CHAPTER FIVE

Kapitola 5.

Paramparā: Knowledge Through Disciplic Succession

Parampará: poznání prostřednictvím učednické posloupnosti

śrī bhagavān uvāca
imaṁ vivasvate yogaṁ
proktavān aham avyayam
vivasvān manave prāha
manur ikṣvākave ’bravīt

“The Personality of Godhead, Lord Śrī Kṛṣṇa, said: I instructed this imperishable science of yoga to the sun god, Vivasvān, and Vivasvān instructed it to Manu, the father of mankind, and Manu in turn instructed it to Ikṣvāku.” (Bhagavad-gītā 4.1)

„Vznešený Pán pravil: Vyjevil jsem tuto nehynoucí vĕdu o józe bohu Slunce Vivasvánovi a Vivasván ji sdĕlil Manuovi, otci lidského pokolení, který ji pak sdĕlil Ikšvákuovi .“ (Bg. 4.1)

Many ages ago Kṛṣṇa imparted the divine knowledge of the Bhagavad-gītā to Vivasvān, the god of the sun. To the best of our knowledge, the sun is a very hot place, and we do not consider it possible for anyone to live there. It is not even possible to approach the sun very closely with these bodies. However, from the Vedic literatures we can understand that the sun is a planet just like this one, except everything there is composed of fire. Just as this planet is predominately composed of earth, there are other planets which are predominately composed of fire, water, or air.

Před dávnými vĕky Kršna sdĕlil božské poznání Bhagavad- gíty Vivasvánovi, bohu Slunce. Jak jistĕ všichni dobře víme, Slunce je velice horké místo a považujeme tedy za nemožné, aby tam nĕkdo žil. S našimi tĕly se k nĕmu nemůžeme ani přiblížit. Z védské literatury můžeme vyrozumĕt, že Slunce je planeta právĕ jako naše, ale vše je tam vytvořeno z ohnĕ. Planeta, na které žijeme, je složena převážnĕ ze zemĕ, a podobnĕ existují jiné planety, skládající se převážnĕ z ohnĕ, vody či vzduchu.

The living entities on these various planets acquire bodies composed of elements in accordance with the predominating element on the planet; therefore those beings who live on the sun have bodies composed of fire. Of all beings on the sun, the principal personality is a god by the name of Vivasvān. He is known as the sun god (sūrya-nārāyaṇa). On all planets there are principal personalities, just as in the United States the chief person is the President. From the history called the Mahābhārata we understand that formerly, there was only one king on this planet, by the name of Mahārāja Bharata. He ruled some 5,000 years ago, and the planet was named after him. Subsequently, the earth has become divided into so many different countries. In this way there is usually one and sometimes many controllers of the various planets in the universe.

Živé bytosti na tĕchto rozličných planetách získávají tĕla složená z prvků podle převažujícího prvku na planetĕ; proto bytosti žijící na Slunci mají tĕla skládající se z ohnĕ. Ze všech bytostí na Slunci je nejvyšší polobůh Vivasván. Je známý jako bůh Slunce (sūrya-nārāyaṇa). Na každé planetĕ je vždy nejvyšší osobnost, tak jako ve Spojených státech je hlavou státu prezident. Z Mahábháraty se můžeme dovĕdĕt, že této planetĕ původnĕ vládl jeden král, Mahárádža Bharata. Panoval zhruba před pĕti tisíci lety a celá planeta dostala jméno po nĕm. Pozdĕji byla Zemĕ rozdĕlena na mnoho různých států. Na každé planetĕ je tedy obvykle jeden, ale nĕkde i více vládců.

From this first verse of the fourth chapter we learn that millions of years ago Śrī Kṛṣṇa imparted the knowledge of karma-yoga to the sun god Vivasvān. Śrī Kṛṣṇa, who imparts the teachings of the Bhagavad-gītā to Arjuna, here indicates that these teachings are not at all new but were enunciated many ages ago on a different planet. Vivasvān, in his turn, repeated these teachings to his son, Manu. In turn, Manu imparted the knowledge to his disciple Ikṣvāku. Mahārāja Ikṣvāku was a great king and a forefather of Lord Rāmacandra. The point being made here is that if one wants to learn the Bhagavad-gītā and profit by it, there is a process for understanding it, and that process is described here. It is not that Kṛṣṇa is speaking the Bhagavad-gītā for the first time to Arjuna. It is estimated by Vedic authorities that the Lord imparted these divine instructions to Vivasvān some 400 million years ago. From the Mahābhārata we understand that the Bhagavad-gītā was spoken to Arjuna some 5,000 years ago. Before Arjuna, the teachings were handed down by disciplic succession, but over such a long period of time, the teachings became lost.

Z tohoto prvního verše čtvrté kapitoly Bhagavad-gíty se dozvídáme, že před milióny let Šrí Kršna sdĕlil poznání karma- jógy bohu Slunce Vivasvánovi. Šrí Kršna, který učení Bhagavad-gíty předává Ardžunovi, zde naznačuje, že toto učení není nikterak nové, nýbrž že bylo vysloveno v dávných dobách na jiné planetĕ. Vivasván pak předal toto poznání svému synu Manuovi, a ten je sdĕlil svému žáku Ikšvákuovi. Mahárádža Ikšváku byl velký král a předek Šrí Rámačandry. Z toho vyplývá, že chce-li nĕkdo porozumĕt Bhagavad-gítĕ a mít z ní užitek, je zde popsán způsob, kterak toho lze dosáhnout. Nemysleme si, že Kršna sdĕlil Ardžunovi Bhagavad-gítu poprvé. Védské autority odhadují, že Nejvyšší Pán tyto božské instrukce sdĕlil Vivasvánovi již před 400 milióny lety. Z Mahábháraty se dovídáme, že Bhagavad-gítá byla Ardžunovi přednesena asi před 5 000 lety. Před Ardžunou bylo toto učení předáváno učednickou posloupností, avšak bĕhem tak dlouhé doby bylo učení ztraceno.

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa

sa evāyaṁ mayā te ’dya
yogaḥ proktaḥ purātanaḥ
bhakto ’si me sakhā ceti
rahasyaṁ hy etad uttamam

“This supreme science was thus received through the chain of disciplic succession, and the saintly kings understood it in that way. But in course of time the succession was broken, and therefore the science as it is appears to be lost. That very ancient science of the relationship with the Supreme is today told by Me to you because you are My devotee as well as My friend and can therefore understand the transcendental mystery of this science.” (Bhagavad-gītā 4.2–3)

„Takto byla tato nejvyšší vĕda předávána posloupností duchovních mistrů a takto ji přijali svatí králové. Bĕhem času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že původní vĕda je ztracena. Stejnou pradávnou vĕdu o vztahu k Nejvyššímu ti nyní vyjevuji, neboť jsi nejen mým přítelem, ale i oddaným, a proto můžeš porozumĕt jejímu transcendentálnímu tajemství.“ (Bg. 4.2 – 3)

In the Bhagavad-gītā a number of yoga systems are delineated – bhakti-yoga, karma-yoga, jñāna-yoga, haṭha-yoga – and therefore it is here called yoga. The word yoga means “to link up,” and the idea is that in yoga we link our con-sciousness to God. It is a means for reuniting with God or reestablishing our relationship with Him. In the course of time, this yoga imparted by Śrī Kṛṣṇa was lost. Why is this? Were there no learned sages at the time Śrī Kṛṣṇa was speaking to Arjuna? No, there were many sages present at the time. By “lost” it is meant that the purport of the Bhagavad-gītā was lost. Scholars may give their own interpretation of the Bhagavad-gītā, analyzing it according to their own whims, but that is not the Bhagavad-gītā. This is the point that Śrī Kṛṣṇa is stressing, and a student of the Bhagavad-gītā should note it. A person may be a very good scholar from the material point of view, but that does not qualify him to comment on the Bhagavad-gītā. In order to understand the Bhagavad-gītā, we have to accept the principle of disciplic succession (paramparā). We must enter into the spirit of the Bhagavad-gītā and not approach it simply from the viewpoint of erudition.

Bhagavad-gítá popisuje nĕkolik systémů jógy — bhakti-jógu, karma-jógu, džňána-jógu, hatha-jógu. Slovo yoga znamená spojit se, čímž je vyjádřeno, že pomocí jógy zamĕříme své vĕdomí k Bohu. Jóga je způsob, jak se znovu spojit s Bohem a obnovit náš vztah k Nĕmu. Časem se tato jóga, přednesená Šrí Kršnou, ztratila. Proč? Cožpak v dobĕ, kdy Šrí Kršna mluvil k Ardžunovi, neexistovali žádní učení mudrci? Jistĕže tehdy žilo mnoho svĕtců. Slovem „ztracená“ se rozumí, že se ztratilo porozumĕní Bhagavad-gítĕ. Učenci mohou podávat své vlastní interpretace Bhagavad-gíty a analyzovat ji podle svých vlastních vrtochů, avšak to není Bhagavad-gítá. Kršna to zde zdůrazňuje a student Bhagavad-gíty by to mĕl vzít na vĕdomí. Nĕkdo může být velice vzdĕlaný z hmotného hlediska, avšak to ho neopravňuje ke komentářům Bhagavad-gíty. Abychom mohli porozumĕt Bhagavad-gítĕ, musíme přijmout zásady učednické posloupnosti (paramparā). Musíme poznat ducha Bhagavad- gíty a nepřistupovat k ní pouze akademicky.

Of all people, why did Śrī Kṛṣṇa select Arjuna as a recipient of this knowledge? Arjuna was not a great scholar at all, nor was he a yogi, a meditator, or a holy man. He was a warrior about to engage in battle. There were many great sages living at the time, and Śrī Kṛṣṇa could have given the Bhagavad-gītā to them. The answer is that despite being an ordinary man, Arjuna had one great qualification, bhakto ’si me sakhā ceti: “You are My devotee and My friend.” This was Arjuna’s exceptional qualification, a qualification the sages did not have. Arjuna knew that Kṛṣṇa was the Supreme Personality of Godhead, and therefore he surrendered himself to Him, accepting Him as his spiritual master. Unless one is a devotee of Lord Kṛṣṇa, he cannot possibly understand the Bhagavad-gītā. If one wants to understand the Bhagavad-gītā, he cannot take help from other methods. He must understand it as it is prescribed in the Bhagavad-gītā itself: by understanding it as Arjuna understood it. If we wish to understand the Bhagavad-gītā in a different way, or give an individual interpretation of it, that may be an exhibition of our scholarship, but it is not the Bhagavad-gītā.

Proč ze všech lidí vybral Kršna právĕ Ardžunu jako příjemce tohoto poznání? Ardžuna nebyl velký učenec, ani jógí, meditátor či svĕtec. Byl válečníkem, který se chystal utkat v bitvĕ. V té dobĕ žilo mnoho velkých mudrců a Šrí Kršna mohl Bhagavad- gítu sdĕlit jim. Odpovĕdí je, že ačkoliv byl Ardžuna obyčejný človĕk, mĕl jednu důležitou vlastnost: bhakto 'si me sakhā ceti — „jsi Můj oddaný a Můj přítel“. Toto byla Ardžunova výjimečná kvalifikace, kterou nemĕli mudrci. Ardžuna ví, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a proto se Mu osobnĕ odevzdává a Kršnu přijímá za svého duchovního mistra. Nemůžeme pochopit Bhagavad-gítu, aniž bychom se stali oddanými Šrí Kršny. Človĕk, který chce porozumĕt Bhagavad-gítĕ, si nemůže vypomoci jinými metodami. Musí ji pochopit tak, jak je to předepsané v Bhagavad-gítĕ samotné, tedy tak, jak ji pochopil Ardžuna. Přejeme-li si porozumĕt Bhagavad-gítĕ jiným způsobem nebo předkládat vlastní interpretace, můžeme tím snad ukázat svou učenost, ale to není Bhagavad-gítá.

By scholarship we may be able to manufacture some theory of Bhagavad-gītā, just as Mahatma Gandhi did when he interpreted the Bhagavad-gītā in an effort to support his theory of nonviolence. How is it possible to prove nonviolence from the Bhagavad-gītā? The very theme of the Bhagavad-gītā involves Arjuna’s reluctance to fight and Kṛṣṇa’s inducing him to kill his opponents. In fact, Kṛṣṇa tells Arjuna that the battle had already been decided by the Supreme, and that the people who were assembled on the battlefield were predestined never to return. It was Kṛṣṇa’s program that the warriors were all destined to die, and Kṛṣṇa gave Arjuna the opportunity of taking the credit of conquering them. If fighting is proclaimed a necessity in the Bhagavad-gītā, how is it possible to prove nonviolence from it? Such interpretations are attempts to distort the Bhagavad-gītā. As soon as the Gītā is interpreted according to the motive of an individual, the purpose is lost. It is stated that we cannot attain the conclusion of the Vedic literature by the force of our own logic or argument. There are many things that do not come within the jurisdiction of our sense of logic. As far as scriptures are concerned, we find different scriptures describing the Absolute Truth in different ways. If we analyze all of them, there will be bewilderment. There are also many philosophers, with many different opinions, and they’re always contradicting one another. If the truth cannot be understood by reading various scriptures, by logical argument, or by philosophical theories, then how can it be attained? The fact is that the wisdom of the Absolute Truth is very confidential, but if we follow the authorities, it can be understood.

Pomocí učenosti můžeme vytvářet různé teorie o Bhagavad- gítĕ, jako to učinil Mahátmá Gándhí, když interpretoval Bhagavad-gítu ve snaze podepřít svoji teorii nenásilí. Jak by bylo možné podpořit nenásilí z Bhagavad-gíty? V celé Bhagavad-gítĕ se Ardžuna zdráhá bojovat a Kršna ho vybízí, aby zabil své protivníky. Řekl mu, že bitva je již rozhodnuta Nejvyšším, a že lidé shromáždĕní na bojišti jsou předurčeni k tomu, že se už nikdy nevrátí. Byl to Kršnův plán, že byli všichni válečníci odsouzeni na smrt. Kršna tak poskytl Ardžunovi příležitost, aby se proslavil tím, že je porazí. Jestliže boj je v Bhagavad-gítĕ prohlášen za nevyhnutelný, jak je možné vyvozovat z ní nenásilí? Takové interpretace se pokoušejí překroutit Bhagavad-gítu. Jakmile je Gítá interpretována podle individuálních pohnutek, ztrácí se její smysl. Uvádí se, že pomocí vlastní logické argumentace nemůžeme z védské literatury vyvodit správné závĕry. Existuje mnoho jevů, které nejsme schopni pojmout pomocí naší logiky. Najdeme různá písma, která Absolutní Pravdu popisují různými způsoby. Kdybychom rozebírali všechna, jistĕ budeme zmateni. Existuje také mnoho filozofů s rozličnými názory, které se vždy vzájemnĕ popírají. Jestliže pravda nemůže být pochopena čtením rozličných písem, logickými argumenty či filozofickými teoriemi, jak ji tedy lze poznat? Poznání Absolutní Pravdy je velice důvĕrné, avšak následujeme-li autority, můžeme jej získat.

In India, there are disciplic successions coming from Rāmānujācārya, Madhvācārya, Nimbārka, Viṣṇu Svāmī, and other great sages. The Vedic literatures are understood through the superior spiritual masters. Arjuna understood the Bhagavad-gītā from Kṛṣṇa, and if we wish to understand it, we have to understand it from Arjuna, not from any other source. If we have any knowledge of the Bhagavad-gītā, we have to see how it tallies with the understanding of Arjuna. If we understand the Bhagavad-gītā in the same way that Arjuna did, we should know that our understanding is correct. This should be the criterion for our studying of the Bhagavad-gītā. If we actually want to receive benefit from the Bhagavad-gītā, we have to follow this principle. The Bhagavad-gītā is not an ordinary book of knowledge that we can purchase from the marketplace, read, and merely consult a dictionary to understand. This is not possible. If it were, Kṛṣṇa would never have told Arjuna that the science was lost.

V Indii existují duchovní posloupnosti učitelů a žáků, přicházející od Rámánudžáčárji, Madhváčárji, Nimbárky, Višnusvámího a dalších velikých svĕtců. Védským spisům můžeme porozumĕt s pomocí vyšších duchovních učitelů. Ardžuna vyslechl Bhagavad-gítu od Kršny a jestliže si i my přejeme porozumĕt Bhagavad-gítĕ, musíme ji přijmout od Ardžuny a nikoliv z nĕjakého jiného zdroje. Máme-li nĕjaké poznání Bhagavad- gíty, mĕli bychom sledovat, jak se shoduje s Ardžunovým poznáním. Jestliže Bhagavad-gítu chápeme stejným způsobem jako Ardžuna, pak je naše chápání správné. Toto by mĕlo být mĕřítkem našeho studia Bhagavad-gíty. Toužíme-li skutečnĕ získat z Bhagavad-gíty užitek, musíme se řídit tuto zásadou. Bhagavad-gítá není obyčejnou knihou poznání, kterou si můžeme koupit na trhu a myslet si, že jí porozumíme pouhým čtením a konzultací se slovníkem. To není možné. Kdyby tomu tak bylo, Kršna by Ardžunovi nikdy neříkal, že původní vĕda byla ztracena.

It is not difficult to understand the necessity of going through the disciplic succession to understand the Bhagavad-gītā. If we wish to be a lawyer, an engineer, or a doctor, we have to receive knowledge from the authoritative lawyers, engineers, and doctors. A new lawyer has to become an apprentice of an experienced lawyer, or a young man studying to be a doctor has to become an intern and work with those who are already licensed practitioners. Our knowledge of a subject cannot be perfected unless we receive it through authoritative sources.

Není tak tĕžké pochopit, že k porozumĕní Bhagavad-gítĕ je přijetí posloupnosti duchovních mistrů nezbytné. Chceme-li se stát právníkem, inženýrem nebo lékařem, musíme obdržet poznání od autorizovaných právníků, inženýrů a lékařů. Nový právník se musí stát učedníkem zkušeného právníka a mladý človĕk studující medicínu se zprvu musí stát asistujícím lékařem a pracovat s tĕmi, kteří již nabyli praxe a zkušeností a mají oprávnĕní vykonávat svoji profesi. Naše studium určitého předmĕtu nemůže být dokonalé, dokud ho nepřijímáme z autoritativních zdrojů.

There are two processes for attaining knowledge – one is inductive and the other is deductive. The deductive method is considered to be more perfect. We may take a premise such as “All men are mortal,” and no one need discuss how man is mortal. It is generally accepted that this is the case. The deductive conclusion is “Mr. Johnson is a man; therefore, Mr. Johnson is mortal.” But how is the premise that all men are mortal arrived at? Followers of the inductive method wish to arrive at this premise through experiment and observations. We may thus study that this man died and that man died, etc., and after seeing that so many men have died we may conclude or generalize that all men are mortal, but there is a major defect in this inductive method, and that is that our experience is limited. We may never have seen a man who is not mortal, but we are judging this on our personal experience, which is finite. Our senses have limited power, and there are so many defects in our conditioned state. The inductive process, consequently, is not always perfect, whereas the deductive process from a source of perfect knowledge is perfect. The Vedic process is such a process.

V hmotném svĕtĕ existují dvĕ cesty jak získat poznání — induktivní a deduktivní. Deduktivní metoda je považována za dokonalejší. Můžeme předpokládat, že „všichni lidé jsou smrtelní“, a nikdo nepotřebuje zkoumat, je-li človĕk smrtelný. Všeobecnĕ je známo, že tomu tak je. Deduktivní závĕr zní: „Pan Johnson je človĕk; proto je smrtelný“. Jak jsme dospĕli k předpokladu, že všichni lidé jsou smrtelní? Zastánci induktivní metody chtĕjí k tomuto závĕru dojít experimenty a pozorováním. Můžeme vidĕt, že umřel tenhle človĕk a že umřel támhleten človĕk a tak dál, a když zjistíme, že zemřelo tolik lidí, můžeme dojít k všeobecnému závĕru, že všichni lidé jsou smrtelní. Tato induktivní metoda má však jeden velký nedostatek, totiž že naše zkušenost je omezená. Človĕka, který neumírá, jsme nikdy nevidĕli, ale takto usuzujeme na základĕ naší osobní zkušenosti, která je omezená. Naše smysly mají omezené schopnosti, a proto máme v našem podmínĕném stavu mnoho nedostatků. Induktivní proces není vždy dokonalý, kdežto deduktivní způsob přijímání poznání z dokonalého zdroje dokonalý je. To je védský způsob získávání poznání.

Although the authority is acknowledged, there are many passages in the Bhagavad-gītā that appear to be dogmatic. For instance, in the seventh chapter Śrī Kṛṣṇa says:

Autorita Véd je všeobecnĕ uznávaná, ale v Bhagavad-gítĕ existuje mnoho pasáží, které mohou vypadat dogmaticky. Například v sedmé kapitole Šrí Kršna říká:

mattaḥ parataraṁ nānyat
kiñcid asti dhanañ-jaya
mayi sarvam idaṁ protaṁ
sūtre maṇi-gaṇā iva

“O conqueror of wealth [Arjuna], there is no Truth superior to Me. Everything rests on Me, as pearls are strung on a thread.” (Bhagavad-gītā 7.7)

„Ó Ardžuno, dobyvateli bohatství, nic vyššího nade Mne není. Vše na Mnĕ spočívá, jako perly navlečené na šňůře.“ (Bg. 7.7)

Śrī Kṛṣṇa is saying that there is no authority greater than Him, and this appears to be very dogmatic. If I say, “There is no one greater than me,” people would think, “Oh, Swāmījī is very proud.” If a man who is conditioned by so many imperfections says that he is the greatest of all, he blasphemes. But Kṛṣṇa can say this, for we can understand from the histories that even while He was on this earth, He was considered the greatest personality of His time. Indeed, He was the greatest in all fields of activity.

Šrí Kršna zde říká, že neexistuje vĕtší autorita než On, což může vypadat velice dogmaticky. Kdybych já prohlásil: „Nikdo mĕ nepřevýší,“ lidé by si pomyslili: „Ten Swamidži je příliš pyšný“. Jestliže človĕk, který je podmínĕný tolika nedostatky, prohlašuje, že je ze všech nejvĕtší, potom se rouhá. Avšak Kršna to říkat může, neboť z historických záznamů můžeme vyrozumĕt, že i v čase, kdy žil na Zemi, byl považován za nejvyšší osobnost své doby a byl nejvĕtší a nejlepší v každém ohledu.

According to the Vedic system, knowledge achieved from the greatest authority is to be considered perfect. According to the Vedas, there are three kinds of proof: pratyakṣa, anumāna, and śabda. One is by direct visual perception. If a person is sitting in front of me, I can see him sitting there, and my knowledge of his sitting there is received through my eyes. The second method, anumāna, is by inference: we may hear children playing outside, and by hearing we can conjecture that they are there. And the third method is the method of taking truths from a higher authority. Such a saying as “Man is mortal” is accepted from higher authorities. Everyone accepts this, but no one has experienced that all men are mortal. By tradition, we have to accept this. If someone asks, “Who found this truth first? Did you discover it?” it is very difficult to say. All we can say is that the knowledge is coming down and we accept it. Out of the three methods of acquiring knowledge, the Vedas say that the third method, that of receiving knowledge from higher authorities, is the most perfect. Direct perception is always imperfect, especially in the conditioned stage of life. By direct perception we can see that the sun is just like a disc no larger than the plate we eat on. From scientists, however, we come to understand that the sun is many thousands of times larger than the earth. So what are we to accept? Are we to accept the scientific proclamation, the proclamation of authorities, or our own experience? Although we cannot ourselves prove how large the sun is, we accept the verdict of astronomers. In this way we are accepting the statements of authorities in every field of our activities. From newspapers and radio we also understand that such and such events are taking place in China and India and other places all around the earth. We’re not experiencing these events directly, and we don’t know that such events are actually taking place, but we accept the authority of the newspapers and radio. We have no choice but to believe authorities in order to get knowledge. And when the authority is perfect, our knowledge is perfect.

Podle védského systému je poznání získané od nejvyšší autority považováno za dokonalé. Ve Védách jsou popsány tři druhy důkazů: pratyakṣa, anumāṇa a śabda. První je přímé vnímání. Sedí-li nĕkdo naproti mnĕ, vidím ho i já a poznání, že tam sedí, vnímám prostřednictvím očí. Druhá metoda, anumāṇa, je pomocí sluchu: můžeme například slyšet dĕti hrající si venku a poslechem zjišťujeme, že tam jsou. Třetí metoda je přijetí pravd od vyšší autority. Výrok jako „človĕk je smrtelný“ je přijímán od vyšších autorit. Každý to uznává, ale nikdo nezjišťoval, jestli jsou smrtelní všichni. Přijímáme to jako fakt na základĕ všeobecného názoru, ale když se nĕkdo zeptá: „Kdo tuhle pravdu objevil jako první? Přišel jsi na to ty?“, bude velice tĕžké odpovĕdĕt. Vše, co můžeme říci, je, že poznání k nám přichází a my ho přijímáme. Z tĕchto tří metod získávání poznání považují Védy za nejlepší třetí způsob — přijetí pravd od vyšších autorit. Přímé vnímání je vždy nedokonalé, obzvláštĕ v podmínĕném stavu života. Přímým pozorováním můžeme vidĕt, že Slunce je jako malý kotouč, o nic vĕtší než talíř, ze kterého jíme. Avšak od vĕdců se dovídáme, že Slunce je mnohotisíckrát vĕtší než Zemĕ. Co tedy přijmeme? Přistoupíme na vĕdecké prohlášení, prohlášení autorit, a nebo zůstaneme u vlastní zkušenosti? Jelikož sami nedokážeme zjistit, jak veliké je Slunce, přijímáme výrok astronomů. Tímto způsobem přijímáme prohlášení autorit ve všech oblastech života. Z novin a rozhlasu se také dovídáme, že v Čínĕ, v Indii a na jiných místech po celé zemĕkouli se dĕjí takové a takové události. Osobnĕ si tyto události neovĕřujeme, nevíme, dĕjí-li se opravdu, avšak přijímáme autoritu novin a rozhlasu. Nemáme na vybranou, než vĕřit autoritám, abychom získali poznání. Je-li autorita dokonalá, pak je dokonalé i naše poznání.

According to the Vedic sources, of all authorities Kṛṣṇa is the greatest and most perfect (mattaḥ parataraṁ nān-yat kiñcid asti dhanañ-jaya). Not only does Kṛṣṇa proclaim Himself to be the highest authority, but this is also accepted by great sages and scholars of the Bhagavad-gītā. If we do not accept Kṛṣṇa as the authority and take His words as they are, we cannot derive any benefit from the Bhagavad-gītā. This is not dogmatic; it is a fact. If we scrutinizingly study what Kṛṣṇa says, we will find that it is right. Even scholars like Śaṅkarācārya, who have different opin-ions from the Personality of Godhead, admit that Kṛṣṇa is svayaṁ bhagavān – that Kṛṣṇa is the Supreme Lord.

Podle védských pramenů je Kršna nejvĕtší a nejdokonalejší autorita ze všech autorit (mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya). Kršna se osobnĕ prohlašuje za nejvyšší autoritu a velcí mudrci a znalci Bhagavad-gíty to přijímají. Jestliže nepřijmeme Kršnu za autoritu a Jeho slova tak, jak je říká, nemůžeme z Bhagavad-gíty získat žádný užitek. To není dogma — to je fakt. Studujeme-li pozornĕ a pečlivĕ, co Kršna říká, zjistíme, že je to pravda. Dokonce i vzdĕlanci jako Šankaráčárja, kteří mají odlišné pojetí Božské Osobnosti, doznávají, že Kršna je svayaṁ bhagavān — Kršna je Nejvyšší Pán.

Vedic knowledge is not a recent discovery. It is all old revealed knowledge. Kṛṣṇa refers to it as purātanaḥ, which means ancient. Kṛṣṇa says that millions of years before, He spoke this yoga to the sun god, and we do not know how many millions of years before that He spoke it to someone else. This knowledge is always being repeated, just as summer, autumn, winter, and spring are repeated every year. Our fund of knowledge is very poor; we do not even know the history of this planet more than 5,000 years back, but the Vedic literatures give us histories extending to millions of years ago. Just because we have no knowledge of what happened 3,000 years ago on this planet, we cannot conclude that there was no history then. Of course, one can disclaim the historical validity of Kṛṣṇa. One may say that Kṛṣṇa, according to the Mahābhārata, lived 5,000 years ago, and this being the case, there is no possibility of His having spoken the Bhagavad-gītā to the sun god so many millions of years before that. If I said that I gave a speech on the sun to the sun god some millions of years ago, people would say, “Swāmījī is speaking some nonsense.” But this is not the case with Kṛṣṇa, for He is the Supreme Personality of Godhead. Whether we believe that Kṛṣṇa spoke the Bhagavad-gītā to the sun god or not, this fact is being accepted by Arjuna. Arjuna accepted Kṛṣṇa as the Supreme Lord, and therefore he knew that it was quite possible for Kṛṣṇa to have spoken to someone millions of years before. Although Arjuna personally accepts the statements of Śrī Kṛṣṇa, in order to clarify the situation for people who would come after him, he asks:

Védské poznání není moderním objevem. Je velice starým zjeveným poznáním. Kršna se o nĕm zmiňuje jako o purātanaḥ, což znamená „pradávné“. Kršna říká, že před mnoha milióny let sdĕlil tuto vĕdu bohu Slunce, avšak nevíme, o kolik miliónů let dříve předal tutéž vĕdu nĕkomu jinému. Toto poznání se vĕčnĕ opakuje, stejnĕ jako se každý rok opakuje léto, podzim, zima a jaro. Naše poznání je velice chabé; neznáme ani historii této planety starší více než 5 000 let, avšak védská literatura nám poskytuje dĕjinný rozhled před milióny lety. Nemáme- li dostatečné poznatky o tom, co se na této planetĕ dĕlo před 3 000 lety, nelze hned usuzovat, že se tu nic neudálo. Jistĕ se najde nĕkdo, kdo popírá historickou vĕrohodnost Šrí Kršny. Nĕkdo může namítnout, že Kršna žil podle Mahábháraty před 5 000 lety, z čehož vyplývá, že je nemožné, aby Bhagavad-gítu přednášel bohu Slunce před tolika milióny let. Kdybych řekl, že jsem před nĕkolika milióny lety rozmlouval s bohem Slunce, lidé by říkali: „Swamidži mluví nĕjaké nesmysly“. To však neplatí o Kršnovi, neboť Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství. Ať vĕříme či nevĕříme, že Kršna vyjevil Bhagavad-gítu slunečnímu bohu, Ardžuna tento fakt přijal. Ardžuna Kršnu přijímá za Nejvyššího Pána, a proto ví, že pro Kršnu je zcela reálné, aby s nĕkým rozmlouval před milióny lety. Ardžuna osobnĕ Kršnova prohlášení přijímá, aby však vyjasnil situaci i lidem, kteří přijdou po nĕm, ptá se Kršny:

aparaṁ bhavato janma
paraṁ janma vivasvataḥ
katham etad vijānīyāṁ
tvam ādau proktavān iti

“The sun god Vivasvān is senior by birth to You. How am I to understand that in the beginning You instructed this science to him?” (Bhagavad-gītā 4.4)

„Vždyť jsi se narodil mnohem pozdĕji než bůh Slunce Vivasván. Jak mám tedy pochopit, že jsi mu tuto vĕdu na počátku vyjevil Ty?“ (Bg. 4.4)

Actually this is a very intelligent question, and Kṛṣṇa answers it in this way:

Tato otázka je velice inteligentní a Kršna na ní odpovídá takto:

bahūni me vyatītāni
janmāni tava cārjuna
tāny ahaṁ veda sarvāṇi
na tvaṁ vettha paran-tapa

“Many, many births both you and I have passed. I can remember all of them, but you cannot, O subduer of the enemy!” (Bhagavad-gītā 4.5)

„Oba jsme prošli mnohými zrozeními, ó Ardžuno. Já si je pamatuji všechna, ale ty ne, ó hubiteli nepřátel. (Bg. 4.5)

Although Kṛṣṇa is God, He incarnates many, many times. Arjuna, being a living entity, also takes his birth many, many times. The difference between the Supreme Personality of Godhead and a living entity is tāny ahaṁ veda sarvāṇi – Kṛṣṇa remembers the events of His past incarnations, whereas the living entity cannot remember. That is one of the differences between God and man. God is eternal, and we are also eternal, but the difference is that we are always changing our bodies. At death we forget the events of our lifetime; death means forgetfulness, that’s all. At night, when we go to sleep, we forget that we are the husband of such and such a wife and the father of such and such children. We forget ourselves in sleep, but when we wake up we remember, “Oh, I am so and so, and I must do such and such.” It is a fact that in our previous lives we had other bodies with other families, fathers, mothers, and so on in other countries, but we have forgotten all of these. We might have been dogs or cats or men or gods, but whatever we were we have now forgotten it.

Ačkoliv je Kršna Bůh, zjevil se mnohokrát. Ardžuna, coby živá bytost, také prochází mnoha zrozeními. Rozdíl mezi Nejvyšší Osobností Božství a živou bytostí je: tāny ahaṁ veda sarvāṇi — Kršna si pamatuje všechny události ve svých dřívĕjších inkarnacích, zatímco živá bytost nikoliv. To je jeden z rozdílů mezi Bohem a človĕkem. Bůh je vĕčný a my jsme také vĕční, avšak rozdíl je v tom, že my neustále mĕníme svá tĕla. Okamžikem smrti zapomínáme události našeho života; smrt znamená zapomenutí, to je vše. V noci, když spíme, zapomínáme, že jsme manželem té a té ženy a otcem toho a toho dítĕte. Ve spánku zapomeneme i sami na sebe, ale hned jak se probudíme, rozpomeneme se: „Jsem to a to a musím udĕlat to a to“. Skutečností je, že ve svých minulých životech jsme mĕli jiná tĕla a narodili jsme se v jiných rodinách jiným otcům a matkám v různých zemích, avšak tohle všechno jsme zapomnĕli. Mohli jsme být psi nebo kočky, lidé nebo bozi — cokoliv, ale na všechno jsme zapomnĕli.

Despite all these changes, as living entities, we are eternal. Just as in previous lives we have prepared for this body, in this lifetime we are preparing for another body. We get our bodies according to our karma, or activities. Those who are in the mode of goodness are promoted to higher planets, to a higher status of life (Bhagavad-gītā 14.14). Those who die in the mode of passion remain on earth, and those who die in the mode of ignorance may fall into the animal species of life or be transferred to a lower planet (Bhagavad-gītā 14.15). This is the process that has been going on, but we forget it.

I přes všechny tyto zmĕny jsme jako živé bytosti vĕční. Jako jsme se v minulém životĕ připravili pro současné tĕlo, tak se i v tomto životĕ připravujeme pro další tĕlo. Svá tĕla dostáváme podle své karmy, podle svých činností. Ti, kdo žijí v kvalitĕ dobra, se povýší na vyšší čisté planety s vyšší životní úrovní. (Bg. 14.14) Ti, kteří zemřou v kvalitĕ vášnĕ, zůstávají na Zemi, a ti, kteří umírají v kvalitĕ nevĕdomosti, klesají do zvířecích životních druhů nebo jsou přemístĕni na nižší planety (Bg. 14.15). To se neustále opakuje, my však na to zapomínáme.

At one time, Indra, the king of heaven, committed an offense at the feet of his spiritual master, and his spiritual master cursed him to take the birth of a hog. Thus the throne of the heavenly kingdom became empty as Indra went to earth to become a hog. Seeing the situation, Brahmā came to earth and addressed the hog: “My dear sir, you have become a hog on this planet earth. I have come to deliver you. Come with me at once.” But the hog replied: “Oh, I cannot go with you. I have so many responsibilities – my children, wife, and this nice hog society.” Even though Brahmā promised to take him back to heaven, Indra, in the form of a hog, refused. This is called forgetfulness. Similarly, Lord Śrī Kṛṣṇa comes and says to us, “What are you doing in this material world? Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Come to Me, and I’ll give you all protection.” But we say, “I don’t believe You, Sir. I have more important business here.” This is the position of the conditioned soul – forgetfulness. This forgetfulness is quickly dissipated by following in the path of the disciplic succession.

Jednou se Indra, král nebes, dopustil přestupku proti lotosovým nohám svého duchovního mistra a ten ho proklel, aby se narodil jako prase. Tak se z Indry stal vepř a jeho trůn v nebeském království zůstal prázdný. Když to uvidĕl Brahmá, sestoupil na Zem a promluvil k praseti: „Můj milý pane, stal jste se vepřem na planetĕ Zemi. Přišel jsem, abych vás vysvobodil. Pojďte hned se mnou.“ Ale vepř odpovĕdĕl: „Nemohu s vámi jít. Mám velkou zodpovĕdnost — mé dĕti, ženu a tuhle hezkou prasečí společnost.“ Třebaže Brahmá Indrovi sliboval, že ho vezme zpátky na nebesa, Indra, v podobĕ prasete, odmítal. Tomu se říká zapomenutí. Stejnĕ přichází i Šrí Kršna a říká nám: „Co dĕláte tady v tom hmotném svĕtĕ? Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Pojďte ke Mnĕ a Já vám poskytnu veškerou ochranu.“ Ale my odpovídáme: „Nevĕříme Ti, Pane. Máme tady mnohem důležitĕjší záležitosti.“ Takové je postavení podmínĕné duše — zapomnĕtlivost. Tuto nevĕdomost můžeme rychle rozptýlit následováním cesty učednické posloupnosti.