Text 32

Sloka 32

Devanagari

Dévanágarí

अजातशत्रु: पृतनां गोपीथाय मधुद्विष: ।
परेभ्य: शङ्कित: स्‍नेहात्प्रायुङ्क्त चतुरङ्गिणीम् ॥ ३२ ॥

Text

Verš

ajāta-śatruḥ pṛtanāṁ
gopīthāya madhu-dviṣaḥ
parebhyaḥ śaṅkitaḥ snehāt
prāyuṅkta catur-aṅgiṇīm

Synonyms

Synonyma

ajāta-śatruḥ — Mahārāja Yudhiṣṭhira, who was no one’s enemy; pṛtanām — defensive forces; gopīthāya — for giving protection; madhu-dviṣaḥ — of the enemy of Madhu (Śrī Kṛṣṇa); parebhyaḥ — from others (enemies); śaṅkitaḥ — being afraid of; snehāt — out of affection; prāyuṅkta — engaged; catuḥ-aṅginīm — four defensive divisions.

ajāta-śatruḥ — Mahārāja Yudhiṣṭhira, který nebyl ničím nepřítelem; pṛtanām — obranná vojska; gopīthāya — aby chránila; madhu-dviṣaḥ — nepříteli Madhua (Śrī Kṛṣṇovi); parebhyaḥ — před ostatními (nepřáteli); śaṅkitaḥ — obával se; snehāt — z lásky; prāyuṅkta — použil; catuḥ-aṅgiṇīm — čtyři obranné jednotky.

Translation

Překlad

Mahārāja Yudhiṣṭhira, although no one’s enemy, engaged four divisions of defense [horse, elephant, chariot and army] to accompany Lord Kṛṣṇa, the enemy of the asuras [demons]. The Mahārāja did this because of the enemy, and also out of affection for the Lord.

Mahārāja Yudhiṣṭhira, i když nebyl ničí nepřítel, nechal doprovázet Pána Kṛṣṇu, nepřítele asurů (démonů), čtyřmi obrannými jednotkami (koní, slonů, vozů a vojska). Mahārāja tak učinil kvůli nepřátelům a také z lásky k Pánu.

Purport

Význam

Natural defensive measures are horses and elephants combined with chariots and men. Horses and elephants are trained to move to any part of the hills or forests and plains. The charioteers could fight with many horses and elephants by the strength of powerful arrows, even up to the standard of the brahmāstra (similar to modern atomic weapons). Mahārāja Yudhiṣṭhira knew well that Kṛṣṇa is everyone’s friend and well-wisher, and yet there were asuras who were by nature envious of the Lord. So out of fear of attack from others and out of affection also, he engaged all varieties of defensive forces as bodyguards of Lord Kṛṣṇa. If required, Lord Kṛṣṇa Himself was sufficient to defend Himself from the attack of others who counted the Lord as their enemy, but still He accepted all the arrangements made by Mahārāja Yudhiṣṭhira because He could not disobey the King, who was His elder cousin. The Lord plays the part of a subordinate in His transcendental sporting, and thus sometimes He puts Himself in the care of Yaśodāmātā for His protection in His so-called helplessness of childhood. That is the transcendental līlā, or pastime of the Lord. The basic principle for all transcendental exchanges between the Lord and His devotees is exhibited to enjoy a transcendental bliss for which there is no comparison, even up to the level of brahmānanda.

Přirozenými obrannými prostředky jsou koně a sloni společně s vozy a muži. Koně a sloni jsou vycvičeni pohybovat se v jakémkoliv terénu, v horách, lesích či na pláních. Válečníci na vozech uměli bojovat s mnoha koňmi a slony najednou za použití mocných šípů, z nichž nejvyšším je brahmāstra (která se podobala moderním atomovým zbraním). Mahārāja Yudhiṣṭhira dobře věděl, že Kṛṣṇa je přítel a příznivec každého, ale přesto existovali také asurové, kteří byli vůči Pánu od přírody závistiví. Ze strachu, že zaútočí, a také z lásky, král pověřil různé skupiny obranných sil, aby dělaly Pánu Kṛṣṇovi tělesnou stráž. Kdyby bylo třeba, Pán Kṛṣṇa by se před útokem těch, kteří Ho pokládali za svého nepřítele, ubránil Sám, ale přesto všechna opatření Mahārāje Yudhiṣṭhira přijal, neboť nemohl neuposlechnout krále, který byl Jeho starším bratrancem. Pán ve Svých transcendentálních hrách vystupuje v roli podřízeného, a proto se někdy ve Své takzvané dětské bezmocnosti svěřuje péči a ochraně Yaśodāmāty. To je transcendentální līlā neboli zábava Pána. Základem všech transcendentálních vztahů mezi Pánem a Jeho oddanými je transcendentální blaženost, s níž nelze srovnat nic, včetně úrovně brahmānanda.