Text 14
Sloka 14
Devanagari
Dévanágarí
प्रादात्स्वन्नं च विप्रेभ्य: प्रजातीर्थे स तीर्थवित् ॥ १४ ॥
Text
Verš
hasty-aśvān nṛpatir varān
prādāt svannaṁ ca viprebhyaḥ
prajā-tīrthe sa tīrthavit
hasty-aśvān nṛpatir varān
prādāt svannaṁ ca viprebhyaḥ
prajā-tīrthe sa tīrthavit
Synonyms
Synonyma
hiraṇyam — gold; gām — cows; mahīm — land; grāmān — villages; hasti — elephants; aśvān — horses; nṛpatiḥ — the King; varān — rewards; prādāt — gave in charity; su-annam — good food grains; ca — and; viprebhyaḥ — unto the brāhmaṇas; prajā-tīrthe — on the occasion of giving in charity on the birthday of a son; saḥ — he; tīrtha-vit — one who knows how, when and where charity is to be given.
hiraṇyam — zlato; gām — krávy; mahīm — půdu; grāmān — vesnice; hasti — slony; aśvān — koně; nṛpatiḥ — král; varān — uděluje; prādāt — dal jako milodar; su-annam — dobré obilí; ca — a; viprebhyaḥ — brāhmaṇům; prajā-tīrthe — při rozdávání milodarů u příležitosti zrození syna; saḥ — on; tīrtha-vit — ten, který ví jak, kdy a kde dávat milodary.
Translation
Překlad
Upon the birth of a son, the King, who knew how, where and when charity should be given, gave gold, land, villages, elephants, horses and good food grains to the brāhmaṇas.
Král, který dobře věděl jak, kdy a kde je třeba dávat milodary, daroval brāhmaṇům po narození syna zlato, půdu, vesnice, slony, koně a dobré obilí.
Purport
Význam
Only the brāhmaṇas and sannyāsīs are authorized to accept charity from the householders. In all the different occasions of saṁskāras, especially during the time of birth, marriage and death, wealth is distributed to the brāhmaṇas because the brāhmaṇas give the highest quality of service in regard to the prime necessity of humankind. The charity was substantial in the shape of gold, land, villages, horses, elephants and food grains, with other materials for cooking complete foodstuff. The brāhmaṇas were not, therefore, poor in the actual sense of the term. On the contrary, because they possessed gold, land, villages, horses, elephants and sufficient grains, they had nothing to earn for themselves. They would simply devote themselves to the well-being of the entire society.
Jedině brāhmaṇové a sannyāsīni jsou oprávněni přijímat milodary od hospodářů. U příležitosti všech různých saṁskār, obzvláště při narození, svatbě a úmrtí, se rozdává majetek brāhmaṇům, neboť brāhmaṇové poskytují služby nejvyšší kvality ve věcech základních lidských potřeb. Milodary zahrnovaly především zlato, půdu, vesnice, koně, slony a obilí společně s dalšími plody a náčiním potřebným k přípravě úplného jídla. Brāhmaṇové tedy nebyli v pravém slova smyslu chudí. Naopak—jelikož vlastnili zlato, půdu, vesnice, koně, slony a dostatek obilí, nemuseli si sami na nic vydělávat. Mohli se tak plně oddat činnostem pro dobro celé společnosti.
The word tīrthavit is significant because the King knew well where and when charity has to be given. Charity is never unproductive or blind. In the śāstras charity was offered to persons who deserve to accept charity by dint of spiritual enlightenment. The so-called daridra-nārāyaṇa, a misconception of the Supreme Lord by unauthorized persons, is never to be found in the śāstras as the object of charity. Nor can a wretched poor man receive much munificent charity in the way of horses, elephants, land and villages. The conclusion is that the intelligent men, or the brāhmaṇas specifically engaged in the service of the Lord, were properly maintained without anxiety for the needs of the body, and the King and other householders gladly looked after all their comforts.
Slovo tīrthavit je významné. Král dobře věděl kde a kdy rozdávat milodary. Rozdávání milodarů není v žádném případě nevýnosné nebo slepé. V śāstrách jsou milodary nabízeny osobám, které si je zasluhují na základě svého duchovního osvícení. Nikde v śāstrách nenajdeme, že cílem milodarů má být takzvaný daridra-nārāyaṇa, což je mylná představa Nejvyššího Pána jako chudáka, kterou mají neautorizované osoby. Tyto štědré milodary v podobě koní, slonů, půdy a vesnic také nedostávali žádní zkrachovalí ubožáci. Závěr je takový, že inteligentní lidé neboli brāhmaṇové, kteří se zaměstnávali výhradně ve službě Pánu, byli po všech stránkách zaopatřeni, aby se nemuseli starat o potřeby svého těla. Král a ostatní hospodáři jim s radostí zabezpečovali veškeré pohodlí.
It is enjoined in the śāstras that as long as a child is joined with the mother by the navel pipe, the child is considered to be of one body with the mother, but as soon as the pipe is cut and the child is separated from the mother, the purificatory process of jāta-karma is performed. The administrative demigods and past forefathers of the family come to see a newly born child, and such an occasion is specifically accepted as the proper time for distributing wealth to the right persons productively for the spiritual advancement of society.
V śāstrách je uvedeno, že dokud dítě spojuje pupeční šňůra s matkou, jeho tělo je totožné s matčiným, ale jakmile tuto šňůru přetneme a dítě se od matky odpojí, je čas vykonat očistný obřad jāta-karma. Na nově narozené dítě se přišli podívat polobozi a dávní rodinní předci, a to se pokládá za správnou příležitost pro rozdávání majetku vhodným osobám v zájmu duchovního rozvoje společnosti.