výsledkem je korupce, intriky a pokrytectví. Každý by se měl poučit ze Śrīmad-Bhāgavatamu o tom, jak má vypadat ideální vláda, a teprve potom dostat možnost nastoupit na vládní místo.