Text 24
Sloka 24
Devanagari
Dévanágarí
हर्म्याण्यारुरुहुर्विप्र तदीक्षणमहोत्सवा: ॥ २४ ॥
Text
Verš
dvārakāyāḥ kula-striyaḥ
harmyāṇy āruruhur vipra
tad-īkṣaṇa-mahotsavāḥ
dvārakāyāḥ kula-striyaḥ
harmyāṇy āruruhur vipra
tad-īkṣaṇa-mahotsavāḥ
Synonyms
Synonyma
rāja-mārgam — the public roads; gate — while passing over; kṛṣṇe — by Lord Kṛṣṇa; dvārakāyāḥ — of the city of Dvārakā; kula-striyaḥ — ladies of the respectable families; harmyāṇi — on the palaces; āruruhuḥ — got up; vipra — O brāhmaṇas; tat-īkṣaṇa — just to look upon Him (Kṛṣṇa); mahā-utsavāḥ — accepted as the greatest festival.
rāja-mārgam — veřejné cesty; gate — když projížděl; kṛṣṇe — Pán Kṛṣṇa; dvārakāyāḥ — města Dvāraky; kula-striyaḥ — ženy ze spořádaných rodin; harmyāṇi — na paláce; āruruhuḥ — vystoupily; vipra — ó brāhmaṇové; tat-īkṣaṇa — pohledět na Něho (na Kṛṣṇu); mahā-utsavāḥ — přijímaný jako ten největší svátek.
Translation
Překlad
When Lord Kṛṣṇa passed over the public roads, all the ladies from the respectable families of Dvārakā went up to the roofs of their palaces just to have a look at the Lord. They considered this to be the greatest festival.
Když Pán Kṛṣṇa projížděl po veřejných cestách, všechny ženy ze spořádaných dvārackých rodin vyšly na střechy svých paláců, aby se mohly podívat na Pána. Byl to pro ně ten největší svátek.
Purport
Význam
To have a look at the Lord is a great festive occasion undoubtedly, as it was considered by the metropolitan ladies of Dvārakā. This is still followed by the devout ladies of India. Especially during the days of the Jhulana and Janmāṣṭamī ceremonies, the ladies of India still throng up in the greatest number at the temple of the Lord, where His transcendental eternal form is worshiped. The transcendental form of the Lord installed in a temple is not different from the Lord personally. Such a form of the Lord is called arca-vigraha, or arcā incarnation, and is expanded by the Lord by His internal potency just to facilitate the devotional service of His innumerable devotees who are in the material world. The material senses cannot perceive the spiritual nature of the Lord, and therefore the Lord accepts the arca-vigraha, which is apparently made of material elements like earth, wood and stone, but actually there is no material contamination. The Lord being kaivalya (one alone), there is no matter in Him. He is one without a second, and therefore the almighty Lord can appear in any form without being contaminated by the material conception. Therefore, festivities in the temple of the Lord, as held generally, are like festivals performed during the manifestive days of the Lord of Dvārakā, about five thousand years ago. The authorized ācāryas, who know the science perfectly, install such temples of the Lord under regulative principles just to offer facilities to the common man, but persons who are less intelligent, without being conversant with the science, mistake this great attempt to be idol worship and poke their nose into that to which they have no access. Therefore, the ladies or men who observe festivals in the temples of the Lord just to have a look at the transcendental form are a thousand times more glorious than those who are nonbelievers in the transcendental form of the Lord.
Spatřit Pána je nepochybně velká slavnost, a stejně tak tomu bylo i pro ženy z Dvāraky. Oddané ženy v Indii tak uvažují dodnes. Zvláště během obřadů Jhulana a Janmāṣṭamī se v Indii ženy ve velkém počtu hromadí v chrámech Pána, kde probíhá uctívání Jeho transcendentální věčné podoby. Transcendentální podoba Pána zasvěcená v chrámu se neliší od Pána Samotného. Tato podoba se nazývá arcā-vigraha neboli inkarnace arcā a Pán Ji expanduje Svojí vnitřní silou, aby bezpočtu Svých oddaných, kteří jsou ve hmotném světě, umožnil oddanou službu. Hmotné smysly nemohou vnímat duchovní podstatu Pána, a Pán proto přijímá arcā-vigrahu, která je zdánlivě vytvořená z hmotných prvků, jako je hlína, dřevo a kámen, ale ve skutečnosti není nikterak hmotou znečištěná. Pán jakožto kaivalya (jediný) v Sobě nemá žádnou hmotu. Všemocný Pán je jediný a nemá Sobě rovného, a tudíž se může zjevit v jakékoliv podobě, aniž by se znečistil hmotným pojetím. Slavnosti, které se obvykle v chrámu Pána pořádají, jsou tedy stejné, jako slavnosti v době projevené přítomnosti Pána ve Dvārace před zhruba pěti tisíci lety. Takové chrámy Pána zřizují podle usměrňujících zásad autorizovaní ācāryové, kteří dokonale znají vědu oddané služby, a dávají tím možnosti obyčejným lidem, ale méně inteligentní lidé, kteří o této vědě nic nevědí, však mylně pokládají jejich velkorysé úsilí za uctívání model a strkají nos do něčeho, k čemu nemají přístup. Ženy či muži, kteří se zúčastňují slavností v chrámech Pána, aby shlédli transcendentální podobu, jsou proto tisíckrát slavnější než lidé, kteří nevěří v transcendentální podobu Pána.
It appears from the verse that the inhabitants of Dvārakā were all owners of big palaces. This indicates the prosperity of the city. The ladies got up on the roofs just to have a look at the procession and the Lord. The ladies did not mix with the crowd on the street, and thus their respectability was perfectly observed. There was no artificial equality with the man. Female respectability is preserved more elegantly by keeping the woman separate from the man. The sexes should not mix unrestrictedly.
Z tohoto verše vychází najevo, že všichni obyvatelé Dvāraky vlastnili velké paláce. To naznačuje, jak bohaté to bylo město. Ženy a dívky vyšly na střechy paláců, jenom aby mohly shlédnout průvod a Pána. Ženy se nemísily s davem na ulici, a tak byla jejich spořádanost dokonale zachována. Neexistovala žádná umělá rovnost s muži. Ženská počestnost se elegantněji zachová tím, když ženy žijí odděleně od mužů. Opačná pohlaví se nemají stýkat bez omezení.