Skip to main content

Text 37

Sloka 37

Devanagari

Dévanágarí

तमयं मन्यते लोको ह्यसङ्गमपि सङ्गिनम् ।
आत्मौपम्येन मनुजं व्यापृण्वानं यतोऽबुध: ॥ ३७ ॥

Text

Verš

tam ayaṁ manyate loko
hy asaṅgam api saṅginam
ātmaupamyena manujaṁ
vyāpṛṇvānaṁ yato ’budhaḥ
tam ayaṁ manyate loko
hy asaṅgam api saṅginam
ātmaupamyena manujaṁ
vyāpṛṇvānaṁ yato ’budhaḥ

Synonyms

Synonyma

tam — unto Lord Kṛṣṇa; ayam — all these (common men); manyate — do speculate within the mind; lokaḥ — the conditioned souls; hi — certainly; asaṅgam — unattached; api — in spite of; saṅginam — affected; ātma — self; aupamyena — by comparison with the self; manujam — ordinary man; vyāpṛṇvānam — being engaged in; yataḥ — because; abudhaḥ — foolish because of ignorance.

tam — Pánu Kṛṣṇovi; ayam — tito všichni (obyčejní lidé); manyate — spekulují ve svých myslích; lokaḥ — podmíněné duše; hi — jistě; asaṅgam — nepřipoutaný; api — přestože; saṅginam — poznamenaný; ātma — vlastní já; aupamyena — srovnáním s vlastním já; manujam — obyčejný člověk; vyāpṛṇvānam — zaměstnaný v; yataḥ — protože; abudhaḥ — pošetilý díky své nevědomosti.

Translation

Překlad

The common materialistic conditioned souls speculate that the Lord is one of them. Out of their ignorance they think that the Lord is affected by matter, although He is unattached.

Obyčejné materialistické podmíněné duše spekulují o tom, že Pán je jeden z nich. Pro svoji nevědomost si myslí, že Pán je poznamenaný hmotou, přestože je nepřipoutaný.

Purport

Význam

The word abudhaḥ is significant here. Due to ignorance only, the foolish mundane wranglers misunderstand the Supreme Lord and spread their foolish imaginations amongst innocent persons by propaganda. The Supreme Lord Śrī Kṛṣṇa is the original primeval Personality of Godhead, and when He was personally present before the eyes of everyone, He displayed full-fledged divine potency in every field of activities. As we have already explained in the first verse of Śrīmad-Bhāgavatam, He is completely independent to act however He likes, but all His actions are full of bliss, knowledge and eternity. Only the foolish mundaners misunderstand Him, unaware of His eternal form of knowledge and bliss, which is confirmed in the Bhagavad-gītā and Upaniṣads. His different potencies work in a perfect plan of natural sequence, and doing everything by the agency of His different potencies, He remains eternally the supreme independent. When He descends to the material world by His causeless mercy to different living beings, He does so by His own potency. He is not subject to any condition of the material modes of nature, and He descends as He is originally. The mental speculators misunderstand Him as the Supreme Person, and they consider His impersonal features as inexplicable Brahman to be all. Such a conception is also the product of conditioned life because they cannot go beyond their own personal capacity. Therefore, one who considers the Lord on the level of one’s limited potency is only a common man. Such a man cannot be convinced that the Personality of Godhead is always unaffected by the modes of material nature. He cannot understand that the sun is always unaffected by infectious matter. The mental speculators compare everything from the standpoint of experimental knowledge of their own selves. Thus when the Lord is found to act like an ordinary person in matrimonial bondage, they consider Him to be like one of them, without considering that the Lord can at once marry sixteen thousand wives or more. Due to a poor fund of knowledge they accept one side of the picture while disbelieving the other. This means that due to ignorance only they always think of Lord Kṛṣṇa as like themselves and make their own conclusions, which are absurd and unauthentic from the version of the Śrīmad-Bhāgavatam.

Zde je významné slovo abudhaḥ. Pošetilí světští tvrdohlavci pro svoji nevědomost nechápou postavení Nejvyššího Pána, a pomocí propagandy šíří mezi nevinné lidi své bludné představy. Nejvyšší Pán Śrī Kṛṣṇa je původní a první Osobnost Božství, a když byl Osobně přítomný před očima všech, předváděl Svou neomezenou božskou sílu při činnostech všeho druhu. Jak jsme již vysvětlili u prvního verše Śrīmad-Bhāgavatamu, je naprosto nezávislý a může jednat jakkoliv se Mu zlíbí, ale všechny Jeho skutky jsou plné blaženosti, poznání a věčnosti. Jedině pošetilí světští lidé Ho nechápou a nevědí o Jeho věčné podobě plné poznání a blaženosti, kterou potvrzuje Bhagavad-gītā a Upaniṣady. Jeho různé síly působí v dokonalém souladu podle přirozeného plánu, a jelikož jimi zprostředkovává vše, zůstává věčně svrchovaně nezávislý. Když ze Své bezpříčinné milosti k různým živým bytostem sestupuje do hmotného světa, činí tak Svojí vlastní silou. Nepodléhá žádnému podmínění hmotnými kvalitami přírody a sestupuje takový, jaký je. Mentální spekulanti nechápou, že je Nejvyšší Osobou, a považují nevysvětlitelný Brahman, což je Jeho neosobní rys, za vše. Tato představa je také výplodem podmíněného života, neboť tito lidé nejsou schopni přesáhnout své osobní chápání. Každý, kdo si myslí, že Pán je s ním na stejné omezené úrovni, je tedy pouhý obyčejný člověk. Takovému člověku nelze vysvětlit, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, není nikdy poznamenán kvalitami hmotné přírody. Nechápe, že slunce je vždy nedotčeno nakaženou hmotou. Mentální spekulanti posuzují vše z hlediska svého vlastního experimentálního poznání. Jakmile tedy zjistí, že Pán jednal jako obyčejný muž v manželském svazku, pokládají Ho za jednoho z nich, aniž by brali v úvahu, že Pán se oženil s více než šestnácti tisíci ženami zároveň. Na základě svého chabého poznání přijímají jednu stranu skutečnosti a druhé nevěří. Z toho plyne, že pouze z vlastní nevědomosti uvažují o Pánu Kṛṣṇovi jako o někom, kdo je stejný jako oni sami, a vytvářejí si vlastní závěry, které odporují zdravému rozumu a z pohledu Śrīmad-Bhāgavatamu nejsou hodnověrné.