Skip to main content

Text 20

Sloka 20

Devanagari

Dévanágarí

कृतवान् किल कर्माणि सह रामेण केशव: ।
अतिमर्त्यानि भगवान् गूढ: कपटमानुष: ॥ २० ॥

Text

Verš

kṛtavān kila karmāṇi
saha rāmeṇa keśavaḥ
atimartyāni bhagavān
gūḍhaḥ kapaṭa-mānuṣaḥ
kṛtavān kila karmāṇi
saha rāmeṇa keśavaḥ
atimartyāni bhagavān
gūḍhaḥ kapaṭa-mānuṣaḥ

Synonyms

Synonyma

kṛtavān — done by; kila — what; karmāṇi — acts; saha — along with; rāmeṇa — Balarāma; keśavaḥ — Śrī Kṛṣṇa; atimartyāni — superhuman; bhagavān — the Personality of Godhead; gūḍhaḥ — masked as; kapaṭa — apparently; mānuṣaḥ — human being.

kṛtavān — učiněno; kila — co; karmāṇi — konání; saha — spolu s; rāmeṇa — Balarāma; keśavaḥ — Śrī Kṛṣṇa; atimartyāni — nadlidské; bhagavān — Osobnost Božství; gūḍhaḥ — přestrojen za; kapaṭa — zdánlivě; mānuṣaḥ — lidská bytost.

Translation

Překlad

Lord Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead, along with Balarāma, played like a human being, and so masked He performed many superhuman acts.

Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, spolu s Balarāmem hrál, že je lidskou bytostí. Takto přestrojen vykonal mnoho činů, které jsou opravdu nadlidské.

Purport

Význam

The doctrines of anthropomorphism and zoomorphism are never applicable to Śrī Kṛṣṇa, or the Personality of Godhead. The theory that a man becomes God by dint of penance and austerities is very much rampant nowadays, especially in India. Since Lord Rāma, Lord Kṛṣṇa and Lord Caitanya Mahāprabhu were detected by the sages and saints to be the Personality of Godhead as indicated in revealed scriptures, many unscrupulous men have created their own incarnations. This process of concocting an incarnation of God has become an ordinary business, especially in Bengal. Any popular personality with a few traits of mystic powers will display some feat of jugglery and easily become an incarnation of Godhead by popular vote. Lord Śrī Kṛṣṇa was not that type of incarnation. He was actually the Personality of Godhead from the very beginning of His appearance. He appeared before His so-called mother as four-armed Viṣṇu. Then, at the request of the mother, He became like a human child and at once left her for another devotee at Gokula, where He was accepted as the son of Nanda Mahārāja and Yaśodā Mātā. Similarly, Śrī Baladeva, the counterpart of Lord Śrī Kṛṣṇa, was also considered a human child born of another wife of Śrī Vasudeva. In Bhagavad-gītā, the Lord says that His birth and deeds are transcendental and that anyone who is so fortunate as to know the transcendental nature of His birth and deeds will at once become liberated and eligible to return to the kingdom of God. So knowledge of the transcendental nature of the birth and deeds of Lord Śrī Kṛṣṇa is sufficient for liberation. In the Bhāgavatam, the transcendental nature of the Lord is described in nine cantos, and in the Tenth Canto His specific pastimes are taken up. All this becomes known as one’s reading of this literature progresses. It is important to note here, however, that the Lord exhibited His divinity even from the lap of His mother, that His deeds are all superhuman (He lifted Govardhana Hill at the age of seven), and that all these acts definitely prove Him to be actually the Supreme Personality of Godhead. Yet, due to His mystic covering, He was always accepted as an ordinary human child by His so-called father and mother and other relatives. Whenever some herculean task was performed by Him, the father and mother took it otherwise. And they remained satisfied with unflinching parental love for their son. As such, the sages of Naimiṣāraṇya describe Him as apparently resembling a human being, but actually He is the supreme almighty Personality of Godhead.

Na Śrī Kṛṣṇu, na Osobnost Božství, se v žádném případě nevztahuje nauka o antropomorfismu a zoomorfismu. Teorie, podle které se člověk může stát Bohem prostřednictvím pokání a odříkání, je dnes značně rozšířená, především v Indii. Pán Rāma, Pán Kṛṣṇa, Pán Caitanya Mahāprabhu — ti všichni jsou Osobnost Božství. K tomuto závěru dospěli mudrci a svatí na základě zjevených písem. Té skutečnosti však také využívají někteří nesvědomití lidé k tomu, aby si sami vyrobili vlastní inkarnace. Vymýšlet si inkarnace se stalo všedním jevem, hlavně v Bengálsku. Člověk potřebuje jen nepatrně mystických sil a nějakým kouzlem se může snadno stát Boží inkarnací. Pán Śrī Kṛṣṇa nebyl takovouto inkarnací. Byl opravdu Osobností Božství již od samého počátku Svého zjevení. Před Svou “matkou” se zjevil jako čtyřruký Viṣṇu. Na její žádost pak na Sebe vzal podobu lidského dítěte a ihned se vypravil do Gokuly ke Svému dalšímu oddanému. Stal se tam synem Nandy Mahārāje a Yaśody Māty. Podobně to bylo se Śrī Baladevem, který je protějškem Pána Śrī Kṛṣṇy. I On byl považován za lidské dítě, které se narodilo další ženě Śrī Vasudeva. V Bhagavad-gītě Pán praví, že Jeho zrození a činy jsou transcendentální a že kdo má to štěstí a porozumí transcendentální povaze zrození a činů Pána, bude osvobozen a dostane se zpět do Božího království. To znamená, že už samo poznání o transcendentální povaze zrození a činů Pána Śrī Kṛṣṇy stačí k osvobození. Bhāgavatam popisuje v devíti zpěvech transcendentální povahu Pána a v desátém zpěvu se dozvíme o Jeho vlastních zábavách. To vše poznáme postupnou četbou tohoto díla. Je však důležité, abychom si na samém počátku uvědomili skutečnost, že Pán Svou božskou identitu projevil už na klíně Své matky, že Jeho skutky jsou vždy nadlidské (jako sedmiletý zdvihl horu Govardhan) a že všechny Jeho činy svědčí o tom, že On je Nejvyšší Osobnost Božství. Jeho takzvaný otec, matka a příbuzní Ho přesto vlivem Jeho mystického zahalení považovali za obyčejné lidské dítě. I když vykonal nějaký herkulovský čin, otec a matka si to vysvětlovali po svém. Věrni své rodičovské lásce zůstávali spokojeni v přesvědčení, že On je jejich syn. Mudrci z Naimiṣāraṇyi proto říkají, že zdánlivě se podobá lidské bytosti, ale ve skutečnosti je nejvyšší, všemohoucí Osobností Božství.